Vkacíny a Oćkování
AKTUALITA: Sledujte týdenní aktuality ze světa o možných zdravotních rizikových situacích.
PRŮVODCE
OČKOVÁNÍM
STŘEDISKA
OČKOVÁNÍ
CENY
VAKCÍN
ZDRAVOTNÍ
POJIŠŤOVNY
EXOTICKÉ
INFEKCE
OČKOVÁNÍ
do CIZINY
CESTOVNÍ
MEDICÍNA
Přečtěte si důležité informace
AKTUALITY
ODBORNÉ PUBLIKACE
PRINCIPY OČKOVÁNÍ
PRAVIDELNÉ OČKOVÁNÍ
DOPORUČENÉ OČKOVÁNÍ
OČKOVÁNÍ do CIZINY
OČKOVÁNÍ BUDOUCNOSTI
ZÁKONNÉ NORMY
PORADNA
NAPIŠTE NÁM
 
AKTUALITY ze SVĚTA
 
 
TOPlist
PROMEŠKANÉ OČKOVÁNÍ
M.Petráš, aktualizace: 14.7.2006

Během celé imunizace, tj. během období, kdy se provádí primovakcinace i posilující vakcinace, může dojít k odložení očkování z řady důvodů. Odtud často plyne dotaz, zda po přerušení očkovacího schématu se musí očkovat od počátku nebo lze dále pokračovat podle schématu či toto schéma doplnit podáním další posilující dávky.
Na to však nelze vždy jednoznačně odpovědět, neboť volba pokračování v očkování závisí velmi často na dispozicích té či oné osoby. Existuje však určitá nápověda, která pomáhá lékaři se snadněji rozhodnout v dalším postupu.

Celosvětově není dán jednoznačný postup v případě odloženého nebo promeškaného očkování. Většinou se přistupuje k takovému očkování individuálně podle zkušeností a dostupných informací. Někdy je zbytečné opakovat celé očkování od počátku. Kdy je možné pokračovat v očkování, aniž by se takové očkování znehodnotilo, k tomu napomáhají časové intervaly mezi jednotlivými dávkami, které jsou vyzkoušené a běžně používané (zkušenost a praxe z různých očkovacích schémat v různých zemích).

Doporučené intevaly mezi očkování (promeškaný termín)
„Red Book“, 2003 Report of the Committee on Infectious Diseases (Američan Academy of Pediatrics)

Vakcíny a číslo dávky

Doporučený věk pro danou dávku vakcíny

Minimální věk pro danou dávku

Doporučený interval mezi dávkami

Minimální interval pro další dávku

Virová hepatitida typu B HBV1 (2)

Narození-2 m

Narození

1-4 m

4 t

HBV2

1-4 m

4 t

2-17 m

8 t

HBV3 (3)

6-18 m

6 m4

—

—

Záškrt, tetanus, dávivý kašel (acelulární) -DTaP1 (2)

2 m*

6 t*

2 m

4 t

DTaP2

4 m

10 t

2 m

4 t

DTaP3

6 m

14 t

6-12 m

6 m4,5

DTaP4

15-18 m

12 m

3r

6 m4

DTaP5

4-6r

4r

—

—

Haemophilus influenzae typ b
(Hib) (12,6)

2 m*

6 t*

2 m

4 t

Hib2

4 m

10 t

2 m

4 t

Hib3 (7)

6 m

14 t

6—9 m**

8 t

Hib4

12-15 m**

12 m

—

—

Inaktivované polio (IPV)1 (2) 

2 m*

6 t*

2 m

4 t

IPV2

4 m

10 t

2-14 m

4 t

IPV3

6-18 m

14 t

3,5 r

4 t

IPV4

4-6 r

18 t

—

—

Pneumokoková konjug.vakcína (PCV)16

2 m*

6 t*

2 m

4 t

PCV2

4 m

10 t

2 m

4 t

PCV3

6 m

14 t

6 m

8 t

PCV4

12-15 m

12 m

—

—

Spalničky, příušnice, zarděnky
(MMR)1

12-15 m7

12 m

3-5 r

4 t

MMR2

4-6 r***

13 m

—

—

Varicella8

12-15 m

12 m

4 t8

4 t8

Virová hepatitida typu A HAV1

≥2 r

2r

6-18 m4

6 m4

HAV2

≥30 m

30 m

—

—

Chřipka (9)

