Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby, 12-48 hodin, projeví rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Někteří pacienti mají nutkání na zvracení, děti dokonce často zvrací, trpí spavostí, omámením až halucinací, takže někdy bývá vysloveno podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který vždy doprovází chřipku, popřípadě i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. K vzácným komplikacím patří zánět centrálního nervového systému nebo zánět srdce. U dospělých lidí, kteří již trpí nějakou chronickou chorobou, dojde zpravidla k jejímu zhoršení. Malé děti a staří lidé jsou nejvíce ohroženi komplikacemi, při kterých bývají hospitalizováni.

Vakcína proti chřipce je určena pro aktivní imunizaci dětí starších 6 měsíců a dospělých osob, zejména osob starších 60-65 let.
Očkování se provádí jako pravidelné nebo zvláštní očkování u osob:
- se závažným chronickým respiračním a kardiovaskulárním onemocněním,
- s diabetes mellitus a jiným metabolickým onemocněním,
- s cystickou fibrózou, chronickou renální insuficiencí, chronickou anémií,
- s vrozenou nebo získanou poruchou imunitního onemocnění (např. HIV infekce, léčba imunosupresivy, cytostatiky nebo vysokými dávkami kortikoidů, radioterapie apod.)
- umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech důchodců a pensionech pro důchodce
- které při svém pracovním výkonu jsou vystaveny zvýšenému nebezpečí chřipkové infekce (zejména zdravotníci nebo personál v ústavech sociální péče apod.).
Rovněž se doporučuje očkovat proti chřipce děti starší 6 let a dospělé osoby mladší 18 let, které po delší dobu byly léčeny přípravky s kyselinou acetylsalicylovou, a u nichž existuje riziko vzniku Reyova syndromu.
Očkování se doporučuje osobám vystaveným zvýšenému riziku nákazy chřipkou z důvodu jejich povolání, např. pracovníci ve zdravotnictví, ve školství apod.
Očkování se obvykle provádí v období před předpokládaným výskytem chřipky, tj. od září do poloviny prosince. Očkovat však lze rovněž v období endemického výskytu chřipky, přičemž je třeba, aby se očkovaná zdravá osoba vyvarovala možnému kontaktu s touto infekcí minimálně 14 dní po očkování, tj. dokud u ní nedojde k vytvoření dostatečné protilátkové odpovědi po očkování. Pozdní očkování nemá vliv na kvalitu imunitní odpovědi a nezvyšuje riziko nežádoucích účinků po očkování.
Očkování proti chřipce je nutné provádět každoročně vzhledem k rychlým genetickým změnám divokých kmenů chřipkových virů (tzv. shift a drift).

Živá atenuovaná vakcína
Je indikována pro:
- osoby mladší 5 let nebo starší 50 let,
- osoby s astmatem, s akutními respiračními chorobami nebo jinými chronickými respiračními nebo kardiovaskulárními nemocemi; osoby s dalšími onemocněními zahrnující metabolické poruchy jako je např. diabetes melitus, renální dysfunkce, poruchy krvetvorby nebo osoby s neznámou nebo suspektní imunodeficiencí nebo osoby s léčbou imunosupresivy,
- děti nebo dospívající léčené aspirinem nebo jiným salicylátem (kvůli Reyovu syndromu)
- osoby s anamnézou GBS
- těhotné ženy
- osoby se známou přecitlivělostí, včetně anafylaktické reakce, na jakoukoli složku vakcíny nebo vaječné bílkoviny

Tato vakcína není vhodná:
Zatím nejsou dostatečné znalosti o masovém podávání této vakcína a jejím dopadu na okolní prostředí. Riziko přenosu vakcinační virů z okolí je s největší pravděpodobností omezené. Osobám s těžkou imunodeficiencí by tato vakcína neměla být podávána. Nicméně ostatním osobám, kterým hrozí riziko komplikací z chřipky, lze LAIV podávat.

Dávkování:
Jedna dávka vakcíny bývá 0,25 nebo 0,5 ml, podle věku očkované osoby. Primární imunizace je prováděna jednou dávkou. Děti starší 6 měsíců až do 36 měsíců se očkují dvakrát poloviční dávkou (0,25 ml) v časovém intervalu 4 týdnů. U dětí od 3 do 9 let se doporučuje podávat rovněž 2 celé dávky (0,5 ml) v intervalu 1 měsíce a to zejména tehdy, nebylo-li díte v minulosti očkováno či chřipku neprodělalo.

U osob s imunodeficiencí nebo osob starších 60 let nemusí být očkování jednou dávkou dostatečné, a proto je-li třeba, doporučuje se provádět imunologické vyšetření, na jehož základě lze základní očkování rozšířit o jednu dávku navíc, pokud nebyla dosažena dostatečná séroprotekce.

Boosterující (posilující) imunizace nemá v případě očkování proti chřipce význam, neboť každý rok je třeba provádět nové přeočkování vůči novým kmenům divokých virů chřipky. Jako booster dávka se považuje druhá dávka u dětí mladších 9 let nebo u pacientů s imunodeficiencí, která se podává v itnervalu 4 týdnů.

Živá atenuovaná vakcína (LAIV) je dodávána v předplněném jednodávkovém rozprašovači, který obsahuje 0,5 ml vakcíny. Zhruba 0,25 ml je podáno do každé nosní dírky a očkovaná osoba je ve vzpřímené poloze. Dojde-li ke kýchání po podání vakcíny, další dávka se již nepodává.
LAIV by měla být podána každoročně podle následujícího schématu:
- Děti ve věku 5-8 let, které nebyly dříve očkovány proti chřipce by měly obdržet 2 dávky v intervalu 6-10 týdnů
- Děti ve věku 5-8- let, které byly v minulosti očkovány se očkují pouze jednou dávkou. Druhá dávka není třeba.
- Osoby ve věku 9-49 let by měly být očkovány pouze jednou dávkou LAIV.

Způsob podání:
Vakcína se podává intramuskulárně, nejčastěji do deltoidní oblasti nebo u malých dětí do gluteální oblasti. Očkují-li se proti chřipce pacienti s trombocytopenií nebo s rizikem hemoragie, může být vakcína aplikována rovněž subkutánně. Vakcína se nesmí aplikovat nitrožilně.

Živá atenuovaná vakcína (LAIV) je určena výhradně k intranázálnímu podání a nesmí být podána intramuskulárně, intradermálně nebo intravenózně (obecně injekčně). LAIV musí být skladována při teplotě nižší než -15°C. LAIV musí být před podáním rozmražena. To se provede podržením rozprašovače v ruce a dlani do chvíle než dojde k roztání. ihned se aplikuje. Alternativní způsob rozmražení lze provést v lednici a krátkodobým uchováním při teplotě 2-8°C po dobu kratší 24 hodin před použitím. Vakcínu nelze rozmrazit a znovu zmrazit.

