Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Riziko zvýšeného výskytu pásového oparu

V roce 1998 Světová zdravotnická organizace doporučil zavést do národního očkovacího kalendáře pravidelné očkování dětí ve věku 12-18 měsíců proti planým neštovicím. Díky tomu se skutečně v mnoha zemích nebo regionech, jako je Bavorsko v Německu nebo Navarre ve Španělsku, potvrdil dramatický pokles tohoto onemocnění.
Existuje však Hope-Simpsonova hypotéza (Hope-Simpson RE 1965), která tvrdí, že opakovanou expozicí divokým virem planých neštovic se posiluje specifická buněčná imunita zprostředkovaná zejména T-buňkami, a tím se jedinec chrání vůči endogenní infekci vyvolané stejným virem v podobě pásového oparu. Rostoucí trend pásového oparu se potvrdil v zemích s plošným očkováním proti planým neštovicím jako je Anglie, Finsko, Spojené státy a Austrálie. Nicméně některé práce naznačily obecný rostoucí trend výskytu pásového oparu u starších 40 let, nezávisle na plošném očkování proti planým neštovicím (Russell ML 2013, Carville KS 2010, Wu PY 2013).

Velmi zajímavé výsledky ekologického průzkumu přinesli autoři Kelly a spol. (Kelly HA 2014). V Austrálii se očkování proti planým neštovicím zařadilo do dětského kalendáře až na konci roku 2005, tj. očkují se děti mladší 18 měsíců a doočkovávají se děti ve věku 10-14 let. Proočkovanost dětí ve státě Victoria dosáhla minimálně 70 %. Na základě databáze National Home Doctor Service byla vyhodnocena incidence planých neštovic a pásového oparu v letech 1998-2011 ve státě Victoria. Vliv plošného očkování dětí proti planým neštovicím byl stanoven díky výskytu obou onemocnění v období před zahájením plošného očkování (do roku 2000), v období dostupnosti očkování proti planým neštovicím (200-2005) a po zavedení plošného očkování (po roce 2005).

Plošné očkování proti planým neštovicím přispělo ke snížení rizika výskytu planých neštovic v celé populaci z 5,2 na 1.000 pacientů v roce 1998 na 2,5 na 1.000 pacientů v roce 2012. V souladu s uvedenou hypotézou byl však pozorován nárůst rizika pásového oparu u osob starších 50 let, tj. z 1,0 v roce 1998 na 1,8 v roce 2012 na 1.000 pacientů. K němu dokonce docházelo už v období 2000-2005, kdy bylo očkování proti planým neštovicím prováděno pouze jako doporučené, nikoli plošně.
Ovšem nárůst rizika nebyl ve všech věkových skupinách stejný. Zatímco dramatický nárůst byl zjištěn u osob ve věku 50-70 let, u nichž se riziko zvýšilo téměř dvakrát, u starších 70 let nedošlo k žádné změně a dokonce u starších 80 let byl pozorován i mírný pokles výskytu pásového oparu. Autoři této práce to vysvětlovali pravděpodobnou nedostatečností dat. Přesto bylo ale jednoznačně poukázáno, na to, že minimálně osoby ve věku 50-70 let se díky očkování proti planým neštovicím (a to nejen plošného) dostávají do zvýšeného rizika rekurentní infekce, tj. pásového oparu. Proto zvážit očkování proti pásovému oparu má dokonce větší opodstatnění než kdykoli předtím.

Literatura
Další informace najdete v prémiovém obsahu

Vydáno / Aktualizováno: 01.12.2014
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit