Inkubační doba virové hepatitidy typu A bývá 15 až 56 dní. K běžným klinickým příznakům patří pocit nevůle, nechutenství, únava, pobolívání pod pravým žeberním obloukem, nucení na zvracení, zvracení a navíc malé děti často mívají i horečku. Kůže většiny pacientů zežloutne, jejich moč ztmavne, zatímco stolice je světlá. V některých případech se tyto průvodní příznaky nemusí objevit. Průběh infekční žloutenky je zpravidla příznivý. Choroba nezanechává následky a nepřechází v chronickou formu. Jen velmi výjimečně může dojít k úplnému selhání funkce jater, při kterém pacient umírá.

HAV vakcína je určena pro aktivní imunizaci dětí starších jednoho roku (u některých vakcín je hranice očkování posunuta od dvou let) a dospělých osob vůči všem známým sérotypům virů hepatitidy typu A. Vakcína je doporučována k základnímu i posilujícímu (boosterujícímu) očkování všech osob vystavených zvýšenému riziku nákazy virovou hepatitidou typu A, tj.:
- osoby, které cestují do oblastí se zvýšeným výskytem virové hepatitidy typu A. Mezi tyto oblasti patří Afrika, Asie, Středomoří, Střední východ, Střední a Jižní Amerika. Riziko nákazy se v těchto lokalitách zvyšuje s délkou pobytu v běžných životních podmínkách, odhaduje se, že zhruba 20 ze 1000 cestovatelů bývá infikováno HAV;
- vojáci cestující do vysoce endemických oblastí nebo do oblastí se sníženým stupněm hygieny, kde riziko nákazy HAV se zvyšuje;
- osoby, pro které může být hepatitida typu A nemocí z povolání nebo osoby se zvýšeným rizikem přenosu této nákazy. Jde zejména o zdravotnický personál v nemocnicích nebo o osoby přicházející do styku s potravinami či odpadními vodami apod.
- rizikové skupiny: homosexuálové, hemofilici, narkomané, sexuálně promiskuitní osoby, osoby, které jsou nebo byly v kontaktu s infikovaným jedincem apod.
- pacienti s pravidelnou léčbou krevními deriváty a pacienti s chronickým onemocněním jater.

Pro aktivní imunizaci by mělo být podle ACIP očkování provedeno minimálně 4 týdny před možnou expozicí HAV infekce, zatímco příbalové informace výrobců komerčních vakcín doporučují minimálně 2týdenní interval před touto expozicí. Podle rychlosti tvorby protilátek specifických vůči HAV je vhodnější uvažovat alespoň čtyřtýdenní interval před expozicí, protože více než 95% očkovaných osob si během této doby vytvoří protektivní hladinu protilátek, zatímco kratší doba před expozicí nezaručuje tak vysokou sérokonverzi a tedy i ochranu všech očkovanců.
V posledních letech se stále častěji diskutuje možnost očkovat proti virové hepatitidě typu A nejpozději 7 dní před odjezdem do rizikových oblastí, neboť jak se ukazuje, bývá toto očkování dostatečně spolehlivé pro většinu očkovanců.

Samotné očkování se nedoporučuje pro postexpoziční profylaxi, protože negarantuje rychlou tvorbu protilátek, které by mohly neutralizovat viry hepatitidy typu A v době inkubace před nástupem klinických příznaků. Předpokládá-li se, že osoba po expozici HAV infekce bude nadále této infekci vystavována nebo v budoucnu se expozici nevyhne, pak se doporučuje kombinovaná imunizace očkovací látkou a podáním imunoglobulínu. Přestože simultánní podání vakcíny a imunoglobulínu nevytvoří tak vysoké hladiny protilátek jako samotné očkování, kombinovaná imunizace zajistí mnohonásobně vyšší koncentrace protilátek než jsou minimální protektivní hladiny. Po 6 až 18 měsících se musí podat další posilující dávka vakcíny, aby byla dosažena dlouhodobá ochrana podobně jako po běžném očkování.

Dávkování:
Základní očkování proti virové hepatitidě typu A představují dvě dávky, přičemž druhá dávka se aplikuje po 6 až 12 měsících (u vakcíny Vaqta může být tento interval až 18 měsíců). Očkování divakcínou Twinrix se provádí třemi dávkami v 0., 1. a 6. měsíci.

