Tradiční 23valentní polysacharidová vakcína je určena pro aktivní imunizaci nejen dětí starších dvou let, ale zejména seniorů vystavených riziku invazivních pneumokokových onemocnění.
Obecně se doporučuje osobám:
- starším dvou let s chronickým kardiovaskulárním, respiračním a/nebo jaterním onemocněním,
- starším dvou let s diabetem mellitus nebo likvoreou,
- starším dvou let s funkční nebo anatomickou asplénií (včetně srpkovité anémie a splenektomie),
- starším dvou let s HIV infekcí, leukémií, lymfomem, Hodgkinovou nemocí, mnohočetným myelomem, generalizovanou malignitou, chronickým renálním onemocněním nebo nefrotickým syndromem,
- starším dvou let léčených imunosupresivy a kortikosteroidy nebo před transplantací orgánu, kostní dřeně,
- umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech důchodců a pensionech pro důchodce,
- které při svém pracovním výkonu jsou vystaveny zvýšenému nebezpečí chřipky (zejména zdravotníci nebo personál v ústavech sociální péče apod.),
- starším 50 let.
Konjugovaná vakcína má prakticky stejné indikace jako polysacharidová. Vakcína Prevenar 13 je určena k očkování dětí a dospívajících ve věku 2 měsíců až 17 let k prevenci invazivních pneumokokových onemocnění a případně pneumokokového akutního zánětu středouší. Omezenou indikaci má vakcína Synflorix, která je určená k očkování pouze dětí mladších 5 let. Mimo jiné lze konjugovanými vakcínami očkovat dospělé osoby s chronickým onemocněním, u kterých by očkování polysacharidovou vakcínou mohlo být buď méně spolehlivé, nebo dokonce nespolehlivé. Od roku 2011 byla rozšířena indikace konjugovaných vakcín (Prevenar 13) k prevenci invazivních pneumokokových onemocnění u seniorů (respektive osob starších 50 let).
Riziko invazivních pneumokokových onemocnění může být u některých dětí vyšší, a proto existuje rozřazení dětí podle stupně rizika těchto nákaz:
A) Vysoce riziková skupina (více než 150 případů invazivních onemocnění na 100 000 pneumokokových nákaz):
- děti se srpkovitou anémií, vrozenou nebo získanou asplenií nebo s poruchou funkce sleziny,
- děti HIV pozitivní.
B) Odhadovaná vysoce riziková skupina
- děti s vrozenou imunodeficiencí: některé B nebo T-buněčné deficience, deficience komplementu (zejména C1-C4), nebo porucha fagocytózy (vyjma chronické granulomatózy),
- děti s chronickým srdečním onemocněním (zejména cyanotické vrozené srdeční vady a selhání srdce),
- děti s chronickým pulmonárním onemocněním (včetně astmatu léčeného s vysokými dávkami perorálních kortikoidů),
- děti s likvoreou,
- děti s chronickou renální insuficiencí, včetně nefrotického syndromu,
- děti s imunosupresivní léčbou nebo radiační terapií (včetně maligní neoplasie, leukémie, lymfomu a Hodgkinovy choroby) a orgánovou transplantací,
- děti s diabetes mellitus.
C) Mírně riziková skupina (více než 20 případů invazivních onemocnění na 100 000 pneumokokových nákaz):
- všechny děti ve věku 24-35 měsíců,
- děti ve věku 36-59 měsíců navštěvující pravidelně dětské kolektivy (jesle, mateřské školy atd.).

Polysacharidové vakcíny se podávají subkutánně nebo intramuskulárně, nejčastěji do deltoidní oblasti případně do anterolaterální oblasti stehna malých dětí. Nesmí se aplikovat intravenózně, ani intradermálně.
Konjugované vakcíny se doporučuje podávat výhradně intramuskulárně, nejlépe do anterolaterální oblasti stehna kojenců nebo deltového svalu starších dětí. Nesmí se aplikovat intravenózně, ani intradermálně.

Významnou část ochrany vzniklé po očkování proti pneumokokovým nákazám tvoří protilátky specifické vůči kapsulárním polysacharidům. Důkazem toho byla pasivní imunizace specifickými imunoglobuliny, která zajistila krátkodobou, zato dostatečně kvalitní ochranu vůči zánětu středouší nebo invazivním pneumokokovým nákazám.
Protilátky specifické vůči většině vakcinačních antigenů, zastoupené IgM a IgG třídy, se objevují u zdravých osob 5-8 dní po očkování. Hladiny IgM protilátek velmi rychle klesají a po několika měsících již nejsou detekovatelné, zatímco IgG protilátky perzistují a jejich hladiny zpravidla klesají zhruba pět let po imunizaci.
Oba typy vakcín, tj. polysacharidová i konjugovaná, jsou schopny indukovat slizniční protilátky. Zpravidla se objevují jen vzácně po primovakcinaci a častěji po revakcinaci nebo booster očkování. Ve slinách se detekují IgG protilátky odvozené ze sérových tzn., že dochází k prosakování (tzv. transdukci) sérových protilátek do slizniční tkáně.
Po očkování konjugovanou vakcínou dominují převážně B buňky sekretující IgG protilátky, zatímco polysacharidovou naopak buňky sekretující IgA.
Buněčná imunita zprostředkovaná především T lymfocyty a cytokiny se stimuluje pravděpodobně jen konjugovanou vakcínou, nikoli polysacharidovou.
Zdá se, že polysacharidová vakcína indukuje jen paměťové B buňky, nikoli paměťové T lymfocyty. Navíc podává-li se polysacharidová vakcína jako booster po primovakcinaci konjugovanou vakcínou dochází k významně vyššímu nárůstu specifických protilátek než po booster dávce konjugované vakcíny. Konjugovaná vakcína v boosteru pravděpodobně stimuluje generaci a expanzi vysoce afinních klonů B paměťových buněk, zatímco polysacharidové vakcíny v boosteru vyčerpávají B paměťové buňky ze zásob vzniklých z primovakcinace.
Imunogenita očkování dospělých konjugovanou vakcínou bývá nižší než dětí; mimo jiné také proto, že se v dospělosti pravděpodobně častěji a kontinuálně setkávají s pneumokoky.

Dnes existuje standard séra s definovanou koncentrací protilátek specifických vůči několika sérotypově odlišným pneumokokům, vydaný FDA, který se připravil z poolovaného lidského séra (89-SF), získaného od dospělých dárců imunizovaných polysacharidovou 23valentní vakcínou.
Skutečné postvakcinační protilátky se nejčastěji stanovují imunozkouškami (RIA, ELISA) s detekčním antigenem mutantního nekapsulárního kmene S. pneumoniae, neobsahující C-polysacharidy.
Protilátková avidita souvisí s imunologickou pamětí, a proto se časem zvyšuje, čili tzv. zraje.
Funkčnost specifických protilátek se stanovuje tzv. opsonofagocytární aktivitou (OPA). Titr OPA protilátek vyjadřuje jejich schopnost redukovat počet živých pneumokoků minimálně o 50 %.
Jsou-li hladiny specifických IgG a funkčních OPA protilátek vysoké, pak vztah mezi nimi bývá relativně silný, v opačném případě je slabý. Protilátky detekovatelné enzymovými zkouškami nemusí být vždy plně funkční.
Předpokládá se, že minimální protektivní mez nebude pro všechny sérotypově odlišné protilátky shodná. Experti Světové zdravotnické organizace stanovili mez 0,35 µg/ml jako minimální séroprotektivní, nezávisle na sérotypu, po základním 3dávkovém očkování konjugovanou vakcínou.
Minimální titr séroprotektivních funkčních opsonofagocytárních protilátek (OPA) dosahuje hodnoty 8. Zdá se, že ale nemusí být dosažen u všech očkovaných dětí, tzn. nemusí být vždy považován za práh séroprotektivity. Světová zdravotnická organizace doporučuje kalibrovat použitou individuální metodu ELISA na standardizované sérum (89-SF) a séroprotekci vyhodnotit s individuálním prahem odpovídajícím definovanému limitu 0,35 µg/ml.
Séroprotekce relativně dobře koreluje s protektivní účinností tohoto očkování vůči invazivním pneumokokovým onemocněním. Bohužel tento lineární model ne zcela dobře odpovídá postvakcinační ochraně vůči pneumokokovému zánětu středouší. Teprve vícenásobně vyšší hladiny postvakcinačních protilátek totiž splňují podmínku séroprotekce vůči zánětu středouší. Podle zjištění vyplývajících z klinických studií se ukazuje, že spolehlivější séroprotekce je splněna až při hladinách vyšších než 1,0 µg/ml sérotypově specifických protilátek, někdy označovaných jako mez dlouhodobé séroprotekce.

Imunogenita
Polysacharidové vakcíny
Kapsulární polysacharidy stimulují produkci typově specifických protilátek a aktivují komplement napomáhající opsonizaci, fagocytóze a destrukci invazivních pneumokoků polymorfonukleárními leukocyty a dalšími fagocyty. Většině očkovancům se hladiny postvakcinačních protilátek během 2-3 týdnů minimálně zdvojnásobí.
Téměř 75 % očkovanců mělo sérotypově specifickou imunitní odpověď s hladinami IgG protilátek vyššími než 1 µg/ml, stanovenými modifikovanou metodou ELISA. Dokonce jeden měsíc po očkování polysacharidovou vakcínou mělo 74-99 % dospělých koncentrace protilátek specifických vůči některým sérotypům vyšší než 3 µg/ml.
Obecně IgG2 podtřída specifických protilátek významně narůstá, zatímco IgG1 protilátky nepřesahují hladiny detekovatelnosti. Naopak podtřídy IgG3 a IgG4 se u dospělých objevují jen zcela ojediněle.
Zdá se, že existují jedinci, kteří na toto očkování odpovídají silně, zatímco jiní jen velmi slabě. Variabilita humorální postvakcinační odpovědi koreluje s deficiencí IgG a IgG2 zjištěná u osob, které prodělaly pneumokokové onemocnění.
Děti mladší dvou let odpovídají na většinu sérotypově odlišných polysacharidových antigenů slabě z důvodu nedostatečné stimulace T-helper lymfocytů. Na druhou stranu však existují takové kapsulární polysacharidy, které dokážou i malým dětem stimulovat kvalitní imunitní odpověď jako např. kapsulární polysacharid sérotypu 3. Před očkováním obecně mívají tyto děti málo specifických protilátek. Přesto děti mladší dvou měsíců jich mají více než starší děti, pravděpodobně jako důsledek transplacentárního přenosu mateřských protilátek.
Sérotypově různá imunitní odpověď indukovaná polysacharidovou vakcínou se liší v geograficky odlišných populacích.
Prevalence postvakcinačních IgG protilátek se vůči jednotlivým pneumokokovým sérotypům u seniorů pohybuje v rozmezí 30-90 %. Většina z nich na očkování polysacharidovou vakcínou odpovídá dobře.

Konjugované vakcíny
Dospělé osoby mívají protilátkovou odpověď po očkování konjugovanými vakcínami srovnatelnou s polysacharidovými, což lze vysvětlit sníženým obsahem konjugovaných sérotypově odlišných polysacharidů, vyšší koncentrací sérotypově specifických prevakcinačních protilátek, nebo případně i jednodávkovým očkováním.
Na rozdíl od polysacharidových, konjugované vakcíny indukují jednoznačně funkční tzv. sérotypově specifické opsonofagocytární protilátky. Děti bez protilátek po očkování polysacharidovou vakcínou velmi dobře odpovídají na konjugovanou.
Pouze dvě dávky podané dětem ve věku 4-6 měsíců, sice indukují tvorbu dostatku protilátek, ale teprve podáním třetí dávky ve věku 14 měsíců se jejich hladiny zmnohonásobí.
Ukazuje se, že již dvě dávky konjugované vakcíny podané ve věku 3 a 5 měsíců doplněné jedním boosterem ve 12. měsíci (schéma 2+1) indukují dostatečně kvalitní imunitní odpověď srovnatelnou se standardním schématem 3+1. Proto se v některých státech plošně očkují děti dvěma základními a jednou posilující dávkou.
Očkováním indukovaná imunita chránící před invazivním onemocněním nemusí být dostatečná k prevenci slizničních pneumokokových onemocnění. Příkladem je akutní zánět středouší, jehož prevence se téměř výhradně soustřeďuje na slizniční imunitu. Konjugované pneumokokové vakcíny jsou sice schopny indukovat i tvorbu specifických sekretorických IgA protilátek reprezentujících hlavní složku slizniční imunity, ale nemusí jich být dostatek.
Parametry imunogenity očkování třemi komerčními vakcínami jsou uvedeny v Grafech. Zdá se, že konjugované kapsulární antigeny sérotypu 6B a 23F se stávají nejméně responzivní (tj. nejnižší sérokonverze) a sérotypu 23F nejchudší v imunitní odpovědi po primovakcinaci dětí mladších šesti měsíců bez ohledu na použitou konjugovanou vakcínu. Čtvrtá posilující dávka případný nedostatek kompenzuje.
I když existují jen omezené poznatky o imunogenitě očkování dospělých osob konjugovanými vakcínami, zdá se, že může být minimálně stejná nebo vyšší než polysacharidovými.
Původně neočkovaní senioři, starší 70 let, odpovídali významně lépe na očkování konjugovanou vakcínou než senioři původně očkovaní polysacharidovou, jak dokumentovaly vyšší hladiny funkčních (OPA) i specifických protilátek (ELISA).

Imunogenita očkování osob starších 50 let konjugovanou pneumokokovou vakcínou (Prevenar 13) - ZDE.

Protektivní účinnost
Polysacharidové vakcíny
Protektivní účinnost vícevalentní polysacharidové vakcíny se nahrazuje protektivní účinností vztaženou ke skupinové incidenci pneumokokových onemocnění vyvolaných buď bez ohledu na sérotyp, nebo s ohledem na vakcinační sérotypy.
Dlouhodobé studie prováděné již ve 40. letech minulého století, nepřinesly jednoznačný důkaz o snížení počtu pneumokokových bacilonosičů mezi očkovanými polysacharidovou vakcínou.
Studijní výsledky protektivní účinnosti vůči pneumokokovému zánětu středouší nebyly jednoznačné, tj. 0%-51%. Lze jen konstatovat, že existuje-li protektivní účinnost očkování polysacharidovou vakcínou v prevenci otitis media, pak je jen omezená nebo částečná.
Na rozdíl od jejího nejednoznačného ochranného účinku vůči akutnímu zánětu středouší, se v mnoha studiích prokázal skutečný preventivní účinek očkování polysacharidovými vakcínami ve snížení počtu úmrtí v důsledku akutních infekcí dolních cest dýchacích, častých u dětí v rozvojových zemích.
Odpovídající protektivní účinnost je třeba vztahovat k incidenci onemocnění vyvolaných vakcinačními a nevakcinačními sérotypy. Vůči vakcinačním sérotypům dosahuje očkování polysacharidovou vakcínou minimálně 56% protektivní účinnost, zatímco 47% vůči všem sérotypům. Ochranný účinek s věkem očkované osoby a s délkou postvakcinační doby může klesat. Přesto až 71 % osob ve věku 65-71 let ještě pět let po očkování a 67 % seniorů starších 75 let po dobu tří let bylo chráněno.
Sledování incidence pneumokokových onemocnění ve 14leté koherentní studii předpokládalo, že očkování vícevalentní polysacharidovou vakcínou je účinné vůči vakcinačním sérotypům. Imunizace snížila výskyt bakteriémií o 56 %. Mimo to se ukázalo, že očkování spolehlivě chrání 75 % seniorů starších 65 let, 84 % pacientů s diabetes mellitus, 73 % pacientů s vaskulárním onemocněním, 69 % pacientů s kongestivním srdečním onemocněním a 65 % pacientů s chronickým plicním onemocněním.
Meta-analýza 22 metodologicky "vyvážených" studií sledujících ochranný účinek očkování celkem 101 507 dospělých osob polysacharidovými vakcínami zjistila, že se riziko pneumokokových pneumonií sníží o 34 % a všech pneumonií o 27 %. Ovšem riziko smrtnosti pneumokokových nákaz se snížilo jen o 3 %. Čím byly studie vyšší metodologické kvality, tím se protektivní účinnost tohoto očkování významně snižovala. Přestože se jedná o cenný příspěvek pro pochopení vztahu mezi účinností a metodikou studie, už jen na základě 95% limitů spolehlivosti v rozmezí relativního rizika od téměř 100 % redukce onemocnění až do naopak jeho mnohonásobného zvýšení, je závěr této analýzy kontroverzní a vůbec nepřináší důkazy o nevýznamnosti očkování polysacharidovými vakcínami.

Konjugované vakcíny
Studijně se potvrdila minimálně 10% postvakcinační redukce nasofaryngeálního bacilonosičství pneumokoků v Gambii, na Islandu, v Jižní Africe, v Navajo a White Mountain Apache. Pozitivní protektivní účinnost je ale doprovázena také negativní, neboť v nosohltanu očkovaných dochází k záměně kolonizace pneumokoky nevakcinačních sérotypů. Zda to může mít klinický dopad na proočkovanou populaci, není dosud jasné.
Více než dvouleté sledování indiánských dětí kompletně imunizovaných konjugovanou vakcínou Prevenar potvrdilo významné snížení bacilonosičství o 7 % ve srovnání s neočkovanými dětmi, které ale kompenzovalo zvýšení bacilonosičství pneumokoků nevakcinačních sérotypů (39,2 % vzhledem ke kontrolní skupině 29,8 %).

Hlavním přínosem očkování je prevence především invazivních pneumokokových onemocnění. Dětem očkovaným minimálně dvěma dávkami konjugované vakcíny se snížil počet klinicky diagnostikované pneumonie o 11,4 % a ověřené snímkováním o 33 %. Ochranný účinek se dokonce zvýšil až na 73,1 % pro klinicky diagnostikovanou pneumonii se snímkováním potvrzujícím plochu denzní konsolidace větší než 2,5 cm.
Plošné očkování konjugovanou vakcínou v zemích Evropské unie snižuje o 57 % incidenci invazivních pneumokokových onemocnění vakcinačních sérotypů a příbuzného sérotypu 6A. Výskyt těchto onemocnění způsobených některými sérotypy příbuznými vakcinačním (9N a 23A) se mírně snižuje. Naopak sérotypů 18B (příbuzný sérotyp), 3 a 22 (nevakcinační sérotyp) se nemění. Jiné sérotypy mají tendenci narůstat mírně (7F, 15, 16, 35, 38) nebo dramaticky (19A, 33 a 11). Nově se dokonce objevuje i sérotyp 6C s četností až 14,5krát vyšší.
Epidemiologické studie sledující incidenci invazivních pneumokokových onemocnění v dětské populaci po zavedení plošného očkování potvrzují změnu v sérotypovém zastoupení. Jednoznačně se potvrdil jejich významný pokles vůči sérotypům zastoupených ve vakcíně, ale naopak nárůst vůči ostatním. Některé přehledové studie dokonce uvádí, že po zavedení plošného očkování se až 5krát zvýšila incidence závažných pneumokokových pneumonií doprovázené např. parapneumonickým empyémem způsobeným nevakcinačními sérotypy.

