Japonská encefalitida je zánět mozku, vyvolaný flavivirem stejné skupiny, jako jsou např. viry středoevropské klíšťové encefalitidy, žluté zimnice nebo horečky dengue. Zdrojem nákazy, kterou na člověka přenáší infikovaný komár, jsou především ptáci a prasata.
Japonská encefalitida je infekčním onemocněním, které postihuje zejména oblasti jihovýchodní a severovýchodní Asie (jako např. Bangladéš, Kambodža, Hong Kong, Indie, Indonesie, Japonsko, Korea, Malajsie, Nepál, Čína, Pakistán, Filipíny, Singapur, Tajwan, Vietnam a další).

Po uplynutí inkubační doby, tj. 4 až 16 dní, se objevují horečky, ke kterým se po několika dnech přidají bolesti hlavy, zvracení, často i prudké bolesti břicha. Ve 20 až 50% případů dojde k rozvoji deliria, křečí, někdy i těžkých duševních poruch a onemocnění končí smrtí. Smrtelné průběhy jsou zpravidla pozorovány u dětí mladších 10 let a dospělých osob starších 65 let. Také u ostatních věkových skupin tento těžký zánět mozku může způsobit doživotní neurologické postižení (poruchy intelektu, obrny apod.).

Ve světě se v současné době vyrábí dvě odlišné vakcíny proti japonské encefalitidě. Vedle inaktivované [1,2], která se distribuuje do celého světa, se vyrábí i živá oslabená vakcína, která se používá nejvíce v Číně.

Inaktivovaná vakcína
Tento typ vakcíny se připravuje z vakcinačních virů odvozených kultivací viru japonské encefalitidy na buňkách myšího mozku. Původní vakcíny, které se vyráběly ve 30. letech v Rusku a Japonsku [3] jako formaldehydem inaktivovaná virové suspenze vzniklé pomnožením na buňkách myších mozků. Vzhledem k tomu, že účinnost takové vakcíny byla proměnlivá [4-7], byla snaha ji zlepšit změnou kultivačního média. Pomnožení vakcinačního viru na kuřecích zárodcích však ke zvýšení protektivní účinnosti nevedlo (jen 80% účinnosti původní vakcíny) [8-12].
K výrobě japonské inaktivované vakcíny se používá virový kmen Nakayama získaný v roce 1935 izolací z mozkomíšní tekutiny pacienta, který se adaptoval kontinuálním pasážováním na buňkách myších mozků [2]. Kmen má nejen příznačné propagační vlastnosti, ale disponuje i heterogenním protektivním potenciálem vůči odlišným divokým virům japonské encefalitidy. V roce 1949 byl během epidemie získán z nakaženého pacienta virus kmene P1 (Beijing-1, ekvivalent kmene P3), který se následně 70krát pasážoval na buňkách myších mozků. Tento vakcinační virus zajišťuje dokonce vyšší zkříženou imunogenitu než starší kmen Nakayama. Protože oba dva vakcinační kmeny mají stejné imunizační účinky při zachování shodného bezpečnostního profilu, japonský výrobce zvolil pro mezinárodně distribuovanou vakcínu kmen Nakayama, při dvojnásobně vyšší koncentraci vakcinačního antigenu [18,19]. Dnes se již inaktivovaná vakcína vycházející z kmene Beijing-1 nevyrábí.
Zvýšení bezpečnostní profilu původní vakcíny bylo dosaženo zavedením několikastupňové purifikace [2,13,14]. Tu představuje předinaktivační centrifugace, ultrafiltrace a precipitace protaminsulfátem, doplněná ultrafiltrací, precipitací síranem amonným a zónovou centrifugací s gradientem sacharózy po inaktivaci formaldehydem. Takto se definoval standard dnešní výroby inaktivované vakcíny s maximálním imunogenním účinkem a protektivitou na myších při minimálním množství myelinu (<2 ng/ml) [15,16]. I když hlavní imunogen této vakcíny protein E není kontrolou vakcíny kvantifikován, odhaduje se, že v jedné vakcinační dávce je ho 50 ľg. Konečná vakcína se distribuuje buď v tekutém, nebo lyofilizované stavu. Lyofilizovaná vakcína dokonce zajišťuje vyšší sérokonverzi než tekutá [17].
Od roku 1968 se v Číně vyráběla inaktivovaná vakcína proti japonské encefalitidě z virové suspenze kultivací vakcinačního kmene P3 (ekvivalent kmene Beijing-1) [1]. Osvědčeným kultivačním médiem se staly primární buňky křeččích ledvin (ze zlatých syrských křečků) [20], které se inokulovaly vakcinačním virem japonské encefalitidy. Supernatant tekuté buněčné kultury se inaktivoval formaldehydem. Vakcínu stabilizoval přídavek lidského albuminu.

