.Vaše dotazy ...........................................................Návrat do "Poradny"

Proč už se děti neočkují pouze jednou dávkou vakcíny proti planým neštovicím?

Očkování proti planým neštovicím je celosvětově k dispozici již od 90. let minulého století. Počáteční zkušenosti vedly k doporučení výrobců, očkovat děti mladší 12 let pouze jednou dávkou vakcíny. Na počátku tohoto století zavedlo několik zemí plošné očkování proti planým neštovicím. Ukázalo se, že jednodávkové schéma relativně často selhává v ochraně vůči planým neštovicím, tj. plané neštovice se objevovaly i u dětí očkovaných. Protektivní účinnost jedné dávky vakcíny proti planým neštovicím se stanovila na maximálně 80%. Naopak dvoudávkové schéma tuto účinnost zvýšilo na minimálně 93%. Proto země s celoplošným očkováním proti planým neštovicím doporučily podávat dvě dávky této vakcíny bez ohledu na doporučení výrobce.
U nás se očkuje proti planým neštovicím od roku 2003 jen individuálně (v závislosti na rozhodnutí rodiče). Až do roku 2008 se děti očkovaly dle doporučení výrobce pouze jednou dávkou a bylo zaznamenáno mnoho případů jeho selhání. Nyní již výrobce umožňuje očkovat i děti mladší 12 let podáním 2 dávek vakcíny - citace SPC:
"Ve věku od 9 měsíců do 12 let včetně se imunizace provádí jednou dávkou vakcíny. Po první dávce vakcíny VARILRIX nebo jiné vakcíny obsahující antigen varicelly lze dětem ve věku od 9 měsíců do 12 let podat další/doplňující dávku vakcíny VARILRIX. Je vhodné podat tuto druhou dávku nejméně 6 týdnů po podání první dávky. Druhá dávka se v žádném případě nesmí podat v době kratší než 4 týdny po podání první dávky."

K ochraně proti planým neštovicím je lepší monovalentní vakcína (např. Varilrix) či čtyřvalentní vakcína (např. Priorix Tetra)?

V současnosti jsou k dispozici nejen monovalentní vakcíny, ale i čtyřvalentní vakcíny obsahující nejen vakcínu proti planým neštovicím, ale současně i vakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Samozřejmě, má-li rodič zájem nechat své dítě očkovat proti planým neštovicím, může skutečně zvážit i vícevalentní vakcínu, díky které sníží počet podaných vakcín ze 4 na 2. Podle výsledků klinických studií je bezpečností i účinnostní profil kombinované vakcíny srovnatelný s profily vakcín nižší valentnosti. Přesto se někdy může po očkování objevit např. dvakrát zvýšená teplota až horečka. Důvodem toho je, že vakcína obsahuje živé oslabené vakcinační viry, které se musí v těle očkovance pomnožit, tj. dochází k tzv. vakcinační virémii. S ohledem na počet druhů těchto virů, může dojít k časově postupné virémii, což se může projevit nejen zvýšenou teplotou až horečkou v běžně očekávatelném období 5-12 dní po očkování, ale ještě navíc kolem 20. dne po očkování.

Kdy se objevuje zvýšená nebo vysoká teplota po tomto očkování, případně i další systémové reakce?

Výskyt těchto nežádoucích účinků nastupuje kolem 5. dne a zpravidla kulminují do 12. dne po očkování. Není však výjimkou, že se jejich nástup může buď opozdit, nebo uspíšit. Přestože tyto reakce spontánně vymizí, je možné případně teplotu snižovat vhodnými přípravky, nejlépe vždy po poradě s pediatrem.

Jak dlouho vydrží ochrana po očkování?

Očkování proti planým neštovicím patří mezi očkování s dlouhodobým účinkem. Je-li očkování kompletní, tj. jsou-li celkem podané 2 dávky vakcíny, odhaduje se relativně vysoká spolehlivost tohoto očkování na minimální dobu 10 let (podle dosavadních výsledků klinických studií a epidemiologického sledování).

Proč je třeba se po očkování vyvarovat salicylátům?

Výrobci této vakcíny doporučují minimálně po do 6 týdnů po očkování neužívat léčivé přípravky obsahující salicyláty. Toto doporučení vyplývá s teoretickou možností vzniku Reyeova syndromu (poškození jater), který byl prokázán při onemocnění planými neštovicemi (divokým virem) u pacientů užívající salicylát.
V žádném případě se toto doporučení nevztahuje na jiné než léčivé přípravky, které mohou rovněž obsahovat salicyláty (čisticí prostředky apod.)

Jaké je riziko přenosu vakcinačních virů na těhotnou matku očkovaného dítě?

Přenos vakcinačního viru z očkovaného jedince na zdravou vnímavou osobu je velmi vzácný. Dojde-li k němu, onemocnění probíhá vždy mírně nebo bez příznaků. Navíc tento přenos je pozorován v domácím kontaktu až pětkrát méně než přenos divokého viru planých neštovic.
Nejčastěji se objevuje tehdy, vzniknou-li u očkované osoby postvakcinační puchýřky (zhruba 30 puchýřků). Sekundární přenos vakcinačního viru byl zaznamenán pouze v jednom případě, což naznačuje, že vakcinační virus má omezenou přenosovou schopnost. Tato zjištění potvrzují dostatečnou oslabenost vakcinačního viru.
Vyšší riziko přenosu vakcinačního viru se pozoruje u leukemických dětí s varicelovou vyrážkou po očkování. V jedné studii bylo vakcinačním virem infikováno až 17% sourozenců očkovaných leukemických dětí.
Poslední výzkumy však naznačují, že tento přenos je velmi vzácný, neboť podle výsledků genetické analýzy se ukazuje, že z 15 miliónů podaných dávek byl přenesený vakcinační virus identifikován pouze u třech osob.
Podle doporučení výrobců vakcíny proti planým neštovicím by se měly vnímavé osoby vyvarovat blízkému kontaktu s očkovanou osobou po dobu maximálně 6 týdnů v případě, je-li to možné. Mezi tyto vnímavé osoby patří imunosuprimovaní pacienti, těhotné ženy bez prokazatelné ochrany (vytvořené po předešlém prožití planých neštovic nebo očkování) a novorozenci matek bez prokazatelné ochrany vůči planým neštovicím.

Jak se očkují ženy ve fertilním věku před plánovaným otěhotněním?

Ženy ve fertilním věku se očkují proti planým neštovicím pouze ojediněle (zpravidla u většiny existuje ochrana po prožití této nákazy v dětství). Existuje-li potřeba očkovat, je třeba minimálně po dobu 3 měsíců po očkování neotěhotnět. Existuje teoretické riziko ovlivnění vývoje plodu těhotné ženy vakcinačním virem planých neštovic.

Chrání očkování proti planým neštovicím i proti pásovému oparu?

Ze srovnání výskytu pásového oparu u původně očkovaných dětí (18 ze 100.000 očkovaných osob) s jeho výskytem u dětí přirozeně infikovaných virem planých neštovic (77/100.000) jednoznačně vyplývá protektivní účinnost tohoto očkování také vůči opakujícím reinfekcím planých neštovic.
Své uplatnění nachází toto očkování i u osob starších 40 let, u nichž zejména z důvodu oslabeného imunitního systému může častěji docházet ke vzniku opakovaných reinfekcí, které zpravidla vedou ke vzniku pásového oparu. Bylo zjištěno, že u očkovaných dospělých osob se výskyt pásového oparu sníží až 8krát.
Důvody, proč četnost výskytu pásového oparu u očkovaných osob může být nižší, vycházejí pravděpodobně z toho, že se oslabený vakcinační virus není schopen snadno reaktivovat jako divoký virus, nebo vakcinační virus nemá tak vysokou schopnost latentně se usídlit v sensorických nervech tak, jak tomu nasvědčuje nižší incidence virémie a kožní infekce po očkování. Poslednímu tvrzení by odpovídalo také zjištění, že u dětí, u nichž došlo po očkování ke vzniku kožních puchýřků, se později manifestoval pásový opar až 6krát více, na rozdíl od dětí bez postvakcinačních puchýřků, u nichž byl pásový opar prokázán jen zhruba ve 2% případů.
Pouze jeden případ pásového oparu byl zaznamenán u očkovaných dospělých osob, což představuje incidenci zhruba 12,8 na 100.000 osob ročně. Navíc průběh pásového oparu bývá u očkovaných osob mírnější a bez komplikací.
V současnosti dokonce existuje specifická vakcína určena k ochraně proti pásovému oparu, tzv. Zostavax.