Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 26.11.2018

Publikace leden a únor 2015

Rizikové faktory pro výskyt pásového oparu ve velké kohortě neočkovaných starších dospělých: prospektivní kohortová studie
Risk factors for herpes zoster in a large cohort of unvaccinated older adults: a prospective cohort study.

Epidemiol Infect. 2015 Jan 16;:1-11
Authors: Liu B, Heywood AE, Reekie J, Banks E, Kaldor JM, McINTYRE P, Newall AT, Macintyre CR

Analyzovali jsme data z prospektivní kohorty s 255.024 dospělých ve věku ?45 let zařazených v letech 2006-2009, abychom identifikovali charakteristiky spojené s výskytem herpes zoster. Diagnóza byla identifikována na základě použité léčby a záznamu hospitalizace, které jsou specifické pro pro pásový opar a odhadli jsme míru rizika. Více než 940.583 osoboroků, tj. 7771 účastníků mělo diagnózu pásový opar; 253 (3,3%) bylo hospitalizováno. Po zohlednění věku a dalších faktorů, vlastnosti spojené s pásovým oparem byly: nedávná imunosuprese [adjustovaný poměr rizika (aHR) 1,58, 95% interval spolehlivosti (CI) 1,32-1,88], ženské pohlaví ( aHR 1,36, 95% CI 1,30-1,43), nedávný diagnóza karcinomu (aHR 1,35, 95% CI 1,24-1,46), a těžká fyzická omezení oproti žádnému omezení (aHR 1,33 , 95% CI 1,23-1,43). Relativní riziko hospitalizace z důvodu pásového oparu bylo vyšší u imunosuprimovaných jedinců (aHR 3,78, 95% CI 2,18-6,55), u jedinců s nádorovým onemocněním (aHR 1,78, 95% CI 1,24-2,56) nebo s těžkým zdravotním omezením (aHR 2,50, 95% CI 1,56-4,01). Novým zjištěním zvýšeného rizika pásového oparu a hospitalizací u pacientů s fyzickým omezením by mělo být podnětem hodnocení používání vakcíny proti pásovému oparu v této populaci.

Abstract?SUMMARY We analysed data from a prospective cohort of 255024 adults aged ?45 years recruited from 2006-2009 to identify characteristics associated with a zoster diagnosis. Diagnoses were identified by linkage to pharmaceutical treatment and hospitalization records specific for zoster and hazard ratios were estimated. Over 940583 person-years, 7771 participants had a zoster diagnosis; 253 (3·3%) were hospitalized. After adjusting for age and other factors, characteristics associated with zoster diagnoses included: having a recent immunosuppressive condition [adjusted hazard ratio (aHR) 1·58, 95% confidence interval (CI) 1·32-1·88], female sex (aHR 1·36, 95% CI 1·30-1·43), recent cancer diagnosis (aHR 1·35, 95% CI 1·24-1·46), and severe physical limitation vs. none (aHR 1·33, 95% CI 1·23-1·43). The relative risk of hospitalization for zoster was higher for those with an immunosuppressive condition (aHR 3·78, 95% CI 2·18-6·55), those with cancer (aHR 1·78, 95% CI 1·24-2·56) or with severe physical limitations (aHR 2·50, 95% CI 1·56-4·01). The novel finding of an increased risk of zoster diagnoses and hospitalizations in those with physical limitations should prompt evaluation of the use of zoster vaccine in this population.


Zaměnitelnost vakcín proti meningokokovým nákazám skupiny C konjugovaných s různými proteinovými nosiči v dětském očkování ve Spojeném království
Interchangeability of meningococcal group C conjugate vaccines with different carrier proteins in the United Kingdom infant immunisation schedule

Publication date: 29 January 2015
Source:Vaccine, Volume 33, Issue 5
Author(s): Shamez N. Ladhani , Nick J. Andrews , Pauline Waight , Bassam Hallis , Mary Matheson , Anna England , Helen Findlow , Xilian Bai , Ray Borrow , Polly Burbidge , Emma Pearce , David Goldblatt , Elizabeth Miller

