Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám se indikuje dětem starším 15 měsíců případně dospělým osobám vnímavým alespoň k jedné z uvedených nákaz, existuje-li riziko její možné expozice (např. před plánovaným pobytem v endemické oblasti spalniček nebo příušnic), nebo riziko komplikací onemocnění (např. zarděnky v těhotenství).
Někdy lze očkovat i děti mladší 15 měsíců, zpravidla ne však dříve než v devíti měsících, a to z důvodů zvýšeného rizika interference mateřských protilátek, které snižují imunitní odpověď po tomto očkování (obvykle proti spalničkám).
Očkování proti spalničkám lze využít k postexpoziční profylaxi osob do 72 hodin po náhodném kontaktu s nemocným spalničkami. Profylaxe imunizací vůči příušnicím a zarděnkám nebyla klinicky hodnocena a případná postexpoziční ochrana není jistá.

Posilující očkování nebo případně revakcinace (tedy přeočkování) se provádí nejdříve 28 dní po podání první (základní) dávky, častěji však 6-10 měsíců po primovakcinaci nebo i s odstupem několika let, tj. 7-14 let (v závislosti na národním očkovacím kalendáři).
Lyofilizovaná vakcína se před aplikací rekonstituuje ve vhodném rozpouštědle (dodávaném výrobcem vakcíny). Vzhledem k tomu, že živé atenuované vakcinační viry se mohou alkoholem nebo detergenty inaktivovat, doporučuje se dezinfekční roztoky v místě vpichu před očkováním nechat zaschnout nebo odstranit. Vakcíny se podávají subkutánně, případně intramuskulárně, uvádí-li to výrobce konkrétní vakcíny. Malé děti se nejčastěji očkují do horní části anterolaterální oblasti stehna, zatímco starší děti nebo dospělí do deltové oblasti.
Existuje-li riziko vzniku trombocytopenie nebo jakékoli poruchy koagulace, vakcína se podává opatrně subkutánně. Vakcína se nesmí podávat intravenózně nebo intradermálně.

Spalničky
Zhruba 2-3 dny po expozici spalniček dochází k primárnímu pomnožení viru v místě inokulace a v regionální nebo distální lymfoidní tkáni. Sekundární virémie se objevuje po 5-7 dnech po expozici. Koncentrace spalničkového viru kulminuje 11-14 dní po expozici a pak rychle klesá během dalších 2-3 dní.
Na přirozené ochraně se mimo jiné podílí také protilátková imunita. Přechodné protilátky IgM kulminují 7-10 dní po nástupu vyrážky a pak rychle ubývají.
Sérové protilátky IgG se stávají detekovatelnými brzy po nástupu vyrážky a kulminují kolem čtvrtého týdne. Jejich přetrvávání zůstává dlouhodobé. Dominantní IgG protilátky jsou specifické vůči proteinu H, ovšem absence IgG specifických vůči proteinu M mohou zapříčinit ztrátu ochrany vůči spalničkám.
Postvakcinační imunita se podílí také na minimalizaci až eliminaci dalšího šíření lokálně replikovaného spalničkové viru během doby inkubace, a to pravděpodobně sérovými IgG protilátkami.
Postvakcinační imunitní odpověď specifická vůči spalničkám se podobá přirozeně získané imunitě po onemocnění spalničkami. Dokonce její nástup je rychlejší po očkování než po onemocnění. Největší podíl na humorální odpovědi mají sérové IgG.
Mezi velmi citlivé metody stanovení protektivních protilátek patří především zkouška plakově redukční neutralizace (PRNt), případně ELISA, zatímco tradiční virová neutralizace (VN) nebo hemaglutinační inhibice (HI) se považují za méně citlivé.
Stanovení postvakcinační protilátkové odpovědi specifické vůči spalničkám mívá úskalí v podobě interference přetrvávajících mateřských protilátek. Ty se zpravidla metodou ELISA neodliší na rozdíl od virus-neutralizačního a hemaglutinačně-inhibičního testu, které jsou vůči nim specifičtější.
Hladiny protilátek jsou séropozitivní tehdy, pokud živý spalničkový virus se neutralizuje nebo inhibuje postvakcinačním sérem v ředění alespoň 1:8. Koncentrace protilátek stanovených metodou PRNt se považují za suboptimální, neutralizují-li minimálně v ředění séra 1:8. I když klinické zkušenosti potvrdily, že osoby s titrem PRNt protilátek rovným nebo vyšším 8 bývají ve většině případů spolehlivě chráněné (až 95 % očkovanců), existují mezi nimi vnímaví jedinci, kteří se spalničkami mohou nakazit. Teprve PRNt titry protilátek rovny nebo vyšší než 120 bývají bez výjimek spolehlivě ochranné.
Výsledky PRNt stanovení lze vyjadřovat i v mezinárodních jednotkách srovnáním s mezinárodním standardním sérem, tj. PRNt titr 4 odpovídá 6,25 mIU/ml. Protektivní hladina protilátek (PRNt titr >=128) vyjádřená pomocí mezinárodních jednotek standardu dosahuje hodnoty 200 mIU/ml.

