I když neexistují přesné údaje o výskytu obou HSV nákaz bylo v roce 1999 odhadováno, že herpes simplex nákazami trpí zhruba 86 milionů osob na celém světě (1). Jen ve Spojených státech se předpokládá, že ročně se nakazí HSV-2 nákazou téměř 500.000 osob (3). Herpes simplex patří mezi první tři nejčastější pohlavně přenášené nákazy (2).

Nákaza HSV-1 bývá častější a rannější než obdobné nákazy způsobené HSV-2. Předpokládá se, že více než 90% osob starších 40 let bývá séropozitivní a má protilátky specifické vůči HSV-1. Protilátky specifické vůči HSV-2 nebývají zpravidla přítomné u dětí před pubertou. Prevalence těchto protilátek souvisí se sexuální aktivitou a bývá odlišná v závislosti na vybrané populaci. Ze sledovaných údajů vyplývá, že 20-30% těhotných žen mívá protilátky specifické vůči HSV-2, z nichž jen u 10% z nich dochází k manifestaci této nákazy. Téměř 50% dospělých heterosexuálních osob, které jsou léčeny na přenosné pohlavní choroby, má anti-HSV-2 protilátky. Přitom tato séropozitivita bývá častější zhruba o 5% u žen než u mužů.

Infekce HSV bývají pozorované během celého roku, tj. nevykazují žádné známky sezónnosti. Doba inkubace se pohybuje od 1 do 26 dní (v průměru 6-8 dní). K přenosu viru dochází buď přímým dotykem aktivní léze ulcerativního typu nebo při styku se symptomatickým pacientem, který vylučuje HSV v sekretech. Sekrece HSV-1 viru ve slinách je pozorovaná u 2-9% dospělých a u 5-8% dětí. Virus HSV-2 byl izolován z genitálií jen u 0,3 až 6% mužů, zatímco u 1,5-13% žen.
Infekční dávka HSV je mnohem vyšší v kulturách získaných z aktivních lézí (100-1000x vyšší) než v kulturách získaných z genitálních sekretů či slin u osob asymptomaticky nakažených. Snadnost přenosu je mnohonásobně vyšší v symptomatické fázi onemocnění než v asymptomatické.

HSV virus je všudypřítomný, endemicky se vyskytující v každé populaci a jeho výhradním rezervoárem bývá člověk.

Primární infekce vyvolané HSV-1
Primární infekce se zpravidla pozorují během dětství (tj. během prvních 5 let života). K přenosu dochází blízkým kontaktem rodičů či prarodičů. U několika málo procent osob, které nebyly nakaženy v dětství dochází k přenosu později v období puberty.
U dětí se primární nákaza rozpoznává jen obtížně (asymptomatická nákaza nebo nákaza maskovaná jiným onemocnění). Téměř u 90-95% mladých dospělých, kteří se již s nákazou setkali v minulosti, bývají přítomné specifické protilátky. Přestože jejich hladina s časem klesá, lze jejich přítomnost detekovat ještě po 60 letech.

Situace výskytu HSV-1 nákaz je v České republice velmi obdobná jako ve světě. To dokreslují výsledky sérologických přehledů sledující anti-HSV-1 specifické protilátky u různých věkových skupin (1989). Potvrzuje se, že u většiny dospělé populace (osoby starší 18 let) došlo minimálně jednou k HSV-1 nákaze.

Primární infekce vyvolané HSV-2
Vzhledem k tomu, že se tento typ nákazy přenáší sexuálně, objevují se nejčastěji od nástupu aktivního sexuálního života. V tomto věku již většina mladých osob prožila primární nákazu HSV-1 a získala jistou protektivní imunitu rovněž vůči HSV-2 nákazám.
Epidemiologie HSV-2 nákaz je obtížně stanovitelná a výsledky takových studií nejsou přesné z těchto důvodů:
- tato infekce bývá velmi často asymptomatická
- zhruba 10-40% primárních genitálních HSV nákaz může být původu HSV-1 a naopak některé případy orofaciálních HSV nákaz může být HSV-2 původu
- existuje zkřížená reaktivita mezi oběma typy HSV, která brání správnému přiřazení původce.

Faktory, které ovlivňují séroprevalenci HSV-2:
- sociálně/ekonomické faktory
- sexuální zkušenosti
- věk
- přítomnost/absence HSV-1 protilátek
- pohlavně přenosné nemocni v anamnéze
- počet sexuálních partnerů

Prevalence HSV-2 infekcí (4) bývá různá v průmyslově vyspělých státech. I přes jistá omezení lze udělat následující srovnání. Séroprevalence HSV-2 je obecně vyšší v populaci Spojených států amerických než v populaci národnostních států v Evropě. Významné rozdíly jsou navíc pozorovány mezi jednotlivými národy v Evropě. Vyšší četnost HSV-2 byla zjištěna v severních státech nežli v jižních státech Evropy. Např. ve Skandinávii dosahuje HSV-2 prevalence rozmezí 15-35% u žen ve věku 25-35 let. Avšak v populaci ve Velké Británii byl tento výskyt konzistentně mnohem nižší (4,7% u žen ve věku 20-44 let) než v ostatních státech severní Evropy. Ve Španělsku byla HSV-2 séroprevalence nízká (2-6%) u mužů a žen ve věku 15-45 let, avšak i zde byl pozorován regionální výkyv a to zejména u obyvatelstva v Barceloně, kde u žen ve věku 53 let byla zjištěna až 12% HSV-2 séroprevalence. Obdobně nízká séroprevalence byla stanovena v italské populaci (0,1% u mužů-branců ve věku 18-25 let, 1,1% u pacientů v průměrném věku 26 let). V asijském a pacifickém regionu se zdá, že je séroprevalence HSV-2 nižší v Japonsku (<7% ve všech věkových skupinách) než v Austrálii (tj. 11-15% u těhotných žen).
Obecně platí, že HSV-2 infekce se rychle šíří mezi mladými muži i ženami (tj. do 30 let). Navíc riziko přenosu se zvyšuje u osob s vysoce rizikovým sexuálním chováním. Další studie prováděné bez ohledu na populaci a geografii ukazují, že HSV-2 prevalence se zvyšuje s věkem a protilátky bývají častější u žen než u mužů.

Studie prokázaly rostoucí trend výskytu HSV-2 ve Spojených státech Amerických téměř o 6%. Z původních 16,4% (z roku 1978) se zvýšila séroprevalence na 21,8% (v roce 1991) (2, 5). K nárůstu došlo především u mladých mužů a žen. K obdobnému trendu došlo i ve Švédsku, zatímco např. v Dánsku nebyla pozorována žádná časová změna a v Japonsku došlo dokonce k poklesu HSV-2 séroprevalence.
V řadě států byl pozorován i nárůst HSV-1 séroprevalence. Důvodem může být orálně genitální sexuální chování a snížená hranice pro věkově specifickou HSV-1 infekci.
Několik studií provedených v různých populacích na světě ukazují, že ve Spojených státech Amerických (13-40%) bývá séroprevalence HSV-2 vyšší než v Evropě (7-16%) a naopak nižší než v Africe (30-40%). Přesto je velmi složité zhodnotit nashromážděné údaje z jednotlivých studií, neboť kritéria hodnocení nebyla vždy stejná. V jedné studii se ukázalo, že HSV-2 séropozitivita byla zjištěna u více než 50% těhotných černošek, zatímco nejnižší HSV-2 séroprevalence byla zjištěna u japonských těhotných žen. Ve spojených státech byla potvrzena významná odlišnost v séroprevalenci mezi bělochy a černochy ve prospěch bělošského obyvatelstva.

Obdobná situace jako ve světě a v Evropě byla zjištěna i v České republice. I když sérologické přehledy neprokázaly statisticky významné rozdíly v séroprevalenci HSV-2 specifických protilátek v závislosti na pohlaví bez ohledu na věku, detailní analýzy vykazuje preferenci častější HSV-2 nákazy u českých žen než u českých mužů. Dokonce vliv na incidenci této nákazy má vliv i socioekonomické podmínky, jak vyplývá z porovnání skupin osob z různých oblastí (Praha, Západní Čechy a Jižní Morava).

Rekurentní HSV nákazy
U osob s původní HSV-1 séroprevalencí (to odpovídá 90-95% populace) dochází jen u 40-45% z nich k opakovaným rekurentním příhodám labiálního herpes simplex. Četnost rekurencí je proměnná: jedna příhoda měsíčně (5%), až za 2-11 měsíců (34%) nebo jednou za rok či méně (61%).
U osob séropozitivních na HSV-2 dochází k rekurentních příhodám ve zhruba 60%. Rovněž jejich frekvence bývá častější o něco více u mužů než u žen, než je tomu v případě HSV-1 rekurentních nákaz.

Neonatální nákazy
Jen ojediněle dochází k tomuto typu nákaz (0,02-0,07% živých novorozenců) a liší se socioekonomickými podmínkami dané populace. Největší podíl těchto případů (80-85%) je vyvolán HSV-2, který se přenáší genitálními sekrety infikované matky na novorozence během porodu. V případě typu HSV-1 dochází k přenosu bezprostředně po porodu.
Dojde-li k HSV nákaze během těhotenství, může to způsobit spontánní potrat, předčasnou zralost plodu a/nebo vrozený neonatální herpes (4). Zhruba 20-25% těhotných žen bývá postiženo genitálním herpes, který představuje riziko pro plod. Téměř v 90% případů je způsobený přímým kontaktem s mateřskými genitálními sekrety při porodu. V dalších 5% případů vzniká přenosem přes placentu a ve zbylých 6% se získává bezprostředně po porodu. Neonatální herpes dosahuje vysokého procenta smrtnosti u neléčených novorozenců (až 60% případů). V ostatních případech dochází k vývojovým defektům (2). Incidence diseminované neonatální HSV nákazy není známá, ale odhaduje se, že dosahuje zhruba 1 případ na 10.000 novorozenců (3). V případě užití antivirotické léčby se smrtnost snižuje na 10-25% s možnými neurologickými následky. Obvykle se situace řeší porodem císařským řezem.

Literatura

1. Halioua B and Malkkin J E. Epidemiology of Gential Herpes -Recent Advances. Eur. J. Dermatol. 1999 (Apr-May);9 [3] 177-184.
   
2. Corey L and Handsfield H H. Gential Herpes and Public Health: Affressing a Global Problem. JAMA 2000 (Feb); 283 [6] 791-794.
   
3. Belshe R B. Textbook of Human Virology.PSG Publishing Company,Inc. 1994: 811-821.
   
4. Jean-Elie Malkin, Epidemiology of genital herpes simplex virus infection in Developed Countries, HERPES 11 Supplement 1, 2004, (2A-23A)
   
5. Corey L and Handsfield H H. Genital Herpes and Public Health: Addressing a Global Problem. JAMA 2000 (Feb 9);283 [6]:791-4

M.Petráš