Otevřená, nerandomizovaná studie byla provedena v Anglii během let 2011-12, aby vyhodnotila vakcinační protilátkovou odpověď u dětí po ukončení rutinního základního očkování, které zahrnuje dvě dávky konjugované vakcíny (MCC) proti meningokokovým nákazám skupiny C (MenC), podané ve věku 3 a 4 měsíců. Jakákoli ze tří licencovaných MCC vakcín mohla být použita pro jakoukoli dávku, v závislosti na místní dostupnosti. Byli prospektivně zařazeni zdraví donošení kojenci evidovaní u lékaře v Hertfordshire a Gloucestershire (Velká Británie), aby poskytli vzorek krve čtyři týdny po základním očkování provedeném v ordinace praktického lékaře. Historie očkování byla získána při odběru krve.
Byly analyzovány baktericidní protilátky (SBA) vůči MenC a IgG protilátek proti Haemophilus influenzae typu b (Hib), pertusovému toxinu (PT), difterickému toxinu (DT), tetanickému toxinu (TT) a třináct pneumokokových sérotypů podle podané MCC vakcíny. MenC SBA odpovědi se významně lišily (P<0,001), v závislosti na pořadí podané MCC vakcíny takto: MenC SBA geometrické průměry titrů (GMT) byly významně nižší u kojenců, kterým byla nejprve podána vakcína s mutantním difterickým proteinem MCC (MCC-CRM) vakcína a pak vakcína s tetanickým proteinem MCC (MCC-TT) (82,0; 95% CI, 39 až 173, n = 14) ve srovnání s těmi, kterým byla podána ve dvou dávkách MCC-CRM (418; 95% CI, 325-537; n = 82), nebo MCC-TT (277; 95% CI, 223-344; n = 79), nebo kombinace v posloupnosti MCC-TT a následně MCC-CRM (553; 95% CI, 322-949; n = 18). Stejná skupina také měla nejnižší Hib geometrické průměrné koncentrace (0.60 µg/ml, 0,27 až 1,34) ve srovnání s 1.85 µg/ml (1,23 až 2,78), 2.86 µg/ml (2,02-4,05) a 4.26 µg/ml (1.94- 9,36). Naše výsledky ukazují, že MCC vakcíny s různými proteinovými nosiči nejsou zaměnitelné. Je-li k dispozici více MCC očkovacích látek, děti, které vyžadují více než jednu dávku by měli dostávat MCC vakcíny se stejným proteinovým nosičem, nebo alternativně vždy jako první vakcínu MCC-TT.

An open, non-randomised study was undertaken in England during 2011–12 to evaluate vaccine antibody responses in infants after completion of the routine primary infant immunisation schedule, which included two doses of meningococcal group C (MenC) conjugate (MCC) vaccine at 3 and 4 months. Any of the three licensed MCC vaccines could be used for either dose, depending on local availability. Healthy term infants registered at participating general practices (GPs) in Hertfordshire and Gloucestershire, UK, were recruited prospectively to provide a single blood sample four weeks after primary immunisation, which was administered by the GP surgery. Vaccination history was obtained at blood sampling. MenC serum bactericidal antibody (SBA) and IgG antibodies against Haemophilus influenzae b (Hib), pertussis toxin (PT), diphtheria toxoid (DT), tetanus toxoid (TT) and thirteen pneumococcal serotypes were analysed according to MCC vaccines received. MenC SBA responses differed significantly (P &lt;0.001) according to MCC vaccine schedule as follows: MenC SBA geometric mean titres (GMTs) were significantly lower in infants receiving a diphtheria cross-reacting material-conjugated MCC (MCC-CRM) vaccine followed by TT-conjugated MCC (MCC-TT) vaccine (82.0; 95% CI, 39–173; n =14) compared to those receiving two MCC-CRM (418; 95% CI, 325–537; n =82), two MCC-TT (277; 95% CI, 223–344; n =79) or MCC-TT followed by MCC-CRM (553; 95% CI, 322–949; n =18). The same group also had the lowest Hib geometric mean concentrations (0.60µg/mL, 0.27–1.34) compared to 1.85µg/mL (1.23–2.78), 2.86µg/mL (2.02–4.05) and 4.26µg/mL (1.94–9.36), respectively. Our results indicate that MCC vaccines with different carrier proteins are not interchangeable. When several MCC vaccines are available, children requiring more than one dose should receive MCC vaccines with the same carrier protein or, alternatively, receive MCC-TT first wherever possible.


9valentní HPV vakcína proti infekci a intraepiteliálním neoplaziím u žen
A 9-Valent HPV Vaccine against Infection and Intraepithelial Neoplasia in Women.

N Engl J Med. 2015 Feb 19;372(8):711-723
Authors: Joura EA, Giuliano AR, Iversen OE, Bouchard C, Mao C, Mehlsen J, Moreira ED, Ngan Y, Petersen LK, Lazcano-Ponce E, Pitisuttithum P, Restrepo JA, Stuart G, Woelber L, Yang YC, Cuzick J, Garland SM, Huh W, Kjaer SK, Bautista OM, Chan IS, Chen J, Gesser R, Moeller E, Ritter M, Vuocolo S, Luxembourg A, the Broad Spectrum HPV Vaccine Study

Princip: Zkoušená 9-valentní vakcína založená na virově podobných částicích proti lidským papilomavirům (HPV) zahrnovala stejné typy HPV jako 4valentní HPV (qHPV) vakcína (6, 11, 16, a 18) a pět dalších onkogenních typů (31, 33, 45, 52 a 58). Zde uvádíme výsledky studie účinnosti a imunogenity vakcíny 9vHPV u žen ve věku 16 až 26 let věku. ?Metody: Provedli jsme randomizovanou, mezinárodní, dvojitě zaslepenou studii, fáze 2b-3 s vakcínou 9vHPV u 14.215 žen. Účastníci byli očkováni vakcínou 9vHPV nebo qHPV vakcínou ve třech intramuskulárních dávkách v den 1 a v měsících 2 a 6. Sérum bylo odebráno pro analýzu protilátkové odpovědi. Pravidelně byly odebírány stěry z labiální, vulvární, perineální, perianální, endocervikální a ectocervikální tkáně a byly použity pro testování HPV DNA a cytologické testování (testování Papanicolaou). Tkáně získané biopsií nebo jako součást definitivní terapie (včetně postupu excize elektrickou kličkou a konizací) byly testovány na HPV.
Výsledky: Míra cervikálního, vulvárního nebo vaginálního onemocnění vysokého stupně bez ohledu na typ HPV (tj onemocnění způsobená HPV typy, které vakcína obsahuje 9vHPV, a ty, které nejsou součástí vakcíny) v modifikované intention-to-treat populaci (který zahrnoval účastníky a nebo bez infekce či onemocnění) byla 14,0 na 1000 osoboroků v obou vakcinačních skupinách. Míra cervikálního, vulvárního nebo vaginálního onemocnění vysokého stupně související s HPV-31, 33, 45, 52, a 58 v předem stanovené populaci per-protokol (vnímavá populace) byla 0,1 na 1000 osobo-roků ve skupině 9vHPV a 1.6 na 1000 osob-roků ve skupině qHPV (účinnost vakcíny 9vHPV, 96,7%, 95% interval spolehlivosti, 80,9 - 99,8). Protilátková odpověď na HPV-6, 11, 16, a 18 nebyla horší než ta indukovaná vakcínou qHPV. Nežádoucí účinky spojené s místem vpichu byly častější ve skupině 9vHPV než ve skupině qHPV. ?Závěry: Vakcína 9vHPV zabránila infekci a onemocnění v souvislosti s HPV-31, 33, 45, 52 a 58 v populaci vnímavých a vyvolala protilátkovou odpověď vůči HPV-6, 11, 16, a 18, která nebyla horší než ta vyvolaná qHPV vakcína. Vakcína 9vHPV nezabránila infekci a onemocnění související s jinými HPV typy než byly vakcinační.

Background The investigational 9-valent viruslike particle vaccine against human papillomavirus (HPV) includes the HPV types in the quadrivalent HPV (qHPV) vaccine (6, 11, 16, and 18) and five additional oncogenic types (31, 33, 45, 52, and 58). Here we present the results of a study of the efficacy and immunogenicity of the 9vHPV vaccine in women 16 to 26 years of age. Methods We performed a randomized, international, double-blind, phase 2b-3 study of the 9vHPV vaccine in 14,215 women. Participants received the 9vHPV vaccine or the qHPV vaccine in a series of three intramuscular injections on day 1 and at months 2 and 6. Serum was collected for analysis of antibody responses. Swabs of labial, vulvar, perineal, perianal, endocervical, and ectocervical tissue were obtained and used for HPV DNA testing, and liquid-based cytologic testing (Papanicolaou testing) was performed regularly. Tissue obtained by means of biopsy or as part of definitive therapy (including a loop electrosurgical excision procedure and conization) was tested for HPV. Results The rate of high-grade cervical, vulvar, or vaginal disease irrespective of HPV type (i.e., disease caused by HPV types included in the 9vHPV vaccine and those not included) in the modified intention-to-treat population (which included participants with and those without prevalent infection or disease) was 14.0 per 1000 person-years in both vaccine groups. The rate of high-grade cervical, vulvar, or vaginal disease related to HPV-31, 33, 45, 52, and 58 in a prespecified per-protocol efficacy population (susceptible population) was 0.1 per 1000 person-years in the 9vHPV group and 1.6 per 1000 person-years in the qHPV group (efficacy of the 9vHPV vaccine, 96.7%; 95% confidence interval, 80.9 to 99.8). Antibody responses to HPV-6, 11, 16, and 18 were noninferior to those generated by the qHPV vaccine. Adverse events related to injection site were more common in the 9vHPV group than in the qHPV group. Conclusions The 9vHPV vaccine prevented infection and disease related to HPV-31, 33, 45, 52, and 58 in a susceptible population and generated an antibody response to HPV-6, 11, 16, and 18 that was noninferior to that generated by the qHPV vaccine. The 9vHPV vaccine did not prevent infection and disease related to HPV types beyond the nine types covered by the vaccine. (Funded by Merck; ClinicalTrials.gov number, NCT00543543 ).


