Sérologie a očkování

V praxi používané očkování spolehlivě vyvolává u většiny očkovanců dostatečnou imunitní odpověď, jejímž obrazem je tvorba hladin specifických protilátek.

U některých očkování, jako je očkování proti tetanu, záškrtu, klíšťové encefalitidě, virové hepatitidě typu B, zarděnkám či spalničkám, existuje vztah mezi hladinami protilátek a postvakcinační ochranou. Přesto tato korelace dosud schází - a možná tomu bude i v budoucnu - u očkování proti dávivému kašli, příušnicím, choleře nebo papilomavirovým nákazám. Příčinou je skutečnost, že protilátková odpověď se na postvakcinační ochraně podílí jen z části. Zatím schází dostatek poznatků o buněčné imunitě stimulované očkováním. Příkladem může být nejnovější poznatek paměťových B buněk nesoucích IgA protilátky specifické vůči dávivému kašli, které jsou stimulované buď přirozenou infekcí nebo očkováním celobuněčnou vakcínou, avšak schází po očkování acelulární vakcínou. To by napomáhalo vysvětlit horší protektivní účinek po očkování acelulární vakcínou, přestože specifických IgG protilátek indukuje dostatek.

Naštěstí u těch očkování, kde známe korelaci či vztah mezi ochranou a minimální séroprotektivní hladinou protilátek, lze využívat sérologické vyšetření pro hodnocení kvality bezprostřední či dlouhodobé postvakcinační imunity. V takovém případě se obvykle sérologie provádí minimálně 4 týdny po očkování, ovšem lepší výsledek lze očekávat až 2 měsíce po něm. Příkladem ověření bývá relativně často očkování proti tetanu nebo klíšťové encefalitidě, provedené v minulosti.

Pokud došlo k překročení časového limitu pro aplikaci posilující dávky, běžně se v praxi stává, že lékař před očkováním nechá provést sérologické ověření množství protilátek, na základě něhož se následně rozhoduje pro podání jedné posilující dávky nebo kompletního očkování od počátku vícero dávkami. Tento postup je možný, nicméně není ekonomický a někdy se může stát až nebezpečným. Sérologické výsledky před očkováním mohou totiž potvrzovat nízké hladiny protilátek, což vede k opakování celého očkování od počátku. Díky první dávce, kterou očkovanec dobře toleruje, může dojít k masivní obnově protilátkové odpovědi v důsledku stále přetrvávající imunologické paměti. Každé další následné očkování v rámci opakované primovakcinace může vést ke vzniku imunokomplexů z obnovených protilátek a nově podaným antigenem, a tím se zvyšuje riziko reakcí přecitlivělosti 2. a 3. stupně. Relativně častým pozorovaným jevem se tak stává snížená tolerance následného očkování. Tomu lze předejít vhodnější volbou sérologie, provedené nikoli před očkováním, ale naopak po něm.

Bylo-li nové posilující očkování promeškáno o více než 10 let než je řádné doporučení (legislativa či výrobce), stává se dokonce nutné sérologické ověření provádět déle než 6 měsíců po novém booster očkování. Důvodem je to, že časná sérologie neprozradí, zda nové očkování se chová jako první dávka opakované primovakcinace nebo jako booster dávka. Je-li výsledek takovéto pozdní sérologie pozitivní, je zcela jisté, že v minulosti indukovaná imunologická paměť bohatě přetrvala do aktuální doby a provedenou imunizaci lze bezpečně hodnotit jako řádné posilující očkování. V opačném případě je třeba dokončit opakovanou primovakcinaci podáním zbývajících dávek.

Sérologie před očkováním lze vhodně využívat u těch osob, pro které je zamýšlené očkování hůře tolerované (osobní anamnéza předešlého očkování), nebo existuje předpoklad, že by na něj nemuseli dostatečně odpovídat (obvykle aktuální imunosupresivní léčba, či imunodeficience). Výsledky prevakcinační sérologie pomáhají v praxi pro plánované odložení očkování o několik měsíců až rok v kontextu aktuálního zdravotního stavu jednotlivce, či určení individuální vnímavosti k příslušné infekci.
Také jedincům, kteří nemají záznam o předešlém očkování a nepamatují si, čím byli v minulosti očkováni, může prevakcinační sérologie pomoci v rozhodování, zda stačí aktuálně podat jen jednu posilující dávku příslušné vakcíny, nebo raději zvolit celé očkování. Nejčastěji se tento postup volí u dětí cizinců, jejichž záznamy o dětském očkování schází.

Sérologické vyšetření lze využívat nejen pro ověření postvakcinační imunity, ale také pro zhodnocení vhodnosti voleného očkování, nebo zda aktuální očkování zafungovalo jako booster nebo opakovaná primovakcinace.