Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 15.1.2018
SIMULTÁNNÍ IMUNIZACE
Obsah:

Některé očkování vyžaduje více než jednu dávku vakcíny pro zajištění dostatečně kvalitní imunity. Navíc dosažená imunita po očkování bývá obvykle posilována podáváním tzv. booster dávky vakcíny, která slouží pro dosažení dlouhodobé ochrany před příslušnou infekcí.
Vzhledem k počtu dávek všech druhů očkování stává se navíc velmi obtížné zachovávat časové odstupy mezi očkování jiného druhu. Obecně platí, že všechny inaktivované a subjednotkové vakcíny lze podávat současně, zatímco živé parenterální vakcíny se aplikují s časovým intervalem 4 až 8 týdnů.
Přestože povolené simultánní očkování nepotvrdilo v klinických studiích zvýšený výskyt nežádoucích účinků a ani sníženou imunitní odpověď, doporučuje se pouze v těchto případech:

  1. osoba je bezprostředně vystavena více než jedné infekci;
  2. osoba cestuje do zahraničí s endemickým výskytem více než jedné infekce;
  3. existuje reálný předpoklad, že osoba se nedostaví k dalšímu očkování.

Simultánní očkování je charakterizované tím, že se provádí stejným způsobem jako singulární očkování (intramuskulární, subkutánní, perorální způsob podání apod.), ale vakcína se podává v jiné injekční stříkačce s jinou injekční jehlou do odlišného místa vpichu. Pokud je simultánní očkování prováděno do horní nebo dolní končetiny, intramuskulární injekce se aplikuje do anterolaterální oblasti, zatímco subkutánní injekce do deltoidní oblasti. Navíc pokud je způsob podání obou či více vakcín totožný, vzdálenost dvou míst vpichu ve stejné oblasti by měla být dostatečná, aby se minimalizovalo překrytí případného lokálního nežádoucího účinku. Tato vzdálenost je minimálně 2,5 až 5,0 cm.

Časový interval je uveden v týdnech (4 týdny = 1 měsíc)
S...simultánní očkování 

1. APLIKACE
2. APLIKACE
A
B
C
D
E
F
A = inaktivovaná a subjednotková parenterální
>2,S
S
>2
>2,S
S
>2
B = perorální
S
S
>2
>4,S
S
>2
C = živá bakteriální parenterální
>8
>8
>8
>8
>12
>8
D = živá virová parenterální
>4,S
>4,S
>4
>4,S
>12
>4
E = imunoglobulín
S
S
>2
>2
-
-
F = alergen
>2
>2
>2
>2
-
-
Inaktivovaná vakcína proti choleře a živá vakcína proti žluté zimnici se podávají s 3-týdenním odstupem
Pokud není uvedeno jinak v příbalové informaci 
Perorální vakcíny proti dětské přenosné obrně a proti břišnímu tyfu vyvolávají imuntiní odpovědi, které spolu interferují; proto se simultánní očkování doporučuje jen ve výjimečných případech.
Po BCG imunizaci se doporučuje provádět očkování jen tehdy, je-li jizva po očkování zhojena. V případě primovakcinace je vhodnější další očkování provádět až za 12 týdnů, pokud to situace dovolí.
Živou vakcínu proti žluté zimnici lze podávat s imunoglobulínem souběžně, protože imunitní odpověď s imunoglobulíny neinterferuje. Živá varicellová vakcína se podává nejdříve až za 20 týdnů (5 měsíců) po pasivní imunizaci imunoglobulínem.
Po přerušené nebo ukončené hyposenzibilizaci depótním alergenem se očkování doporučuje provádět až za 4 týdny. U statních typů alergenů (vodný a perorální) se očkování provádí po 2 týdnech.

Inaktivované nebo subjednotkové virové a bakteriální vakcíny obsah


Následné očkování jakýmkoli typem vakcíny po podání inaktivované nebo subjednotkové vakcíny se obvykle doporučuje provádět po 2 týdnech, i když většina výrobců vakcín tohoto typu uvádí možnost tzv. simultánního nebo současného očkování. Klinické studie ověřující možnost provádění simultánní imunizace subjednotkovými nebo inaktivovanými vakcínami obvykle potvrzují souběžnou aplikaci dvou či více vakcín z hlediska bezpečnosti a účinnosti očkování, ale na druhé straně je třeba si uvědomit, že riziko simultánního očkování spočívá především v individuální imunitní odpovědi, která u některých jedinců může být nedostatečná. Právě proto je vhodnější za normální situace provádět očkování odděleně při dodržení doporučovaných časových intervalů. Na druhou stranu jsou situace, kdy je vhodnější provádět očkování se dvěma či více vakcínami současně (např. před cestou do encemických oblastí).