Živá atenuovaná vakcína
Vakcinační kmen SA14 pro přípravu živé oslabené vakcíny proti japonské encefalitidě byl získán izolací z larev komára pisklavého (Culex pipiens) v Xian roce 1954. Původní virus po 11 pasážích na sacích myších byl dále 100násobně pasážován na primárních buňkách křečích ledvin (PHK = primary kidneys hamster cells) při teplotě 36-37°C [21-24]. Tím ztratil prokazatelně svůj neurovirulentní potenciál. Následnou plakovou selekcí, klonováním na buňkách kuřecích zárodků a subpasážováním in vivo, tj. intraperitoneální, subkutánní a perorální inokulací sacích myší a křečků, si výsledný kmen (SA14-14-2) zajistil ireverizibilní stabilitu avirulentního viru, což prokázaly zkoušky absence neurovirulence po intracerebrální inokulaci sacích myší nebo po intraspinální inokulaci opic [26-30,32-34]. Klinické studie potvrdily velmi dobrou bezpečnost této živé oslabené vakcíny při zachování minimální sérokonverze 90% mimo jiné i u séronegativních osob [29,30].
Konečná vakcína se stabilizuje lyofilizací s přídavkem želatiny a sacharózy. Před použitím se rekonstituuje ve fosfátovém pufru [31]. Jedním z kritérií kvality vakcíny je podmínka minimální 80% myší protekce při vakcinační dávce 1000 myšší LD50. Vakcinační dávka je definovaná virovým titrem vyšším než 10*5,7 pfu/ml. Délka doby použitelnosti dosahuje 1,5 roku při skladovací teplotě 4-8°C. Po rekonstituci se musí použít nejpozději do 4 hodin [31].
Imunizace jednou dávkou živé oslabené vakcíny prokázala vyšší imunogenitu i protektivní účinnost na myších a morčatech než očkování dvěma dávkami inaktivované vakcíny (P3). Po 6měsíčním intervalu i přes pokles hladin neutralizačních protilátek si myši imunizované živou vakcínou uchovaly 100% ochranu vůči japonské encefalitidě na rozdíl od myší imunizovaných inaktivovanou vakcínou (pouze 33% účinnost) [35]. Tato vakcína byla původně vyvinuta v 80. letech jen pro čínský trh. Od počátku tohoto tisíciletí se začala používat i v Jižní Koreji, Nepálu, Srí Lance a Indii.

Vakcína proti japonské encefalitidě je určena pro aktivní imunizaci dětí starších 1 roku a dospělých osob. Očkování se doporučuje všem osobám, které cestují do asijských oblastí se zvýšeným výskytem japonské encefalitidy, které předpokládají delší pobyt než 30 dní, a které budou pobývat především ve volné přírodě nebo na venkově. Riziko nákazy se obvykle zvyšuje v období jejího přenosu, tj. v době kdy dochází k přemnožení komárů, kteří jsou přenašeči tohoto virového onemocnění.
V ostatních případech se očkování provádí jen tehdy, existuje-li reálné riziko možné expozice této nákazy (např. pracovníci výzkumu pracující s virem japonské encefalitidy).

VYHLÁŠKA (č. 537/2006) ze dne 29. listopadu 2006
o očkování proti infekčním nemocem

Vyhláška se tomuto očkován nevěnuje.

