Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Očkování imunodeficitních dětí a dětí s primární imunodeficiencí (Očkování ve zvláštní situaci - díl 2.)

V posledních třiceti letech se došlo k významnému nárůstu podmínek, které vyvolávají imunodeficit: transplantace orgánů, imunosupresivní léčba, dlouhodobé užívání kortikoidů, HIV nákaza a další. Zvýšený počet dětí i dospělých, kteří trpí tímto postižením. se stává vnímavým k infekčním agens, a proto je očkování může před nimi chránit. Před volbou imunoprofylaxe pro daného jedince je třeba odhadnout správně a pečlivě následující body: intenzitu a délku doby imunosuprese, rizika onemocnění a prospěch (nebo potencionální riziko) očkování, předešlé zkušenosti s použitím imunologických přípravků u imunosuprimovaného pacienta. Obecně platí, že inaktivované vakcíny a anatoxíny lze podávat podobně jako zdravým jedincům; živé vakcíny (virové nebo bakteriální) by se podávat neměly. Očkování osob v blízkém domácím kontaktu s těmito imunosuprimovanými pacienty, zejména živými virovými vakcínami, by mělo být striktně zhodnoceno vzhledem k možnosti přenosu a šíření vakcinačních virů, jako např. při používání OPV vakcíny (1). U dětí, které užívají substituční protilátkovou imunoterapii (podávání imunoglobulínů), se očkování nesmí provádět; časový odstup mezi léčbou imunoglobulíny a podáním vakcíny se musí hodnotit pro každý přípravek zvlášť (2).

Imunizace je důležitým prostředkem k získání aktivní ochrany u dětí i dospělých s vrozenou imunodeficiencí, avšak B nebo T-buněčný imunodeficit může změnit účinnost vakcíny a zvýšit riziko nežádoucích účinků po očkování.
BCG vakcína podaná těmto dětem může často způsobit systémovou diseminaci vakcinačního mykobakteria nebo lokálně regionální komplikace (3,4). Aby se předešlo možným komplikacím po BCG očkování, které by mohlo být fatální, se u děti s příslibem imunodeficience v rodinné anamnéze (např. sourozenec se syndromem náhlého úmrtí nebo u něhož došlo k rozvoji abnormálního vývoje vakcinační jizvy) toto očkování odkládá do doby, kdy je jejich stav imunokompetence vyjasní.

Živá vakcína proti dětské přenosné obrně (OPV) se nesmí podávat dětem s vrozenou imunodeficiencí, protože u nich existuje zvýšené riziko vzniku paralytické poliomyelitidy v souvislosti s očkováním a navíc u nich dochází k dlouhodobému vylučování viru. To platí i pro osoby v dlouhodobém domácím kontaktu s imunosuprimovaným pacientem, neboť existuje zvýšené riziko šíření viru po dobu až 4 týdnů (1). Ostatní očkování jako např. proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, proti žluté zimnici je kontraindikováno u dětí s T buněčným deficitem, avšak neexistuje žádná kontraindikace pro toto očkování pro osoby v blízkém domácím kontaktu s imunodeficitním pacientem, protože vakcinační virus není dále šířen z očkovaného jedince (1). Atenuovaná živá vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám může být podána dětem s mírným protilátkovým imunodeficitem (1).

Vakcínu proti planým neštovicím lze podávat dětem s mírným protilátkovým deficitem, ale jinak je kontraindikována u všech osob s buněčným deficitem (5). Očkování osob v blízkém domácím kontaktu s imunodeficitním dítětem naopak snižuje riziko této nákazy pro pacienty se změněnou imunitní odpovědí. V případě vzniku postvakcinačních kožních lézí by očkované osoby neměly přijít do kontaktu s imunosuprimovanými pacienty.

Každoroční očkování proti chřipce (v podzimním období) je bezpečné a je indikované i pro pacienty s vrozeným imunodeficitem, u nichž existuje vyšší riziko smrtnosti na chřipku. (6) Vakcínu je vhodné podávat i osobám v blízkém kontaktu s tímto pacientem, což snižuje riziko nákazy.

Děti s imunodeficitem komplementu mohou být očkovány všemi vakcínami zařazenými do očkovacího kalendáře; existuje přesná indikace pro očkování proti meningokokovým nákazám, Haemophilus influenzae typu b (Hib) a pneumokokovým nákazám (7).

Děti s defektem fagocytózy nesmí být očkovány vakcíny BCG, ale jinak mohou být očkovány všemi ostatními vakcínami podle očkovacího kalendáře (8). Protektivní odpověď po očkování takovýchto pacientů nemusí být vždy přiměřený: titry protilátek mohou být nedostatečné a nebo mohou rychleji klesat než u zdravých jedinců. Proto u těchto pacientů může i po očkování dojít k zachování vnímavosti vůči těmto nákazám, a proto se doporučuje u nich provádět sérologické vyšetření , aby se zjistil stav protilátek po očkování; dodatečné podání další dávky vakcíny nebo zvýšené dávky vakcíny může být v některých případech nezbytné a to dokonce i když získaná imunitní odpověď není optimální. V případě expozice infekčního onemocnění by měli být tito pacienti považováni za stále vnímavé a měla by jim případně provedena pasivní imunizace, pokud je dostupná (9,5).

Literatura:
Další informace najdete v prémiovém obsahu

Vydáno / Aktualizováno: 22.05.2006
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit