Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Moderní očkovací kalendář

Vzhledem k tomu, že stále přibývají další nová dětská očkování, vzniká dilema jak s nimi naložit, kdy je zařadit do dětského očkovacího kalendáře (ať už jako pravidelná nebo doporučená) tak, aby to bylo pro dítě, rodiče i lékaře únosné.
Nové i původní poznatky a zkušenosti vedou k zachování principů očkovacího kalendáře:

  • respektovat dlouhodobou epidemiologickou situaci,
  • respektovat maximální efektivní využití příslušného očkování s ohledem na věk a zralost imunitního systému očkovance,
  • respektovat a odlišovat společenskou a individuální potřebu pravidelného očkování.

Pravidelné (nejčastěji dětské) očkování je možné rozdělit do dvou kategorií:

  • povinné pravidelné - hrazené státem, společenská nebo celosvětová potřeba (eradikace či eliminace dětských infekcí); Nnově by mezi povinná pravidelná bylo možné zařadit jen očkování proti: tetanu, záškrtu, dávivému kašli, hemofilovým nákazám typu b, dětské přenosné obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám a tuberkulóze.
  • dobrovolné pravidelné - hrazená pojišťovnou dle přání rodiče či očkovance (individuální prevence dle zdravotního rizika či potřeby); očkování proti pneumokokovým a/nebo meningokokovým nákazám, hepatitidě typu B a papilomavirovým nákazám.

Doporučená dobrovolná očkování - hrazena očkovancem (rodičem):
- Chřipka, klíšťová encefalitida, hepatitida typu A, plané neštovice, rotavirové nákazy

Návrh moderního očkovacího kalendáře, 
ohleduplného k věku a zralosti očkovance
Rok
Měsíc
Povinné pravidelné 
očkování
Dobrovolné pravidelné 
očkování
DTaP-IPV/Hib (1)
BCG 
(2)
MMR 
(3)
Pneumo
(4)
Meningo
(5)
HBV 
(6)
HPV 
(7)
1
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1
             
2
             
3
 
Ve 3. měsíci, nejlépe ve věku 10 týdnů
         
4
             
5
             
6
Od počátku 6. měsíce – 
1. dávka
   
Od počátku 6. měsíce – 
1. dávka
     
7
             
8
Min. 2měsíční interval – 
2.dávka
   
Min. 2měsíční interval – 2.dávka
     
9
             
10
             
11
             
12
             
2
Min. 6měsíční interval – 
3. dávka
ve 2.-3. roce revakcinace 
 
Min. 6měsíční interval – 
3. dávka
Po 12. měsíci – 
1 dávka
   
3
   
Ve 3.roce - 2 dávky 
       
4
             
5
V 5.roce Tdap – 4. dávka
           
6-9
             
10
V 10.roce Tdap-IPV – 5. dávka
           
11-15
         
3dávkové očkování 
3dávkové očkování 
16-20
             
21-25
Tdap – 6.dávka
           

Povinné pravidelné očkování:
(1) DTaP-IPV/Hib (očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, hemofilovým nákazám a dětské přenosné obrně)

  • posun zahájení očkování v 5.-7. měsíci
  • základní očkování pouze 2 dávky v minimálním intervalu 2 měsíců
  • 3. dávka ve druhém roce života, nejlépe po 6 měsících po základním očkování
  • Tdap - vakcína s redukovaným množstvím vakcinačních antigenů v 5. roce, lépe tolerována a dostatečně imunogenní
  • Tdap-IPV v 10. roce
  • Tdap -ve věku 20-25 let, zejména u mladých žen ve fertilním věku, před otěhotněním (plánovaná ochrana novorozenců)
  • T (tetanická vakcína) - každých dalších 15 let

(2) MMR (očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám)

  • zahájit po dosažení 24 měsíců, nejlépe před nástupem do dětského kolektivu (mateřská škola); významně lepší tolerance tohoto očkování
  • druhá dávka 6-12 měsíců po podání první

(3) BCG (očkování proti tuberkulóze)

  • očkovat nejlépe v 10. týdnu věku, nebo ve třetím měsíci života, pouze ty děti, u kterých není pochyba imunodeficitu (rodinná anamnéze, prospívání apod.)
  • revakcinace nebo zahájení vakcinace u dětí tuberkulín negativních, neočkovaných dříve, ohrožené rizikem TBC

