Dávivý kašel v České republice

Od roku 1958 se v České republice (respektive v bývalém Československu) očkují novorozenci pravidelně proti dávivému kašli. Již během prvních tří let se snížila incidence dávivého kašle v celé populaci o minimálně 80%, tj. z původní průměrné incidence 350 případů onemocnění na 100.000 obyvatel do roku 1958 se v roce 1961 snížila na 34 případů na 100.000 obyvatel. Až do 90. let minulého století byl trend vývoje výskytu tohoto onemocnění v české populaci prakticky pouze klesající. Od roku 1992 se vývoj trendu změnil a dochází tak k relativně mírnému nárůstu. Proč se tomu tak děje souvisí pravděpodobně s tím, že v proočkované populaci (tj. osoby mladší 20 let) vnímavé k dávivému kašli působí vedle individuální také kolektivní ochrana vytvořená po očkování, která se snadno prolomí v případě, že se v populaci objeví zdroj nákazy (zpravidla imigrant - nositel nebo nemocná osoba ze zemí, kde stále přetrvává vysoké riziko tohoto infekčního onemocnění). Kromě toho žádné očkování neposkytuje jistou spolehlivou individuální ochranu u všech očkovanců. Původní tradiční bakterínová vakcína proti dávivému kašli používaná u nás až do roku 2000 byla konstruována na naše prostředí a zajišťovala minimálně 15letou ochranu po očkování (tj. ochranu osob mladších 20 let). V roce 2000 byla tato vakcína nahrazena zahraniční bakterínovou vakcínou a od roku 2006 se používá již acelulární (nebuněčná) vakcína proti dávivému kašli. Potřeba zavedení booster (posilující) dávky vakcíny proti dávivému kašli se uplatnila v zemích, kde se acelulární vakcína používá již po dobu několika let. Poznatky totiž vedou k tomu, že acelulární vakcína poskytuje nejen nižší ochranu (zhruba 80%) ve srovnání s některými celobuněčnými vakcínami (95%), ale vyvolává i krátkodobější ochranu po dobu 6-10 let. Významnou vlastností acelulární vakcíny je možnost jejího používání u osob starších 7 let (tj. u starších dětí, dospívajících a dospělých osob), je-li koncentrace vakcíny poloviční ve srovnání s dětskou verzí. Tato možnost u tradiční celobuněčné vakcíny nebyla, neboť ani při nízkých vakcinačních koncentrací nebyla dospělými osobami dobře tolerována.
Stávající situace výskytu dávivého kašle v České republice není nikterak závažná a zavedení posilující dávky do pravidelného očkování představuje pojistku ochrany zejména u dětí očkovaných acelulární vakcínou od roku 2006.