Mor je prudké infekční onemocnění vyvolané odolnou bakterií Yersinia pestis. Infekce je přenášena blechou morovou z hlodavce (např. krysy) na člověka. Snadnost a rychlost šíření moru vzrůstá při vzniku plicní formy onemocnění, neboť člověk se stává zdrojem nákazy, která se tak může snadno šířit kapénkovým způsobem.
V České republice byla poslední morová epidemie v letech 1713 až 1714. Od té doby se u nás podobně jako v Evropě mor nevyskytuje. Mor z Evropy prakticky vymizel. Jeho ústup byl důsledkem zvýšené hygieny a dalších faktorů. I když se dnes ve vyspělém světě s morem nesetkáme, přesto existují oblasti, kde se mor nadále vyskytuje. Je to jihozápadní část Spojených států amerických, některé lokality bývalého Sovětského svazu, Jižní Amerika, jižní Afrika a Asie. Očkování představuje ochranu před morovou infekcí.

Po uplynutí inkubační doby 2 až 6 dní, dochází k prudkému vzestupu teploty, který je doprovázen třesavkou,bolestmi v kloubech a celkovou schváceností. pro bubonickou (tzv. dýmějovou) formu moru je typický bolestivý zánět mízních uzlin, nejčastěji v tříslech. Uzliny obvykle dosahují velikosti vejce. po jejich rozpadu dochází k vytvoření hlubokého vředu.
Plicní forma moru, která vzniká při vdechnutí morových bakterií, se vyskytuje méně a probíhá jako prudký zápal plic, který bez léčby často končí smrtí. Při včasné léčbě antibiotiky je úmrtnost nízká, zatímco neléčená dýmějová forma dosahuje až 60% úmrtnosti.

Plague Vaccine
vakcína není u nás registrována a je k dispozici pouze na výjimku

Očkovací látka proti moru se v současnosti vyrábí formaldehydovou inaktivací bakteriální suspenze Yersinia pestis, kmene 195/P. V 1 ml vakcinační dávky se vyskytuje více než 2000 miliónů inaktivovaných zárodků této bakterie.

Vakcína proti moru je určena pro aktivní imunizaci zejména osob starších 6 měsíců. Podle doporučení FDA je vakcína určena k imunizaci pouze osob starších 18 let, u nichž zajišťuje prokazatelnou imunitní odpověď po očkování.
Obecně doporučuje v těchto případech:
- osoby cestující do oblastí se zvýšeným rizikem expozice morové infekce, s pobytem obvykle mimo městské a rekreační oblasti
- osoby, které přicházejí do styku s divokými hlodavci v oblastech s vysokým výskytem moru
- personál pracující v laboratořích s tímto infekčním materiálem.
Očkování proti moru je schopno snížit riziko nákazy (případně úmrtí) způsobené dýmějovým neboli bubonovým morem.

Dávkování:
Velikost dávky se liší podle věku očkované osoby a podle pořadí aplikované vakcinační dávky (viz tabulka níže).
Základní očkování představují zpravidla 3 dávky, přičem ž druhá dávka se podává po 1 až 3 měsících a třetí dávka po 5 až 6 měsísích po podání druhé dávky. Avšak už druhá dávka vytváří dostatečnou ochranu očkované osoby.
Podobně jako u jiného očkování, kdy se vyžaduje vytvoření rychlé imunitní odpovědi (např. před cestou do endemických oblastí), je možné i očkování proti moru provádět podle zrychleného schématu očkování. Všechny tři vakcinační dávky základního očkování se podávají v intervelu 1 týdnu. V tomto případě se vyžaduje jedna boosterující dávka navíc, která se aplikuje po 6 měsících od ukončení základního očkování podle zrychleného schématu.
U osob s imunodeficiencí nebo osob starších 60 let, které je třeba očkovat, nemusí být očkování třemi dávkami dostatečné, a proto je-li třeba, doporučuje se provádět sérologické vyšetření, na jehož základě lze základní očkování rozšířit o jednu dávku navíc, pokud nebyla dosažena dostatečná séroprotekce.

Boosterující (posilující) imunizace se doporučuje po 6 měsících po ukončení primovakcinace, a to podání 1 nebo i 2 vakcinačních dávek. Následně se provádí podáváním jedné vakcinační dávky každé 1-2 roky, podle potřeby.
Velikost boosterující dávky může být buď nižší nebo vyšší. V případě, kdy u imunizované osoby došlo v předešlém očkování proti moru k nežádoucím účinkům, doporučuje se raději aplikovat nižší koncetrační vakcinační dávku. Naopak vyší koncetrace vakcinační dávky se obvykle používá k posilujícímu očkování těch osob, u nichž nebyla zaznamenána nežádoucí reakce při předchozím očkování proti moru, nebo u nichž by nižší koncentrační dávka nemusela dostatečně posílit získanou imunitní odpověď proti moru.
Toto očkování patří mezi doporučené očkování a není regulováno žádnou vyhláškou. Rovněž není ani vyžadováno, ale pouze doporučováno před cestou do některých asijských, afrických nebo jihoamerických států s výskytem této infekce.

Způsob podání:
Vakcína se podává intramuskulárně obvykle do deltoidní oblasti. Vakcína se nesmí aplikovat nitrožilně.

Účinnost očkování:
Již první dvě dávky vyvolají dostatečnou imunitní odpověď u zhruba 80% očkovanců. Více než 90% séroprotekce je dosažena po kompletní primovakcinaci. Pro udržení protektivní hladiny protilátek specifických vůči moru je nutné aplikovat daší boosterující vakcinační dávky po 6 měsících. Neutralizační protilátky po kompeltní primovakcinaci a následné boosterující imunizaci přetrvávají v těle očkované osoby minimálně 1 až 2 roky.

- Osoby s akutním horečnatým onemocněním nesmí být očkovány minimálně do 2 týdnů po úplném vyléčení.
- Známé těžké alergické reakce na alespoň jednu ze složek vakcíny jsou kontraindikací pro očkování proti moru.
- Pokud po imunizaci dojde ke vzniku komplikací, pak imunizace další dávkou téže vakcíny je kontraindikována do té doby, dokud nejsou vyjasněny příčiny této komplikace.
- Těhotenství je kontraindikací pro očkování proti moru.
- Děti mladší 6 měsíců

Očkování proti moru je schopno snížit riziko nákazy (případně úmrtí) způsobené dýmějovým neboli bubonovým morem. Naopak proti plicnímu moru je s největší pravděpodobností toto očkování neúčinné.
Výjimečně existuje možnost vzniku anafylaktického šoku a je vždy nutné postupovat tak, aby tato možnost byla včas eliminována.
Před očkováním se doporučuje zhodnotit zdravotní stav očkované osoby. Je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud zdravotní stav očkované osoby neumožní provést imunizaci.
Imunitní odpověď po očkování může být snížena u osob s HIV pozitivitou nebo u imunodeficitních osob. U těchto pacientů se obvykle doporučuje provést sérologické vyšetření získané imunity a případně posílit jejich imunitu podáním další vakcinační dávky.
Stejně jako u všech přípravků biologické povahy nelze vyloučit projev přecitlivělosti vůči některé ze složek vakcíny, a proto je třeba mít při očkování k dispozici adrenalin v ředění 1:1.000 nebo kortikosteroidy pro snížení projevů těchto reakcí vzniklých bezprostředně po očkování. Z tohoto důvodu by měla být očkovaná osoba pod dohledem lékaře 30 minut po aplikaci vakcíny.
Vakcína proti moru se nesmí v žádném případě podávat intravenózně a intravaskulárně.

I když vakcína proti moru může být za podmínek povolených místními předpisy podávána souběžně s těmito očkovacími látkami: proti dětské přenosné obrně (perorální živá i inaktivovaná vakcína), proti břišnímu tyfu (perorální nebo parenterální subjednotková vakcína), proti spalničkám, proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli, proti meningokokové meningitidě skupiny A a C, běžně se simultánní očkování nedoporučuje, neboť se může snížit účinnost všech souběžně prováděných očkování a navíc se zvyšuje četnost nežádoucích účinků.
Je-li očkovací látka používána simultánně s jinou vakcínou, podává se do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Vakcína nesmí být míchána s jinými léky nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.
U osob léčených kortikosteroidy nebo imunosupresivními látkami (zejména při léčby vysokými dávkami imunosupresivních látek), může být imunitní odpověď snížena nebo pochybná. Z tohoto důvodu se vakcinace u těchto osob může odložit na dobu minimálně 1 měsíce po ukončení léčby imunosupresivními látkami nebo se u nich provádí sérologické vyšetření a podle stavu získané imunitní odpovědi se případně očkování doplní o další vakcinační dávku. Obecně však platí, že tato léčba není kontraindikací pro očkování proti moru.

Přestože vliv očkování proti moru na vývoj plodu není znám, provádí se toto očkování v době těhotenství jen tehdy, je-li riziko možné nákazy větší než riziko očkování. Těhotenství bývá považováno za kontraindikaci.
Laktace není považována za kontraindikaci pro očkování proti moru.

Zaznamenané nežádoucí účinky jsou:
- lokální reakce (jako např. přechodné zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu) a celkové reakce (jako např. malátnost, závratě, zvracení, únava) odezní samovolně do 2 dní. Četnost výskytu lokálních nežádoucích účinků se může zvšit s počtem podaných vakcinačních dávek
Výjimečně (do 10%) se pozorují:
- přechodná zvýšená teplota, výjimečně přesahující až 39°C, někdy bývá doprovázená pocením, pocitem mrazení, bolestmi hlavy, svalů, kloubů a břicha, dušnost, otoky horních i dolních končetin, orofaryngu a rtů. Některé tyto komplikace lze zmírnit podáním antipyretik, analgetik nebo antiflogistik. Obvykle do 72 hodin odezní.
Velmi vzácně se mohou objevit:
- celkové symptomy: encefalitida, encefalopatie, exantém, parestézie, křeče, přechodná trombocytopenie.
V ojedinělých případech mohou být bez prokázané příčinné vazby na očkování pozorovány:
- vznik anafylaktického šoku, Guillain-Barré syndromu, neuritidy, vaskulitidy, neuralgie, přechodné myelitidy, sklerózy multiplex, encefalopatie a multiformního erytému nebo exacerbace autoimunitního onemocnění.

Vakcína proti moru má obvykle dobu použitelnosti 18 měsíců, je-li skladována v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2°C do +8°C.
Po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu se vakcína nesmí používat.
Je-li vakcína přepravována za běžné venkovní teploty (tj. teploty vyšší než lednicové), její životnost se zkracuje ne 15 dní.
Nespotřebovanou vakcínu nelze dále skladovat či aplikovat a je třeba ji vyřadit.