A) Protektivní meze
I když protekce vůči chřipce je zprostředkována zejména sérovými protilátkami, rovněž slizniční IgA protilátky a buněčná imunita k získané protekci přispívají. Sekretorické IgA protilátky dosahují svého maxima asi 14 dní po infekci a mohou být přítomny ve slinách, nosních sekretech, sputu a tracheálním vzorku. Zhruba po 1-2 týdnech po primární infekci bývají v sérech pacientů prokazatelné specifické protilátky vůči neuraminidáze (pomocí neutralizační nebo hemaglutinační inhibice), které svého vrcholu dosahují asi 3-4 týdny po infekci. Po reinfekci se protilátková odpověď významně urychlí. Specifické protilátky zpravidla perzistují několik měsíců až let (zpravidla do 2 let po očkování), avšak u některých zejména vysoce rizikových skupiny osob mohou jejich hladiny významně klesat již během několika měsíců po očkování. Přítomnost hemaglutinačních titrů protilátek vyšších než 1:40 (nebo neutralizačních titrů 1:8) koreluje velmi dobře se získanou imunitou. U starších osob se považuje protektivní titr vyšší než 1:80 hemaglutinačních protilátek [1].
Imunokompetentní tkáňovou stimulací se vyvolá produkce cirkulačních protilátek, mezi nimiž IgG protilátky patří k těm s dlouhou perzistencí. IgG protilátky specifické vůči hemaglutininu nejlépe korelují s protekcí vůči onemocnění chřipkou [2,3]. Proto bývá hlavním parametrem hodnocení účinnosti tohoto očkování titrace protilátek specifických vůči hemaglutininu. Nejčastěji používanou metodou je hemaglutinační inhibice (HI). Je-li její titr větší než 1:10-1:12, pak specifické protilátky jsou přítomny, jsou-li však hodnoty titrů vyšší než 1:40-1:48, pak jsou tyto hladiny protilátek považovány za protektivní (PL50% - protektivní hladina, při které je 50% osob chráněno vůči chřipce).
Hemaglutinační inhibice má však své limity a nebývá citlivá vůči chřipkovým kmenům, které jsou jen málo reaktivní, zejména vůči typům B. Proto se v těchto případech doporučuje tyto antigeny před použitím v testu upravit éterem [4].
Jako vhodnější metoda se ukazuje radiální imunohemolýza (SRH, IER), která hemaglutinační inhibici může spolehlivě nahradit. Navíc nevyžaduje další úpravu chřipkových antigenů (odstranění nespecifických inhibitorů), splňuje dostatečnou citlivost a to i pro viry typu B. Jako protektivní hladiny specifických protilátek jsou takové, kdy plocha hemolýzy dosahuje hodnot větších než 20-25 mm2 pro chřipkový virus typu A (H3N2 a H1N1) a 40-45 mm2 pro chřipkový virus typu B [5-8].
Dojde-li ke více než 50% zvětšení plochy hemolýzy v sérech před a po očkování, pak je nárůst hladin protilátek považovaný za významný [8,9].
Podobně jako hemaglutinační inhibice i radiální imunohemolýza jsou metody citlivé k použitému chřipkovému kmeni, a proto se mohou výsledky jednotlivých stanovení v různých laboratořích od sebe vzájemně lišit. Mimo to výsledek stanovení specifických protilátek ovlivňuje původní imunitní stav stejně jako věk očkované osoby [10,11].
U starších osob zpravidla bývají titry protilátek před očkováním vysoké, tj. vyšší než 1:40, pravděpodobně v důsledku předešlých chřipkových onemocnění nebo předešlého očkování proti chřipce.
Podle evropského hodnocení kvality účinnosti chřipkových vakcín [12] by očkování mělo vést u více než 70% osob mladších 60 let a u více než 60% osob starších 60 let k hladinám hemaglutinačních protilátek vyšším 1:40. Přitom po očkování by mělo dojít k více než 4násobnému nárůstu hladin protilátek.

B) Imunogenita a klinická účinnost
Účinnost chřipkových vakcín závisí na řadě proměnných faktorech:
- na uspořádání studie hodnotící účinnost a způsobu dosledování a průkaznosti použitých laboratorních metod
- na věku a zdravotním stavu osob zařazených do studie
- na rozsahu cirkulujících chřipkových a dalších respiračních virů v dané sledovaném populaci
- na vakcinační dávce
- na intervalech mezi podanými vakcinačními dávkami
- na antigenní variabilitě chřipkových vakcinačních kmenů a cirkulujících divokých chřipkových kmenů
- na chybném zahrnutí jiných respiračních onemocnění jako kritéria účinnosti očkování proti chřipce

Účinnost tohoto očkování byla hodnocena a sledována již od 40. let minulého století. Ukazuje se, že kontrolované studie lépe vystihují účinnost chřipkových vakcín než rozsáhlé otevřené studie, které spíše častěji podceňují skutečnou klinickou účinnost vakcíny v prevenci onemocnění, komplikací a úmrtí. Tyto "pozorovací" studie [13] snáze postihnou počet dní hospitalizace nebo počet hospitalizací, úmrtí z důvodu pneumonie ve skupině očkovaných a neočkovaných proti chřipce v období známé chřipkové aktivity. Avšak ne všechny příčiny jsou dány chřipkou, což má pak za následek podcenění účinnosti vakcíny.

Účinnost chřipkové vakcíny závisí zejména na věku a schopnosti očkovance si vytvořit imunitní odpověď na toto očkování a dále na podobnosti vakcinačních kmenů chřipky s kmeny chřipky, které cirkulují danou sezónu. Zpravidla si většina očkovaných dětí a dospělých osob vytváří vysoké postvakcinační hladiny hemaglutinačních protilátek [14-16]. Tyto titry protilátek bývají protektivní vůči onemocnění vyvolanému chřipkovými viry podobných kmenů jako jsou vakcinační kmeny [15-18].