—

6 m4

1 m

4 t

Pneumokoková polysacharidová vakcína (PPV)1

—

2 r

5 r10

5 r

PPV2

7 r10

 

 

 

*v ČR raději od ukončeného 3. měsíce (po 12 týdnech od BCG vakcinace)
** v ČR je ve shodě s DTP/DTaP
*** v ČR se podává ve věku 21-25 měsíců

  1. Existují kombinované vakcíny obsahující tuto složku. V takovém případě je minimální interval mezi dávkami shodný s největším intervalem jednotlivých vakcinačních složek.
  2. HBV vakcinační složka ve vícevalentních vakcínách se nesmí podávat dříve než ve věku 6 týdnů.
  3. 3. dávka HBV vakcíny by neměla být podána dříve než za 8 týdnů po podání 2. dávky (nebo 16 týdnů po podání 1. dávky) a 3. dávka HBV by neměla být podána dětem mladším 6 měsíců.
  4. Kalendářní měsíc
  5. Minimální interval mezi 3. a 4. dávkou DTaP by měl být větší než 6 měsíců, 4. dávka DTaP nemusí být opakována, byla-li podána po více než 4 měsících po 3. dávce.
  6. Pro očkování monovakcínami proti Hib a PCV (pneumokoková konjugovaná vakcína), které bylo zahájeno po 7. měsíci věku platí menší počet dávek pro zajištění kompletního očkování.
  7. Dojde-li k situaci, že je třeba podat vakcínu proti spalničkám dříve než ve věku 12 měsíců, pak se tato dávka nepočítá do základního očkování a to se provádí jako od počátku, tj. podají 2 dávky vakcíny.
  8. Dětem ve věku 12 měsíců až 13 let se podává pouze jedna dávka vakcíny proti planým neštovicím. Osobám starším 13 let se podávají 2 dávky v intervalu 4 týdnů.
  9. Dětem ve věku 6 měsíců až 9 let se obvykle podávají 2 dávky chřipkové vakcíny, které jsou očkovávány proti chřipce poprvé. Osoby starší 18 měsíců, které byly v minulosti očkovány proti chřipce se očkují pouze jednou dávkou. Toto pravidlo je upřesněno příbalovou informací uváděnou výrobce dané chřipkové vakcíny. Navíc v ČR se děti očkují vždy 2 dávkami bez ohledu na předešlý stav očkování proti chřipce.
  10. Druhá dávka pneumokokové polysacharidové vakcíny PPV se doporučuje osobám exponovaným vysokému riziku této nákazy a osobám, u nichž dojde rychlému poklesu protilátek. Revakcinace se provádí po 3 letech (u nás po 5 letech) u dětí mladších 10 let, které jsou vystaveny tomuto riziku.
Očkování proti DTP a Hib infekcím

Mezi podáním první a 2. dávky DTP vakcíny je vhodné dodržet časový odstup 4 až 6 týdnů, výjiměčně je možné až 2 měsíců. Nestihne-li se podat do 2 měsíců po podání 1. dávky DTP vakcína, je nutné provést přeočkování, tj. očkování od počátku. Třetí dávku DTP vakcíny lze aplikovat nejpozději do 6 měsíců po podání 2. vakcinační dávky. Nestihne-li se z jakéhokoli důvodu podat 4. dávku ve věku 18 až 20 měsíců, aplikuje se v nejbližším možném termínu, nejpozději však do konce 2. roku života.
Podobné intervaly platí i pro očkování proti Hib infekcím. Třetí dávka Hib vakcíny se doporučuje aplikovat nejpozději do věku 6 měsíců, neboť při pozdější aplikaci dochází k delšímu období, kdy očkované dítě není dostatečně chráněno před těmito nákazami. V případě, že 2. dávka Hib vakcíny byla promeškána a dítě je starší 6 měsíců, pak se základní očkování provádí od počátku a to podáním pouhých 2 dávek v intervalu 1 až 2 měsíců (ve shodě s podáváním DTP vakcíny, pokud to situace dovolí). Promešká-li se aplikace 3. dávky Hib vakcíny (tj. později než 6 měsíců po podání 2. dávky podle řádného schématu), aplikují se rovněž jen 2 dávky základního očkování. Promešká-li se z jakéhokoli důvodu očkování proti Hib u dětí mladších 1 roku, následně se provádí základní očkování podáním pouze jediné dávky této vakcíny. Čtvrtá dávka představuje posilující očkování (booster) a vzhledem k tomu, že nebývá povinná, dojde-li k proměškání termínu její aplikace, je možné ji podat později bez časového omezení, anižby se muselo provést opětovné základní očkování.
Posilující očkování proti DTP (tj. aplikace 5. dávky) se provádí nejpozději do konce 6. roku dítěte, neboť vakcinační složka proti záškrtu by mohla u dětí starších vyvolat více nežádoucích účinků. Posilující očkování v pozdějším věku (od 7. roku) se provádí monovakcínami (nebo divakcínami) proti tetanu a záškrtu (určenou pro dospělé osoby, tj. se sníženou koncentrací vakcinační složky proti záškrtu), a je-li třeba používá se trivakcína DTaP s acelulární složkou vůči dávivému kašli.
Promešká-li se termín dalšího posilujícího očkování proti tetanu ve 14. roce života (celý rok), je nutné provést základní očkování proti tetanu od počátku, tj. 2. dávka se aplikuje po 6 týdnech a 3. dávka po 6 měsících.

Očkování proti tuberkulóze

Promeškané očkování vůči TBC není definováno. Vzhledem k tomu, že ve 2. a 11. roce se provádí přeočkování (neboli revakcinace, tj. očkování od počátku) u dětí, u kterých byla zjištěna negativita na TBC po provedení tuberkulínového testu, nejedná se o promeškané očkování. Pouze v případě odložené primovakcinace po narození, platí, že očkování proti TBC se provádí v nejbližším možném termínu.
Očkování proti virové heaptitidě typu B

Druhá dávka vakcíny proti virové hepatitidě typu B by měla být aplikována nejpozději do 2 měsíců po podání první dávky. V opačném případě dojde k promeškání a je třeba očkovat od počátku. Třetí dávku, řádně podávanou v 6. měsíci od zahájení primovakcinace, lze aplikovat nejpozději do 12 měsíců po zahájení tohoto očkování. Dojde-li k promeškání tohoto nejzazšího termínu je třeba provést HBV primovakcinaci od počátku nebo podat další dodatečnou dávku (či dávky), pro dosažení úplné séroprotekce (se sérologickou kontrolou).
Posilující očkování lze předpokládat po 5 až 10 letech. Tento termín však nebyl definitivně určen, i když podle SZO toto posilující očkování není nutné.

Očkování proti dětské přenosné obrně

Očkování proti dětské přenosné obrně se provádí obvykle perorální vakcínou v termínu vyhlášeném hlavním hygienikem (v březnu a květnu). Pokud nelze dítě očkovat v daném termínu, provádí se v následujícím. Jednotlivé vakcinační dávky musí na sebe navazovat tak, aby dítě dostalo všech 5 dávek nejpozději do 14. roku. Jedinou podmínkou zůstává, že 3. dávka (neboli 1. booster) se podává ve stejném roce jako dávka 2. nebo jako dávka 4. (neboli jako 2. booster dávka).
Druhá dávka inaktivované vakcíny (IPV) se podává nejpozději do 2 měsíců po podávní první vakcinační dávky a třetí dávka se podává osobám mladším 18 let nejpozději do 18 měsíců po podání 2. dávky a osobám starším 18 let nejpozději do 12 měsíců. Posilující očkování je třeba provést nejpozději do 6 let před nástupem školní docházky (u dospělých není booster vyžadován).

Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám

Druhá dávka základního očkování (nebo jako první posilující očkování) se podává nejpozději před nástupem do dětského kolektivu (mateřské školy, základní školy).

TOPlist