Posilující očkování (booster) se dosud zvažuje a někteří výrobci toto očkování doporučují provádět po 5 letech. Výsledky odhadů protektivní účinnosti tohoto očkování ukazují, že specifické protilátky po základní imunizaci by měly přetrvávat nad protektivní hladinou (10 mlU/ml) více než 20 let. Odhadovaná minimální perzistence ochrany je u tohoto očkování 10-15 let.

Způsob podání:
Vakcína HAV se podává intramuskulárně, nejčastěji do deltoidní oblasti u dospělých osob a dětí starších 15 let nebo do anterolaterální oblasti u novorozenců a malých dětí. Ve výjimečných případech může být vakcína aplikována i subkutánně a to tehdy, jedná-li se o očkování pacientů s trombocytopenií nebo s rizikem vzniku hemoragie. Vakcína se nesmí aplikovat nitrožilně ani nitrokožně.

A) Protektivní meze
Na základě znalosti minimální protektivní koncentrace imunoglobulínu při pasivní imunizaci byla odhadnuta i minimální protektivní hladina protilátek po vakcinaci, jejíž hodnota je stanovena na 10-20 mlU/ml. In vitro studie využívající viry odvozené z buněčných kultur ukazují, že nízké hladiny protilátek (<20 mlU/ml) mohou být ještě dostatečné pro neutralizaci HAV viru [1]. Výsledky plynoucích z provedených klinických studií potvrzují, že očkování poskytuje dostatečnou ochranu, protože bylo zaznamenáno jen několik málo případů, kdy došlo k infekci očkovaných osob. Experimentální studie na šimpanzích ukázaly, že nízké hladiny pasivně podaných protilátek (<10 mlU/ml), získaných od aktivně imunizace osob, neochrání vůči této infekci, ale mohou předejít klinickým projevům hepatitidy a dalšímu šíření viru [2]. Poslední klinické studie vyhodnocující účinnost očkování metodou modifikované ELISA stanovují jako minimální protektivní hladinu >20 mlU/ml (nebo >33 mlU/ml) a >10 mlU/ml, jsou-li vyhodnocovány metodou modifikované RIA [3,4].

B) Imunogenita a klinická účinnost
Údaje získané z četných klinických studií ukazují, že všechny komerční vakcíny jsou vysoce imunogenní a poskytují dlouhodobou ochranu u očkovaných osob, přestože obsahují velmi nízké koncentrace účinných antigenů.
Srovnáme-li dosažené hodnoty hladiny protilátek specifických vůči HAV po infekci, vakcinaci a pasivní imunizaci imunoglobulínem, nejvyšší koncentrace protilátek je dosažena pro přirozené infekci (až 6,5 log(10) mlU/ml). Přesto se očkováním s inaktivovanou vakcínou docílí vysoké hladiny protektivních protilátek (zhruba 4 log(10) mlU/ml) [5]. Hodnoty hladin specifických protilátek dosahují řádově jen desítek mIU/ml po 55 dnech po pasivní imunizaci.
Po očkování vůči HAV se protilátky začínají vytvářet zhruba po 2 týdnech, ale 100% sérokonverze je obvykle dosažena u očkovaných osob až po 4 týdnech. Je velmi obtížné stanovit dobu, kdy očkovaná osoba začíná být chráněna vůči HAV infekci, protože i osoby, u kterých nejsou protilátky detekovatelné, mohou být již chráněny. V posledních letech se stále častěji diskutuje možnost očkovat proti virové hepatitidě typu A nejpozději 7 dní před odjezdem do rizikových oblastí, neboť jak se ukazuje, bývá toto očkování dostatečně spolehlivé pro většinu očkovanců [6].