Příušnice
Kompletní postvakcinační ochranný účinek tvoří nejen protilátková, ale také buněčná imunita.
Postvakcinační neutralizační protilátky specifické vůči příušnicím bývají zpravidla významně nižší, než je tomu po přirozené nákaze. Vedle sérových neutralizačních IgG protilátek se v ochraně před příušnicemi uplatňují s velkou pravděpodobností také slizniční neutralizační IgA protilátky.
Specifické příušnicové protilátky nemusí jen virus neutralizovat, ale mohou ho rovněž opsonizovat s/bez aktivace komplementu nebo ho cytotoxicky eliminovat zprostředkovaně přes T lymfocyty (tzv. ADCC).
Primární časnou imunitní odpověď, indukovanou očkováním, představují zejména specifické IgM protilátky. Zatímco sekundární odpověď, po podání druhé dávky vakcíny, významně stimuluje produkci IgG při absenci IgM protilátek.
Ke stanovení protilátkové odpovědi se používají nejen neutralizační testy, založené na redukci plaku nebo eliminaci cytopatického jevu, ale i hemaglutinačně-inhibiční nebo komplement fixační testy a enzymové imunozkoušky (např. ELISA).
Metoda ELISA zpravidla poskytuje významně vyšší titry, než jsou neutralizační, v důsledku afinity ostatních neprotektivních protilátek. Navíc neumožňuje odlišit případnou přítomnost zkříženě reagujících protilátek specifických vůči hemaglutininu chřipkového nebo parainfluenzálního viru.
Virus neutralizační titry postvakcinačních protilátek specifických vůči příušnicím rovny nebo vyšší než 2 se konsensuálně považují za průkaz sérologické pozitivity. Tomuto limitu odpovídá plakově redukční neutralizační titr o hodnotě 4 někdy také považovaný za séroprotektivní. Je-li detekčním antigenem vakcinační virus, séropozitivní nebo séroprotektivní titry reprezentují vyšší hodnoty.

Zarděnky
Očkování živou zarděnkovou vakcínou stimuluje sice kvalitativně stejnou, ale kvantitativně chudší imunitní odpověď ve srovnání s přirozeně získanou imunitou. Ochranu vůči zarděnkám tvoří jak humorální, zprostředkovaná zejména IgM, IgG a IgA protilátkami, tak buněčná imunita.
Jakým mechanismem se na protekci účastní buněčná imunita, není dosud jasné. Zhruba do dvou týdnů po očkování se pozoruje proliferace lymfocytů specifických vůči zarděnkovému viru. Zdá se však, že buněčná imunita může přetrvávat jen krátkodobě.
Vakcinační virémie se objevuje mezi 7. až 11. dnem, ale zůstává relativně malá a proměnlivá. Typickou schopností vakcinačního zarděnkového viru kmene RA27/3 je indukce sekretorických IgA protilátek přítomných v nosohltanu.
Existují i opačné názory, že tento typ imunity je jen přechodný a nehraje významnější roli v prevenci zarděnek.
Podobně jako nemocní, i očkovanci mívají v rané fázi průkazné specifické IgM protilátky. Ty svého vrcholu dosahují jeden měsíc po očkování a následně pak přetrvávají ještě zhruba další měsíc.
Hlavní složkou postvakcinační ochrany jsou sérové neutralizační IgG protilátky, které bývají specifické vůči proteinu E1 a případně i proteinu C.
Základní metodou stanovení protilátek se stala hemaglutinační inhibice. Mimo to se v praxi rozšířily i další sérologické metody jako latexová aglutinace, nepřímá hemaglutinace, enzymové imunozkoušky, radiální hemolýza a fluorescenční inhibice. Konsensuálně byl přijat titr hemaglutinačně inhibičních protilátek specifických vůči zarděnkám 8 jako séropozitivní nebo séroprotektivní mez. Sledováním hladin protilátek měřených enzymovými zkouškami ve vztahu k reinfekci se stanovila séroprotektivní mez 15 IU/ml, která se později, po revizi dat shromážděných z epidemiologických a séroprevalentních studií, dokonce snížila na 10 IU/ml.

Imunogenita
Spalničky
Imunizující účinek živé spalničkové vakcíny, bez ohledu na použitý virový kmen, bývá vysoký, tj. 96-99 % očkovaných osob má alespoň titr 8 hemaglutinačně-inhibičních protilátek.

Pasivně získané protilátky proti spalničkám mohou způsobit neutralizaci vakcinačního viru dříve, než dojde k rozvoji dostatečné postvakcinační imunitní odpovědi.
Děti v rozvojových zemích, které mohou být spalničkami častěji ohroženy, lze očkovat relativně časně, ne však dříve než v devíti měsících. Naopak děti v průmyslově vyspělých státech, které jimi nejsou tak často ohroženy, se očkují v pozdějším věku, ve 12-15 měsících.
Interference mateřských protilátek může u některých dětí přetrvávat až do věku 12 měsíců, což pak zvyšuje riziko selhání očkování proti spalničkám téměř 5krát více než u dětí očkovaných později.

Příušnice
Výsledky mnoha sérologických studií naznačily o něco vyšší imunogenitu vakcinačního kmene Urabe Am9 ve srovnání s kmenem Jeryl Lynn.
Stanovuje-li se sérokonverze čtyři týdny po očkování může být významně nižší než pět týdnů po očkování proti příušnicím.
Pokud se očkují děti mladší šesti měsíců, pak imunitní odpověď může být ovlivněna přítomností reziduálních mateřských protilátek. Pouze 50 % vnímavých dětí očkovaných ve věku 3-5 měsíců se stalo séropozitivními. Předpokládá se, že i v tomto raném věku nemusí mít dítě dostatečně vyvinutý imunitní systém, a proto je postvakcinační odpověď snížena nebo žádná, i když nejsou detekovatelné mateřské protilátky, které by s ní jinak interferovaly.
Očkování dětí ve věku devíti měsíců sice zajistí 75-95% séropozitivitu, ale významně vyšší hladiny protilátek se objevují až u dětí očkovaných ve věku 12 měsíců.
Zajímavým zjištěním byla snížená 80% sérokonverze starších švédských dětí očkovaných ve věku 12 let na rozdíl od 93% sérokonverze dětí očkovaných ve věku 18 měsíců.
Postexpoziční očkování proti příušnicím neposkytlo žádnou ochranu vůči příušnicím, ani nezmírnilo průběh onemocnění.
Protože postvakcinační hladiny protilátek jsou významně nižší, než přirozeně získané, doporučuje dnes většina států i výrobců očkovat dvěma dávkami. Zhruba do 12 měsíců po podání první dávky mohou hladiny virus neutralizačních protilátek klesat pod detekovatelnou mez až u 20 % séropozitivních jedinců, proto podání druhé dávky posílí získanou či ztracenou primovakcinační humorální imunitu. Díky tomu se nejen zvýší sérokonverze, ale stoupnou i dále perzistující hladiny protilátek, a to minimálně dvojnásobně ve srovnání s hladinami protilátek po primovakcinaci.

Zarděnky
Většina očkovaných proti zarděnkám mívá vysoké hladiny protilátek už za 21-28 dní. Rychlejší imunitní odpověď se objevuje po očkování vakcinačním virem kmene RA27/3.