Perorální živé virové a bakteriální vakcíny obsah


Příkladem těchto vakcín mohou být živá perorální vakcína proti dětské přenosné obrně (OPV) a bakteriální živá perorální vakcína proti břišnímu tyfu. Vzhledem ke způsobu podání a rovněž k mechanismu působení tento typ vakcíny obvykle neinterferuje s ostatními vakcínami. Přestože je možné perorální vakcínu aplikovat simultánně i s živou vakcínou, v praxi je obvyklé zachovávat minimální 2 až 4 týdenní časový interval. Živá vakcína se doporučuje podávat po 2 týdnech po imunizaci perorální vakcínou, zatímco perorální vakcína se doporučuje podávat až po 4 až 8 týdnech po aplikaci živé vakcíny. Tento časový posun vyplývá z odlišné farmakokinetiky imunizace perorální a živou vakcínou.
Existuje však jedno přísné upozornění týkající se simultánní imunizace živou perorální vakcínou proti dětské přenosné obrně a vakcínou proti břišnímu tyfu, neboť jejich imunitní odpovědi mohou vzájemně interferovat. Proto se souběžné podávání těchto vakcín provádí ve výjimečných případech, zejména tehdy, pokud imunizovaná osoba plánuje cestu do oblastí s vysokým výskytem obou infekčních onemocnění a z časového důvodu nelze dodržet doporučený 2 týdenní interval.

Parenterální živé virové a bakteriální vakcíny obsah


Mezi živé parenterální bakteriální vakcíny patří vakcína proti tuberkulóze (BCG), jejíž aplikace se obvykle nedoporučuje provádět dříve než po 2 týdnech po ostatním očkování. Navíc po očkování BCG se jakékoli další očkování doporučuje teprve po 8 týdnech a to jen tehdy, je-li jizva po očkování BCG vakcínou zhojena. Dokonce po primovakcinaci BCG je vhodnější další imunizace až po 12 týdnech, pokud to situace dovolí. Důvodem je mechanismus této imunizace a buněčná imunitní odpověď po očkování BCG vakcínou, která by mohla interferovat z řadou jiných vakcinačních antigenů nebo s jejich imunitní odpovědí, a tím zhoršit výsledek imunizace BCG vakcínou s četnějším výskytem nežádoucích účinků.
Podobný závěr platí i pro očkování živými virovými vakcínami, i když u tohoto typu očkování bývá časový odstup pouze 2-4 týdny.

Interference aktivní imunizace s aplikovanými imunoglobulíny, plazmou nebo dalšími krevními deriváty obsah


Simultánní kombinovaná imunizace (pasivní i aktivní imunizace) se velmi často provádí při postexpoziční profylaxi. Pasivně získané protilátky mohou interferovat s imunitní odpovědí po očkování. Obecně však platí, že podávají-li se inaktivované nebo subjednotkové vakcíny souběžně s imunoglobulíny, dochází k nevýznamnému snížení hladiny získaných protilátek. Proto tato kombinovaná imunizace se doporučuje pro postexpoziční profylaxi, aby byla dosažena téměř bezprostřední a dlouhodobá kvalitní ochrana u osoby exponované infekcí.
Naopak stejná imunizace živými vakcínami a imunoglobulínem bývá velmi často neúspěšná, neboť výsledkem bývá absence nebo významné snížení hladiny obranných protilátek.
Proto se očkování provádí minimálně 3 až 5 měsíců po podání imunoglobulínů nebo se imunoglobulíny aplikují minimálně po 3 až 8 týdnech po očkování. Výjimkou je živá perorální poliovakcína, vakcína proti žluté zimnici a perorální tyfová vakcína, indukující imunitní odpověď, která neinterferuje s imunoglobulíny po souběžné pasivní imunizaci.
Také některé vakcinační antigeny inaktivovaných nebo subjednotkových vakcín mohou interferovat se zvýšenou hladinou imunoglobulínů (např. vakcína proti virové hepatitidě typu A). Avšak tyto interference jsou kompenzovány zvýšenou koncentrací vakcinačního antigenu, což zmírní negativní působení imunoglobulínů a výsledkem imunizace je dostatečná a účinná imunitní odpověď.

Vydáno / Aktualizováno: 29.09.2016
Kontakt | Podmínky užívání | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
petras@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2017.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit