|
Cestování
do vzdálených krajin poskytuje nové možnosti zažít nepoznané. To s sebou
přináší i častější kontakt se zvířaty. Většina ho považuje za rizikový
pouze v přenosu vztekliny, ovšem potenciálních rizik je mnohem více. Uvedené
informace nejsou cílené k samoléčbě, mají ukázat na rozsah a závažnost
nákaz po kousnutí zvířetem, od abscesu až po infekce kostí, kloubů, endokarditidy
nebo postižení mozku.
Zranění bývá zpočátku jako otok, zarudnutí, krvácení do kůže nebo krvácení,
které se obvykle do 2 dní začne hojit. Dojde-li k dalšímu otoku, zarudnutí
nebo zduření uzlin, signalizuje to rozvoj infekce, která může být doprovázena
horečkou nebo hnisáním rány.
Vždy se doporučuje ránu omýt a dezinfikovat. Mimo to je ale na místě vyhledat
lékařskou pomoc.
PSI
Psi napadají děti nejčastěji na hlavě, krku, v obličeji, zatímco dospělé
na horních končetinách. Mezi nejběžnější patogeny psího kousnutí patří
Pasteurella spp. (Pasteurella multocida a Pasteurella canis), Staphylococcus
a Streptococcus spp., a gramnegativní Capnocytophaga canimorsus (je nebezpečná
zejměna pro starší osoby).
Kromě ranných infekcí a gangrény tyto bakterie mohou způsobit sepse, meningitidy,
endokarditidy a oční infekce. Mimo to až 75 % infekcí (především abscesů)
v důsledku pokousání vyvolávají anaerobní mikroby Porphyromonas, Bacteroides
a Fusobacterium spp.
Psi bývají celosvětově nejčastější přenašečem vztekliny na člověka, minimálně
95 % všech hlášených případů. V takovém případě se vždy zahajuje post-expoziční
profylaxe antirabickou vakcínou, která se přeruší, pokud se laboratorně
vzteklina nepotvrdí.
KOČKY
Také kočičí infekční kousnutí je polymikrobiální, tvořené směsí aerobů
i anaerobů.
Aerobními patogeny jsou Streptococcus spp. (včetně Streptococcus pyogenes),
Staphylococcus spp., zejména S. aureus a Moraxella. Anaerobní Pasteurella
multocida je součástí ústní flóry koček, a tak se přenáší kousnutím v
90 % do 24 hodin. Neléčená infekce může vést k plicním komplikacím nebo
osteomyelitidě, postižení mozku či endokarditidě.
Bakterie Bartonella henslae, typicky přenášená kočičím škrábnutím, se
rovněž přenáší i kousnutím. I když infekce obvykle spontánně vymizí, v
některých případech přechází v lymfadenitidu, osteomyelitidu nebo je doprovázena
dlouhotrvajícími horečkami.
Mezi další kousnutím přenášené anaerobní bakterie patří Fusobacterium,
Bacteroides a Porphyromonas spp.
OPICE
Opičí kousnutí bývá hrozivé a zpravidla vždy následované infekcí. Bakteriologie
kousnutí jsou různorodá, zahrnuje alfa-hemolytické a jiné streptokoky,
Enterococcus spp., Staphylococcus epidermidis, Enterobacteriaceae, Bacteroides,
Fusobacterium spp. a Eikenella corrodens. Kromě bakteriálních se mohou
přenášet i virové infekce.
Vedle vztekliny se může přenášet opičí herpes virus B, který může vést
až k fatální encefalomyelitidě. Proto se doporučuje do 14 dní po pokousání
užívat valacyklovir.
HLODAVCI
Až 10 % hlodavců bývá infikovaných. Nejčastěji se po pokousání objevuje
horečka, kterou vyvolává Spirocheta minus nebo Streptobaccilus moniliformis.
K tomu se někdy přidává i vyrážka a zánět kostí.
Závažné komplikace nelze vyloučit, např. endokarditida, které mají často
fatální následky (53 %).
Jinými bakteriemi, které se nachází v ranách po potkaního kousnutí jsou
Staphylococcus, Leptospira, Pasteurella, Corynebacterium a Fusobacterium
spp.