Dobrovolné pravidelné očkování:
(4) Pneumo (očkování proti pneumokokovým nákazám)

  • zahájit obdobně jako DTP-Hib/IPV (současně nebo lépe odděleně ve 14denním intervalu)
  • základní dvě dávky v minimálně 2měsíčním intervalu
  • jedna posilující ve druhém roce života, nejlépe 6-12 měsíců po základním očkování

(5) Meningo (očkování proti meningokokovým nákazám)

  • očkovat jednou dávkou ve věku 7-24 měsíců

(6) HBV (očkování proti hepatitidě typu B)

  • očkovat ve věku 11-15 let (např. 12 let), kromě novorozenců HBsAg pozitivních matek; maximální efektivní využití ochrany po očkování
  • očkovat monovakcínou ve schématu 0-1-6 měsíců

(7) HPV (očkování proti papilomavirovým nákazám)

  • očkovat ve věku 11-15 let (např. 13 let)
  • očkovat ve schématu 0-2-6, např. po dokončeném očkování HBV

Moderní schéma očkování vychází z následujících obecně platných poznatků:

  • BCG očkování je nejúčinnější v 10. týdnu věku
  • podávání dvou dávek DTaP/Hib+IPV v intervalu ne kratším než 2 měsíce umožňuje dosažení nejlepší imunogenity; zahajuje-li se očkování ve věku starším 5 měsíců, je efekt zmnohonásoben
  • HBV očkování malých dětí (vyjma dětí HBsAg pozitivních matek) nemá opodstatnění; riziko této hepatitidy nastupuje s obdobím experimentování, tj. dospívání; v té době nemusí být všechny děti spolehlivě chráněny, neboť děti očkované do jednoho roku po narození mívají sníženou imunitní odpověď, naopak děti očkované ve věku 10-15 let patří mezi dobré respondenty tohoto očkování
  • očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám je významně lépe tolerované u dětí starších 2 let, které na něj rovněž lépe odpovídají; stávající epidemiologická situace by měla umožnit posun tohoto očkování z původních 15 měsíců na 24 měsíců; určitě je vhodné toto očkování dokončit před nástupem do dětského kolektivu (mateřská škola)
  • očkování některými pneumokokovými konjugovanými vakcínami prokazuje spolehlivou ochranu ve schématu 2+1 (bez ohledu na jeho zahájení), tj. ve shodě s DTaP očkováním


Co nového by přeneslo moderních schéma očkování?

  1. nižší počet povinného očkování při zachování principu společensky nutného očkování
  2. významná finanční úspora státem hrazeného očkování (minimálně o 150-200 miliónů ročně podle volby vakcíny a dohody s dodavatelem)
  3. větší flexibilita rozhodování rodičů či očkovanců o individuální potřebě daného očkování
  4. maximální efektivnost dětského očkování plynoucí z věkové zralosti imunitního systému při aplikaci menšího počtu vakcinačních dávek
  5. delší doba pro zvážení vhodnosti BCG očkování při docílení jeho nejvyšší účinnosti; vyšší flexibilita intervalu mezi BCG a následujícím očkováním pro zamezení případných druhotných komplikací
  6. minimalizace rizika nežádoucích účinků právě ve vztahu s věkem a vyzrálostí imunitního systému
  7. využívání transplacentárního přenosu mateřských protilátek matek očkovaných v 25 letech proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli
  8. efektivní využití očkování proti hepatitidě typu B, tj. očkování v čase před očekávatelným zvýšeným rizikem
  9. možnost rozšíření dobrovolného pravidelného očkování o očkování proti meningokokovým a papilomavirovým nákazám - při rozhodování rodiče a očkovance

Omezení moderního schématu očkování

  1. prodloužení dětské vnímavosti vůči dávivému kašli, hemofilovým nákazám typu b o 1-2 měsíce; částečná kompenzace nově očkovaných budoucích matek ve věku 25 let proti dávivému kašli
  2. novorozenci HBsAg pozitivních matek by měli být očkováni podle stávajícího platného schématu s ohledem na riziko vzniku chronické hepatitidy (tj. schéma EPI)
Vydáno / Aktualizováno: 08.02.2010
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit