Polio vymýcené?

Nedávné zjištění několika nových ohnisek dětské přenosné obrny (poliomyelitidy) ve Střední Asii (Tádžikistán, Uzbekistán, Rusko) znovu připomnělo, že tato choroba není celosvětově vymýcená a přetrvává v podobě cestovatelské hrozby.

Například ještě v roce 1997 byl Tádžikistán prohlášen za oblast bez výskytu polia. Letos zde bylo zatím hlášeno 239 případů a 15 dětí zemřelo. Znepokojující je, že od roku 2003 byl v 25 zemí - původně deklarovaných bez výskytu polia - hlášen opětovný výskyt polia (např. Keňa, Uganda, Burkina Faso, Benin, Togo, Kamerun, Burundi, Středoafrická republika, Pobřeží slonoviny, Guinea).
Proto cestovatelé s nedokončeným očkováním nebo případně neočkovaní vůbec, by měli toto očkování podstoupit nebo jej dokončit.

I když se od roku 1988 celosvětový výskyt polia snížil o 99 %, přesto v některých oblastech přetrvává jeho riziko nadále, jako v částech Nigérie, Indie, Pákistánu a Afghánistánu. Letos přišly povzbudivé zprávy z Nigérie, kde na rozdíl od roku 2009 (312 případů) byly zaznamenány jen 3 případy.

Přetrvávající riziko dětské přenosné obrny souvisí s nedostatkem financí na programy očkovacích kampaní v rizikových oblastech. SZO předpokládá schodek ve výši 1,3 miliardy dolarů během příštích 3 let. K horší situaci rovněž přispívá i chudoba v zemích s vysokou lidnatostí, s tím související špatná hygiena, vysoká porodnost, nedostatečná výživa, nízký nebo žádný přístup ke zdravotní péči a případně ozbrojené konflikty. Tyto okolnosti totiž komplikují eradikaci více než případné cestování.
Ovšem příspěvek cestování nelze také podceňovat. Důkazem toho byli neočkovaní poutníci Hajj, kteří se stávali nezanedbatelným zdrojem šíření dětské přenosné obrny. Situaci prospělo jejich povinné očkování před poutí.

Dětská obrna je vysoce nakažlivé dětské onemocnění, postihující především děti do 5 let věku, i když se dospělým nevyhýbá. Šíří se z člověka na člověka fekálně-orální cestou (požitím kontaminované vody a potravin) nebo vdechnutím infikovaných kapének a slin. Inkubační doba může být 3 až 35 dní, ale nejčastěji se příznaky objeví mezi 7 až 10 dny.
Někdy se obtížně diagnostikuje, neboť se u některých jedinců objevuje bez příznaků. Jindy mohou být projevy mírné, tj. bolest hlavy, horečka, zvracení, bolest v krku nebo bolesti zad a končetin, včetně letargie. To může vést k nesprávné diagnóza.
V závažných případech (1 případ na 200 pacientů) může virus zasáhnout centrální nervový systém, což se projevuje svalovou slabostí, obtížnou pohybovou koordinací až ochrnutím.