Výběr všech publikací/článků (s abstrakty), které vyšly v zahraničních časopisech v daném období, týkající se klinického hodnocení očkování a vakcín. Je zde uveden nejen originální text v angličtině ale i překlad do češtiny. Zdrojem je Medline a články jsou vždy z aktuálního měsíce, kdy byly vloženy do systému Medline.

Safety and preliminary immunogenicity of MenC/P64k, a meningococcal serogroup C conjugate vaccine with a new recombinant carrier.

FEMS Immunol Med Microbiol. 2006 Apr;46(3):386-92
Authors: Pérez AE, Dickinson FO, Banderas F, Serrano T, Llanes R, Guzmán D, Díaz P, Alvarez A, Guirola M, Caballero E, Canaan-Haden L, Guillén G

Tato studie přináší předběžné zhodnocení bezpečnosti a imunogenity meningokokové konjugované vakcíny vůči séroskupině C, která obsahuje meningokokový rekombinantní protein P64k jako nosič (MenC/P64k). Do dvojitě zaslepené, randomizované, kontrolované studie fáze I bylo zařazeno 20 zdravých dobrovolníků, kterým byla podána jedna dávka vakcíny MenC/P64k (studijní skupina) a jedna dávka komerční polysacharidové vakcíny AC (kontrolní skupina). Byly pozorované jen mírné nežádoucí účinky. Nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly mezi oběma skupinami v imunitní odpovědi IgG specifických vůči polysacharidu C i v baktericidních titrech (P>0,05). Vakcína MenC/P64k poskytla dobrý bezpečnostní profil, dobrou snášenlivost a imunogenitu.

This study reports the preliminary assessment of the safety and immunogenicity of the first serogroup C conjugate vaccine candidate that includes meningococcal P64k recombinant protein as the carrier (MenC/P64k). Twenty volunteers were recruited for a double-blind, randomized, controlled phase I clinical trial, receiving a single dose of MenC/P64k (study group) and a single dose of the commercial polysaccharide vaccine AC (control group). Only mild reactions were observed. No statistical differences were detected between the antipolysaccharide C IgG responses of both groups as well as between bactericidal serum titre (P > 0.05). The MenC/P64k vaccine was found to have a good safety profile, to be well tolerated and immunogenic.

Safety of high doses of influenza vaccine and effect on antibody responses in elderly persons.

Arch Intern Med. 2006 May 22;166(10):1121-7
Authors: Keitel WA, Atmar RL, Cate TR, Petersen NJ, Greenberg SB, Ruben F, Couch RB

Princip: Imunitní odpověď po očkování chřipkovou vakcínou bývá u starších osob redukována, tj. ve skupině nejrizikovější pro komplikace a úmrtí na chřipku. Proto jsou požadovány upravené vakcíny pro řešení tohoto problému.
Metoda: Osoby starší 65 let (N=202) byly náhodně rozděleny do skupiny, kterým byla podána jedna intramuskulární dávka trivalentní chřipkové vakcíny formulovaná pro sezónu 2001-2002, obsahující 15, 30 nebo 60 µg hemaglutininu pro každý chřipkový kmen (až do 180 µg celkem na jednu dávku) nebo placebo. Klinické a sérologické odpovědi byly hodnoceny jeden měsíc po imunizaci.
Výsledky: Zvýšení vakcinační dávky vyvolává významně vyšší hladiny sérových protilátek, četnost protilátkové odpovědi a předpokládaný ochranný titr po očkování. Průměrný hemaglutinačně inhibiční titr sérových protilátek po 1 měsíci po očkování ve skupině, které bylo podáno 0, 15, 30 a 60 µg vakcinačního antigenu, dosáhl 23, 37, 50 a 61 vůči chřipce typu A (H1N1); 43, 86, 91 a 125 vůči chřipce typu A (H3N2); a 10, 14, 18 a 24 vůči chřipce typu B. Průměrná hladina hemaglutinačně inhibičních a neutralizačních sérových protilátek proti všem třem vakcinačních antigenům u osob očkovaných 60 µg antigenu v dávce byla o 44% až 71% a o 54 až 79% vyšší než u osob očkovaných standardním množstvím vakcinačního antigenu 15 µg v dávce; navíc očkování s 60 µg v dávce vedlo téměř ke zdvojnásobení četnosti protilátkové odpovědi u osob, jejichž protilátkové titry před očkováním byly nižší než je polovina hladiny protilátek. Zvýšení výskytu lokálních nežádoucích účinků bylo zjištěno v souvislosti se zvýšenou vakcinační dávkou (P<0,001), přesto však byly všechny dávky dobře tolerované. Závěr: Zlepšená imunogenita vysoké dávky chřipkové vakcíny u starších osob by měla vést ke zvýšení ochrany vůči přirozeně se vyskytující chřipce.

BACKGROUND: Immune responses after influenza immunization are reduced in elderly individuals, the group at greatest risk for complications and death after influenza. Improved vaccines are needed to address this problem. METHODS: Ambulatory individuals 65 years and older (N = 202) were assigned randomly to receive a single intramuscular injection of the 2001-2002 formulation of trivalent inactivated influenza vaccine containing 15, 30, or 60 microg of hemagglutinin per strain (up to 180 microg total per dose) or placebo. Clinical and serologic responses were assessed during the month after immunization. RESULTS: Increasing dosages of vaccine elicited significantly higher serum antibody levels, frequencies of antibody responses, and putative protective titers after vaccination. Mean serum hemagglutination inhibition antibody titers 1 month after immunization in groups given 0-, 15-, 30-, and 60-microg dosages were 23, 37, 50, and 61 against influenza A/H1N1; 43, 86, 91, and 125 against influenza A/H3N2; and 10, 14, 18, and 24 against influenza B, respectively. Mean serum hemagglutination inhibition and neutralizing antibody levels against the 3 vaccine antigens in participants given the 60-microg dosage were 44% to 71% and 54% to 79%, respectively, higher than those in participants given the standard 15-microg dosage, and the 60-microg dosage level nearly doubled the frequency of antibody responses in those whose preimmunization antibody titers were in the lower half of the antibody range. Dose-related increases in the occurrence of injection site reactions were observed (P<.001), but all dosages were well tolerated. CONCLUSION: The improved immunogenicity of high-dose influenza vaccine among elderly persons should lead to enhanced protection against naturally occurring influenza.

A live, attenuated recombinant West Nile virus vaccine.

Proc Natl Acad Sci U S A. 2006 Apr 25;103(17):6694-9
Authors: Monath TP, Liu J, Kanesa-Thasan N, Myers GA, Nichols R, Deary A, McCarthy K, Johnson C, Ermak T, Shin S, Arroyo J, Guirakhoo F, Kennedy JS, Ennis FA, Green S, Bedford P

West Nil (WN) virus bývá významnou příčinou horečnatých exantémů a encefalitidy. Od roku 1999, kdy se tato nákaza objevila v USA bylo hlášeno více než 19000 lidských případů onemocnění. Hrozba nepřetržitých epidemií urychlila úsilí vyvinout vakcínu. ChimeriVax-WN02 je živá, atenuovaná rekombinantní vakcína vytvořená z infekčního klonu viru žluté zimnice (YF) 17D, u kterého geny 17D premebrány a obálky byly nahrazeny odpovídajícími geny WN viru. Preklinické zkoušky na opicích určily místa replikace vakcinačního viru in vivo. ChimeriVax-WN02 a YF 17D mají podobnou biodistribuci, ale liší se kinetikou multiplikace. Významnými místy replikace byly kůže a lymfatická tkáň, obecně šetrné životní orgány. Virová clearens byla v krvi 7 dní a v tkáni kolem 14 dní. Do klinické studie byli zařazeni zdraví dobrovolníci a byli očkováni 5 log(10) PFU (plaque-forming units) (n=30) nebo 3,0 log(10) PFU (n=15) vakcínou ChimeriVax-WN02, komerční YF vakcínou (YF-Vax, n=5) nebo jim bylo podáno placebo (n=30). Incidence nežádoucích účinků u osob očkovaných klinicky hodnocenou vakcínou byla srovnatelná s incidencí pozorovanou u placebové skupiny. Přechodná virémie byla zjištěna u 42 ze 45 (93%) osob očkovaných vakcínou ChimeriVax-WN02 a u 4 z 5 (80%) očkovaných vakcínou YF-Vax. Všechny osoby si vytvořily protilátky vůči WN nebo YF a u většiny došlo k vývoji specifických T buněk. ChimeriVax-WN02 rychle vyvolala imunitní odpověď po podání jediné dávky a je tedy slibným kandidátem k dalšímu hodnocení pro prevenci WN onemocnění.

West Nile (WN) virus is an important cause of febrile exanthem and encephalitis. Since it invaded the U.S. in 1999, >19,000 human cases have been reported. The threat of continued epidemics has spurred efforts to develop vaccines. ChimeriVax-WN02 is a live, attenuated recombinant vaccine constructed from an infectious clone of yellow fever (YF) 17D virus in which the premembrane and envelope genes of 17D have been replaced by the corresponding genes of WN virus. Preclinical tests in monkeys defined sites of vaccine virus replication in vivo. ChimeriVax-WN02 and YF 17D had similar biodistribution but different multiplication kinetics. Prominent sites of replication were skin and lymphoid tissues, generally sparing vital organs. Viruses were cleared from blood by day 7 and from tissues around day 14. In a clinical study, healthy adults were inoculated with 5.0 log(10) plaque-forming units (PFU) (n = 30) or 3.0 log10 PFU (n = 15) of ChimeriVax-WN02, commercial YF vaccine (YF-VAX, n = 5), or placebo (n = 30). The incidence of adverse events in subjects receiving the vaccine was similar to that in the placebo group. Transient viremia was detected in 42 of 45 (93%) of ChimeriVax-WN02 subjects, and four of five (80%) of YF-VAX subjects. All subjects developed neutralizing antibodies to WN or YF, respectively, and the majority developed specific T cell responses. ChimeriVax-WN02 rapidly elicits strong immune responses after a single dose, and is a promising candidate warranting further evaluation for prevention of WN disease.

Efficacy of inactivated trivalent influenza vaccine in alleviating the febrile illness of culture-confirmed influenza in children in the 2000-2001 influenza season.

Vaccine. 2006 Apr 24;24(17):3618-23
Authors: Kamada M, Nagai T, Kumagai T, Igarashi M, Ihara T, Okafuji T, Ochiai H, Sakiyama H, Shimomura K, Suzuki E, Torigoe S, Miyazaki C, Miyata A, Yuri K, Ito Y, Nakayama T, Kase T, Okuno Y


Během sezóny 2000/2001 v Japonsku byly děti ve věku 6 měsíců až 13 let s teplotou nad 37,5°C zařazeny do studie. Účinnost vakcíny byla hodnocena srovnáním předsezónního očkování mezi skupinami podle závažnosti horečky v sezóně. 161 pacientů (33,1%) s kultivačně potvrzenou chřipkou bylo zařazeno do analýzy. Počet pacientů s chřipkou typu A (H1N1) a A (H3N2) byly nedostatečné pro statistickou analýzu. Procentuální počet dětí, který onemocněl chřipkou typu B a dosáhl horečky vyšší než 39,5°C byl 0,52 (95%CI 0,3-0,92). Naše zjištění naznačuje mírný dopad očkování proti chřipce na omezení závažnosti symptomů choroby.

During the 2000/2001 influenza season in Japan, children ranging in age from 6 months to 13 years with fever exceeding 37.5 degrees C were recruited. Vaccine efficacy was evaluated by comparing the rates of pre-seasonal vaccination between groups stratified by fever severity. Seven hundred and sixty one patients (33.1%), culture positive for influenza were enrolled for analysis. The numbers of patients for A/H1N1 and A/H3N2 were insufficient for statistical analysis. For influenza B the odds ratio for vaccinated children to have a maximum fever exceeding 39.5 degrees C was 0.52 (95% CI, 0.30-0.92) Our findings suggest modest impact of influenza vaccination on limiting severity of disease symptoms.

A malaria vaccine that elicits in humans antibodies able to kill Plasmodium falciparum.

PLoS Med. 2005 Nov;2(11):e344
Authors: Druilhe P, Spertini F, Soesoe D, Corradin G, Mejia P, Singh S, Audran R, Bouzidi A, Oeuvray C, Roussilhon C

Princip: Merozoitální povrchový protein 3 Plasmodium falciparum byl vybrán jako kandidát vakcíny, která byla charakterizována vyvinuta a imunoklinicky zkoušena. Konstrukce vakcíny byla odvozena z oblastí plně zachovaných ve všech různých kmenech a obsahující B-buněčné epitopy cílené lidskými protilátkami (z malaricky imunních dospělých jedinců), které jsou schopny zprostředkovat účinek monocyt-dependentního parazitárního usmrcení. Odpovídající dlouhý syntetický peptid byl podáván 36 dobrovolníkům a to buď s hliníkovým nebo Montanide ISA720 adjuvans.
Metoda a výsledky: Obě formulace vyvolaly buněčnou i humorální imunitní odpověď. S hliníkovým adjuvans imunitní odpověď perzistovala až 12 měsíců. Vakcínou vyvolané protilátky byly převážně cytofilní, tj. byly schopné spolupracovat s buněčnými efektory. Protilátky vyvolaly in vitro erytrocytární růstovou inhibici P.falciparum monocyt-dependentním způsobem, který je ve většině případů stejný nebo větší než u přirozeně vyvolaných protilátek u imunních dospělých Afričanů. In vivo zkoušky sér očkovaných dobrovolníků významně redukovaly nebo kompletně eliminovaly parazitémii na SCID myších infikovaných P.falciparum. Tyto inhibiční účinky souvisely s protilátkovou reaktivitou parazitárního nativního proteinu, který byl zjištěn u 60% dobrovolníků a přetrvával ve vzorkách ještě 12 měsíců po imunizaci.
Závěr: Toto je první klinická studie s malarickou vakcínou, která jasně demonstruje antiparizitární aktivitu vakcínou vyvolaných protilátek jak in vivo tak in vitro metod. Výsledky potvrdily indukci dlouhotrvajících protilátek nasměrovaných vůči plně zachovaným polypeptidům a dávají rovněž příslib stávajícího konceptu malarických vakcín, jako je neodstranitelný polymorfismus, nízká antigenita a slabá indukce imunitní paměti.

BACKGROUND: Plasmodium falciparum merozoite surface protein 3 is a malaria vaccine candidate that was identified, characterised, and developed based on a unique immuno-clinical approach. The vaccine construct was derived from regions fully conserved among various strains and containing B cell epitopes targeted by human antibodies (from malaria-immune adults) that are able to mediate a monocyte-dependent parasite killing effect. The corresponding long synthetic peptide was administered to 36 volunteers, with either alum or Montanide ISA720 as adjuvant. METHODS AND FINDINGS: Both formulations induced cellular and humoral immune responses. With alum, the responses lasted up to 12 mo. The vaccine-induced antibodies were predominantly of cytophilic classes, i.e., able to cooperate with effector cells. In vitro, the antibodies induced an inhibition of the P. falciparum erythrocytic growth in a monocyte-dependent manner, which was in most instances as high as or greater than that induced by natural antibodies from immune African adults. In vivo transfer of the volunteers' sera into P. falciparum-infected humanized SCID mice profoundly reduced or abrogated parasitaemia. These inhibitory effects were related to the antibody reactivity with the parasite native protein, which was seen in 60% of the volunteers, and remained in samples taken 12 mo postimmunisation. CONCLUSION: This is the first malaria vaccine clinical trial to clearly demonstrate antiparasitic activity by vaccine-induced antibodies by both in vitro and in vivo methods. The results, showing the induction of long-lasting antibodies directed to a fully conserved polypeptide, also challenge current concepts about malaria vaccines, such as unavoidable polymorphism, low antigenicity, and poor induction of immune memory.

Hepatitis B vaccine in the EPI schedule.

Indian J Pediatr. 2005 Aug;72(8):661-4
Authors: Jain AK, Mittal SK, Ramji S, Chakravarti A

Cíl: Tato studie byla provedena, aby zhodnotila přiměřenost sérokonverze tehdy, je-li vakcína proti virové hepatitidě typu B podávána společně s dalšími vakcínami v 0, 6. týdnu (spolu s DTP a OPV) a v 9 měsících (spolu s vakcínou proti spalničkám).
Metoda: 725 dětí narozených zdravým matkám bylo zařazeno do této studie a byla jim podávána vakcína proti virové hepatitidě typu B v 0. a 6. týdnu a v 9. měsíci (skupina A) nebo v 0., 1. a 6. měsíci podle doporučení SZO (skupina B). Základní HbsAg zkouška byla provedena a následně byly děti očkovány první dávkou vakcíny vůči hepatitidě typu B během prvních 48 hodin po narození. BCG a další vakcíny podle EPI byly podány podle doporučeného schématu. Vzorky sér byly shromážděny 4 týdny po podání druhé a třetí dávky. 604 dětí (83,3%) studii kompletně dokončilo. Testování na HbsAg a anti-Hbs titry protilátek bylo provedeno v Oddělení mikrobiologie, Maulana Azad, při lékařské fakultě, New Delhi za pomoci standardního ELISA kitu.
Výsledky: Sérokonverze dosahovala po 4 týdnech po podání druhé dávky vakcíny 90,89% (GMT=48,23) a 91,82% (GMT=43,95) (P=0,8) pro obě skupiny A a B. Po 4 týdnech po podání 3. dávky sérokonverze stouply na 98,99% (GMT=181,12) a 98,45 (GMT=150,12) (p=0,17) pro obě skupiny A a B. Obě schémata byla srovnatelná př použití metody Kruskal-Wallis.Závěr: Schéma imunizace vůči hepatitidě typu B v 0., 6. týdnu a 9 měsících má stejnou séroúčinnost jako stávající schéma 0., 1. a 6. měsíc.

OBJECTIVE: This study was carried out to evaluate the adequacy of seroconversion when Hepatitis B vaccine is given along with other vaccines at 0, 6 weeks (along with DPT and OPV) and at 9 months (along with measles). METHODS: 725 infants born to apparently healthy mothers were enrolled to receive the hepatitis B vaccine at 0, 6 weeks and 9 months (Group A) or at 0, 1 and 6 months as per WHO schedule--(Group B). Baseline HbsAg testing was carried out and the babies were immunized with the first dose of hepatitis B vaccine within 48 hours of birth. BCG and the other EPI vaccines were given as per schedule. Serum samples were collected 4 weeks after the second and the third immunizations. 604 infants (83.3%) completed the study. The testing for HbsAg and Anti Hbs titers were conducted in the Department of Microbiology, Maulana Azad Medical College, New Delhi utilizing standard ELISA kits. RESULTS: The seroconversion rates 4 weeks after the second dose of the vaccine were 90.89% (GMT = 48.23) and 91.82% (GMT = 43.95) (P=0.8) in Group A and Group B respectively. After 4 weeks of the third dose the seroconversion rates were 98.99 (GMT = 161.12) and 98.45 (GMT = 150.12) (p=0.17) in Group A and Group B respectively. The two schedules were comparable on using the Kruskal-Wallis H method for analysis. CONCLUSION: The schedule of hepatitis B vaccination at 0, 6 weeks and 9 months has the same seroefficacy as the currently recommended schedule of 0, 1 and 6 months.

Dose-related safety and immunogenicity of a trivalent baculovirus-expressed influenza-virus hemagglutinin vaccine in elderly adults.

J Infect Dis. 2006 May 1;193(9):1223-8
Authors: Treanor JJ, Schiff GM, Couch RB, Cate TR, Brady RC, Hay CM, Wolff M, She D, Cox MM

Princip: Chřipkový hemaglutinin (HA) protein vyjádřený v hmyzí buňce rekombinantním bakulovirem je kandidátem chřipkové vakcíny.
Metoda: Randomizovaná, dvojitě zaslepená klinická studie provedená u 399 dospělých osob starších 65 let sledovala účinnost trivalentní inaktivované chřipkové vakcíny (TIV) podávané intramuskulárně ve srovnání s trivalentní bakulovirem vyjádřenou HA vakcínou podávanou v dávkách 15 µg, 45 µg nebo 135 µg pro každý HA.
Výsledky: Ve srovnání s TIV bakulovirem vyjádřené HA vakcína byla bezpečná a indukovala lepší odpověď sérových protilátek vůči H3 komponentě, byla-li podána v dávce 45 µg nebo 135 µg na každý HA. Závěr: Bakulovirem vyjádřené HA vakcína je bezpečná a imunogenní u starších osob.

BACKGROUND: Influenza-virus hemagglutinin (HA) protein expressed in insect cells by recombinant baculovirus is a candidate influenza vaccine. METHODS: In a randomized, double-blind trial conducted in 399 adults > or = 65 years of age, the efficacy of trivalent inactivated influenza vaccine (TIV) licensed for intramuscular injection was compared with that of trivalent baculovirus-expressed HA vaccine administered at doses of 15 microg, 45 microg, or 135 microg of each HA. RESULTS: Compared with TIV, baculovirus-expressed HA vaccine was safe and induced better serum antibody responses to the H3 component when administered at doses of 45 microg or 135 microg of each HA. CONCLUSIONS: Baculovirus-expressed HA is a safe and immunogenic influenza vaccine in elderly adults.

Safety and immunogenicity of live varicella virus vaccine in children with human immunodeficiency virus type 1.

Pediatr Infect Dis J. 2006 Apr;25(4):368-70
Authors: Armenian SH, Han JY, Dunaway TM, Church JA

Živá varicelová vakcína byla podávána 10 dětem nakaženým HIV-1. Osoby byly sledovány na nežádoucí účinky, HIV-1 hladiny v plazmě, počty CD4 T buněk a imunitní odpověď na očkování. Vakcína byla dobře tolerována. Došlo k proliferaci lymfocytů specifických vůči varicella-zoster viru u všech subjektů po 4 týdnech po imunizaci a u 9 z 10 subjektů ještě jeden rok po očkování.

Live varicella virus vaccine was administered to 10 stable human immunodeficiency virus type 1 (HIV-1)-infected children. Subjects were monitored for adverse reactions, HIV-1 plasma levels, CD4 T cell counts and immune responses. The vaccine was well-tolerated. Varicella-zoster virus-specific lymphocyte proliferative responses were detected in all subjects by 4 weeks and in 9 of 10 subjects 1 year after vaccination.

Immunogenicity and boosting after a reduced number of doses of a pneumococcal conjugate vaccine in infants and toddlers.

Pediatr Infect Dis J. 2006 Apr;25(4):312-9
Authors: Goldblatt D, Southern J, Ashton L, Richmond P, Burbidge P, Tasevska J, Crowley-Luke A, Andrews N, Morris R, Borrow R, Cartwright K, Miller E

Princip: Dosud není znám minimální počet dávek pneumokokové konjugované vakcíny požadovaný pro zajištění ochrany. Studovali jsme imunogenitu a redukované schéma u dětí a batolat.
Metoda: Děti ve Velké Británii byly očkovány buď 2 nebo 3 dávkami (v 2. a 4. nebo 2/3/4. měsíci věku) 9-valentní pneumokokovou konjugovanou vakcínou (9VPCV) s následným posilujícím očkováním ve 12. měsíci věku. V oddělené studii, batolata (12 měsíců) byla očkována 1 nebo 2 dávkami (s 2 měsíčním intervalem) 9VPCV s následným boostrem tradiční polysacharidové vakcíny v 18. měsíci věku.
Výsledky: U dětí byl geometrický průměr specifických protilátek IgG vůči všem vakcinačním antigenům podobný po základním očkování u obou skupin i po booster imunizaci. U batolat primární odpověď na 4 z 9 sérotypů nižší u jednodávkového schéma než u dvoudávkového (typ 6B, 0,77 vs. 7,1; typ 14, 4,67 vs. 14,98; typ 19F, 5,05 vs. 7,75; typ 23F, 2,48 vd. 5,05), ačkoli pro všechny sérotypy byla booster imunitní odpověď mezi skupinami již obdobná a batolata očkovaná při jednodávkovém schématu si vytvořila dokonce vyšší imunitní odpověď než děti byla tatáž odpověď dosažena po očkování dětí. Závěr: Dvoudávkové schéma očkování dětí vakcínou 9VPCV je srovnatelné s třídávkovým schématem a může tak dosahovat stejného protektivního účinku, zatímco jedodávkové schéma očkování batolat nemusí být bez boosteru dostatečné.

BACKGROUND: The minimum number of doses of pneumococcal conjugate vaccine required for protection is not known. We studied the immunogenicity of a reduced schedule in infants and toddlers. METHODS: U.K. infants were given either 2 or 3 doses (at 2 and 4 or 2/3/4 months of age) of a 9-valent pneumococcal conjugate vaccine (9VPCV) followed by boosting at 12 months of age. In a separate study, toddlers (12 months) received 1 or 2 doses (2 months apart) of 9VPCV followed by pneumococcal polysaccharide vaccine at 18 months of age. RESULTS: For infants, serotype-specific IgG geometric mean concentrations were similar post-primary immunization between the groups with both showing avidity maturation and similar booster responses. For toddlers, the primary response to 4 of the 9 serotypes was lower in the 1- compared with the 2-dose group (type 6B, 0.77 versus 7.1; type 14, 4.67 versus 14.98; type 19F, 5.05 versus 7.75; type 23F, 2.48 versus 5.05), although for all serotypes booster responses were similar between groups, and the postprimary responses in the 1-dose group were at least as high as those after infant immunization. CONCLUSIONS: The 2-dose infant priming schedule of 9VPCV is comparable with the 3-dose schedule and may thus be equally protective, whereas 1 dose in toddlers may suffice for a catch-up.

Immunogenicity and safety of measles-mumps-rubella, varicella and Haemophilus influenzae type b vaccines administered concurrently with a fourth dose of heptavalent pneumococcal conjugate vaccine compared with the vaccines administered without heptavalent pneumococcal conjugate vaccine.

Pediatr Infect Dis J. 2006 Apr;25(4):306-11
Authors: Black SB, Cimino CO, Hansen J, Lewis E, Ray P, Corsaro B, Graepel J, Laufer D

Princip: Prevenar (heptavaletnní pneumokoková konjugovaná vakcína (PCV7)) je registrována v USA a je zařazena do rutinního očkování dětí a může být souběžně podávána s ostatními dětskými vakcínami. Údaje týkající se bezpečnosti a imunogenity současného podávání čtvrté dávky PCV7 s vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR), planým neštovicím a vakcínou proti Haemophilus influenzae typu b (Hib) jsou omezené.
Metoda: Děti ve věku 12-15 měsíců byly očkovány buď MMR s PCV7 (skupina 1) nebo MMR bez PCV7 (skupina 2). Všechny subjekty byly navíc očkovány Hib a vakcínou proti planým neštovicím. Skupina 2 byla očkována PCV7 6-9 týdnů po očkování MMR. Séra byla shromážděna od všech neočkovaných PCV7 před podáním MMR vakcíny a 6 týdnů po očkování MMR. Optimální antigenní odpověď byla hodnocena s použitím předem stanoveným titrů protilátek. Základní očkování vyvolalo imunitní odpověď u více než 90% (na všechny vakcinační antigeny). Noninferiorita byla určena u méně než 10% rozdílu mezi skupinami. Lokální a systémové reakce a postvakcianční nežádoucí účinky byly sledovány a porovnány ve skupinách.
Výsledky: Bylo celkem zařazeno 694 subjektů (347 do každé skupiny). Po imunizaci s MMR a PCV7 současně nebo MMR s PCV7 při 6-týdenním intervalu byla procentuální sérokonverze významně vyšší než 90% pro všechny vakcinační antigeny. Rozdíl mezi oběma skupinami byl významně nižší než 10%. Závěr: Imunitní odpověď vůči MMR, Hib a varicelové vakcínám, podávaným současně se 4. booster dávkou vakcíny PCV7 nebyla nižší než stejná odpověď po očkování uvedenými vakcínami bez PCV7. Tyto výsledky podporují současné podávání PCV7 s MMR, varicelovou vakcínou a Hib jako součást doporučeného imunizačního schématu pro děti ve věku 12-15 měsíců.

BACKGROUND: Prevnar [heptavalent pneumococcal conjugate vaccine (PCV7)] is licensed in the United States for routine administration in infants and may be coadministered with other infant vaccines. Safety and immunogenicity data on the coadministration of the fourth dose of PCV7 with measles-mumps-rubella (MMR), varicella and Haemophilus influenzae type b (Hib) vaccines are limited. METHODS: Children 12-15 months of age received either MMR with PCV7 (group 1) or MMR without PCV7 (group 2). All subjects received Hib and varicella vaccines. Group 2 received PCV7 6-9 weeks after MMR vaccination. Sera for analysis of all non-PCV7 antibodies were collected just before administration of MMR vaccine and 6 weeks later. Optimal antigen responses were assessed with the use of predetermined antibody titers. The primary end point was >90% response rate (all antigens). Noninferiority was defined as <10% difference between groups. Local and systemic reactions and postvaccination adverse events were monitored and compared between groups. RESULTS: A total of 694 subjects (347 per group) were enrolled. After immunization with MMR plus PCV7 concurrently, or MMR followed 6 weeks later by PCV7, the percentages of subjects seroconverting were significantly greater than 90% for all antigens. The difference between the 2 groups was significantly less than 10%. CONCLUSION: The immune response to MMR, Hib and varicella vaccines, when administered concurrently with a 4th (booster) dose of PCV7, was noninferior to that of these vaccines when given without PCV7. These results support concomitant administration of PCV7 with MMR, varicella and Hib as part of the recommended immunization schedule for children 12-15 months of age.

Safety and immunogenicity of a measles, mumps, rubella and varicella vaccine given with combined Haemophilus influenzae type b conjugate/hepatitis B vaccines and combined diphtheria-tetanus-acellular pertussis vaccines.

Pediatr Infect Dis J. 2006 Apr;25(4):287-92
Authors: Shinefield H, Black S, Thear M, Coury D, Reisinger K, Rothstein E, Xu J, Hartzel J, Evans B, Digilio L, Schödel F, Brown ML, Kuter B,

Princip: Studie byla provedena, aby zhodnotila podávání kombinované vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím (MMRV) s ostatními dětskými vakcínami.
Metoda: V této otevřené multicentrické studii bylo randomizováno 1915 dětí ve věku 12-15 měsíců do 3 skupin: skupina 1, MMRV, kombinovaná vkacína proti Heamophilus influenzae typu b/hepatitida typu B (Hib/HepB) a kombinovaná vakcína rpoti záškrtu, tetanu a dávivému kašli (DTaP) současně; skupina 2, MMRV s Hib/HepB s DTaP o 42 dní později; skupina 3, MMR a varicelová vakcína současně a Hib/HepB s DTaP o 42 dní později.
Výsledky: Protilátková odpověď vůči spalničkám, příušnicím, zarděnkám, planým neštovicím, Hib, HepB, záškrtu a tetanu byla obdobná mezi skupinami 1 a 2 (všechny více než 95%, kromě varicely, 89,7% ve skupině 1 a 90,9% ve skupině 2). Imunitní odpověď vůči pertusovému toxinu a filamentoznímu hemaglutininu byly významně nižší ve skupině 1 než ve skupin 2 (skupina 1, 74,1 a 67,1; skupina 2 90,4 a 86,8%). Analýza napovídá, že rozdíly v imunitní odpovědi na pertusový toxín a filamentózní hemaglutinin jsou pravděpodobně dány uspořádáním studie, než vlivem mezi vakcínami, protože skupiny se lišily věkově (skupina 1, přibližně 12 měsíců; skupina 2, přibližně 13,5 měsíce). Když byly skupiny vyhodnoceny podle stáří subjektu, veliksot vzorku byla dostatečná jen u dětí starších 13,5 měsíce. U těchto dětí byly imunitní odpovědi na pertusový toxin a filamentózní hemaglutinin podobné v obou skupinách. Bezpečnostní profil pro každé schéma očkování byl srovnatelný. Závěr: Data imunogenity podporují současné podávání MMRV vakcíny s vakcínou Hib/HepB. Omezená data z analýzy ukazují, že MMRV může být podávána současně s DTaP. Souběžné podávání MMRV, Hib/HepB a DTaP je dobře tolerováno.

BACKGROUND: A study was conducted to assess administration of a combination measles, mumps, rubella and varicella vaccine (MMRV) with other childhood vaccines. METHODS: In this open, multicenter trial, 1915 healthy children ages 12-15 months were randomized into 3 groups: group 1, MMRV, combined Haemophilus influenzae type b conjugate-hepatitis B vaccines (Hib/HepB) and combined diphtheria-tetanus-acellular pertussis vaccines (DTaP) concomitantly; group 2, MMRV followed by Hib/HepB and DTaP 42 days later; group 3, MMR and varicella vaccine followed by Hib/HepB and DTaP 42 days later. RESULTS: Antibody responses to measles, mumps, rubella, varicella, Hib, HepB, diphtheria and tetanus were similar between groups 1 and 2 (all >95%, except varicella, 89.7% in group 1 and 90.9% in group 2). Pertussis toxin and filamentous hemagglutinin responses were significantly lower in group 1 than in group 2 (group 1, 74.1 and 67.1%; group 2, 90.4 and 86.8%, respectively). An exploratory analysis suggested that the difference in and pertussis toxin and filamentous hemagglutinin responses was likely the result of study design rather than interference among vaccine components because the groups differed in age of receipt of DTaP (group 1, approximately 12 months; group 2, approximately 13.5 months). When the groups were matched for age, sample size was sufficient for comparison only in children > or =13.5 months old. Pertussis toxin and filamentous hemagglutinin responses were similar in these children. The safety profiles for each vaccination regimen were comparable. CONCLUSIONS: The immunogenicity data support concomitant administration of MMRV with Hib/HepB. Limited data from an exploratory analysis indicate that MMRV can be administered concomitantly with DTaP. Concomitant administration of MMRV, Hib/HepB and DTaP is well-tolerated.