Hladiny sérových protilátek vůči příušnicím před a po vypuknutí příušnic ke zhodnocení infekce a imunity u očkovaných studentů
Mumps serum antibody levels before and after an outbreak to assess infection and immunity in vaccinated students.

Open Forum Infect Dis. 2014 Dec;1(3):ofu101
Authors: Gouma S, Schurink-Van't Klooster TM, de Melker HE, Kerkhof J, Smits GP, Hahné SJ, van Els CA, Boland GJ, Vossen AC, Goswami PR, Koopmans MP, van Binnendijk RS

Princip: Od roku 2009, došlo v Nizozemsku k řadě propuknutí příušnic, které se objevují především u mladých dospělých očkovaných proti příušnicím. V této retrospektivní studii jsme odhadli míru rizika symptomatické a asymptomatické infekce viru příušnic na základě koncentrací imunoglobulinů specifických vůči příušnicím (Ig) G v párových krevních vzorcích odebraných před a po vypuknutí příušnic, které se shromáždily ve 2 univerzitních městech. Naším cílem bylo identifikovat sérologický korelát imunitní ochrany a rizikové faktory infekce virem příušnic.
Metody: Hladiny IgG specifických vůči příušnicím byly měřeny technologií Luminex v párových pre- a post-ohniskových vzorcích u studentů z Leiden (n = 135) a Utrecht (n = 619). Osoby se 4-násobným zvýšení m koncentrací IgG nebo s koncentrací IgG > 1500 RU/ml se předpokládaly, že měly infekci příušnic.
Výsledky: Míra rizika pro symptomatickou a asymptomatickou infekci příušnic byla 2,0% a 3,8%. Před propuknutím byly koncentrace IgG nižší u případů než u “nepřípadů” (P = 0,005) bez ohledu na předešlé očkování, ale nemohla by být stanoveny žádná sérologická mez určující imunitní ochranu. Příušnice mezi spolubydlícími byla významně asociována se sérologickým důkazem infekce příušnic (poměr šancí 7,25 [95% interval spolehlivosti, 3,20 až 16,40]; P <.001).
Závěr: Symptomatické a asymptomatický příušnice u očkovaných osob mohou být identifikovány pomocí zpětného posouzení protilátek IgG specifických vůči příušnicím ve vzorcích krve.

BACKGROUND: Since 2009, various mumps outbreaks have occurred in the Netherlands, affecting mostly young adults vaccinated against mumps. In this retrospective study, we estimated attack rates for symptomatic and asymptomatic mumps virus infection based on mumps-specific immunoglobulin (Ig)G concentrations in paired blood samples obtained before and after the mumps outbreaks, collected in 2 university cities. We aimed to identify a serological correlate of immune protection and risk factors for mumps virus infection.?METHODS: Mumps-specific IgG levels were measured by Luminex technology in paired pre- and post-outbreak samples from students from Leiden (n = 135) and Utrecht (n = 619). Persons with a 4-fold increase in mumps IgG concentrations or mumps IgG concentrations >1500 RU/mL were assumed to have had a mumps virus infection.?RESULTS: Attack rates for symptomatic and asymptomatic mumps virus infection were 2.0% and 3.8%, respectively. Pre-outbreak mumps-specific IgG concentrations were lower among cases than among noncases (P = .005) despite vaccination history, but no serological cutoff for immune protection could be established. Mumps among housemates was significantly associated with serological evidence for mumps virus infection (odds ratio, 7.25 [95% confidence interval, 3.20-16.40]; P < .001).?CONCLUSIONS: Symptomatic and asymptomatic mumps virus infections in vaccinated persons can be identified by retrospective assessment of mumps-specific IgG antibodies in blood samples.