Potřeba revakcinace nebo posilujícího (booster) očkování proti zarděnkám nebyla stanovena, neboť výsledky dvoudávkové imunizace pouze přechodně zvýší hladiny postvakcinačních protilátek a do jednoho roku se vrátí do úrovně před podáním druhé dávky.
Ještě 15-20 let bylo 94 % primovakcinovaných a 100 % revakcinovaných lucemburských dětí séropozitivních vůči zarděnkám.

Protektivní účinnost
Spalničky
Protektivní účinnost očkování proti spalničkám se stanovila jen observačními studiemi nebo studiemi kontrol a případů, zpravidla při propuknutí spalniček v komunitě dětí a mladistvých.
Děti očkované ve věku nižším než devíti měsíců jsou chráněny jen ze 37 %, zatímco děti očkované později až z 89 %. Děti, které byly očkované ve věku do jednoho roku, zůstávají minimálně 5krát vnímavější vůči spalničkám než děti očkované později. Ke snížení reziduální vnímavosti přispívá také revakcinace, která ji redukuje minimálně 3krát.
Ochranný účinek dvoudávkového očkování proti spalničkám je vysoce spolehlivý, tj. minimálně 95%.
Očkování dětí po evidentní expozici spalniček se ukázalo nejen bezpečné, tj. bez rizika komplikací případného onemocnění, ale také jako účinné, a to tehdy, byla-li doba mezi expozicí a očkováním relativně krátká. Riziko spalniček se tak snižuje o minimálně 90 %. Odhaduje se, že účinnost postexpoziční profylaxe provedená aktivní imunizací do 72 hodin po expozici může spolehlivě většinu očkovaných osob před spalničkami ochránit.

Příušnice
Protektivní účinnost tří příušnicových vakcín obsahujících kmen Jeryl Lynn, Urabe AM9 a Rubini hodnocená ve Švýcarsku a Singapuru potvrdily konzistentní 55-87% ochranný účinek kmenů Jeryl Lynn a Urabe Am9, ale nižší kmene Rubini.
Od roku 1990 se v Číně používá dále atenuovaná příušnicová vakcína kmene S79 odvozeného z Jeryl Lynn. Děti očkované před méně než čtyřmi roky byly během zvýšené aktivity příušnic chráněny z 96 %, zatímco ostatní očkované, tedy před více než čtyřmi lety, jen z 53-73 % v závislosti na postvakcinační době.
Čas od času se objevuje zvýšená aktivita příušnic v očkované i neočkované populaci. Nejčastějším vysvětlením zůstává ubývání imunity s postvakcinační dobou jedno- nebo dvoudávkového schématu očkování a případnou antigenní variací epidemického kmene viru příušnic.

Zarděnky
Různé vakcinační kmeny prokázaly obdobnou vysoce spolehlivou protektivní účinnost očkování a plošná imunizace snížila incidenci minimálně o 90 %. Ukázalo se, že očkování provedené před méně než dvěma týdny, tj. v době relativně vysoce pravděpodobné expozice zarděnkami, nemusí být spolehlivě ochranné.
U očkovanců ale může docházet k asymptomatické reinfekci bez virémie, jejímž důvodem vzniku může být pravděpodobně souhra několika faktorů jako je přítomnost nazofaryngeálních IgA protilátek, výše hladin a avidita sérových protilátek apod. Mimo to se zjistila možná korelace mezi absencí protilátek specifických vůči proteinu E1 a reinfekcí, což může ovlivnit i použitý vakcinační kmen.

Perzistence
Spalničky
Prospektivní studie prokázaly 8-16letou perzistenci protilátkové imunity minimálně u 85 % očkovanců.
Ojediněle byly dokumentovány klinicky manifestní spalničky u osob v minulosti očkovaných. Podle výsledků pozorování lze očekávat případné sekundární selhání očkování minimálně 10 let po kompletní imunizaci u 2-5 % osob. Vysvětlením tohoto případného selhání může být věk dítěte, kdy se očkování zahájilo. Maďarské nebo americké děti očkované dříve než ve 12 měsících častěji podléhaly tomuto selhání.
Protektivní účinnost očkování proti spalničkám zůstává minimálně po dobu 15 let vysoká, tj. 90-95%. Provádí-li se očkování dvěma dávkami, minimalizuje se sekundární selhávání a téměř 99% ochranný účinek přetrvává až po dobu 30 let.

Příušnice
Séroprevalentní sledování potvrdilo minimální séropozitivitu přetrvávající po dobu 12 let. Protilátky sice mohou perzistovat i déle než 12-15 let, nicméně jejich hladiny mohou klesat až na polovinu, bez ohledu na časnou nebo pozdní revakcinaci.
V letech 2005- 2007 se v České republice objevila zvýšená aktivita příušnic kulminující v roce 2006. Nejvyšší 86,5-93,6% protektivní účinnost neúplného nebo kompletního očkování byla pozorována u dětí mladších 10 let, tj. do osmi let po očkování. S časem, 8-17 let po očkování, účinnost klesala a dosahovala 75,8-87,2 %.
Obdobné výsledky protektivní účinnosti očkování vakcínou MMR-II nebo Priorix byly pozorovány během zvýšené aktivity příušnic ve Velké Británii v letech 2004-2005, nebo ve Španělsku v letech 2006-2008. Ve Velké Británii ochranný účinek dvoudávkového očkování proti příušnicím byl vyšší, tj. 85%, maximálně 6-7 let po kompletním očkování a ve Španělsku se celková incidence příušnic snížila o 72 % u dětí mladších 10 let, očkovaných bez ohledu na počet podaných dávek, a o 83 % mezi očkovanými dvěma dávkami.

Zarděnky
Hladiny postvakcinačních protilátek specifických vůči zarděnkám časem sice klesají minimálně 2,5krát, ale přetrvávají nad protektivní mezí u vysokého procenta očkovanců ještě čtyři roky po očkování. Zhruba 16 let po očkování se sice hladiny postvakcinačních protilátek sníží téměř 10krát, ale minimálně 95 % očkovanců zůstává séropozitivních.
Souhrnná studie, sumarizující výsledky předchozích studií perzistence postvakcinačních protilátek v závislosti na použitém kmeni, ukázala, že jednodávkové očkování indukuje protilátky přetrvávající minimálně 9-21 let. Jejich nejdelší perzistence byla dosažena po očkování vakcínou kmene RA27/3, tj. ztráta protilátek pouze u 1 %, zatímco kmene Cendehill u 2,7 % a kmene HPV-77 u 7,3 % očkovanců.
Podávání druhé dávky, ať už jako revakcinace nebo booster, se považuje za strategicky výhodné, neboť se tím zajistí imunita vůči zarděnkám i v době fertilního věku žen, a to i přesto, že se ochrana po jednodávkovém očkování jeví jako vysoce dlouhodobá.

Akutní horečnaté onemocnění představuje dočasnou kontraindikaci očkování proti spalničkám, příušnicím i zarděnkám minimálně dva týdny po úplném vyléčení.
Známé těžké alergické reakce na alespoň jednu ze složek vakcíny se stávají kontraindikací tohoto očkování. Některé komerční vakcíny mohou obsahovat želatinu nebo stabilizátory (používané během lyofilizace) a reziduální množství vaječných proteinů (z kultivace vakcinačních virů) nebo antibiotik. Riziko alergické reakce v případě očkování osoby s přecitlivělostí na vaječné bílkoviny je nízké. Není-li možnost nahradit vakcínou bez reziduálních vaječných proteinů, lze individuálně zvážit očkování po ověření přecitlivělosti intradermálním nebo kožním prick testem s vysoce ředěným obsahem vakcíny.
Dojde-li po předešlém očkování ke vzniku komplikací, další očkování se stejnou vakcínou se kontraindikuje do té doby, dokud se příčiny komplikací nevyjasní. Došlo-li po očkování k neurologickým komplikacím, další očkování se za běžných podmínek neprovádí.
Pro imunokompromitované osoby, tj. s aktivní neléčenou TBC, symptomatickým HIV onemocněním, dlouhodobou léčbou nízkými nebo krátkodobou léčbou vysokými dávkami kostikosteroidů, alkylujícími činidly nebo antimetabolity, radioterapií, s leukémií, lymfomy či jinými neopláziemi, postihující kostní dřeň či lymfatický systém a prokázanou závažnou poruchou imunity, je toto očkování obvykle kontraindikováno.
Osoby s progresivním neurologickým onemocněním by měly být vyloučeny z aktivní imunizace vůči spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Dočasnou kontraindikací pro očkování živými vakcínami proti spalničkám, příušnicím a/nebo zarděnkám může být léčba nebo postexpoziční profylaxe imunoglobuliny, transfúze krve a podání plazmy zpravidla po dobu 3-5 měsíců (někdy až jednoho roku). Těhotenství je považováno za kontraindikaci očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.

Vždy existuje možnost vzniku anafylaktického šoku, proto je třeba postupovat tak, aby se jeho riziko minimalizovalo. Před očkováním se zhodnotí zdravotní stav očkované osoby, a je-li třeba, očkování se odloží do doby, dokud to její zdravotní stav neumožní.
Očkovat proti spalničkám, příušnicím a/nebo zarděnkám lze osoby HIV pozitivní bez zjevných projevů imunosuprese. Očkování osob s mírnou imunodeficiencí bez imunosuprese může vést k jeho sníženému a zkrácenému ochrannému účinku.
Dosud nebyl dokumentován žádný přenos vakcinačního viru spalniček, proto případné teoretické riziko vakcinační nákazy je zřejmě zanedbatelné ve srovnání s rizikem nákazy divokým spalničkovým virem.
Studijně sledovaných 365 dětí v blízkém okolí, tj. sourozenci nebo spolužáci dětí očkovaných proti příušnicím, se vakcinačním virem nenakazilo. Absenci kontaktního přenosu prokázala i sérologická analýza párových sér. Vakcinační příušnicový virus kmene Jeryl Lynn se nedetekoval ani v krvi ani moči nebo slinách vnímavých osob v blízkém okolí očkovanců. To, že se vakcinační virus v těle očkované osoby množí a šíří, se prokázalo jeho izolováním z placenty dvou séronegativních žen očkovaných 7 a 10 dní před plánovaným porodem. Přenos vakcinačního viru byl dokumentován u sourozenců dětí očkovaných vakcínou kmene Urabe Am9, které měly postvakcinační příušnice.
Zarděnková vakcinační virémie je mírná a proměnlivá, objevující se mezi 7.-11. dnem po očkování. Vylučování vakcinačního viru se obvykle pozoruje později, 7.-21. den, kulminuje kolem 11. dne po očkování a jeho množství nebývá vyšší než 10 PFU na stěr. Přenos vakcinačních zarděnkových virů z očkované osoby na osoby vnímavé, v blízkém kontaktu, se nepozoroval. Pouze ojediněle se objevovala asymptomatická sérokonverze vnímavých jedinců sdílejících společnou domácnost s očkovanou osobou. Epidemiologická séroprevalentní studie nezjistila žádný významný přenos vakcinačního viru zarděnek na těhotné matky. Porod a průběh těhotenství minimálně 11 000 žen, žijících ve společné domácnosti s dítětem očkovaným proti zarděnkám, odpovídal běžné populaci. Žádná změna sérokonverze stanovená z téměř 4 000 párových sér nebyla pozorována. Vakcinační zarděnkový virus se neprokázal ve 240 případech potratu.

