Normální těhotenství představuje zcela ojedinělý vysoce ucelený a stále se vyvíjející imunologický stav, ve kterém dochází souhrou imunitního, hormonálního a centrálně nervového systému k rozvoji imunitních reakcí. Složitými vzájemně působícími regulačními mechanismy dochází k rozvoji a dozrávání plodu.
Složitý imunologický mechanismus ve zcela zdravém jedinci bdí nad rozpoznáváním vlastních a cizích tkání, organismů, buněk a navíc to, co organismu škodí a nepatří do něho, zpracovává, zneškodňuje a vylučuje. Plod v matčině těle přežívá přesto, že oplozená mateřská buňka je z poloviny otcova původu, což pro matku představuje cizorodé látky. K ochraně plodu proti útokům matčiny imunity slouží nesmírně složitá soustava řídících mechanizmů uvnitř dělohy, a pokud vše probíhá správně, matka donosí plod bez komplikací a porodí zdravé dítě.
Žena by před otěhotněním měla znát svůj imunologický stav vzhledem k rizikovým infekčním onemocněním. To znamená vyšetření indikátorů virové hepatitidy typu B, sérologii syfilis (tato vyšetření se v České republice standardně provádějí), zarděnek, toxoplasmózy, cytomegalovirové infekce, ale také spalniček a příušnic. Některým nákazám lze předejít preventivně očkováním, zejména proti zarděnkám a proti virové hepatitidě typu B.

Lékař očkující těhotnou ženu by měl zvážit tato hlediska:
1) Těhotenství posouzené gynekologem musí být fyziologické, při sebemenším náznaku rizikového těhotenství je nutné od očkování ustoupit.
2) Před očkováním těhotné ženy by se mělo dbát na zvážení možného rizika imunizace vzhledem k riziku způsobeného případným infekčním onemocněním.
3) V době očkování nesmí existovat pro těhotnou ženu žádná kontraindikace pro podání příslušné vakcíny.
4) O tom, zda očkovat nebo neočkovat těhotnou ženu před cestou do exotické krajiny napomáhá rozhodnout známá dlouhodobá epidemiologická situace cílové oblasti.
5) K očkování těhotné ženy je nutné přistupovat individuálně.
6) Rozhodujícím faktorem pro očkování je charakter vakcíny. Živé oslabené vakcíny nejsou většinou pro těhotné ženy doporučovány. Inaktivované, subjednotkové vakcíny virové, bakteriální a anatoxiny se mohou těhotným ženám podávat po zvážení individuálních hledisek odborným lékařem.

Často se v příbalové informaci nebo v SPC očkovací látky uvádí, že klinická studie sledující bezpečnost a účinnost očkování příslušnou vakcínou nebyla u těhotných žen prováděna, ale že z dosažených zkušeností není znám vliv očkování na plod. V příbalových letácích inaktivovaných vakcín se obvykle setkáváme s touto informací: všeobecně je riziko poškození plodu po podání inaktivované vakcíny považováno za zanedbatelné.

Vakcína proti virové hepatitidě typu A
se užívá v ČR pro očkování rizikových skupin (např. kontakty infikovaných osob, zdravotníci, cestovatelé do oblastí s vysokou prevalencí onemocnění, hemofilici a j.). Těhotné ženy lze očkovat, ale je nutno zvážit riziko a přínos očkování.

Vakcína proti virové hepatitidě typu B (HBV)
je určena rizikovým skupinám (osoby přicházející do styku s lidským biologickým materiálem, novorozenci matek, které onemocněly v posledním trimestru těhotenství HBV, nebo které jsou nosičkami HBsAg, osoby s hemodialyzační léčbou, osoby v kontaktu s infikovanou osobou, cestovatelé do oblastí s vysokým výskytem VHB, osoby s rizikovým chováním) a od poloviny tohoto roku je rovněž určena všem nově narozeným dětm a dětem mladším 13 let. Toto očkování se doporučuje těhotným ženám, u nichž existuje riziko infekce HBV. Většina odborníků však upřednostňuje odložit očkování na 2. a 3. trimestr těhotenství, ačkoliv nebyl zaznamenán žádný negativní vliv na plod po očkování již v 1. trimestru.

Vakcína proti chřipce
je obecně doporučována osobám s chronickým nespecifickým onemocněním dýchacích cest, s chronickým onemocněním srdce, cév a ledvin, diabetem a osobám pracujícím ve zvýšeném nebezpečí infekce chřipkou (zdravotníci, personál zařízení sociální péče). Není doporučeno očkovat těhotné ženy v 1. trimetru (podle některých odborníků v 1. polovině) těhotenství, pokud to není nezbytně nutné, např. rizikové skupiny. Očkování proti chřipce v 2. a 3. trimestru, resp. 2. polovině těhotenství je možné.
Vakcína proti dětské přenosné obrně. Touto inaktivovanou vakcínou lze v případě nutnosti očkovat těhotné ženy, které jsou vystaveny riziku poliomyelitidy.

Vakcína proti klíšťové encefalitidě
je určena dětem a dospělým před pobytem, kde může dojít ke kontaktu s infikovaným klíštětem. Těhotné ženy lze očkovat, ale je nutno zvážit riziko a přínos očkování.

Vakcína proti japonské encefalitidě
je doporučena osobám, které pobývají delší dobu na venkově v oblastech s endemickým výskytem japonské encefalitidy. Riziko onemocnění je pro běžné cestovatele velmi nízké. Těhotné ženy lze očkovat, ale je nutné pečlivě zvážit jeho riziko.

Vakcína proti vzteklině
je určena pro preexpoziční očkování osob cestujících do oblastí endemického výskytu a dále pro postexpoziční očkování u osob, u nichž došlo k pokousání nebo jinému kontaktu s podezřelým zvířetem nebo zvířetem s příznaky vztekliny. Těhotné ženy lze postexpozičně očkovat, existuje-li vysoce pravděpodobné riziko nákazy vzteklinou. Profylaktické (preexpoziční) očkování a přeočkování je v době těhotenství kontraindikováno.