Selhalo očkování proti dávivému kašli?

V posledním měsíci loňského roku se téměř všechna média zabývala hlášením zvýšeného počtu případů nakažení dávivým kašlem (nebo též černým kašlem). Co je příčinou? Je to selhání očkování? Vzhledem k nepřesným interpretacím v médiích se zde pokusíme vysvětlit několik faktorů ovlivňující výskyt tohoto i jiného infekčního onemocnění.

Kumulativní hodnoty nemocnosti (dávivého kašle) za prosinec 2002 ještě nebyly zveřejněny. Proto se podíváme na data z listopadu 2002. Pro srovnání uvedeme počty případů do listopadu v letech 1999-2002. Počet osob nakažených dávivým kašlem byl 171 v roce 2002, 88 v roce 2001, 121 v roce 2000 a 45 v roce 1999. Při detailním pozorování ročního výskytu počtu nových případů dávivého kašle se ukazuje zajímavý jev, zhruba každé 3 roky se zvýší počet těchto případů. Tento epidemiologický jev se objevuje nejen u nás, ale i v dalších zemí (převážně tam, kde jde vysoký stupeň proočkovanosti populace).

Proč se počet nakažených zvyšuje, je-li populace vysoce proočkována? I když je u nás proočkovanost vůči dávivému kašli relativně vysoká (více než 95%), každoročně se zvyšuje počet těch rodičů, kteří své děti nenechávají očkovat. Tento vliv na růst počtu nových případů dávivého kašle lze považovat jako minimální. V každé odborné literatuře o očkování proti dávivému kašli (včetně příbalových informací výrobců vakcín) se lze dočíst, že účinnost očkovací látky proti dávivému kašli je relativně vysoká - 90-95%. Z toho plyne, že minimálně 5% populace nemusí být dostatečně dobře chráněno vůči této infekci. Dalším významným faktorem je skutečnost, že poslední dávku vakcíny dostane dítě v 5-6. roce. Od tohoto věku se vakcína proti dávivému kašli nepodává (snad jen ve výjimečných případech), a protože v našem prostředí (tj. středoevropský region) stále ubývá přítomnost divokého i vakcinačního kmene bakterie dávivého kašle (Bordetella pertussis) starší děti a dospělá populace není tzv. boosterovaná (tj. nedochází u ní k vnějšímu posilování imunity specifickaé vůči dávivému kašli). V důsledku toho celková séroprotekce vůči dávivému kašli klesá a zvětšuje se skupina vnímavých jedinců k této infekci.

Stávající vakcína používaná pro pravidelné očkování dětí není vhodná pro dospělé, proto se posilující očkování u dospělých neprovádí. Protože v 90.letech minulého století se postupně zavedla do praktického očkování i tzv. acelulární pertusová vakcína (tj. nebuněčná vakcína), která je bezpečná i pro dospělé, existují už návrhy, jak rozšířit toto očkování o další posilující očkování (např. podobně jako je očkování proti tetanu vždy po 10-15 letech).

Závěrem lze jen konstatovat, že i když v pravidelných intervalech dochází k nárůstu a poklesu výskytu dávivého kašle, v měřítku celé populace je tento nárůst zanedbatelný a očkování proti dávivému kašli lze dále hodnotit jako úspěšné.