Přestože lze podle české legislativy provádět současné očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám společně s jakýmkoli jiným očkováním inaktivovanými i živými vakcínami, vždy existuje individuální riziko snížené imunitní odpovědi pro některé z očkování, v důsledku čehož nemusí být dosažena očekávaná ochrana. Provádí-li se toto očkování odděleně, pak se očkuje proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám minimálně čtyři týdny před jiným očkováním nebo dva týdny po jiném očkování inaktivovanými vakcínami, případně čtyři týdny živými vakcínami.
Postvakcinační imunitní odpověď dětí mladších devíti měsíců je významně ovlivněna existencí a přetrváváním mateřských protilátek.
Podobně mohou imunitní odpověď na očkování proti spalničkám a zarděnkám ovlivnit současné podávání imunoglobulinů, krevních derivátů nebo plazmy. Míra interference pasivních a aktivně indukovaných protilátek závisí na velikosti dávek imunoglobulinů. Jsou-li jejich dávky vysoké, tj. větší než 10 mg/kg, pak je vhodné očkovat proti spalničkám nebo zarděnkám déle než za tři měsíce (případně až jeden rok). Interference imunoglobulinů s vakcinací proti příušnicím se zdá zanedbatelná. Očkování proti příušnicím 23 dětí ve věku 2-13 let, kterým se simultánně podával imunoglobulin 0,25-0,5 ml/kg, indukovalo u všech dětí srovnatelnou imunitní odpověď jako dětí bez imunoglobulinu. V případě, že není dodržen minimální tříměsíční interval mezi podaným imunoglobulinem a očkováním, je vhodné ověřit sérologicky postvakcinační imunitu a případně očkování rozšířit o další dávku vakcíny.
Imunogobulin, krevní deriváty nebo plazma by se neměly podávat dříve než 2-4 týdny po očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.
Vakcinační viry spalniček, příušnic a zarděnek mohou ovlivnit tuberkulínovou kožní hypersenzitivitu, a proto se doporučuje provádět tuberkulínový test před očkováním nebo minimálně šest týdnů po něm.
Očkovat proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám lze osoby, které nejsou imunosuprimované a léčbu kortikoidy s denní dávkou vyšší než 20 mg nebo 2 mg prednisonu/kg nebo jeho ekvivalentu užívaných déle než dva týdny ukončily alespoň před jedním měsícem.

Těhotenství obecně představuje kontraindikaci pro očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Výrobci těchto vakcín doporučují rovněž neotěhotnět minimálně tři měsíce po očkování. Obecným aktuálním doporučením ACIP je neotěhotnět minimálně jeden měsíc po očkování, neboť není žádné teoretické riziko pro plod či těhotenství, otěhotní-li žena ne dříve než jeden měsíc po očkování. Dojde-li k náhodnému očkování těhotné ženy, není to důvod pro ukončení těhotenství.
Na rozdíl od viru příušnic nebo zarděnek, vakcinační virus spalniček neprostupuje placentou a neohrožuje tak plod těhotné ženy. Pokud je třeba, lze těhotné vnímavé ženy proti spalničkám očkovat monovalentní vakcínou při zvážení rizika a prospěchu tohoto očkování.
U jedné z celkem tří žen očkovaných proti příušnicím během těhotenství se při interrupci prokázala přítomnost vakcinačního viru v placentě. Vzhledem k tomu, že existuje alespoň teoretické riziko poškození plodu, očkování proti příušnicím se těhotným ženám kontraindikuje.
Přestože existuje mnoho důkazů o tom, že očkování těhotných žen proti zarděnkám nepředstavuje riziko poškození plodu, stále zůstává toto očkování kontraindikováno. V minulosti byly dokumentovány případy vrozeného zarděnkového syndromu (CRS) novorozenců matek, které byly očkovány krátkou dobu před otěhotněním nebo v prvním trimestru těhotenství. Prokázalo se, že během sedmi týdnů po očkování se ve zmíněných případech matky nakazily divokým virem zarděnek, který se transplacentárně přenesl na plod.
Novodobé poznatky vycházející ze souhrnných dat náhodného očkování těhotných žen nebo žen krátce před otěhotněním naznačují maximální 1,3% teoretické riziko vzniku vrozeného zarděnkového syndromu, což je významně nižší než riziko ostatních malformací plodu a případně CRS v důsledku nakažení matky během prvních 20 týdnů těhotenství divokým virem zarděnek (20% riziko CRS). Dnes náhodné očkování v těhotenství již nepředstavuje doporučení k jeho ukončení.
Transplacentární přenos vakcinačního viru byl pozorován celkem ve čtyřech případech ze 708 očkovaných amerických nebo německých matek v těhotenství (zarděnkovou vakcínou kmene RA27/3). Bez ohledu na vakcinační kmen nebyl dokumentován žádný případ CRS novorozenců po očkování asi 1 600 těhotných amerických nebo německých žen. Kuriózním případem se stal zdravý novorozenec matky očkované tři týdny po otěhotnění, který ještě osm měsíců po narození vylučoval vakcinační virus RA27/3.
Při vyšetřování pupečníkové krve mělo jen 4,6 % německých a 3,6 % kostarických a brazilských matek, náhodně očkovaných v prvním trimetru těhotenství, přítomné IgM protilátky a žádný z novorozenců nebyl postižen CRS. Pouze pět íránských novorozenců mělo detekovatelné IgM protilátky specifické vůči zarděnkám z celkového počtu dětí narozených 535 matkám, které byly proti zarděnkám a spalničkám náhodně očkovány během těhotenství při masivní plošné imunizaci na konci roku 2003 v Íránu. IgM protilátky specifické vůči zarděnkám se nedetekovaly ani v pupečníkové krvi, ani v krvi kojenců ve věku osm týdnů, které se narodily 106 íránským matkám náhodně očkovaným během prvního trimestru. Naopak IgG protilátky se zjistily ve vyšším množství v pupečníkové krvi než později v krvi kojenců ve věku osmi týdnů.
Není známo, zda se vakcinační viry spalniček nebo příušnic přenášejí mateřským mlékem ženy očkované v době kojení. Přenos vakcinačních zarděnkových virů mateřským mlékem se ale prokázal. Objevuje se nejen v mléce většiny matek očkovaných během laktace (zhruba 70 %), ale také v nosohltanu nebo krku minimálně poloviny kojených novorozenců. Dokonce může přechodně sérokonvertovat některé kojené novorozence. Je vysoce pravděpodobné, že pokud se novorozenec nakazí vakcinačním zarděnkovým virem, probíhá onemocnění velice mírně.
Kojení není absolutní kontraindikací pro očkování proti spalničkám, příušnicím nebo zarděnkám, ale individuálně se hodnotí jeho případné riziko a prospěch.

