Nežádoucí účinky po očkování perorální vakcínou proti dětské přenosné obrně

V březnu a květnu se provádí celoplošné kampaňovité očkování proti dětské přenosné obrně. Protože se u nás stále prioritně používá perorální živá vakcína, informace zveřejněné v "Pediatrie pro praxi 2005;1:33-34" jsou dnes nejen aktuální ale i souhrnné.

Očkování proti dětské obrně živou perorální vakcínou bylo v tehdejším Československu zavedeno v roce 1960. Od té doby se tato infekce na našem území kromě dovezených případů nevyskytuje. Tato vakcína se do roku 1993 aplikovala v jarních měsících v oddělených sériích - typ 1 polioviru v březnu a typ 2 a 3 v květnu.

Od roku 1993 vakcína obsahuje všechny tři typy v jedné směsi, ve které je z důvodu vzájemné interference posílena složka typu 1, takže je její koncentrace asi 10krát vyšší v porovnání s ostatními typy.

Očkování proti obrně je obecně velmi dobře snášeno a jen výjimečně se po očkování vyskytne přechodně zvýšená teplota a řidší stolice. V posledních deseti letech (po roce 1993) se však lékaři setkávají s případy časné reakce po očkování.

Tato reakce se dostaví v krátkém odstupu po očkování (za 1 až 7 dnů) a je charakterizována chabostí, často i bolestivostí dolních končetin, neschopností se postavit a lézt. Při neurologickém vyšetření se prokáže pouze přechodná porucha hybnosti dolních končetin, která během krátké doby vymizí.

Léčebně se při této opravdu vzácné komplikaci podávají protizánětlivé léky a děti se udržují v tělesném klidu. Důležité je děti po této reakci očkovat dále jen neživou poliovakcínou.