NETOPÝŘI
Napadení netopýrem se nejčastěji spojuje s přenosem vztekliny. Netopýři
mohou přenášet až 11 druhů virů vztekliny, lyssavirů. Netopýří lyssaviry
typu 1 a 2 se objevily u pokousaných osob napříč celou Evropou. V Austrálii
byly dosud zaznamenány pouze 2 lidské případy encefalitidy po napadení
netopýrem a v Africe byly hlášeny případy způsobené virem Duvenhage. I
když vyvolávají příznaky podobné vzteklině, profylaktickým očkováním nebo
imunizací imunoglobulinem se lze účinně bránit jen vůči australským netopýřím
lyssavirům. I tak se vždy zahajuje uvedená antirabická profylaxe.
KOPYTNÍCI
Z kopytníků člověka nejčastěji pokousá prase, zatímco koně, krávy, ovce
nebo jeleni jsou pro člověka nebezpeční kopnutím nebo zalehnutím. Prasečí
kousnutí může být infekční, zpravidla charakterizované polymikrobiální
atakou, jako např. Staphylococcus a Streptococcus spp. (včetně Streptococcus
suis), Haemophilus influenzae, Pasteurella, Actinobacillus a Flavobacterium
spp.
Koňská mikroflóra obsahuje až 270 bakteriálních druhů, z nichž 98 je anaerobních.
Infekci způsobenou koňským pokousáním nejčastěji vyvolávají coccobacili
Actinobacilli (zejména Actinobacillus lignieresii). Obvykle se kolem rány
vytvoří absces.
Dalšími možnými patogeny infikující člověka jsou S. aureus, Steptococcus
equi, Neisseria spp. a Pasteurella spp. včetně P. multocida. Kousnutím
se můžou přenášet anaeroby, jako u ostatních savců, např. Fusobacterium
spp., equinum Fusobacterium, Bacteroides a Prevotella spp. I když i koně
mohou být nakaženy vzteklinou, nebyl dosud zaznamenán ani jeden případ
přenosu vztekliny z koně na člověka.
MEDVĚDI
Ústní mikroflóra medvědů odpovídá jejich stravě. Nejčastěji se izolují
Streptococcus spp., Staphylococcus spp., E . coli a Enterobacter spp.
Bohužel je málo informací o infekčním riziku po pokousání medvědem, a
proto se obvykle volí antibiotika empiricky, převážně širokospektrá, vhodná
pro anaerobní mikroby.
PLAZI
Pokousání krokodýli nebo aligátory bývá obvykle fatální, pokud oběť přežije
je s vysokou pravděpodobností vystavena infekci. Z dostupných informací
bývají nejčastěji izolovány aerobní gramnegativní bakterie (Aeromonas,
Proteus, Pseudomonas a Citrobacter spp.) a Burkholderia pseudomallei (pocházející
z místa útoku). Nejčastějšími anaeroby jsou Clostridium, Bacteroides,
Fusobacterium a Peptococcus. Tato zjištění naznačují, že flóra obsahuje
mikroorganismy pocházející z výkalů předchozí kořisti.
Jedovatí hadi vstřikují jed s antimikrobiálními účinky. Přesto se např.
u kobry zjistilo více než 50 druhů bakterií mikroflóry (např. Morganella,
Aeromonas, Proteus a druhy klostridií). Není jednoznačné, zda má nebo
nemá smysl voli antibiotickou léčbu.
MOŘŠTÍ ŽIVOČICHOVÉ
V moři nejčastěji člověk pokousá žralok, případně barakudy a úhoři. Žraločí
kousnutí člověk obvykle nakazí vibriem (zejména Vibrio vulnificus, Vibrio
parahaemolyticus a Vibrio alginolyticus), které způsobuje infekci měkkých
tkání a nekrózu. Ze zubů velkého bílého žraloka byly izolovány i další
mikroorganismy: Pseudomonas spp., Staphylococcus, Micrococcus a Citrobacter
spp.
Barakudy způsobí řezné kousnutí, zatímco úhoři tržné nebo bodné rány.
Informace ohledně rizikových mikroorganismů pro člověka schází, neboť
vždy byli postižení zaléčeni antibiotiky.
Zdroj:
Thomas N, Brook I. Animal Bite-associated Infections. From Expert Review
of Anti-Infective Therapy, Expert Rev Anti Infect Ther. 2011;9(2):215-226.
|
