Vakcína proti japonské encefalitidě je určena pro aktivní imunizaci dětí starších jednoho roku a dospělých osob, případně jen dospělých starších 18 let (vakcína Ixiaro).
Očkování se doporučuje všem osobám, které cestují do asijských oblastí se zvýšeným výskytem japonské encefalitidy, které předpokládají pobyt delší než 30 dní, a které plánují pobyt především ve volné přírodě nebo na venkově. Riziko nákazy se obvykle zvyšuje v období jejího přenosu, tj. v době, kdy dochází k přemnožení komárů, kteří jsou přenašeči tohoto virového onemocnění.
V ostatních případech se očkuje jen tehdy, existuje-li reálné riziko její možné expozice (např. badatelé pracující s virem japonské encefalitidy).

Velikost vakcinační dávky inaktivované vakcíny (JE-Vax) bývá 1,0 ml pro děti starší tří let a dospělé osoby. Děti ve věku 1-3 let se očkují poloviční dávkou 0,5 ml, stejně jako dospělé osoby vakcínou Ixiaro.
Poslední dávka základního očkování by se měla podávat nejpozději 10 dní před odjezdem do endemické oblasti. Tato doba je totiž postačující nejen pro vznik dostatečného množství neutralizačních protilátek, ale i pro případnou manifestaci postvakcinačních nežádoucích účinků.
Posilující (booster) očkování dosud nebylo jednoznačně stanoveno, neboť přesné údaje o délce přetrvávání imunitní odpovědi po základním očkování nejsou známy. Výrobce doporučuje v případě potřeby podávat booster dávku ne dříve než po dvou letech od předešlého očkování. Jiný výrobce (Green Cross Vaccine) však doporučuje podávat vždy booster dávku jeden rok po základním očkování a následně každé tři roky v závislosti na riziku expozice japonské encefalitidy.
Vakcína JE-Vax se podává pouze subkutánně, zatímco vakcína Ixiaro intramuskulárně. Pouze v případě rizika hemoragické diatézy, trombocytopenie nebo obecně poruchy srážení krve, lze vakcínu Ixiaro podávat i subkutánně. Zpravidla se aplikuje do oblasti deltového svalu.
Vakcínu nelze aplikovat intravenózně.

Množství postvakcinačních protilátek, které neutralizují virus japonské encefalitidy, v séru ředěném 1:10 bylo přijato jako minimální průkazná protektivní mez protilátek určující séroprotekce. Přímým důkazem této definice se staly pasivně imunizované myši sérem o titru neutralizačních protilátek 10, které zůstaly chráněny vůči virové čelendži v dávce 105 LD50. Použitá dávka odpovídá infekční dávce obvykle přenášené komáry. Spolehlivost deklarované séroprotekce byla ověřena řadou studií.

Imunogenita
Dvoudávkové schéma očkování inaktivovanou vakcínou (kmene Nakayama nebo Beijing-1) vyvolává neutralizační protilátky vůči homologním vakcinačním kmenům u 94-100 % a vůči heterologním kmenům u 74-82 % asijských dětí. Během prvního roku po očkování je pozorován relativně rychlý pokles hladin neutralizačních protilátek a před podáním booster dávky se sérokonverze může snížit až na 78 %.
Kompletní očkování dospělých osob mladších 65 let inaktivovanou vakcínou kmene SA 14-14-2 sérokonvertolo 96,5 %, srovnatelně s vakcínou kmene Nakayama (94 %). Přitom jejich postvakcinační hladiny protilátek byly téměř dvakrát vyšší než vakcínou kmene Nakayama. Lepší imunogenní profil vakcíny kmene SA 14-14-2 byl potvrzen také po kompletním očkování osob starších 65 let, z nichž 95,8 % mělo séroprotektivní množství protilátek, zatímco necelých 90 % očkovaných vakcínou kmene Nakayama.
Vakcína kmene SA 14-14-2 indukuje jeden měsíc po očkování skoro kompletní 93-100% séroprotekci vůči heterologním kmenům Nakayama a Beijing. Ta se časem snižuje a o šest měsíců později klesá na 85 %. Úměrně tomu se 2-6,5krát snižuje také koncentrace postvakcinačních protilátek.
Výsledky sérologických studií ukázaly zvýšenou tvorbu imunitní odpovědi po očkování séropozitivních osob (tj. v minulosti exponovaných virem japonské encefalitidy, horečkou dengue, žlutou zimnicí apod. - žijících v endemických oblastech) než séronegativních vnímavých osob.
Očkují-li se osoby se sérologicky prokázanou flavivirovou pozitivitou, např. po předešlém očkování proti klíšťové encefalitidě, pozoruje se časnější tvorba protilátek u většiny (76,5 %) očkovanců čtyři týdny po podání první dávky.

Dvoudávkové očkování osob žijících v neendemických oblastech se může stát méně efektivní.
Hladiny neutralizačních protilátek jim během 6-12 měsíců dramaticky klesají a minimálně 90 % očkovanců z neendemických oblastí mívá titr protilátek nižší než 10. Během jednoho roku po zahájení očkování vakcínou kmene SA 14-14-2 hladiny specifických protilátek klesají zhruba 7,5krát.
Rozšířené schéma očkování o jednu dávku vakcíny (tj. třídávkové schéma) tento nedostatek vyrovná a séroprotekci očkovaných původně séronegativních osob nežijících v endemických oblastech zvýší na 88-100 %.

Protektivní účinnost
Protektivní účinnost očkování inaktivovanou vakcínou kmene Nakayama byla stanovena ve dvou maskovaných, randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích (jako placebo se používala tetanická vakcína), provedených v Thajsku a Taiwanu. Očkování dvěma dávkami ochránilo až 80 % dětí v prvním roce. Částečná imunizace jednou dávkou vakcíny byla schopna alespoň chránit polovinu očkovaných dětí.
Rozsáhlá studie, do které bylo zařazeno zhruba 44 000 thajských dětí starších jednoho roku, stanovila dvouletou až 91% protektivní účinnost očkování vakcínou kmene Nakayama s/bez Bejing-1 (formulovaná jako bivalentní vakcína nebo jako monovalentní vakcína, podávaná ve dvou dávkách). Jistým benefitem tohoto očkování se stala částečná ochrana vůči horečce dengue.

Perzistence
Studijně sledovaná perzistence imunogenity nebo protektivní účinnost v asijských regionech jsou obtížně vyhodnotitelné, neboť jsou ovlivněny jinými infekčními onemocněními, jako jsou horečka dengue, Západního Nilu nebo další flavivirová onemocnění. Mimo to nelze oddělit očkování od kontinuální reexpozice japonské encefalitidy osob žijících v endemických oblastech.
V roce 1996 stanovila čínská séroprevalenční studie nepřímo perzistenci imunogenity booster očkování 311 školáků původně očkovaných inaktivovanou vakcínou. I přes úbytek neutralizačních protilátek byla ještě ještě 30 měsíců po očkování pozorována 95,6% séropozitivita, která se o jeden rok později snížila na 71,4 %.
Postvakcinační humorální imunita osob žijících v neendemických a endemických oblastech japonské encefalitidy bývá odlišná.
Na malém souboru 35 osob očkovaných třemi dávkami inaktivované vakcíny přetrvávaly séroprotektivní titry protilátek u 97 % ještě tři roky po očkování a překvapivě 91 % ještě o rok a půl později. Geometrické průměry titrů se snížily o polovinu.
Podobný výsledek potvrdilo také studijní očkování amerických vojáků, kteří rovněž nebyli flavivirovými nákazami exponováni. Vysoké hladiny protilátek jim přetrvávaly minimálně jeden rok po třídávkové primovakcinaci. Posilující očkování o jeden rok později nejen zvýšilo koncentrace protilátek, ale dokonce 94 % očkovanců zajistilo přetrvávání séroprotektivních titrů protilátek po celou dobu sledování, tj. 3,5 roku.

Osoby s akutním horečnatým onemocněním by neměly být očkovány minimálně dva týdny po úplném vyléčení. Známé těžké alergické reakce na alespoň jednu ze složek vakcíny jsou kontraindikací pro očkování proti japonské encefalitidě. Dojde-li po imunizaci ke vzniku komplikací, pak očkování další dávkou téže vakcíny je kontraindikováno do té doby, dokud nejsou vyjasněny její příčiny.
Těhotenství je relativní kontraindikací očkování proti japonské encefalitidě, neboť existuje teoretické riziko ovlivnění vývoje plodu.
Očkovat proti japonské encefalitidě by se neměly děti mladší jednoho roku, neboť nejsou k dispozici žádné klinické údaje.

