Sporadický výskyt chřipky v Evropě

V týdnech 38 a 39 byly poskytnuty data z 11 členských států do European Influenza Surveillance Schneme (EISS). V Holandsku byl zaznamenán pozitivní vzorek na chřipku A(H1) v týdnu 39. V témže týdnu bylo hodnoceno geografické šíření chřipkové aktivity ze šesti evropských států a zatím bez zvýšené aktivity. Přesto chřipku nelze podceňovat, a proto je aktivní příprava v podobě prevence čili očkování proti chřipce v plném proudu.

Historie chřipky
Chřipkové epidemie patřily vždy mezi velmi obávaná nebezpečí. Již v letech 1485 až 1551 byla na britských ostrovech zaznamenána epidemie "anglického potu" s popsanými příznaky podobnými chřipce. Onemocnění postihovalo většinou mladé muže. V roce 1918 postihla epidemie španělské chřipky střední Evropu. V té době onemocnělo téměř 20% obyvatelstva. Projevy chřipky byly závažnější, převažovaly zápaly plic, postižení centrálního nervového systému apod. Skoro 20 miliónů nakažených osob zemřelo na chřipku a její komplikace. Šíření epidemie napomohla válka. V některých oblastech byl život zcela ochromen a někde se dokonce díky epidemii zastavila i válečná tažení. Postiženi byli převážně lidé ve věku 20 až 45 let. Chřipka, neboli influenza, dostala svůj latinský název ze středověké představy, že nemoc má původ ve vlivu hvězd (tzv. influx). V roce 1933 Smith, Laidlaw a Andrewes izolovali virus chřipky. První očkovací látky byly připraveny z celých virových částic chřipky typu A a B, které se chemicky usmrtily.

Od roku 1960 bylo zavedeno očkování proti chřipce typu A a B. Během sedmdesátých let vytvořila Světová zdravotnická organizace mezinárodní síť, která sledovala výskyt kmenů chřipkových virů a určovala převažující antigeny. Tento systém se osvědčil. Napomáhá výrobcům chřipkových vakcín předem určit kmeny chřipkových virů typu A a B pro příslušný rok. V druhé polovině dvacátého století se příprava a výroba chřipkových vakcín dále rozvíjela. Podařilo se připravit čistší a bezpečnější vakcíny z bílkovinného a tukového virového pouzdra, které se s velkým úspěchem používají dodnes. V posledních letech se začaly používat i tzv. zesílené chřipkové vakcíny (s přidaným bílkovinným nosičem) určené zejména osobám starším 65 let a nová živá nazálně aplikovaná vakcína (zatím registrována jen v USA od roku 2003) určená osobám ve věku 5-50 let.