|
Očkování
proti hepatitidě typu A je považováno za nejen vysoce účinné u většiny
očkovaných osob, ale i za rychle indukující imunitní odpověď. To vedlo
k přehodnocení možnosti používání tohoto očkování po expozici touto nákazou.
Dlouhá léta platilo, že ochrana posteexpozičního očkování bez současného
podání imunoglobulinu nemusí být spolehlivá.
V
poslední době byly publikovány výsledky velké klinické studie, která srovnávala
jak aktivní tak pasivní posteexpoziční imunizaci. Výsledky jsou velmi
příznivé a s největší pravděpodobností povedou k rozšíření tohoto očkování
i jako profylaxi, tj. posteexpoziční imunizaci.
Do
dvojitě slepé klinické studie [1] bylo zařazeno celkem 1090 osob ve věku
2-40 let, které byly po 14denní expozici virové hepatitidy typu A buď
očkovány (s vakcínou Vaqta) nebo byly pasivně imunizovány imunoglobulínem.
Všechny zařazené osoby byly exponovány virové hepatitidě typu A zprostředkovaně
od osob (s laboratorně potvrzenou HAV) v domácím kontaktu (83%) nebo v
kolektivu v domovech s pečovatelskou službou (17%).
Celkem bylo očkováno po 14denní expozici HAV 568 osob a 522 osobám byl
podán imunoglobulin v dávce 0,02 ml/kg tělesné hmotnosti. Po dobu dalších
6 týdnů se provádělo sledování klinických příznaků, včetně odběru séra
po 2 a 8 týdnech po expozici, ze kterého se stanovila hladina IgM a sérová
ALT. Mezi klinickými příznaky se sledovaly: kožní, sklerální nebo faryngální
žloutenky; světlá stolice; tmavě zabarvená moč; bolest v břišní dutině
nebo horním pravém kvadrantu; nucení ke zvracení; zvracení; axilární teplota
37.5°C nebo vyšší; nechutenství nebo nevolnost.
Hlavní primární veličinou byly klinické příznaky s pozitivní hladinou
IgM a hladinou ALT vyšší než je dvojnásobná hodnota normální fyziologické
hodnoty. Přestože byl počet očkovaných osob (25 osob, 4,4%) s pozitivní
primární veličinou vyšší než počet osob pasivně imunizovaných s imunoglobulínem
(17 osob, 3,3%), rozdíl není statisticky významný. Navíc relativní riziko
po profylaxi s vakcínou je jen 1,35krát vyšší vzhledem k pasivní profylaxi.
V případě, že jako průkaz HAV nákazy se považují klinické i subklinické
příznaky včetně laboratorního potvrzení, bylo celkem 49 osob (8,6%) očkovaných
a 35 osob (6,7%) pasivně imunizovaných nakaženo HAV. V takovém případě
se relativní riziko ještě snižuje na 1,29 v neprospěch posteexpozičního
očkování.
Tato
studie potvrzuje postupy v některých evropských zemích včetně Kanady,
kde se po expozici HAV očkuje s vakcínou a imunoglobulin se nepodává [2-5].
Tato studie dokonce dává podnět k přehodnocení stávajícího doporučení
v USA [6].
I
když nelze očekávat, že by očkování proti HAV jednou provždy pasivní imunizaci
zastínilo, v každém případě se stane významným zjednodušením v postexpoziční
profylaxi virové hepatitidě typu A, je totiž dostupnější než imunoglobulin.
1.
Victor JC, Monto AS, Surdina TY, Suleimenova SZ, Vaughan G, Nainan OV,
Favorov MO, Margolis HS, Bell BP. Hepatitis A vaccine versus immune globulin
for postexposure prophylaxis. N Engl J Med. 2007 Oct 25;357(17):1685-94.
Epub 2007 Oct 18.
2. National Advisory Committee on Immunization (NACI). Supplementary statement
on hepatitis A vaccine (ACS-4). Can Commun Dis Rep 2000;26:12-8.
3. Crowcroft NS, Walsh B, Davison KL, Gungabissoon U. Guidelines for the
control of hepatitis A virus infection. Commun Dis Public Health 2001;4:213-27.
4. Sagliocca L, Bianco E, Amoroso P, et al. Feasibility of vaccination
in preventing secondary cases of hepatitis A virus infection. Vaccine
2005;23:910-4.
5. Taliani G, Gaeta GB. Hepatitis A: postexposure prophylaxis. Vaccine
2003;21: 2234-7.
6. Update: prevention of hepatitis A after exposure to hepatitis A virus
and in international travelers: updated recommendations of the Advisory
Committee on Immunization Practices (ACIP). MMWR Morb Mortal Wkly Rep
(in press).
|