Očkovat lze jen osoby v dobré zdravotní kondici, proto je-li třeba, očkování se odloží do té doby, dokud to zdravotní stav neumožní. Vždy existuje možnost vzniku anafylaktického šoku, proto by se mělo postupovat tak, aby se jeho riziko minimalizovalo.
Očkování proti japonské encefalitidě nechrání očkovanou osobu vůči jiným virovým infekcím vyvolaným příbuznými flaviviry (např. proti středoevropské klíšťové encefalitidě, proti žluté zimnici apod.), i když existuje zkřížená reaktogenita, která případně může příznivě snížit riziko jiných flavivirových onemocnění (např. horečka dengue, Západního Nilu).
Reakce přecitlivělosti po očkování inaktivovanou vakcínou připravenou kultivací na myších mozkových buňkách bývají častější u jedinců s alergickým onemocněním (např. astma, alergická rýma, alergie na léčiva či jed bodavé hmyzu; potravinová alergie, zejména na želatinu). Jsou-li tito jedinci očkování proti japonské encefalitidě, měli by být informováni o možném zvýšeném riziku postvakcinačních reakcí jako je angioedem či generalizovaná urtikárie.
Vzhledem k omezenému množství klinických údajů, nemusí toto očkování imunokompromitovaných osob vyvolat dostatečně spolehlivou ochranu. Malé klinické studie očkování chronicky nemocných dětí (včetně onkologických pacientů) nezjistily odlišnou imunogenitu nebo reaktogenitu oproti zdravým.
Očkování živou oslabenou JE vakcínou potenciálně nese zvýšené riziko pro osoby v blízkém kontaktu, jako jsou těhotné ženy nebo imunokompromitovaní pacienti. I když experimentální výsledky potvrzují ztrátu neutropního charakteru tohoto oslabeného vakcinačního viru na imunosuprimovaných zvířatech, dosud nejsou k dispozici žádné klinické údaje o bezpečnosti očkování imunokompromitovaných jedinců. Je-li třeba očkovat těhotné ženy nebo imunokompromitované pacienty, bývá vhodnější je očkovat přednostně inaktivovanou vakcínou.
Vakcína proti japonské encefalitidě se nesmí v žádném případě podávat intravenózně.

Česká legislativa umožňuje očkovat proti japonské encefalitidě souběžně s jiným očkováním. V některých situacích může být prospěšnější oddělené očkování (zejména tehdy, očekává-li se snížená postvakcinační imunitní odpověď zdravotně stigmatizovaného jedince) s minimálními intervaly dvou týdnů, případně čtyř týdnů po očkování živými vakcínami. Je-li očkovací látka používána simultánně s jinou, podává se do jiného místa vpichu jinou injekční stříkačkou a jehlou. Vakcína nesmí být míchána s jinými léky nebo vakcínami v jedné injekční stříkačce.
Imunitní odpověď osob léčených kortikosteroidy nebo imunosupresivními látkami může být snížená nebo nejistá. Z tohoto důvodu se očkování raději odloží na dobu minimálně jednoho měsíce po ukončení nebo přerušení léčby imunosupresivními látkami nebo se sérologicky ověří postvakcinační imunita a případně se doplní o další dávku vakcíny.

Přestože vliv očkování proti japonské encefalitidě na vývoj plodu není znám, provádí se toto očkování v době těhotenství jen tehdy, je-li riziko možné nákazy větší než riziko postvakcinačních nežádoucích účinků. Těhotenství se považuje za relativní kontraindikaci. Je-li třeba očkovat těhotnou ženu, bývá vhodnější použít k očkování inaktivovanou vakcínu.
Během klinických studií ověřující imunogenitu a bezpečnost očkování vakcínou kmene SA 14-14-2 se náhodně očkovalo 24 těhotných žen. Dobrovolné ukončení těhotenství zvolily čtyři ženy. Po jednom případu bylo dokumentováno mimoděložní těhotenství, spontánní potrat a narození mrtvého plodu. Jeden novorozence byl postižen syndaktylií. V ostatních případech se narodili zdraví novorozenci.
I když laktace není považována za kontraindikaci očkování proti japonské encefalitidě, výrobci zpravidla doporučují individuálně posoudit jeho prospěch a případné riziko.

Lyofilizovaná vakcína proti japonské encefalitidě má obvykle dobu použitelnosti 12 měsíců (inaktivovaná vakcína) nebo až 18 měsíců (živá oslabená vakcína), je-li skladována v lednici v neporušeném obalu při teplotě od +2 °C do +8 °C. Po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu se vakcína nesmí používat. Je-li lyofilizovaná vakcína rozpuštěna ve vhodném roztoku, měla by být aplikována bezprostředně nebo nejpozději do osmi hodin po rekonstituci.
Rozpouštědlo se skladuje při lednicové teplotě od +2 °C do +8 °C a může mít dobu použitelnosti delší, než je doba použitelnosti lyofilizované vakcíny. Vakcínu i rozpouštědlo je nutné chránit před světlem. Nespotřebovanou vakcínu nelze dále skladovat či aplikovat a je třeba ji vyřadit.

Zdroj: Petráš M, Lesná IK. Manuál očkování 2010, 3.vydání, leden 2010 ©Marek Petráš, pp 589-608