Účinnost očkování dospělých osob
Všechny komerční vakcíny poskytují dostatečnou ochranu dospělým osobám očkovaným proti HAV. Protektivní hladiny protilátek jsou vyvolány u 94%-100% dospělých osob jeden měsíc po podání první dávky očkovací látky. Po aplikaci druhé boosterující dávky dochází u prakticky všech imunizovaných osob k dosažení vysokých titrů protilátek [4].
Účinnost očkování dětí a dospívajících osob
Zhruba 97% až 100% osob ve věku 2-18 let si vytvoří dostatečně vysokou hladinu protilátek po jednom měsíci po zahájení očkování. Podobně jako u dospělých osob zajistí podání druhé posilující dávky téměř 100% sérokonverzi u osob této věkové skupiny [4,7-11].
Účinnost očkování malých dětí
Dostupná data provedených klinických studií u věkové skupiny do 2 let potvrzují, že vakcíny proti HAV jsou imunogenní u těch dětí, které již nemají mateřské protilátky [12-15]. U dětí mladších 2 let se zatím toto očkování běžně neprovádí, přestože výrobci vakcín dětské formulace (např.Havrix, Avaxim) umožňují provádět toto očkování u dětí starších 1 roku (podle příbalové informace). Limitní věk (2 roky) pro zahájení očkování byl zvolen s ohledem na možnou interferenci zbytkových mateřských protilátek [15]. V případě, že se očkování provádí u dětí mladších 2 let, pak je vhodné druhou dávku podat co nejdříve (tj. po 6 měsících). Tím je zajištěna odpovídající spolehlivá ochrana.
Faktory ovlivňující účinnost očkování
a) Simultánní podávání imunoglobulínu
Přestože současné podávání imunoglobulínu se specifickými protilátkami vůči HAV snižuje účinnost očkování, dosažené hladiny protilátek jsou mnohonásobně vyšší než hladiny dosažené pasivní imunizací. Tento způsob ochrany je vhodný při zajištění dlouhodobé ochrany s rychlým nástupem protekce, kterou zaručuje podávání imunoglobulínu.
b) Interference mateřských protilátek u očkování dětí mladších 2 let
Klinické studie ukázaly, že u dětí, které měly mateřské protilátky a byly očkovány, došlo k nárůstu hladin protilátek specifických vůči HAV, ale ve srovnání se skupinou očkovaných dětí, které tyto mateřské protilátky neměly, byly hladiny těchto protilátek třikrát až desetkrát nižší [12-14].
c) Vliv HIV infekce na účinnost očkování
U očkovaných osob s HIV infekcí jsou dosahovány nižší séroprotekce a nižší koncentrace protilátek než u zdravých osob [16-17]. Ukazuje se, že téměř 80% HIV infikovaných osob může být chráněno vůči HAV infekci po provedení kompletního očkování.
d) Vliv onemocnění jater na účinnost očkování
Očkování dospělých osob s chronickým onemocněním jater virového i nevirového původu vyvolává séroprotekci podobně jako u zdravých osob [18,19]. Dosažené titry protilátek po očkování jsou u těchto osob o něco málo nižší než u zdravých očkovanců. V jedné malé klinické studii bylo provedeno očkování osob po transplantaci jater. U žádného z pacientů nedošlo k tvorbě protilátek vůči HAV [20].
e) Ostatní vlivy na účinnost očkování
Účinnost očkování vůči HAV mírně klesá u osob starších 40 let nebo obézních osob (podobně jako u jiného očkování např. očkování proti HBV) [21].
Účinnost očkování není ohrožena, provede-li se booster jinou očkovací látkou (např. AVAXIM) než primovakcinace (např. HAVRIX). Výsledek takového očkování je totožný jako při kompletním očkování jedinou vakcínou [22], aniž by došlo k významnému zvýšení nežádoucích účinků.
Účinnost kombinovaných vakcín
Podobně jako očkování monovakcínou také očkování kombinovanou vakcínou proti HAV a HBV infekci zajišťuje stejnou ochranu očkovaným osobám. Imunogenita a tolerabilita kombinovaného očkování je bez významných odchylek shodná se simultánním očkováním nebo očkováním monovakcínou [23].
V tabulce jsou uvedeny souhrnné výsledky imunitní odpovědi u osob starších 17 let po očkování kombinovanou vakcínou vůči HAV a HBV infekci [24-28]. Více než 94% po jednom měsíci po očkování a více než 99% očkovaných osob po 2 měsících mělo titry anti-HAV mnohonásobně vyšší než je minimální protektivní hladina (> 33 mlU/ml). Vysoké titry protilátek přetrvávají minimálně 6 měsíců, kdy je podána třetí dávka, která zajistí dlouhodobou perzitenci ochrany očkované osoby

- Děti s akutním horečnatým onemocněním nesmí být očkovány minimálně do 2 týdnů po úplném vyléčení.
- Známé těžké alergické reakce na alespoň jednu ze složek vakcíny jsou kontraindikací pro očkování HAV vakcínou.
- Pokud po imunizaci dojde ke vzniku komplikací, pak imunizace další dávkou téže vakcíny je kontraindikována do té doby, dokud nejsou vyjasněny příčiny této komplikace.

Před očkováním se doporučuje zhodnotit zdravotní stav očkované osoby. Je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud zdravotní stav neumožní provést imunizaci.
Očkování proti virové hepatitidě typu A nechrání očkovanou osobu vůči infekcím způsobenými viry hepatitidy typu B, C, D, E nebo jinými hepatotropními činiteli.
Imunitní odpověď po očkování může být snížena u osob s imunosupresivní léčbou nebo u imunodeficitních osob. Vzhledem k tomu, že klinické studie očkování takových pacientů potvrdily jen o něco málo nižší imunitní odpověď s téměř shodnou sérokonverzí jako u zdravých jedinců, není nutné očkování doplňovat podáním další vakcinační dávky nebo provádět sérologické vyšetření získané imunity.
V případě osob s chronickou imunodeficiencí (např. HIV pozitivních osob) se očkování doporučuje i tehdy, dojde-li k vytvoření pouze omezené protilátkové odpovědi. Kompletní očkování proti HAV zajišťuje u HIV pozitivních osob až 80% sérokonverzi.
Intradermální podání vakcíny se nedoporučuje, protože může dojít ke snížení imunitní odpovědi.
Očkování dětí mladších 1 roku se nedoporučuje, protože může dojít k interferenci mateřských protilátek s vakcinačním antigenem, které ho neutralizují a k žádné imunitní odpovědi nedojde. Takové očkované dítě nemusí být vůbec chráněno, neboť hladiny specifických protilátek bývají 3-10 krát nižší. Místo očkování se u dětí mladších 1-2 let provádí pasivní imunizace podáním intramuskulárního imunoglobulínu v dávce 0,06-0,12 ml/kg.
Stejně jako u všech přípravků biologické povahy nelze vyloučit projev přecitlivělosti vůči některé ze složek vakcíny, a proto je třeba mít při očkování k dispozici adrenalin v ředění 1:1.000 nebo kortikosteroidy pro snížení projevů těchto reakcí vzniklých bezprostředně po očkování. Z tohoto důvodu by měla být očkovaná osoba pod dohledem lékaře 30 minut po aplikaci vakcíny.
HAV vakcína se nesmí v žádném případě podávat intravenózně.

HAV vakcína může být za podmínek povolených místními předpisy podávána současně s jinými očkovacími látkami, např. proti tuberkulóze, proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli, proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám, proti dětské přenosné obrně (perorální živá i inaktivovaná vakcína), proti Haemophilus influenzae typu b, proti virové hepatitidě typu B a dalším infekčním onemocněním. I když simultánní pasivní imunizace imunoglobulínem snižuje účinnost tohoto očkování, bývají hladiny vzniklých protilátek natolik vysoké, že tento efekt neovlivňuje získanou protekci.
Je-li používána simultánně s jinou vakcínou nebo imunoglobulínem, podává se do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Vakcína nesmí být míchána s jinými léky nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.

Přestože vliv očkování proti virové hepatitidě typu A na vývoj plodu není znám, předpokládá se, že je nepatrný podobně jako u jiného očkování inaktivovanou vakcínou. HAV vakcína by měla být v době těhotenství používána jen tehdy, je-li riziko možné nákazy větší než riziko očkování.
Kojení není považováno za kontraindikaci pro očkování proti virové hepatitidě typu A, přesto jej někteří výrobci doporučují jen v ojedinělých případech.

Přehled nežádoucích účinků po očkování bez ohledu na použitý typ komerční vakcíny a charakter vakcíny. Tyto údaje jsou pouze orientační a mohou se pro konkrétní vakcínu lišit.
U dospělých osob se nežádoucí účinky mohou vyskytovat častěji s výraznějšími projevy a s delší dobou trvání.

Vakcíny vůči virové hepatitidě typu A mají obvykle dobu použitelnosti 2 až 3 roky, jsou-li skladovány v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2°C
do +8°C. Po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu se vakcína nesmí používat. Vakcínu je nutné chránit před světlem.
Vakcína by měla být před aplikací důkladně protřepána a opticky zkontrolována na přítomnost cizorodých částic. Během uchovávání se může vytvořit bílá usazenina s bezbarvým supernatantem. Vzhled vakcíny po protřepání musí odpovídat mírně kalné bílé suspenzi bez větších částic.
V případě, že vzhled nevyhovuje, je třeba vakcínu vyřadit a nepoužívat. Vakcína musí být spotřebována do 8 hodin po jejím vybalení z vnitřního obalu. Nespotřebovanou vakcínu nelze dále skladovat či aplikovat a je třeba ji vyřadit.