Odhaduje se, že klinická účinnost očkování proti chřipce dosahuje 70-90% u dospělých osob mladších 65 let [19,22-24]. Očkování mimo jiné vede ke snížení pracovní neschopnosti a využívání zdravotní péče, včetně spotřeby antibiotik [19-22,24,25]. Účinnost vakcín se odhaduje na 60-95% vůči laboratorně potvrzeným případům chřipky. U zdravých dětí tato účinnost dosahuje až 66% snížení všech laboratorně potvrzených případů chřipky [49].

I když u dětí ve věku 6 měsíců bývá imunitní odpověď po očkování proti chřipce nižší než u starších dětí [30,31], bývají jejich hladiny protilátek nad protektivní mezí [14,15,26-29]. V randomizované studii u dětí ve věku 1-15 let dosahovala klinická účinnost vůči chřipkovému respiračnímu onemocnění 77-91%. U dětí ve věku 1-5 byla tato účinnost 44-49%, ve věku 6-10 let 74-76% a ve věku 11-15 let 70-81% [16]. Obdobné výsledky účinnosti v závislosti na věku očkovaných dětí ukázaly i další studie, ve věku 3-9 let byla účinnost 56% [32], ve věku 2-6 let 22-54% a ve věku 7-14 let 60-78% [33]. V jiné randomizované studii u dětí ve věku 6-24 měsíců se potvrdilo, že u více než 89% dětí došlo k sérokonverzi vůči všem třem vakcinačním chřipkovým kmenům během dvouletého sledování [49]. Studie zaměřené na incidenci zánětu středouší v souvislosti s chřipkou u malých dětí prokázaly její snížení o zhruba 30% [34,35].

U starších osob a osob s chronickým onemocněním může dojít ke snížené imunitní odpovědi po očkování ve srovnání s mladými dospělými osobami, což může vést k zachování jejich vnímavosti k onemocnění horních cest dýchacích v souvislosti s chřipkou [36-38]. Jedna taková randomizační studie ukázala, že klinická účinnost očkování proti chřipce u osob starších 60 let dosahovala 58% vůči chřipkovému respiračnímu onemocnění. Mimo to však u osob starších 70 let může být tato účinnost ještě významně nižší [39]. Toto očkování může kromě přímého účinku hrát i sekundární roli v prevenci komplikací, hospitalizací a úmrtí u osob starších 65 let [40-44]. U starších osob žijících mimo pečovatelská centra vede očkování proti chřipce k 30-70% snížení hospitalizací z důvodu pneumonie a chřipky [42,45]. U těchto starších osob, které žijí v pečovatelském zařízení se účinnost očkování naopak významně zvyšuje až na 50-60% v prevenci hospitalizace nebo pneumonie a až na 80% v prevenci úmrtí [46-48].
Metaanalýza dat z výsledků 20 klinických studií, provedená v roce 1995 přinesla odhad účinnosti očkování proti chřipce u starších osob: 56% účinnost vůči respiračním onemocněním, 53% účinnost vůči pneumonii, 50% snížení nutnosti hospitalizace a 68% snížení úmrtí v souvislosti s chřipkou [41].

Některé studie ukázaly, že očkování proti chřipce snižuje počet případů onemocnění a počet dní s onemocněním u zdravotníků [19,50]. Kromě toho výsledky těchto studií potvrdily, že dochází i ke snížení mortality u dlouho hospitalizovaných pacientů [51,52].

Očkování proti chřipce u těhotných žen snižuje jednu až dvě hospitalizace z 1000 těhotných žen a to z důvodu kardiorespiračních poruch ve druhém nebo třetím trimestru v souvislosti s chřipkou [53].

