Prospektivní mezinárodní multicentrická studie (ve Francii, Německu, Spojených státech a Kanadě), která sledovala výskyt dávivého kašle u dětí mladších 6 měsíců, zachytila 95 indexovaných případů a 404 zdrojových kontaktních případů. Nejčastěji onemocněly děti v průměrném věku 2,9 měsíců.
Nejčastějším zdrojem dávivého kašle pro kojence se stali rodiče (55 %). Od sourozenců se kojenci nakazili v 16 % a od vzdálených příbuzných: teta, strýc v 10 % a prarodiče v 6 %.
Podobné výsledky se potvrdily i další studií. Nejrizikovějším pro kojence byla matka (32 %), sourozenci (20 %), otec (15 %) a prarodiče (8 %).
Všechny uvedená rizika lze dramaticky snížit nebo eliminovat očkováním proti dávivému kašli. Není-li možné očkovat novorozence nebo kojence z jakéhokoli důvodu (zdravotní stav, nedonošenost, váhání rodičů apod.), zůstává nejvhodnější obranou očkování osob v nejbližším okolí kojence (tzv. "cocoon" očkování). Místo novorozence nebo kojence se očkuje jednou dávkou vakcíny Adacel/Boostrix nejlépe matka a otec; sourozenci zpravidla bývají ještě chráněni svým dětským očkováním, čímž brání přenosu dávivého kašle. Očkování dospělých je vhodné ještě před narozením, tj. matka nejlépe před otěhotněním (případně během těhotenství) a otec před porodem. Dokonce očkuje-li se matka před otěhotněním, má šanci předat mateřskou imunitu svému novorozenci, která ho může chránit až 4-6 měsíců po narození. Právě novorozenci a kojenci mladší 4 měsíců podléhají dávivému kašli nejčastěji.
Očkování proti dávivému kašli je dosud jediným systémovým řešením tohoto problému.