Antibody persistence 3 years after immunization of adolescents with quadrivalent meningococcal conjugate vaccine.

J Infect Dis. 2006 Mar 15;193(6):821-8
Authors: Vu DM, Welsch JA, Zuno-Mitchell P, Dela Cruz JV, Granoff DM

Princip: Čtyřvalentní meningokoková konjugovaná vakcína (MCV-4) je doporučovaná pro dospívající osoby v USA. Délka doby trvání protektivního účinku není dosud známá. Vyšetřovali jsme perzistenci sérových protilátek po 3 letech po očkování adolescentů.
Metoda: Vzorky sér odebrané zdravým dobrovolníků zařazených do této randomizované studie, kterým byla podána vakcína MCV-4 (n=52) nebo polysacharidová vakcína (MPSV-4; n=48) nebo nebyly očkováni vůbec (kontrolní skupina; n=60), byly hodnoceny na protilátky specifické vůči séroskupině C, W-135 a Y za použití metody RIA, baktericidní aktivity a pasivní protekce vůči séroskupině C bakteriémií na myších mláďatech.
Výsledky: Vyšší poměr účastníků ve skupině očkovaných dosahoval protektivního baktericidního titru (>nebo= 1:4) ve srovnání s kontrolní skupinou (pro skupinu s MCV-4 vs. kontrolní skupina, P<0,01; pro skupinu s MPSV-4 vs. kontrolní skupina, P< nebo = 0,06). Více MCV-4 očkovaných mělo baktericidní titry >nebo=1:4 vůči W-135 než ve skupině MPSV-4 (P=0,01). Více MCV-4 očkovaných mělo pasivní protektivní aktivitu vůči séroskupině C než očkovaní vakcínou MPSV-4 (76% vs. 49%; P<0,01). Rozdíly v protektivní aktivitě byly větší mezi očkovanými v obou očkovaných skupinách s baktericidním titrem <1:4 (63% protektivní u MCV4 vs. 31% u MPSV4, P=0,01). Závěr: Srovnáním s vakcínou MPSV-4, MCV-4 vyvolává větší perzistenci protilátkové aktivity proti séroskupinám C a W-135 po 3 letech po očkování adolescentů. Na základě pasivní protekce na myších mláďatech baktericidní titry > nebo = 1:4 podceňují protektivní imunitu.

BACKGROUND: A quadrivalent meningococcal conjugate vaccine (MCV-4) is recommended for United States teenagers. The duration of protective immunity is unknown. We investigated serum antibody persistence 3 years after vaccination of adolescents. METHODS: Serum samples from participants of a randomized trial who had received MCV-4 (n=52) or polysaccharide vaccine (MPSV-4; n=48) and from unvaccinated controls (n=60) were assayed for serogroups C, W-135, and Y anticapsular antibody concentrations by use of a radioantigen binding assay and for bactericidal activity (in a human complement assay) and passive protection against serogroup C bacteremia in an infant rat model. RESULTS: A higher proportion of participants in the vaccine groups had protective bactericidal titers (> or =1 : 4), compared with that in the control group (for MCV-4 recipients vs. controls, P<.01; for MPSV-4 recipients vs. controls, P< or =.06). More MCV-4 recipients had W-135 bactericidal titers > or =1 : 4 than did MPSV-4 recipients (P=.01). More MCV-4 recipients had passive protective activity against serogroup C bacteremia than did MPSV-4 recipients (76% vs. 49%; P<.01). The differences in protective activity were largest between participants in the vaccine groups with bactericidal titers <1 : 4 (63% protective in MCV-4 recipients vs. 31% protective in MPSV-4 recipients; P=.01). CONCLUSIONS: Compared with MPSV-4, MCV-4 elicited greater persistence of antibody activity against serogroups C and W-135 at 3 years after vaccination in adolescents. On the basis of passive protection data in an infant rat model, bactericidal titers > or =1 : 4 underestimate protective immunity.

Safety and immunogenicity of an inactivated hepatitis A vaccine among HIV-infected subjects.

Clin Infect Dis. 2004 Oct 15;39(8):1207-13
Authors: Wallace MR, Brandt CJ, Earhart KC, Kuter BJ, Grosso AD, Lakkis H, Tasker SA