Inaktivovaná vakcína
Velikost vakcinační dávky inaktivované vakcíny bývá 1,0 ml pro děti starší 3 let a dospělé osoby. K očkování dětí ve věku 1 až 3 let se podává poloviční dávka 0,5 ml.
Základní očkování tvoří tři dávky podané v 0., 7. a 30. dni. Je-li třeba dosáhnout séroprotekce rychleji, je možné očkovací schéma zrychlit (tzv. zkrácené schéma očkování), tj. třetí dávka se podává místo 30. dne již 14. den po zahájení imunizace. Vzhledem k relativně vysoké sérokonverzi (tj. 80%) po podání 2. vakcinační dávky, je možné v některých případech (např. z časových důvodů) provádět základní očkování pouze 2 dávkami. V takovém případě se doporučuje podat 3. dávku nejpozději 3 měsíce po podání 2. dávky tak, aby byla dosažena relativně dlouhodobá ochrana proti japonské encefalitidě [36].
Třetí vakcinační dávka by měla být podána nejpozději 10 dní před odjezdem do endemické oblasti. Tato doba je totiž postačující nejen pro vznik dostatečného množství neutralizačních protilátek, ale i pro případnou manifestaci postvakcinačních nežádoucích účinků.
Posilující (booster) očkování dosud nebylo jednoznačně stanoveno, neboť přesné údaje o délce přetrvávání imunitní odpovědi po základním očkování nejsou známy. Výrobce doporučuje v případě potřeby podávat booster dávku ne dříve než po 2 letech od předešlého očkování. Jiný výrobce (Green Cross Vaccine) však doporučuje podávat vždy booster dávku 1 rok po základním očkování a následně každé 3 roky v závislosti na riziku expozice této nákazy [37].
Vakcína se podává pouze subkutánně.

Živá oslabená vakcína
Základní očkování živou oslabenou vakcínou se provádí podáním 2 dávek v 1měsíčním až 1ročním intervalu. Velikost vakcinační dávky je 0,5 ml jak pro děti starší 1 roku, tak dospělé osoby.
Posilující (booster) očkování nebylo stanoveno, a vyžadují-li si to okolnosti, pak se provádí nejdříve 6 let po předešlém očkování, podáním jedné dávky.
Vakcína se podává subkutánně.

Stanovení minimálních a maximální intervalů vychází z podmínek a uspořádání klinických studií a z doporučení výrobců těchto vakcín. V případě, že dojde k promeškání termínu maximálního intervalu, podání další dávky vakcíny není jednoznačně ustanoveno, tj. zda je nezbytně nutné provádět očkování od počátku či stačí opakovat předešlou dávku a nebo stačí podat jen tuto poslední dávku. Postup je dán zpravidla zvyklostí v té či dané zemi.

- Osoby s akutním horečnatým onemocněním nesmí být očkovány minimálně do 2 týdnů po úplném vyléčení.
- Známé těžké alergické reakce na alespoň jednu ze složek vakcíny jsou kontraindikací pro očkování proti japonské encefalitidě.
- Pokud po imunizaci dojde ke vzniku komplikací, pak imunizace další dávkou téže vakcíny je kontraindikována do té doby, dokud nejsou vyjasněny příčiny této komplikace.
- Těhotenství je relativní kontraindikací pro očkování proti japonské encefalitidě, neboť existuje teoretické riziko ovlivnění vývoje plodu.
- Očkování proti japonské encefalitidě by se nemělo provádět u dětí mladších 1 roku, neboť nejsou k dispozici žádné klinické údaje.

Očkování proti japonské encefalitidě nechrání očkovanou osobu vůči jiným virovým infekcím vyvolaným příbuznými viry (např. proti středoevropské klíšťové encefalitidě, proti žluté zimnici apod.), i když existuje zkřížená imunogenita, která případně může příznivě ovlivnit vývoj manifestace těchto onemconění.
Výjimečně existuje možnost vzniku anafylaktického šoku a je vždy nutné postupovat tak, aby tato možnost byla včas eliminována.
Před očkováním se doporučuje zhodnotit zdravotní stav očkované osoby. Je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud zdravotní stav očkované osoby neumožní provést imunizaci.
Reakce přecitlivělosti po očkování inaktivovanou vakcínou odvozeno z kultivace na myších mozkových buňkách bývají častěji pozorované u jedinců s alergickým onemocněním (např. astma, alergická rýma, alergie na léčiva či jed bodavé hmyzu; potravinová alergie, zejména na želatinu). Jsou-li tito jedinci očkování proti japonské encefalitidě, mají být poučeni, že u nich existuje zvýšené riziko postvakcinačních reakcí jako je angioedem či generalizovaná urtikárie.
Vzhledem k omezenému množství klinických údajů, nemusí toto očkování u imunokompromitovaných osob vyvolat dostatečně spolehlivou ochranu [54]. Malé klinické studie prováděné u dětí s různými chronickými onemocněními (včetně onkologických pacientů) nezjistily rozdíl v imunogenitě nebo reaktogenitě očkování inaktivovanou vakcínou [54]. Děti vertikálně infikované HIV si vytvářejí nižší imunitní odpověď po očkování bez zvýšeného riziko nežádoucích účinků [81].
Očkování živou oslabenou JE vakcínou potenciálně nese zvýšené riziko pro osoby v blízkém kontaktu, jako jsou těhotné ženy nebo imunokompromitovaní pacienti. I když experimentální výsledky potvrzují ztrátu neutropního charakteru tohoto oslabeného vakcinačního viru u imunosuprimovaných zvířat, dosud nejsou k dispozici žádné klinické údaje o bezpečnosti této vakcíny u imunokompromitovaných jedinců. Je-li třeba očkovat těhotné ženy nebo tyto pacienty, bývá vhodnější upřednostnit očkování inaktivovanou vakcínou před živou.
Vakcína proti japonské encefalitidě se nesmí v žádném případě podávat intravenózně a intravaskulárně.

I když vakcína proti japonské encefalitidě může být za podmínek povolených místními předpisy podávána souběžně s těmito očkovacími látkami: proti dětské přenosné obrně (perorální živá i inaktivovaná vakcína), proti břišnímu tyfu (perorální nebo parenterální subjednotková vakcína), proti spalničkám, proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli, proti meningokokové meningitidě skupiny A a C, běžně se simultánní očkování nepovažuje za vhodné, neboť se může snížit účinnost všech souběžně prováděných očkování a navíc vzniká zvýšené riziko četnosti nežádoucích účinků.
Je-li očkovací látka používána simultánně s jinou vakcínou, podává se do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Vakcína nesmí být míchána s jinými léky nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.
U osob léčených kortikosteroidy nebo imunosupresivními látkami, může být imunitní odpověď snížena nebo pochybná. Z tohoto důvodu se vakcinace u těchto osob může odložit na dobu minimálně 1 měsíce po ukončení léčby imunosupresivními látkami nebo se u nich provádí sérologické vyšetření a podle stavu získané imunitní odpovědi se případně očkování doplní o další vakcinační dávku.

Přestože vliv očkování proti japonské encefalitidě na vývoj plodu není znám, provádí se toto očkování v době těhotenství jen tehdy, je-li riziko možné nákazy větší než riziko očkování. Těhotenství bývá považováno za relativní kontraindikaci. Je-li třeba očkovat těhotnou ženu, bývá vhodnější použít k očkování inaktivovanou vakcínu.
I když laktace není považována za kontraindikaci pro očkování proti japonské encefalitidě, bývá doporučováno individuální posouzení jeho prospěchu a případného rizika.

Nežádoucí účinky po očkování inaktivovanou vakcínou proti japonské encefalitidě jsou pozorovány častěji po podání druhé dávky, tj. 30,8 případů na 10.000 očkovanců, zatímco po podání první nebo třetí dávky je četnost nižší, 26,7 na 10.000 očkovaných osob a 12,2 na 10.000 osob očkovaných třetí dávkou vakcíny [82]. Postvakcinační reakce se nejčastěji objevují do 12 hodin po podání první dávky (u téměř 90% do 3 dnů), zatímco po podání druhé dávky se tato doba prodlužuje a dosahuje 3 dní až 2 týdnů. Reakce vyskytující se po podání druhé nebo třetí dávky bývají bez komplikací.

Lyofilizovaná vakcína proti japonské encefalitidě má obvykle dobu použitelnosti 12 měsíců (inaktivovaná vakcína) nebo až 18 měsíců (živá oslabená vakcína), je-li skladována v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2°C do +8°C. Po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu se vakcína nesmí používat. Je-li vakcína rozpuštěna ve vhodném roztoku, měla by být spotřebována okamžitě nejpozději však do 8 hodin, je-li skladována v lednici při teplotě od +2°C do +8°C.
Rozpouštědlo se skladuje při lednicové teplotě od +2°C do +8°C a může mít dobu použitelnosti delší než je doba použitelnosti lyofilizované vakcíny. Vakcínu i rozpouštědlo je nutné chránit před světlem. Nespotřebovanou vakcínu nelze dále skladovat či aplikovat a je třeba ji vyřadit.

Literatura
1. Gu PW, Ding' ZF. Inactivated Japanese encephalitis (JE) vaccine made from Hamster cell culture (a review). JE HFRS Bull 2:15-26, 1987.
2. Oya A. Japanese encephalitis vaccine. Acta Pediatr Jpn 30:175-184, 1988.
3. Smorodintsev AA, Shubladse AK, Neustroer VD. Etiology of autumn enecephalitis in the Far East of the USSR. Arch Ges Virus Forsch 1:549-559, 1940.
4. Sabin AB, Duffy CE. Antibody response of human beings to centrifuged, lyophilized Japanese B encephalitis vaccine. Proc Soc Exp Med Biol 65:123-126, 1947.
5. Sabin AB. Antibody response of people of different ages to two doses of uncentrifuged, Japanese B encephalitis vaccine. Proc Soc Exp Med Biol 65:127-135, 1947.
6. Sabin AB, Ginder DR, Matumoto M, Schlesinger RW. Serological response of Japanese children and old people to Japanese B encephalitis mouse brain vaccine. Proc Soc Exp Med Biol 65:135-139, 1947.
7. Sabin AB. Epidemic encephalitis in military personnel. Isolation of Japanese B virus on Okinawa in 1945, serologic diagnosis, clinical manifestations, epidemiologic aspects, and use of mouse brain vaccine. JAMA 133:281-293, 1947.
8. Smadel JE, Randall R, Warren J. Preparation of Japanese encephalitis vaccine. US Army Med Dept Bull 7:963-973, 1947.
9. Sabin AB, Tigertt WD. Evaluation of Japanese B encephalitis vaccine. I. General background and methods. Am J Hyg 63:217-227, 1956.
10. Ando K, Satterwhite JP. Evaluation of Japanese B encephalitis vaccine. III. Okayama field trial, 1946-1949. Am J Hyg 63:230-237,1956.
11. Tigertt WD, Hammon WM, Berge TO, et al. Japanese B encephalitis: A complete review of experience on Okinawa 1945-1949. Am J Trop Med 30:689-722, 1950.
12. Tigertt WD, Berge TO, Burns KF, Satterwhite JP. Evaluation of Japanese B encephalitis vaccine. IV Pattern of serologic response to vaccination over a five-year period in an endemic area (Okayama, Japan). Am J Hyg 63:238-249, 1956.
13. Kanamitsu M, Hashimoto N, Urasawa S, et al. A field trial with an improved Japanese encephalitis vaccine in a nonendemic area of the disease. BikenJ 13:313-328, 1970.
14. Takaku K, Yamashita T, Osanai T, et al. Japanese encephalitis purified vaccine. BikenJ 11:25-39, 1968.
15. Shope RE. The potency test for inactivated Japanese encephalitis (JE) vaccines. JE HFRS Bull 2:27-32, 1987.
16. World Health Organization. Requirements for Japanese encephalitis vaccine (inactivated) for human use. WHO Tech Rep Series 77:1133-1156, 1988.
17. Fukunaga T, Rojanasuphot S, Wungkorbkiat S, et al. Japanese encephalitis vaccination in Thailand. BikenJ 17:21-31, 1974.
18. Huang CH. Studies of virus factors as causes of inapparent infection in Japanese B encephalitis: Virus strains, viraemia, stability to heat and infective dosage. Acta Virol 1:36-45, 1957.
19. Huang CH. Studies of Japanese encephalitis in China. Adv Virus Res 27:71-101, 1982.
20. Lee CYG, Grayston JT, Kenny GE. Growth of Japanese encephalitis virus in cell culture. J Infect Dis 115:321-329, 1965.
21. Inoue YK. An attenuated mutant of Japanese encephalitis virus. Bull World Health Organ 30:181-185, 1964.
22. Yoshida I, Takagi M, Inokuma E, et al. Establishment of an attenuated ML-17 strain of Japanese encephalitis virus. Biken J 24:47-67, 1981.
23. Kodama K, Sasaki N, Inoue YK. Studies of live attenuated Japanese encephalitis vaccine in swine. J Immunol 100:194-200, 1968.
24. HammonWM, DarwishMA, RhimJS, etal. Studies on Japanese B encephalitis virus vaccines from tissue culture. V. Response of man to live, attenuated strain of OCT541 virus vaccine. J Immunol 96:518-524, 1966.
25. Ni H, Barrett A. Attenuation of Japanese encephalitis virus by selection of its mouse brain membrane receptor preparation escape variants. Virology 241:30-36, 1998.
26. Yu YX, Ao J, Chu YG, et al. Studies on mutation of JE virus V. Biological characteristics of the attenuated vaccine strain. Acta Microbiol Sinica 13:16-24, 1973.
27. Yu YX, Fang C, Wu PF, Li HM. Studies on the variation of JE virus VI. The changes in virulence and immunity after passaging subcutaneously in suckling mice. Acta Microbiol Sinica 15:133-138, 1975.
28. Yu YX, Wu PF, Ao J, et al. Selection of a better immunogenic and highly attenuated live vaccine virus strain of JE. I. Some biological characteristics of SA14-14-2 mutant. Chin J Microbiol Immunol 1:77-84, 1981.
29. Ao J, Yu Y, Tang YS, et al. Selection of a better immunogenic and highly attenuated live vaccine strain of Japanese encephalitis. II. Safety and immunogenicity of live JBE vaccine SA14-14-2 observed in inoculated children. Chin J Microbiol Immunol 3:245-248, 1983.
30. Yu YX, Ming AG, Pen GY, et al. Safety of a live-attenuated Japanese encephalitis virus vaccine (SA14-14-2) for children. Am J Trop Med Hyg 39:214-217, 1988.
31. Wang SG, Yang HJ, Den YY, et al. Studies on the production of SA14-2 Japanese encephalitis live vaccine. Chin J Virol 6:38-43, 1990.
32. Yu YX, Zhang GM, Zheng Z. Studies on the immunogenicity of live and killed Japanese encephalitis (JE) vaccines to challenge with different Japanese encephalitis virus strains. Chin J Virol 5:106-110, 1989.
33. Eckels KH, Yu XY, Dubois DR, et al. Japanese encephalitis virus live-attenuated vaccine, Chinese strain SA14-14-2; adaptation to primary canine kidney cell cultures and preparation of a vaccine for human use. Vaccine 6:513-518, 1988.
34. Ling JP, Zhu YG, Du GZ, et al. Comparative susceptibilities of rhesus monkeys and mice to Japanese encephalitis virus. Beijing, Institute for Control of Pharmaceutical and Biological Products, unpublished report, 1996.
35. Jia LL, Zheng Z, Wang SW, Yu YX. Protective effects and antibody responses in guinea pigs immunized with Japanese encephalitis live-attenuated vaccine SA14-14-2 after challenge with virulent JE virus. Adv Microbiol Immunol (China) 23:73-75, 1995.
36. Centers for Disease Control and Prevention. Japanese encephalitis fact sheet [online] [cited 5 August 2003]. Atlanta, USA: CDC, 2001.
37. Japanese Encephalitis, Health Protection Agency, NaTHNac, 2003
38. Oya A. Epidemiology of Japanese encephalitis. Rinsho to Bisei-butsu 16:5-9, 1989.
39. Oya A. Japanese encephalitis vaccine. Acta Pediatr Jpn 1988;30:175-84.
40. Rojanasuphot S, Charoensook OA, Ungchusak K, et al. A field trial on inactivated mouse brain Japanese encephalitis vaccines produced in Thailand. Mosquito-Borne Dis Bull 8:11-16, 1991.
41. Wu YC. Neutralizing antibody responses to Nakayama and Beijing strain JE vaccine in children of Taipei City, 1993-4. Taipei, National Institute of Preventive Medicine, unpublished report, 1994.
42. Nimmannitya S, Hutami S, Kalayanarooj S, Rojanasuphot S. A field study on Nakayama and Beijing strains of Japanese encepha­litis vaccines. Southeast Asian J Trop Med Pub Health 26:689-693, 1995.
43. Susilowati S, Okuno Y, Fukunaga T, et al. Neutralization anti­body responses induced by Japanese encephalitis virus vaccine. BikenJ 24:137-145, 1981.
44. Okuno Y, Okamoto Y, Yamada A, et al. Effect of current Japanese encephalitis vaccine on different strains of Japanese encephalitis virus. Vaccine 5:128-132, 1987.