Četnost a intenzita nežádoucích účinků po očkování vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám klesá s věkem očkovance a počtem podaných dávek. Častým postvakcinačním nežádoucím účinkem očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (kombinovanou vakcínou) bývá zvýšená teplota až horečka, která se objevuje zpravidla mezi 5.-12. dnem po primovakcinaci 25 % očkovanců a mezi 4. až 9. dnem po revakcinaci maximálně 9 % očkovanců. Denní měření rektální teploty 355 dětí očkovaných první dávkou vakcíny Trivivac v dětských domovech po dobu 28 dní poskytuje unikátní záznam kontinuálního sledování postvakcinační teploty. Kvalita výsledku sledování je podpořena tím, že měření prováděl zdravotnický personál jednotným postupem. Zdánlivě zvýšená četnost rektální teploty vyšší než 37,5 °C po očkování vakcínou Trivivac ve srovnání s jinými vakcínami vyplývá z velmi přesného monitorování. To ostatně dokumentuje postvakcinační zvýšená teplota (>37 °C) sledovaná v terénní studii zaznamenaná rodiči jen v 10 % případů dětí očkovaných vakcínou Trivivac, podobně jako po očkování jinými komerčními vakcínami.

Obvyklá doba použitelnosti lyofilizované vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám bývá 18-24 měsíců, je-li skladována v lednici při teplotě od +2 °C do +8 °C a v temnu. Monovakcíny Pavivac a Movivac se musí uchovávat v mrazáku při teplotě nižší než 0 °C.
Před použitím se rekonstituuje ve vhodném rozpouštědle (dodávaném výrobci). Po rozpuštění vznikne čirá tekutina zabarvená do žluta až fialova. Rekonstituovaná vakcína se používá bezprostředně nebo nejpozději do 5-8 hodin, je-li uchovávaná v lednici při teplotě od +2 °C do +8 °C.

Zdroj: Petráš M, Lesná IK. Manuál očkování 2010, 3.vydání, leden 2010 ©Marek Petráš, pp 197-252