Princip: Hepatitida typu A patří k hlavním zdravotním rizikům pro mnoho HIV nakažených osob. Očkování představuje potencionálně snadný prostředek, jak redukovat incidenci hepatitidy typu A u této populace, ale bohužel údaje ohledně bezpečnosti a imunogenity této vakcíny nejsou dosud kompletní.
Metoda: 90 zdravých dospělých jedinců bylo očkováno inaktivovanou vakcínou proti virové hepatitidě typu A (VAQTA; Merck) a 90 HIV bylo randomizováno ve dvojitě zaslepené studii do skupiny, které bylo podáno buď placebo nebo vakcína. HIV nakažení pacienti byli rozděleni podel počtu CD4 buněk, 45 subjektů mělo počty CD4 buněk vyšší než 300 buněk/mm3 45 subjektů mělo tento počet menší než 300 buněk/mm3. Vakcína byla podávána v 0. a 24. týdnu studie.
Výsledky: Sérokonverze v 28. týdnu dosahovala 94% u HIV nakažených a 100% u zdravých dobrovolníků (kontrolní skupina). U HIV nakažených subjektů s počtem CD4 buněk nižším než 300 buněk/mm3 byla sérokonverze 87%, zatímco u subjektů s počtem CD4 buněk vyšším než 300 buněk/mm3 byla sérokonverze 100%.Vakcína byla velmi dobře tolerována a nebyl pozorován žádný rozdíl mezi zdravými dobrovolníky a HIV nakaženými osobami stejně jako vliv počtu CD4 buněk.
Závěr: Vakcína proti hepatitidě typu A byla jak imunogenní tak bezpečná u HIV nakažených osob.

BACKGROUND: Hepatitis A is a major health risk for many human immunodeficiency virus (HIV)-infected individuals. Vaccination is a potentially attractive measure to reduce the incidence of hepatitis A among this population, but data on its safety and immunogenicity are incomplete. METHODS: Ninety HIV-uninfected adults received an inactivated hepatitis A vaccine (VAQTA; Merck), and 90 HIV-infected subjects were randomized, in double-blind fashion, to receive either the vaccine or placebo. The HIV-infected subjects were stratified by CD4 cell count, with 45 subjects having CD4 cell counts of > or =300 cells/mm3 and 45 subjects having CD4 cell counts of <300 cells/mm3. Vaccine was given at weeks 0 and 24 of the study.Results. Seroconversion rates at week 28 of the study were 94% among the HIV-infected subjects and 100% among the HIV-uninfected control subjects. HIV-infected subjects with CD4 cell counts of <300 cells/mm3 had a seroconversion rate of 87%, and HIV-infected subjects with CD4 cell counts of > or =300 cells/mm3 had a seroconversion rate of 100%. The vaccine was generally well tolerated, and no adverse effect on either HIV load or CD4 cell count was found. CONCLUSION: Hepatitis A vaccine was both immunogenic and safe among HIV-infected subjects.

Safety and immunogenicity of a combined DTPa-IPV vaccine administered as a booster from 4 years of age: a review.

Vaccine. 2006 Mar 20;24(13):2440-8
Authors: Jacquet JM, Bégué P, Grimprel E, Reinert P, Sandbu S, Silfverdal SA, Faldella G, Nolan T, Lambert S, Richmond P, Marshall H, Roberton D, Schuerman L

Kombinovaná vakcína DTaP-IPV jako booster byla podávána jako 4. dávka nebo 5. dávka po základním očkování s DTaP nebo DTP. Více než 99% očkovaných osob si vytvořilo hladiny protilátek považované za protektivní vůči záškrtu, tetanu a dětské přenosné obrně a více než 95% si vytvořilo imunitní odpověď vůči antigenům acelulární pertusové vakcíny. Rektální teplota >39,5°C byla pozorována u maximálně 3,2% očkovaných dětí. Otok >50 mm se objevil u 24% původně očkovaných DTaP vzhledem k 5,5% původně očkovaných DTP. Velký otok zahrnující celou paži (zasahující až k loketnímu kloubu) byl zaznamenán u 1,2% původně očkovaných DTaP, což je ve shodě s literárními údaji souvisejícími s očkováním s DTaP.

A combined DTPa-IPV booster vaccine was administered as a 4th or 5th dose after DTPa or DTPw priming. Over 99% vaccines developed antibody levels considered to be protective to diphtheria, tetanus and poliovirus, and >95% mounted a response to acellular pertussis antigens. Rectal temperature >39.5 degrees C was observed in at most 3.2% of vaccinees. Swelling >50 mm occurred in 24% of DTPa-primed compared to 5.5% of DTPw-primed children. Large swelling involving the entire upper arm (extending to involve the elbow joint) was reported for up to 1.2% of DTPa-primed subjects, which is consistent with literature reports for other DTPa vaccines.

Reactogenicity and immunogenicity of an inactivated influenza vaccine administered by intramuscular or subcutaneous injection in elderly adults.

Vaccine. 2006 Mar 20;24(13):2395-402
Authors: Cook IF, Barr I, Hartel G, Pond D, Hampson AW

V mnoha zemích není jasné doporučení týkající se preferovaného způsobu podání inaktivované chřipkové vakcíny. V randomizované, zaslepené studii u 720 starších dobrovolníků, kterým byla podávána trivalentní splitová chřipková vakcína, byla dosažena významně vyšší imunogenní účinnost pro oba kmeny chřipky typu A (H3N2 a H1N1, p=0,0016 a 0,003) při intramuskulárním podávání vzhledem k subkutánnímu. Tento rozdíl byl jednoznačně statisticky významný u žen. Lokální nežádoucí účinky byly v obou skupinách podávání podobné. Tyto údaje naznačují, že očkování intramuskulárním způsobem zajišťuje optimální aplikaci chřipkové vakcíny u starších osob.

In many countries there is no clear recommendation regarding the preferred route of administration of inactivated influenza vaccines. In a randomised, observer blind study of 720 elderly subjects, a split, trivalent influenza vaccine was significantly more immunogenic for both A strains (H3N2 and H1N1, p = 0.0016 and 0.003, respectively) when given intramuscularly compared to subcutaneously. This difference was due entirely to a gender effect, with females in the intramuscular (IM) group having a significantly greater serological response than females in the subcutaneous (SC) group for both of these strains. Similar results were seen with local adverse effects. These data suggest that vaccination practices that ensure intramuscular injection are required for optimal administration of influenza vaccines in the elderly.

M.Petráš