Polysacharidové vakcíny jsou určeny k aktivní imunizaci dětí starších dvou let a dospělých osob zpravidla v situaci očekávatelného zvýšeného rizika meningokokových nákaz.
Děti mladší dvou let - ale také dospělé - lze očkovat konjugovanou vakcínou. Výjimkou je používání čtyřvalentní konjugované vakcíny, která má indikaci v Evropě zatím omezenou pro osoby starší dvou let (Menveo -11 let) a mladší 55 let (v USA se již používá u dětí starších 2 let).

Polysacharidová vakcína se podává subkutánně nebo intramuskulárně, nejčastěji do deltoidní nebo gluteální oblasti. Konjugované vakcíny se doporučuje podávat intramuskulárně nejlépe do anterolaterální oblasti stehna dětí mladších jednoho roku nebo do deltového svalu starších dětí a dospělých. Polysacharidové nebo konjugované vakcíny se nesmí podávat intravenózně ani intradermálně.

Protektivní efekt sérových protilátek vůči meningokokovému onemocnění souvisí pravděpodobně s aktivací bakteriolýzy zprostředkované komplementem nebo zesílené fagocytózy díky opsoninové aktivitě. Protilátky zprostředkovávající bakteriolýzu mají tzv. sérovou baktericidní aktivitu (SBA).
Antikapsulární protilátky specifické vůči séroskupině A a C se stávají nezbytnými mediátory sérové baktericidní a opsonofagocytární aktivity, zvyšující se po očkování konjugovanými vakcínami.
Ne všechny třídy a podtřídy protilátek jsou stejně efektivní ve zprostředkování bakteriální lýzy nebo fagocytózy. Z pěti imunoglobulinů převažují v sérových protilátkách třídy IgG a IgM. Častěji se pak pozorují IgG1 a IgG3 po očkování proteinovými a IgG2 po očkování polysacharidovými vakcínami. Zatímco IgG1-3 zprostředkovávají účinnou bakteriální lýzu (IgG1=IgG3>IgG2) a fagocytózu (IgG3>IgG1>>IgG2), IgG4 toho schopné nejsou.
Antikapsulární protilátky a jejich sérové baktericidní aktivity se nejčastěji stanovují metodami ELISA nebo RABA, tj. zkouška radioantigenní vazby. Jedna z původních prací stanovující baktericidní aktivitu protilátek v kontextu jejich protektivní účinnosti využívala lidský komplement. Bohužel ten je obtížně dostupný, a tak mnoho laboratoří ke stanovení používá králičí komplement (získaný z mláďat králíka). Úskalím králičího komplementu je jeho druhová specifičnost ve vazbě k bakterii, která snižuje její sérovou rezistenci. To vysvětluje nižší titry protilátek stanovené s lidským (hSBA) než králičím komplementem (rSBA).
Obecně se považuje titr 4 za protektivní, stanovují-li se SBA protilátky s lidským komplementem. Jednoznačný protektivní práh rSBA protilátek stanovených s králičím komplementem není. Jsou-li titry rSBA rovny nebo vyšší než 128, je s vysokou pravděpodobností jedinec spolehlivě chráněn. Za předpokladu odhadu věkově specifické vakcinační účinnosti byl ve Velké Británii titr roven nebo vyšší než 8 deklarován jako protektivní při stanovení s králičím komplementem po očkování konjugovanou vakcínou. Tomuto titru odpovídá i gravimetrické stanovení metodou ELISA vyjádřené limitní hodnotou 2 µg/ml.

Imunogenita
Polysacharidové vakcíny
Většina dospělých si vytváří postvakcinační antikapsulární protilátky mezi 7.-10. dnem; jejichž sérová baktericidní aktivita se postupně dále vyvíjí. Hladiny zpravidla kulminují 2-4 týdny po očkování. Následující dva roky sice klesají, ale udržují se nad prevakcinační úrovní ještě 10 let. Antikapsulární polysacharidy meningokoků patří mezi T-independentní antigeny tzn., že jejich imunitní odpověď je zprostředkována bez účasti T-helper lymfocytů. Díky tomu jsou slabě imunogenní především u dětí mladších dvou let, případně osob s imunodeficiencí.
Booster polysacharidové vakcíny vůči meningokokům skupiny A, podaný 12 měsíců po první dávce, je schopen posílit získanou imunitu po primovakcinaci, zatímco vůči ostatním skupinám (C, Y a W135) nikoli. Naopak v těchto případech se pozorovala tzv. hyporesponze vůči séroskupině C, Y a W135. Vysvětlení tohoto jevu schází.
Revakcinační snížená odpověď kapsulárních protilátek korespondující s protilátkami baktericidní aktivity se zjistila i po předešlém očkování konjugovanými vakcínami. Jedna z možných hypotéz předpokládá, že polysacharidová vakcína vůči meningokokům skupiny C stimuluje primární paměťové B buňky k přeměně v plazmatické produkující kapsulární protilátky, aniž by došlo k jejich regeneraci a vyčerpává tak paměťové buňky vzniklé primovakcinací.
Kapsulární polysacharid meningokoku skupiny A stimuluje tvorbu baktericidních protilátek již ve věku tří měsíců, avšak jejich hladiny jsou nižší než u dospělých osob nebo dětí starších 4-5 let.

Studijně se sice potvrdila tvorba imunitní odpovědi po očkování dětí ve věku tří měsíců polysacharidovou vakcínou proti meningokokovým nákazám skupiny C, ovšem množství specifických antikapsulárních protilátek bylo zpravidla nižší než séroprotektivní. Zdá se, že tvorba baktericidních protilátek specifických vůči séroskupině C je u mladších dětí jen přechodná.
Dospělým očkování polysacharidovou vakcínou indukuje protilátky nejvyšší baktericidní aktivity do jednoho měsíce, které sice během dalších dvou let rychle ubývají a posléze se ustálí na hladinách vyšších než prevakcinačních ještě dalších 10 let.
Očkování čtyřvalentní vakcínou (MenACYW135-PS) vyvolá většině dospělých osob (minimálně 70 %) relativně dobrou humorální odpověď s minimálně čtyřnásobným nárůstem baktericidních protilátek. Naopak děti odpovídají na toto očkování hůře a zdá se, že vyšší imunogenitu poskytuje kapsulární polysacharid vůči meningokoku skupiny W135 než Y. U starších dětí, dospívajících a dospělých byly 98,4-100% séroprotekce (při titru rSBA ?8) zanedbatelně závislé na vakcinační séroskupině. I když ne významně, o něco nižší byla séroprotekce vůči séroskupině Y.