45. Juang RF, Okuno Y, Fukunaga T, et al. Neutralizing antibody responses to Japanese encephalitis vaccine in children. Biken J 26:25-34, 1983.
46. Chambers TJ, Tsai TF, Pervivkov Y, Monath TP. Vaccine devel­opment against dengue and Japanese encephalitis: Report of a World Health Organization meeting. Vaccine 15:1494-1502, 1997.
47. Konishi E, Kurane I, Mason PW, et al. Induction of Japanese encephalitis virus-specific cytotoxic T lymphocytes in humans by poxvirus-based JE vaccine candidates. Vaccine 16:842-849, 1998.
48. Fu DW, Zhand PF. Establishment and characterization of Japa­nese B encephalitis virus persistent infection in the Sf9 cell line. Biologicals 24:225-233, 1996.
49. Poland JD, Cropp CB, Craven RB, Monath TP. Evaluation of the potency and safety of inactivated Japanese encephalitis vac­cine in U.S. inhabitants. J Infect Dis 161:878-882, 1990.
50. Henderson A. Immunization against Japanese encephalitis in Nepal: Experience of 1152 subjects. J R Army Med Corps 130:188-191, 1984.
51. Sanchez JL, Hoke CH, McCowan J, et al. Further experience with Japanese encephalitis vaccine. Lancet 335:972-973, 1990.
52. Banerjee K. Japanese encephalitis in India (a country report). Proceedings of a regional workshop on control strategies for Japanese encephalitis; Department of Medical Sciences, Ministry of Public Health, Nonthaburi, Thailand; October 4-6, 1994.
53. Gambel JM, DeFraites R, Hoke C, et al. Japanese encephalitis vaccine: Persistence of antibody up to 3 years after a three-dose primary series. J Infect Dis 171:1074, 1995.
54. Yamada A, Imanishi J, Juang RF, et al. Trial of inactivated Japanese encephalitis vaccine in children with underlying diseases. Vaccine 4:32-34, 1986.
55. Ao G, Yu YX, Wu PF, et al. Studies on mutation of Japanese B encephalitis virus. VII. An observation of persistence of immunity in children inoculated with JBE attenuated live vaccine (SA-14-5-3 mutant). Acta Microbiol Sinica 21:501-505, 1981.
56. Jia LL, Yu YX, Zheng Z. Neutralizing antibody response of Japanese encephalitis live vaccine in children residing in JE en­demic area. Chin J Zoonoses 11:343-344, 1995.
57. Tsai TF, Yu YX, Jia LL, et al. Immunogenicity of live attenuated SA14-14-2 Japanese encephalitis vaccine-a comparison of 1-and 3-month immunizaton schedules. J Infect Dis 177:221-223, 1998.
58. Tsai TF, Chan GJ, Yu YX. Japanese encephalitis vaccines. In: Plotkin SE, Orenstein E, editors. Vaccines. 3rd ed. Philadeplhia: W.B. Saunders Company; 1999. p. 672-710.
59. Sohn YM, Park MS, Rho HO, Chandler LJ, Shope RE, et al. Primary and booster immune response to SA14-14-2 Japanese encephalitis vaccine in Korean infants. Vaccine 1999;17:2259-64.
60. Yongxin Yu. Safety and efficacy of live attenuated Japanese encephalitis vaccine SA14-14-2 in human vaccination. Presentation: Vaccines for Viral Infections in Developing Countries, Yokohama, Japan, July 27 - 28.2006
61. Hsu TC, Chow LP, Wei HY, et al. A controlled field trial for an evaluation of effectiveness of mouse-brain Japanese encephalitis vaccine. J Formosa Med Assoc 70:55-61, 1971.
62. Hsu TC, Chow LP, Wei HY, et al. A completed field trial for an evaluation of the effectiveness of mouse-brain Japanese vaccine. In McDHammon W, Kitaoka M, Downs WG (eds). Immu­nization for Japanese Encephalitis. Amsterdam, Excerpta Medica, 1972, pp 285-291.
63. Hoke CH, Nisalak A, Sangawhipa N, et al. Protection against Japanese encephalitis by inactivated vaccines. N Engl J Med 319:608-614, 1988.