Na rozdíl od jiných vakcín je sledování účinnosti chřipkových vakcín znesnadněno těmito faktory:
- složení vakcín je každoročně jiné v závislosti na předpokládaném výskytu cirkulujících chřipkových divokých kmenů
- výrobci používají zpravidla vakcinační kmeny podobné těm, které byly centrálně vyhlášeny jako dominující v dané chřipkové sezóně
- existují dva odlišně vyráběné typy komerčních inaktivovaných vakcín: subjednotkové a splitové
- během chřipkové sezóny se vyskytují i jiné virové, bakteriální a mykobakteriální infekce, které mají obdobné klinické příznaky jako chřipka
- během chřipkové sezóny dosahuje výskyt chřipky zhruba 30% všech akutních respiračních onemocnění, což vede ke snadné záměně chřipky s jiným chřipce podobným onemocněním (jiná etiologie)

Souhrn
a) účinnost splitové a subjednotkové vakcíny
Nikdy nebyl prokázán jednoznačný rozdíl v účinnosti obou typů vakcín, i když existují různé názory nebo pohledy na oba dva typy vakcín. Oba typy lze tedy považovat za stejně účinné pro všechny věkové skupiny. Existují i názory, že je vhodnější subjednotkovou vakcínu podávat dětem ve věku 6 měsíců až 3 roky a naopak splitovou vakcínu přednostně aplikovat osobám starším 60 let.

b) účinnost očkování v závislosti na věku očkovance
Skutečně byly pozorované rozdíly a to zejména mezi osobami mladšími 60 let a staršími 60 let. Mimo to se ukázalo, že děti ve věku 6 měsíců až 3 let mívají nejen nižší imunit ní odpověď, ale i ochrana očkováním je nižší než u dětí starších 3 let. Navíc s věkem ochrana roste a nejvyšší lze očekávat ve věku 15- 60 let.

c) účinnost komerčních vakcín
Vzhledem k tomu, že výrobci zpravidla používají "pouze" vakcinační kmeny podobné těm, které byly Světovou zdravotnickou organizací vyhlášeny pro danou chřipkovou sezónu, může se stát, že některá vakcína může být "účinnější" než druhá v dané chřipkové sezóně. Tyto rozdíly však nebývají statisticky významné a dílčí rozdíly jsou přípustné.

d) účinnost očkování v závislosti na předchozí zkušenosti s chřipkou
Studie ukázaly, že vyšší protektivní účinnost očkování proti chřipce bývá dosažena u těch osob, které v minulosti byly očkovány proti chřipce nebo chřipku prožily. Z tohoto důvodu se dětem mladším 3 let podávají dvě poloviční vakcinační dávky v intervalu 1 měsíce. Stejně tak dětem ve věku 3-9 let se doporučuje podávat 2 celé vakcinační dávky v intervalu 1 měsíce v případě, že v minulosti nebyly očkovány nebo chřipkou neonemocněly. V některých státech toto pravidlo platí i pro dospělé osoby a platí pro podávání jakékoli komerční chřipkové vakcíny.

Živá chřipková vakcína
Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie byla provedená u 1.602 zdravých dětí ve věku 15 až 71 měsíců za účelem ověření účinnosti trivalentní LAIV vakcíny po dobu dvou chřipkových sezón [54,55]. Tato studie zahrnovala 238 zdravých dětí (163 očkovaných a 75 placebových) ve věku 60-71 měsíců, kterým byly podány 2 dávky, 74 dětí (54 očkovaných a 20 placebových) ve věku 60-71 měsíců, kterým byla podána pouze jedna dávka před jednou chřipkovou sezónou, a podmnožinu 544 dětí (375 očkovaných a 169 placebových) ve věku 60-84 měsíců, kterým byla podávána vakcína po dobu 2 chřipkových sezón. Děti, které pokračovaly v očkování i během druhé chřipkové sezóny, byly zařazeny do stejné skupiny. Během první sezóny, kdy byly cirkulující chřipkové kmeny velmi dobře zastoupeny ve vakcíně, účinnost tohoto očkování dosahovala 93 procent pro všechny očkované děti, kterým byly podány 2 dávky LAIV, bez ohledu na věk. Účinnost byla 87 procentní u dětí ve věku 60-71 měsíců, kterým byly podány 2 dávky a 91 procentní, kterým byly podány buď 2 nebo 1 dávka. Ve druhé sezóně, kdy kmen A(H3N2) nebyl dobře otypován (a existoval rozdíl mezi vakcinačním a cirkulujícím kmenem), byla celková účinnost 86 procentní a 87 procentní u dětí ve věku 60-71 měsíců. Očkovací látka vyvolala 92 procentní účinnou ochranu proti chřipce během obou chřipkových sezón. Navíc došlo k 27 procentní redukci febrilních otitis media a 28 procentní redukci otitis media při souběžné antibiotické léčbě.

Randomizovaná, dvojitě slepá, placebem kontrolovaná klinická studie u 4561 dospělých dobrovolníků ve věku 18-64 let prokázala redukci chřipkového onemocnění [56]. Studie byla provedena v chřipkové sezóně 1997-98, kdy nebyly vakcinační kmeny v úplném souladu s cirkulujícími kmeny chřipky. Studie nezahrnovala laboratorní průkaznost chřipkových virů. Během chřipkového vrcholu nebyl pozorován rozdíl ve výskytu horečnatých stavů mezi očkovanými osobami a placebovými. Nicméně očkování bylo spojené s redukcí těžkých febrilních onemocnění o 19 procent a horečnatých onemocnění horních cest dýchacích o 24 procent. U očkovaných osob došlo k redukci počtu dní s onemocněním, k redukci dní v neschopnosti, ke snížení návštěv u lékaře a k redukci užívání antibiotik a volně prodejných léčiv.
V podmnožině 3637 zdravých dobrovolníků ve věku 18-49 let došlo u očkovaných osob LAIV (n=2411) k redukci febrilních epizod horních cest dýchacích o 26 procent ve srovnání se skupinou osob, kterým bylo podáno placebo (n=1226). Počet dní, kdy užívaly očkované osoby antibiotika se redukoval o 41-45 procent.
Další randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie [57] provedená u 92 zdravých dobrovolníků (LAIV, n = 29; placebo n = 31; inaktivovaná vakcína, n = 32) ve věku 18-41 let hodnotila účinnost obou vakcín. Celková účinnost (prokazována laboratorní průkazností chřipkových virů) u obou vakcín byla 85 procent u LAIV a 71 procent u inaktivované vakcíny. Rozdíl mezi protektivní účinnosti vyvolanou oběma vakcínami nebyl statisticky významný.

C) Perzistence
Očkování proti chřipce se musí provádět každý rok, neboť každá chřipková sezóna je charakterizována prevalencí odlišných chřipkových kmenů než v předešlé sezóně. Proto podmínka tohoto očkování je vyvolat imunitní odpověď alespoň krátkodobou (přetrvávají zhruba 6 měsíců). To splňují všechny typy chřipkových vakcín.
Studie imunogenity ukazují, že asi 50-60% očkovanců si vytváří dostatečně bohatou imunitní odpověď již 7 dní po podání jedné vakcinační dávky. Do 14 dní se hladiny nad protektivní mezi vytvoří již u většiny očkovanců (70-90%) a specifické kulminují asi 3-4 týdny po očkování. Ukázalo se, že perzistují u 70% očkovanců ještě 2 roky po očkování.
U malých dětí nebo osob trpící imunodeficiencí podávání booster dávky v intervalu 1 měsíce od podání jedné vakcinační dávky napomáhá nejen rozšířit séroprotekci na větší skupině očkovanců, ale rovněž původní imunitní odpověď zesiluje.

- Osoby s akutním horečnatým onemocněním nesmí být očkovány minimálně do 2 týdnů po úplném vyléčení.
- Známé těžké alergické reakce (např. na vaječné bílkoviny) na alespoň jednu ze složek vakcíny jsou kontraindikací pro očkování proti chřipce.
- Pokud po imunizaci dojde ke vzniku komplikací, pak imunizace další dávkou téže vakcíny je kontraindikována do té doby, dokud nejsou vyjasněny příčiny této komplikace.
- 1. trimestr (nebo 1. polovina) těhotenství je kontraindikací pro očkování vůči chřipce, ve 2. a 3. trimestru je toto očkování možné, zejména tehdy, pokud se předpokládá, že těhotná žena bude vytavena možnému riziku nákazy během epidemie chřipky, a to především u zdravotně stigmatizovaným.

Očkování proti chřipce nechrání očkovanou osobu proti jiným virovým nebo bakteriálním respiračním onemocněním s podobnou symptomatologií jako má chřipka.
Výjimečně existuje možnost vzniku anafylaktického šoku a je vždy nutné postupovat tak, aby tato možnost byla včas eliminována.
Před očkováním se doporučuje zhodnotit zdravotní stav očkované osoby. Je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud zdravotní stav očkované osoby neumožní provést imunizaci.
Imunitní odpověď po očkování může být snížena u osob s imunosupresivní léčbou nebo u imunodeficitních osob. U těchto pacientů se obvykle doporučuje provést sérologické vyšetření získané imunity a případně posílit jejich imunitu podáním další vakcinační dávky.
V případě osob s chronickou imunodeficiencí (např. HIV pozitivních osob) se očkování doporučuje i tehdy, dojde-li k vytvoření pouze omezené protilátkové odpovědi. U pacientů s AIDs onemocněním, jejichž hladiny CD4 T lymfocytů jsou nízké, bývá výsledek očkování nejistý. Přesto je u nich možné toto očkování provádět, neboť očkování nezhoršuje jejich zdravotní stav. Podobně lze očkovat pacienty po splenektomii nebo transplantaci.
Stejně jako u všech přípravků biologické povahy nelze vyloučit projev přecitlivělosti vůči některé ze složek vakcíny, a proto je třeba mít při očkování k dispozici adrenalin v ředění 1:1.000 nebo kortikosteroidy pro snížení projevů těchto reakcí vzniklých bezprostředně po očkování. Z tohoto důvodu by měla být očkovaná osoba pod dohledem lékaře 30 minut po aplikaci vakcíny.
Vakcína proti chřipce se nesmí v žádném případě podávat intravenózně.

I když vakcína proti chřipce může být za podmínek povolených místními předpisy podávána souběžně s jinými očkovacími látkami, např. proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli, proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám, proti dětské přenosné obrně (perorální živá i inaktivovaná vakcína), proti Haemophilus influenzae typu b, proti virové hepatitidě typu B a dalším infekčním onemocněním, běžně se simultánní očkování nedoporučuje, neboť se může snížit účinnost všech souběžně prováděných očkování.
Je-li očkovací látka používána simultánně s jinou vakcínou nebo imunoglobulínem, podává se do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Vakcína nesmí být míchána s jinými léky nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.
U osob léčených kortikosteroidy nebo imunosupresivními látkami, může být imunitní odpověď snížena nebo pochybná. Z tohoto důvodu se vakcinace u těchto osob může odložit na dobu 3 měsíců po ukončení léčby imunosupresivními látkami nebo se u nich provádí sérologické vyšetření a podle stavu získané imunitní odpovědi se případně očkování doplní o další vakcinační dávku.

Přestože vliv očkování proti chřipce na vývoj plodu není znám, provádí se toto očkování v době těhotenství jen tehdy, je-li riziko možné nákazy větší než riziko očkování. Těhotenství bývá považováno za kontraindikaci zejména v období 1. trimestru (podle některých autorů dokonce v 1. polovině těhotenství).
Kojení není považováno za kontraindikaci pro očkování proti chřipce, přesto jej někteří výrobci doporučují jen v ojedinělých případech.

Přehled nežádoucích účinků po očkování proti chřipce bez ohledu na použitý typ komerční vakcíny, charakter vakcíny (subjednotková nebo splitová). Tyto údaje jsou pouze orientační a mohou se pro konkrétní vakcínu lišit.

Vakcíny proti chřipce mají obvykle dobu použitelnosti 12 měsíců, jsou-li skladovány v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2°C do +8°C. Po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu se vakcína nesmí používat. Dobře skladovanou vakcínu s vakcinačními kmeny nevhodnými pro danou sezónu či geografickou oblast nelze aplikovat. Vakcínu je nutné chránit před světlem.
Vakcína by měla být před aplikací důkladně protřepána a opticky zkontrolována na přítomnost cizorodých částic. V případě, že vzhled nevyhovuje, je třeba vakcínu vyřadit a nepoužívat. Vakcína musí být spotřebována do 8 hodin po jejím vybalení z vnitřního obalu. Nespotřebovanou vakcínu nelze dále skladovat či aplikovat a je třeba ji vyřadit.