Konjugované vakcíny
Konjugované polysacharidové antigeny získávají T-dependentní charakter, který umožňuje rozšířit a zkvalitnit postvakcinační imunitní odpověď. Konjugované vakcíny nejsou tedy limitované věkovou nezralostí či imunodeficiencí očkovance tak, jak tomu je v případě polysacharidových. Stimulují nejen tvorbu vyšších hladin kapsulárních, ale rovněž i funkčních baktericidních nebo opsonofagocytárních protilátek. Významným přínosem konjugovaných vakcín je stimulace populace paměťových B buněk generující imunologickou paměť.
Postvakcinační protilátky se sérovou baktericidní aktivitou se objevují 7-10 dní a vrcholí přibližně za 2-4 týdny po očkování konjugovanou vakcínou. Ve vysokých hladinách perzistují minimálně po dobu jednoho roku. Alespoň čtvrtina až dvě třetiny dětí si uchovává baktericidní protilátky (hSBA), v minimálním titru 4, další 1-3 roky.
I přes dílčí rozdíly, všechny konjugované vakcíny s různým proteinovým nosičem dosahují srovnatelné imunogenity. Konjugovaná vakcína s tetanickým anatoxinem je schopna stimulovat vznik významně vyšších hladin baktericidních protilátek, je-li podávána samostatně nebo odděleně od jiného dětského očkování. Naopak při simultánním očkováním společně s vakcínami obsahujícími tetanický anatoxin (např. DTaP) byla její odpověď nižší než vakcín konjugovaných s mutantním difterickým anatoxinem (CRM197). Rozdílná imunogenita ale séroprotekci neovlivnila.
Zdá se tedy, že proteinový nosič může ovlivnit množství postvakcinačních baktericidních protilátek. Tetanický anatoxin příznivě zesílí imunitní odpověď, byla-li v minulosti podána tetanická vakcína (samostatně nebo v kombinaci s jinými vakcínami). Byl-li však takový interval kratší než jeden měsíc, může být imunitní odpověď naopak tlumená kapsulárními epitopy sdílenými na proteinovém nosiči, tj. tetanickém anatoxinu. Podobný jev je pozorován také po očkování vakcínou konjugovanou s mutantním difterickým anatoxinem CRM197, podává-li se společně se stejně konjugovanou pneumokokovou vakcínou.
Ve Spojených státech amerických se od ledna 2005 používá čtyřvalentní konjugovaná vakcína pod názvem Menactra k očkování osob ve věku 2-55 let. Její imunogenita není nižší než čtyřvalentní polysacharidové vakcíny (Menomune) a minimální rSBA titr 128 mělo 97-100 % očkovaných osob.
I když postvakcinační hladiny antikapsulárních protilátek mohou být po očkování konjugovanou vakcínou nižší než polysacharidovou, jejich avidita zraje a dosahuje významně vyšších hodnot 1-6 měsíců po očkování.
Individuální hyporesponzivitu po předešlém očkování polysacharidovou vakcínou lze překonat revakcinací konjugovanou. Díky tomu se postvakcinační hladiny antikapsulárních IgG protilátek zvýší na úroveň shodnou jako u naivních očkovanců.

Protektivní účinnost
Polysacharidové vakcíny
Nižší ochranný potenciál polysacharidových vakcín byl vždy pozorován u menších dětí. Během 90. let minulého století se v Quebecu proočkovala tamní mladá populace ve věku šesti měsíců až 20 let (aplikovalo se asi 1,7 milionů dávek). Protektivní účinnost očkování polysacharidovou vakcínou dosahovala až 79 % u dětí a mladých dospělých osob v 5letém období. Nejvyšší ochranný účinek se potvrdil během prvních dvou let po očkování. Podle očekávání byl závislý na věku očkovanců, tj. 83% účinnost ve věku 15-20 let, 75% ve věku 10-14 let a 41% ve věku 2-9 let. Postvakcinační ochrana se neprokázala u dětí mladších dvou let, neboť všech 8 pozorovaných případů onemocnění se objevilo mezi očkovanými dětmi.
Výsledky očkování jednoznačně poukazují na nedostatečnou účinnost v ochraně dětí mladších dvou let, slabou v ochraně dětí ve věku 2-3 let a relativně krátkodobou vůči meningokokovým nákazám séroskupiny C u dětí mladších 10 let.
Zdá se, že ochranný účinek polysacharidové vakcíny vůči séroskupině A není věkově limitován v míře deklarované vůči séroskupině C. Je vysoce pravděpodobné, že také ochrana vůči séroskupině A časem klesá (významněji u malých dětí). Případným posilováním, tj. podáním druhé dávky polysacharidové vakcíny dětem mladších 18 měsíců, nedochází k zesílení ochranného účinku.
Výsledky některých studií naznačují, že očkování polysacharidovými vakcínami může snížit riziko vzniku bacilonosičství až o 20 % během necelých dvou měsíců. V dlouhodobějším 18měsíčním sledování se tento příznivý vliv nepotvrdil.