64. Goverdhan MK, Kulkarni AB, Gupta AK, et al. Two-way cross protection between West Nile and Japanese encephalitis viruses in bonnet Macaques. Acta Virol 36:277-283, 1992.
65. Ren YL, Biol Prod Com (Chinese) 7:111, 1978. Cited in Huang CH. Studies of Japanese encephalitis in China. Adv Virus Res 27:72-101, 1982.
66. Luo DP, Yin HJ, Liu XL, et al. The efficacy of Japanese encephalitis vaccine in Henan, China: A case-control study. Southeast Asian J Trop Med Public Health 25:643-646, 1994.
67. Regional Antiepidemic Station, Hueyang, Guangtong: Preliminary observation on epidemiological effectiveness of JE live vaccine. Bull Biol Prod 7:111-114, 1978
68. Chengdu Biologies Institute. Report on epidemiologic results of lyophilized Japanese encephalitis vaccine. Unpublished report, 1991.
69. Wang JL, Na JC, Zhao SS, et al. An epidemiologic study of the efficacy of live Japanese encephalitis vaccine. Chin J Biolog 6:36-37, 1993.
70. Hennessy S, Liu ZL, Tsai TF, et al. Effectiveness of live-attenuated Japanese encephalitis vaccine (SA14-14-2): a case-control study. Lancet 347:1583-86, 1996.
71. Yongxin Yu. Safety and efficacy of live attenuated Japanese encephalitis vaccine SA14-14-2 in human vaccination; National Institute for the Control of Pharmaceutical and Biological Products Beijing 100050, China, 2006
72. Calisher CH, Karabatsos N, Dalrymple JM, et al. Antigenic relationships among flaviviruses as determined by cross-neutralization tests with polyclonal antisera. J Gen Virol 70:37-43, 1989.
73. Porterfield JS. The flaviviruses (group B arboviruses): A cross-neutralization study. J Gen Virol 23:91-96, 1974.
74. Sather GE, Hammon WM. Protection against St. Louis enceph­alitis and West Nile arboviruses by previous dengue virus (types 1-4) infection. Proc Soc Exp Biol Med 135:573-578, 1970.
75. Tarr GC, Hammon WM. Cross-protection between group B arboviruses: Resistance in mice to Japanese B encephalitis and St. Louis encephalitis viruses induced by dengue virus immuniza­tion. Infect Immunol 9:909-915, 1974.
76. Edelman R, Nisalak A, Pariyanonda A, et al. Immunoglobulin response and viremia in dengue-vaccinated gibbons repeatedly challenged with Japanese encephalitis virus. Am J Epidemiol 97:208-218, 1973.
77. Innis BL, Nisalak A, Nimmannitya S, et al. An enzyme-linked immunosorbent assay to characterize dengue infections where dengue and Japanese encephalitis cocirculate. Am J Trop Med Hyg 40:418-427, 1989.
78. Okuno T, Tseng PT, Hsu ST, et al. Japanese encephalitis surveillance in China (province of Taiwan) during 1958-1971. II. Age-specific incidence in connection with Japanese encephalitis vaccination program. Jpn J Med Sci Biol 28:255-267, 1975.
79. Gowal D, Tahlan AK. Evaluation of effectiveness of mouse brain inactivated Japanese encephalitis vaccine produced in India. In­dian J Med Res 102:267-271, 1995.
80. Sohn YM, Choi BY, Kim CW, Kang JH, Kim JA, et al. Evaluation for the improvement of efficiency of immunization program in Korea; Japanese encephalitis. Report of Evaluation of National Vaccination Program. Washigton: National Institute of Health; 1999, p. 205-6.
81. Rojanasuphot S, Shaffer N, Chotpitayasunondh T, et al. Response to Japanese encephalitis vaccine among HIV-infected children, Bangkok, Thailand. Submitted for publication to Trans Roy Soc Trop Med Hyg.
82. Berg WS. Systemic Reactions in U.S. Marine Corps Personnel Who Received Japanese Encephalitis Vaccine. Clin Infect Dis 24:265-266, 1997