Očkovaní vakcínou Prevenar snížilo výskyt zánětu středouší o 7 % případů, počet návštěv u lékaře z důvodu zánětu středouší o 8,9 % a dokonce až o 20,1 % tympanostomií. Dosledováním se rozdíl mezi očkovanými a neočkovaným ještě zvýšil. Bez ohledu na pneumokokový sérotyp, očkování významně snížilo počet případů ruptur o 61 %.
Studijní očkování vakcínou Prevenar snížilo četnost výskytu akutního zánětu středouší o 6 % a to bez ohledu na původce, o 34 % kultivačně potvrzených pneumokokových původců a o 57 % laboratorně potvrzených pneumokokových nákaz vakcinačních sérotypů.
Ochranný účinek vakcíny Synflorix nebyl klinicky stanoven. Existuje pouze výsledek očkování podobné 11valentní vakcíny, stejného výrobce. Ochranný účinek specifický vůči 11 vakcinačním sérotypům snížil incidenci AOM u očkovaných dětí dokonce o 57,6 % oproti neočkovaným. Vzhledem k použitému konjugačnímu proteinu D, se pozorovala pravděpodobně náhodná částečná redukce výskytu zánětů vyvolaných netypizovaným H. influenzae, a to maximálně o 35,3 %.

Perzistence
Hladiny specifických protilátek zdravých dospělých osob očkovaných polysacharidovou vakcínou přetrvávají po dobu minimálně pěti let. Některým jedincům mohou protilátky perzistovat dokonce až 10 let. Naopak zdravotně stigmatizovaným dětem nebo dospělým (např. se srpkovitou anémií, po splenektomii, s nefrotickým syndromem, dialýzou, po transplantaci apod.) během 3-5 let protilátky rychle ubývají.
I když revakcinace polysacharidovou vakcínou v kratších intervalech než je pět let nevedla k zesílení imunitní odpovědi, existují situace, kdy se považuje revakcinace dokonce každé dva roky za vhodnou. Takovým případem může být očkování osob vystavených zvýšenému riziku pneumokokových nákaz, nebo chronicky nemocných s očekávatelným rizikem rychlého a významného poklesu specifických protilátek.
Dosud nejsou k dispozici údaje týkající se perzistence ochrany po očkování konjugovanými vakcínami. Dílčí výsledky se prezentovaly po 3letém sledování, které potvrzují přetrvávání získané ochrany vůči invazivním onemocněním.
Ochrana by po očkování konjugovanou vakcínou měla přetrvávat déle než po očkování polysacharidovou vakcínou z důvodu T-buněčného mechanismu. Zda i po několika letech po očkování expozice pneumokoků dokáže, v čase kratším než je doba inkubace onemocnění, indukovat sekundární odpověď z imunologické paměti, nebylo dosud ověřeno.

Osoby s akutním horečnatým onemocněním by neměly být očkovány proti pneumokokovým nákazám minimálně dva týdny po úplném vyléčení. Existuje-li známá přecitlivělost na některou ze složek vakcíny, očkování je kontraindikováno. Dojde-li po očkování ke vzniku závažného nežádoucího účinku, pak se očkování další dávkou téže vakcíny kontraindikuje do doby vyjasnění její příčiny.
Z důvodu nedostatku klinických zkušeností a údajů je současné podávání konjugované a polysacharidové pneumokokové vakcíny kontraindikováno.
Konjugované vakcíny by se neměly aplikovat osobám s trombocytopenií nebo jinými poruchami hemokoagulace, neboť subkutánní způsob podání není klinicky ověřen. Převažuje-li prospěch očkování nad rizikem komplikací nežádoucích účinků, lze je očkovat opatrně intramuskulárně.

Výjimečně existuje možnost vzniku anafylaktického šoku a je nutné postupovat tak, aby byla včas eliminována.
Před očkováním se zhodnotí zdravotní stav očkované osoby a je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud to zdravotní stav neumožní.
Polysacharidová vakcína proti pneumokokovým nákazám (Pneumo23) se nedoporučuje pro očkování dětí mladších 18, případně 24 měsíců, neboť jejich imunitní odpověď nemusí být dostatečně kvalitní a dlouhodobá. Upřednostňuje se očkování dětí konjugovanými vakcínami.
Očkování proti pneumokokovým nákazám může také částečně chránit před pneumokokovými nákazami sérotypů příbuzných vakcinačním, ale nechrání před ostatními nevakcinačními nepříbuzných sérotypů. Konjugované vakcíny nevyvolávají ochranu vůči proteinovému konjugátu.
Konjugované vakcíny jsou určeny k částečné prevenci akutního zánětu středouší způsobeného pneumokoky vakcinačních sérotypů. Nevyvolávají žádnou ochranu vůči akutnímu zánětu středouší vyvolaného jinými patogeny.
Ačkoli může být imunitní odpověď po očkování imunokompromitovaných osob polysacharidovou vakcínou snížena, trvalá ani přechodná imunodeficience není kontraindikací tohoto očkování. U osob se započatou imunosupresivní léčbou, chemoterapií a radioterapií se očkování odkládá minimálně jeden měsíc po jejím ukončení. Očkování polysacharidovou vakcínou se obvykle provádí minimálně dva týdny po splenektomii. Naopak bývá vhodnější očkovat alespoň dva týdny před zahájením chemoterapie, radioterapie, imunosupresivní léčby nebo před transplantací orgánu či kostní dřeně. Zvláštní upozornění se týká očkování osob s kardiovaskulárním nebo respiračním onemocněním polysacharidovou vakcínou, které by mohlo případně zhoršit jejich zdravotní stav v důsledku závažných nežádoucích účinků.
Intradermální podání vakcíny se nedoporučuje, protože může dojít ke snížení imunitní odpovědi s četnějším výskytem nežádoucích účinků. Vakcíny proti pneumokokovým nákazám se nesmí v žádném případě podávat intravenózně.
Celé základní, případně posilující očkování konjugovanými vakcínami, se doporučuje provádět pouze tou vakcínou, se kterou bylo zahájeno, tzn. není vhodné komerční vakcíny vzájemně zaměňovat. Výjimku tvoří vakcíny Prevenar a Prevenar 13, tj. započaté očkování 7valentní vakcínou lze dokončit 13valentní, která může rozšířit sérotypovou ochranu bez negativního vlivu na imunogenitu celého očkování.

Česká legislativa umožňuje očkovat proti pneumokokovým nákazám souběžně s jiným očkováním. V některých situacích může být prospěšnější oddělené očkování (zejména tehdy, očekává-li se snížená postvakcinační imunitní odpověď zdravotně stigmatizovaného jedince) s minimálními intervaly dvou týdnů, případně čtyř týdnů po očkování živými vakcínami. Očkuje-li se simultánně s jinou vakcínou nebo imunoglobulinem, podává se vakcína do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Nesmí se míchat s jinými léčivy nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.
Imunosupresivní léčba může negativně ovlivnit postvakcinační imunitní odpověď.
Nejnovější poznatky naznačují určitý vliv antipyretické profylaxe postvakcinačních nežádoucích účinků nesteroidními antirevmatiky (např. paracetamolem nebo ibuprofenem) na tvorbu imunitní odpovědi po očkování konjugovanými pneumokokovými vakcínami. Pravděpodobně dochází jen k sérotypově specifickému negativnímu ovlivnění tvorby postvakcinačních protilátek. Nejcitlivějším sérotypem konjugovaného polysacharidu se stal 6B, tj. sérokonverze po primovakcinaci malých dětí byla nižší o 10 % (Synflorix) nebo 25 % (Prevenar). Imunitu indukovanou očkováním vakcínou Synflorix častěji ovlivňují přítomná nesteroidní antiflogistika než vakcínou Prevenar, neboť kromě sérotypu 6B se významně snižuje sérokonverze specifická i vůči 18C a 19F. Geometrické průměry titrů postvakcinačních protilátek se v důsledku antipyretické profylaxe průměrně snižují o 40 %, bez ohledu na sérotyp a použitou konjugovanou vakcínu.
Důvodem může být epitopová interference konjugovaných sérotypově specifických polysacharidů, případně oligosacharidů, s přítomnými nesteroidními antirevmatiky podanými před očkováním nebo během krátké doby po něm. Pozdější podávání paracetamolu postvakcinační imunitu neovlivnilo. Jev je silnější u malých dětí a zdá se, že s věkem ustupuje.

Nedostatek klinických údajů nebo jejich omezená výpověď neumožňují hodnotit bezpečnost očkování polysacharidovou vakcínou v době těhotenství, přestože neexistuje žádný důkaz o tom, že by mohlo nepříznivě ovlivnit vývoj plodu nebo těhotenství.
Ukazuje se, že očkování těhotných žen může rovněž vést k prevenci těchto pneumokokových nákaz novorozenců a dětí mladších 3-6 měsíců. Očkování těhotných žen ve třetím trimestru (28-38. týden) polysacharidovou pneumokokovou vakcínou indukuje tvorbu IgG, IgG1 a IgG2 protilátek, včetně funkčních OPA protilátek specifických vůči sérotypově odlišným vakcinačním antigenům. Díky transplacentárnímu přenosu byly protilátky indukované očkováním těhotných žen pozorované v odpovídající míře v pupečníkové krvi a ve vzorcích krve kojenců minimálně dva měsíce po porodu. Hladiny specifických protilátek novorozenců po porodu a dva měsíce po narození korelovaly s hladinami jejich očkovaných matek. Množství i perzistence specifických protilátek byly sérotypově variabilní. Přestože se poločas rozpadu mateřských protilátek specifických vůči pneumokokovým nákazám odhaduje na 35 dní, ještě 5-7 měsíců po narození přetrvávaly u většiny kojenců (63-71 %) nad limitem 0,15 µg/ml. Ve věku 8-9 měsíců se imunita kojenců očkovaných matek v těhotenství srovnala s imunitou kojenců matek neočkovaných. V mateřském mléce se detekovaly jen některé sérotypově specifické IgA protilátky ještě pět měsíců po porodu.
Očkování těhotných žen ve třetím trimestru bylo stejně imunogenní a bezpečné jako netěhotných. Potrat ani malformace plodu se nezaznamenaly u téměř 500 žen očkovaných během těhotenství.
Očkování těhotných žen konjugovanou vakcínou se dosud klinicky nedokumentovalo, protože není běžně indikováno dospělým osobám.

Častější a intenzivnější nežádoucí účinky se pozorují po přeočkování ("posilujícím" očkování) seniorů starších 65 let. Četnost a charakter nežádoucích účinků po očkování konjugovanou vakcínou se s počtem podaných dávek nemění.

Bezpečnost očkování osob starších 50 let konjugovanou pneumokokovou vakcínou (Prevenar 13) - ZDE.

Vakcíny proti pneumokokovým nákazám mají obvykle dobu použitelnosti 2-3 roky, jsou-li skladovány v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2 °C do +8 °C. Po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu se vakcína nesmí používat. Je nutné ji chránit před světlem a mrazem.
Před použitím se může objevit sedlina nebo usazenina, kterou je třeba důkladně roztřepat a opticky zkontrolovat na přítomnost cizorodých částic. V případě, že vzhled nevyhovuje, vakcína se vyřadí a nepoužívá.

Zdroj: Petráš M, Lesná IK. Manuál očkování 2010, 3.vydání, leden 2010 ©Marek Petráš, pp 441-496