Konjugované vakcíny
Zkušenosti plošného očkování konjugovanou vakcínou proti meningokokovým nákazám skupiny C ve Velké Británii od listopadu 1999 předznamenávají jeho významný ochranný účinek.
Úspěchem celoplošného očkování byl zejména dramatický pokles incidence onemocnění i úmrtnosti ve srovnání s epidemiologickým rokem před jeho zavedením. Ještě v epidemiologickém roce 1998/1999 (červen 1998 až červenec 1999) dosahovala incidence 883 případů meningokokových onemocnění skupiny C, zatímco po šesti letech se snížila o 97 % na pouhých 30 případů. Ve skupině osob mladších 20 let dokonce klesla o 99 %. Stejně tomu bylo i v případě úmrtnosti, která ještě v roce 1998/1999 dosahovala 78 případů u mladších 25 let a v roce 2005/2006 se objevil pouze jeden případ úmrtí.
První odhady 83% protektivní účinnosti očkování dětí a dospívajících ve věku pěti měsíců až 18 let konjugovanou vakcínou byly stanoveny z dat získaných do března 2004. Dalším zpřesněním se dokonce zvýšila až na 95 % během prvního roku po očkování, s mírným poklesem na 90 % v dalších letech. Plošné očkování může vést ke vzniku kolektivní ochrany a ke snížení bacilonosičství. V prvních letech po zavedení plošného očkování se skutečně snížil počet náhodně vybraných bacilonosičů meningokoků skupiny C o 66 % ve shodě v té době se stanovenou protektivní účinností ve věkové populaci 15-19 let.
Tyto nepřímé faktory snižují riziko expozice nejmladších a nejstarších osob v neočkované populaci. Důkazem toho je sestupná tendence incidence u neočkovaných osob starších 25 let nebo incidence u novorozenců v minulosti očkovaných matek, která jen v roce 2005/2006 klesla o 90 % ve srovnání s rokem 1998/1999.
Rovněž se sledovalo eventuální kapsulární přepínání séroskupiny C na B v izolátech kmene ST-11 dominujícího ve Velké Británii, který vyjadřuje porinový protein PorB sérotypu 2a. Ten se totiž vzácně může vyskytovat i v séroskupině B. Za celé období se nepotvrdila žádná sérotypová změna nebo alterace jedné v druhou.

Perzistence
Dětem studijně očkovaným ve věku dvou let buď polysacharidovou, nebo konjugovanou vakcínou se ve věku pěti let podala jedna dávka polysacharidové vakcíny. Před booster dávkou byly hladiny baktericidních protilátek nižší u dětí očkovaných polysacharidovou vakcínou než neočkovaných, zatímco u dětí očkovaných konjugovanou vakcínou byly naopak vyšší. Konjugovanou vakcínou podanou dětem ve věku šesti měsíců se indukovala tvorba imunologické paměti přetrvávající minimálně do věku pěti let. Naopak gambijské děti, očkované ve věku 1-4 let polysacharidovou vakcínou, měly po šesti letech koncentrace protilátek srovnatelné s prevakcinačními, bez ohledu na podanou booster dávku ve dvou letech.
Konjugované vakcíny jsou totiž schopny generovat paměťové buňky nejen dospělým, ale i kojencům a batolatům. Překvapivě nižší dávky nebo nižší počet vakcinačních dávek dokáže vyvolat relativně vyšší hladiny paměťových buněk. Naopak větší dávka umožní tvorbu vyšších titrů perzistujících baktericidních protilátek.
K průkazu imunologické paměti po očkování konjugovanou vakcínou se často používala čelendžní stimulace polysacharidovou vakcínou v dávce o velikosti 1-10 µg, tj. 5-50krát nižší než je běžná dávka. Ukázalo se, že tímto testem dochází k obnovení baktericidních protilátek asi 4-7 dní po čelendži, což může být v ochraně nedostatečné, neboť doba inkubace onemocnění bývá kratší (1-6 dní). Zdá se tedy, že přetrvávání relativně vysokých postvakcinačních hladin baktericidních protilátek je důležitější, než případná sekundární meningokoková odpověď zprostředkovaná paměťovými buňkami. I když mohou hladiny těchto protilátek klesat pod séroprotektivní mez, jejich avidita u většiny očkovaných zůstává po dobu čtyř let neměnná. To může pravděpodobně pozitivně přispívat v perzistenci ochrany.
Potřeba revakcinace polysacharidovými vakcínami i přes doporučení výrobců nebyla obecně stanovena, neboť opakované očkování může vyvolat sníženou imunitní odpověď (hyporesponzivitu). Klinické vysvětlení tohoto jevu není známé. Revakcinace přednostně konjugovanou vakcínou po pěti letech by mohla být uvažována u těch, kteří jsou kontinuálně nebo opakovaně vystaveni rizikům meningokokových nákaz. Předpokládá se, že konjugované vakcíny generují imunologickou paměť, která by mohla perzistovat minimálně po dobu 10 let. Případná individuální ztráta ochrany může být kompenzována kolektivní ochranou v proočkované populaci.
Epidemiologická sledování v USA potvrzují, že některým dospívajícím ubývá protektivní účinnost očkování zhruba 5 let po očkováni. Tuto situaci odráží nové doporučení - podávat jednu booster dávku dospívajícím mezi 16-18. rokem, byli-li očkováni před alespoň 5 lety. Posilující dávka by měla být rovněž podávána každých 5 let osobám s trvalým postižením komplementu (např. C5-C9, properidin, faktor H, nebo D). Kromě toho by měly být primovakcinovány 2 dávkami podanými v intervalu 2 měsíců, stejně jako osoby s funkční nebo anatomickou asplenií, případně HIV pozitivní.
Jsou-li jedinci ve věku 2-55 let kontinuálně vystaveni riziku meningokokových nákaz, měli by být po dosažení věku 6 let pravidelně boosterováni každých 5 let nebo každé 3 roky, jsou-li mladší 6 let (MMWR Morb Mortal Wkly Rep. 2011;60:72-76).

Osoby s akutním horečnatým onemocněním nesmí být očkovány proti meningokokovým nákazám minimálně dva týdny po úplném vyléčení. Existuje-li známá přecitlivělost na některou ze složek vakcíny, očkování s ní je kontraindikováno. Dojde-li po očkování ke vzniku závažného nežádoucího účinku, pak očkování další dávkou téže vakcíny se kontraindikuje do doby vyjasnění její příčiny.

Před očkováním se zhodnotí zdravotní stav očkované osoby a je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud to zdravotní stav neumožní. Výjimečně existuje možnost vzniku anafylaktického šoku a je tedy nutné postupovat tak, aby byla včas eliminována.
Očkování proti meningokokovým nákazám může chránit jen vůči těm meningokokovým onemocněním, která jsou vyvolána odpovídající vakcinační séroskupinou. Neindukuje žádnou ochranu vůči onemocněním způsobeným nekapsulárními meningokoky nebo jinými kapsulárními bakteriemi stejného nebo jiného rodu.
Imunizace konjugovanými vakcínami nenahrazuje očkování proti záškrtu nebo tetanu, přestože tyto vakcíny obsahují proteinové nosiče shodné nebo podobné s obvyklými difterickými nebo tetanickými vakcínami.
Ačkoli postvakcinační imunitní odpověď imunokompromitovaných osob může být snížena, trvalá ani přechodná imunodeficience není kontraindikací tohoto očkování.
Očkování proti meningokokovým nákazám je určeno výhradně k prevenci. Běžně se k profylaxi nepoužívá, ale existuje možnost očkovat proti meningokokovým nákazám společně s chemoterapií, zvýší-li se jejich aktivita v blízkém okolí a lze-li očekávat ochranný účinek u profylakticky očkovaného jedince. Vzhledem k relativně krátké době inkubace meningokokového onemocnění je pravděpodobný profylaktický účinek očkování zanedbatelný.
V ojedinělých případech byly jako postvakcinační nežádoucí účinky pozorovány příznaky meningismu (jako bolest, ztuhlost šíje nebo světloplachost). Neexistuje ale žádný důkaz, že jejich příčinou bylo očkování.
Intradermální podání vakcíny se nedoporučuje, protože indukovaná imunitní odpověď nemusí být dostatečná.
Pacienty s trombocytopenií nebo jakoukoliv poruchou koagulace se doporučuje očkovat konjugovanou vakcínou se zvýšenou opatrností, neboť subkutánní způsob podání výrobci doporučují z důvodů absence klinických údajů. Subkutánně lze podávat výhradně polysacharidové vakcíny.
Polysacharidová vakcína není vhodná k běžnému očkování dětí mladších dvou let, neboť není schopna u nich vyvolat vysoce spolehlivou a relativně dlouhodobou ochranu. Existuje-li vážný důvod alespoň krátkodobě a částečně chránit vůči meningokokovým nákazám skupiny A, lze je očkovat polysacharidovou vakcínou po dosažení věku šesti měsíců.
Nedoporučuje se přeočkování (nebo posilující očkování) polysacharidovou vakcínou provádět dříve než jeden rok po předešlém očkování stejným typem vakcíny.
Dostupné klinické údaje očkování konjugovanými vakcínami se omezují na věkovou skupinu mladší 65 let. Proto postvakcinační ochrana u osob starších 65 let nemusí odpovídat protekci dosažené po očkování osob mladších 65 let.
U předčasně narozených dětí (dříve než ve 29. týdnů těhotenství) s předešlou anamnézou respirační nezralosti by se mělo zvážit riziko apnoe a očkování dětí ve věku 2-3 měsíců případně odložit, je-li riziko vyšší než prospěch očkování.

Česká legislativa umožňuje očkovat proti meningokokovým nákazám souběžně s jiným očkováním. V některých situacích může být prospěšnější oddělené očkování (zejména tehdy, očekává-li se snížená postvakcinační imunitní odpověď zdravotně stigmatizovaného jedince) s minimálními intervaly dvou týdnů, případně čtyř týdnů po očkování živými vakcínami. Je-li očkování prováděno dříve než čtyři týdny po pasivní imunizaci specifickým imunoglobulinem, může dojít ke snížení postvakcinační imunitní odpovědi.
Je-li očkovací látka používána simultánně s jinou vakcínou nebo imunoglobulinem, aplikuje se do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Vakcína nesmí být míchána s jinými léky nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.
Obecně se nedoporučuje očkovat při souběžné imunosupresivní léčbě delší než dva týdny s vysokými dávkami parenterálních kortikoidů, neboť postvakcinační odpověď se může významně snížit nebo dokonce scházet.

Několik klinických studií potvrdilo přenos minimálně 40-50 % mateřských protilátek získaných po očkování bivalentní případně čtyřvalentní polysacharidovou vakcínou během těhotenství z matky na novorozence. Bylo zjištěno, že očkované těhotné ženy mívají vyšší hladiny protilátek specifických vůči séroskupině A než C. Bezpečnost a imunogenita očkování polysacharidovou vakcínou byla nezávislá na délce doby těhotenství. Očkování neovlivnilo průběh těhotenství, ani vývoj plodu či porod. Mateřské kapsulární protilátky se objevily u většiny novorozenců ve významně vyšších hladinách než u novorozenců neočkovaných matek. Jejich perzistence však není dlouhá a přetrvávají maximálně po dobu 3-6 měsíců. Přesto vzniká alespoň částečná krátkodobá ochrana dětí očkovaných matek, aniž by u nich vznikla imunotolerance. Tyto děti očkované v šesti měsících polysacharidovou vakcínou měly podobnou odpověď jako děti v těhotenství neočkovaných matek, tj. zůstala slabá.
V mateřském mléce matek očkovaných během těhotenství se prokázala přítomnost specifických IgA protilátek ve zvýšených koncentracích ještě šest měsíců po porodu.
Bezpečnost očkování těhotných žen polysacharidovými vakcínami proti meningokokovým nákazám byla zjišťována retrospektivně v jižním Súdánu v letech 2001-2003 nebo v severních oblastech Wyomingu v letech 1994-1996, kde se masivně očkovalo z důvodu epidemie meningokokových nákaz skupiny C a došlo k náhodnému očkování také těhotných žen ve věku 15-45 let.
Zjistilo se, že celkem bylo očkováno 16 těhotných žen v prvním, 39 ve druhém a 22 ve třetím trimestru. Během očkování nebyl zjištěn žádný neobvyklý nebo neočekávatelný nežádoucí účinek. Počet potratů nebyl u očkovaných žen vyšší než v obvyklé populaci. Matkám očkovaným v těhotenství se narodily zdravé, prospívající děti bez klinicky pozorovaných vývojových i neurologických změn. V Súdánu pouze v jednom případě došlo k úmrtí sedmiměsíčního dítěte bez vysvětlitelného důvodu. V USA se u dvou dětí objevil srdeční šelest a novorozenecká žloutenka v četnosti ne vyšší než je v běžné populaci. Pouze jedno dítě se narodilo s vrozeným postižením obličeje a končetin (tzv. Charlie M syndrom), vysoce nepravděpodobně související s tímto očkováním.
Přestože klinická data jsou omezená, je vysoce pravděpodobné, že očkování těhotných žen v jakémkoli trimestru polysacharidovými meningokokovými vakcínami je bezpečné a dobře tolerované.
Výrobci obecně doporučují očkovat těhotné ženy polysacharidovou, případně konjugovanou vakcínou proti meningokokovým nákazám jen tehdy, je-li riziko možné nákazy větší než případné riziko postvakcinačních komplikací.
Kojení se nepovažuje za kontraindikaci očkování proti meningokokovým nákazám, přesto jej někteří výrobci doporučují jen v ojedinělých případech, kdy jeho prospěch převáží nad případným teoretickým rizikem.

Během plošného očkování v kanadském Quebecu dosahovala četnost postvakcinačních alergických reakcí 9,2 případů na 100 000 podaných polysacharidových vakcín a jeden případ nefatální anafylaxe na 1,2 milionů podaných dávek.
Po zahájení očkování čtyřvalentní konjugovanou vakcínou se v USA objevilo několik případů GBS u dospívajících. Kromě toho bylo zaznamenáno také pět případů ve Velké Británii během plošného očkování monovalentní konjugovanou vakcínou. Přesto bylo konstatováno, že výskyt není vyšší než v běžné neočkované populaci.

Polysacharidové vakcíny mají obvyklou dobu použitelnosti 2-3 roky a konjugované 3-3,5 roku, jsou-li skladovány v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2 °C do +8 °C. Konjugovanou vakcínu Neisvac-C lze uchovávat až po dobu devíti měsíců při běžné pokojové teplotě, (tj. teplotě do +25 °C), aniž by došlo k jejímu znehodnocení. Vakcíny je nutné chránit před světlem a mrazem. Lyofilizované vakcíny se před aplikací rozpustí ve vhodném rozpouštědle, dodávaném výrobcem. Před aplikací se roztok s lyofylizátem důkladně protřepe a opticky se zkontroluje na přítomnost cizorodých částic. Po rekonstituci se vakcína používá bezprostředně, nebo ji lze použít ne déle než do šesti hodin, je-li uchovávaná v lednici.

Zdroj: Petráš M, Lesná IK. Manuál očkování 2010, 3.vydání, leden 2010 ©Marek Petráš, pp 333-376