|
Malomocenství
neboli lepra je nemoc, kterou způsobuje bakterie zvaná Mycobacterium leprae.
Nejčastěji se objevuje ve střední Africe, v jižní a východní Asii. V Evropě
se vyskytuje zejména ve Španělsku, Portugalsku, Řecku a na Balkáně. Ačkoli
se zdá, že se jedná o onemocnění minulých staletí, ještě dnes se odhaduje,
že celkový počet nemocných dosahuje až 11 miliónů.
Nejčastěji se toto infekční onemocnění přenáší při dlouhodobém styku s
infekční formou onemocnění prostřednictím kůže nebo dýchacího ústrojí.
Malomocenství probíhají nejčastěji jako infekce bez klinických projevů
a jen u malého počtu nakažených se příznaky objeví. Rozeznáváme čtyři
formy malomocenství. Tzv. indeterminovaná forma bývá zpravidla počáteční
formou tohoto onemocnění a projevuje se vznikem lézí, které se mohou samovolně
vyhojit, nebo přejít ve formu tuberkuloidní či lepromatózní. Tuberkuloidní
forma je relativně stabilní se sklonem k vyhojení a uzdravení. Tato forma
obvykle nebývá nakažlivá. Dojde-li ke vzniku lepromatózní formy, projevuje
se tvorbou mohočetných ložisek, které vedou až k deformaci kůže a tkáně.
Dochází postupně ke vzniku vředům na kůži, nosní a ústní sliznici. Tato
forma je vysoce nakažlivá. Poslední formou je forma tzv. "bordeline",
která se projevuje tvorbou kožních podlitin, bývá zpravidla nakažlivá
a má špatnou prognózu. Třebaže onemocnění leprou dnes zapříčiní jen malé
procento úmrtí, zůstává toto infekční onemocnění nadále nebezpečné především
z hlediska nakažlivosti jeho některých forem.
K léčbě malomocenství se používají specifická antibiotika. Podobně jako
u léčby tuberkulózy dochází i v případě lepry ke vzniku určité rezistence
na podávaný lék, a proto existuje snaha očkovat vůči této infekci a předejít
možným epidemiím či lékové rezistenci bacilů lepry.
Vzhledem k tomu, že vakcína proti tuberkulóze má některé shodné znaky
pro tvorbu ochrany také vůči malomocenství, v praxi se zkoušelo očkovat
BCG vakcínou vybrané skupiny populace v oblastech se zvýšeným počtem výskytu
tohoto onemocnění. Výsledky byly velmi rozličné a účinnost očkování se
pohybovala od 20% do 80% v závislosti na geografických a životních podmínkách
očkovaného obyvatelstva.
Jiným způsobem přípravy vhodné očkovací látky bylo rozmnožení bakterií
lepry na kultivačním médiu a posléze jejich chemické a fyzikální usmrcení.
Zajímavostí byla volba kultivačního prostředí, neboť se ukázalo, že jakékoli
umělé prostředí bylo nevhodné. Prakticky jediným odpovídajícím prostředím
pro kultivaci bakterií byly buňky devítipásového pásovce. Ačkoli očkování
tímto typem vakcín vedlo k vytvoření ochrany vůči malomocentsví, dosud
se však jednoznačně neví, zda je tato ochrana dostatečná, a proto se v
klinických zkouškách dále pokračuje. Předpokládá se, že výsledky budou
známy zhruba během pěti let. Účinnost očkování se ověřuje tzv. leprominovou
zkouškou, což je zkouška podobná tuberkulínové zkoušce. Dojde-li ke vzniku
kožní reakce po této zkoušce, předpokládá se, že účinnost očkování je
dostatečné.
Současné trendy vývoje dalších nových vakcín vůči malomocentsví jsou založeny
na moderních biotechnologií s využitím genetického inženýrství. Ovšem
tyto práce jsou teprve v počátečních stádiích.
Navzdory příznivým výsledkům klinicky zkoušených vakcín bude třeba překonat
ještě dlouhou cestu pro zavedení tohoto očkování do praxe.
|