Přetrvávání protilátek u australských dospívajících po očkování konjugovanou vakcínou proti meningokokovým nákazám skupiny C
Antibody Persistence in Australian Adolescents Following Meningococcal C Conjugate Vaccination.

Pediatr Infect Dis J. 2015 Mar;34(3):279-285
Authors: Perrett KP, Richmond PC, Borrow R, Nolan T, McVernon J

Princip: V Austrálii, po zavedení očkování konjugovanou vakcínou proti meningokokovým nákazám séroskupiny C (MenC) u batolat a doočkování u dospívajících prudce klesl výskyt MenC onemocnění a zůstává na nízké úrovni. Nicméně, individuální ochrana po MenC konjugovaném očkování, a to zejména u malých dětí, může mít krátké trvání. Zkoumali jsme přetrvávání titrů MenC sérových baktericidních protilátek (SBA) u dospívajících, déle než 7 let po jednom očkování jednou dávkou konjugované vakcíny MenC. Zkoumali jsme také jejich vystavení a vnímavost k meningokokovým séroskupinám A, W a Y.?Metody: MenC SBA titry a geometrický průměr koncentrace IgG vůči A, C, W a Y byly měřeny u 240 zdravých dospívajících ve věku 11- až 16-let. Korelát ochrany byl určen rSBA titr ?8.
Výsledky: rSBA ?8 byl pozorován u 105 [44% (95% interval spolehlivosti CI, 37-50%)] ze 240 adolescentů (průměrný věk 13,2 let, průměrný interval od MenC očkování, 8,2 rok). Podíl s rSBA ?8, geometrický průměr titru rSBA a geometrická průměrná koncentrace IgG se zvyšovala s věkem, z 22% na 75%, z 3,7 až 33,4 a z 0,13 na 0,52 ug/ml, u jedinců, kteří byli očkováni MenC v průměrném věku 2,8 až 7,5 rok. Přirozeně získané protilátky vůči séroskupině A, W a Y byla nízká a geometrické průměrné koncentrace IgG byly 1,26, 0,38 a 0,47 ug/ml.
Závěr: Více než polovina z australských dospívajících mají nedostatečnou sérologickou ochranu proti MenC onemocnění a nízkou přirozenou odolnost vůči meningokokům A, W a Y.

BACKGROUND:: In Australia, following the introduction of serogroup C meningococcal (MenC) conjugate vaccine for toddlers and catch-up immunization through adolescence, MenC disease incidence plummeted and remains low. However, individual protection following MenC conjugate vaccination, particularly in young children, may be short-lived. We investigated the persistence of MenC serum bactericidal antibody (SBA) titers in adolescents, more than 7 years after a single "catch-up" dose of MenC conjugate vaccine. We also investigated their exposure and susceptibility to meningococcal serogroups A, W and Y.?METHODS:: MenC SBA titers and Men A, C, W and Y IgG geometric mean concentration were measured in 240 healthy 11- to 16-year-old adolescents. The correlate of protection was an rSBA titer of ?8.?RESULTS:: An rSBA ?8 was observed in 105 [44% (95% confidence interval {CI}, 37-50%)] of 240 adolescents (mean age, 13.2 years, mean interval since MenC immunization, 8.2 years). The proportion with an rSBA ?8, geometric mean rSBA titer and geometric mean IgG concentration increased with age, from 22% to 75%, 3.7 to 33.4 and 0.13 to 0.52 µg/mL, in participants who received MenC vaccine at mean age 2.8 to 7.5 years, respectively. Natural acquired antibody to Men A, W and Y was low with IgG geometric mean concentrations of 1.26, 0.38 and 0.47 µg/mL, respectively.?CONCLUSIONS:: More than half of Australian adolescents have inadequate serological protection against MenC disease and low natural immunity to MenA, W and Y.


Očkování těhotných žen proti dávivému kašli: Vliv načasování protilátkové avidity
Immunization of pregnant women against pertussis: The effect of timing on antibody avidity.

Vaccine. 2015 Mar 2;
Authors: Raya BA, Bamberger E, Almog M, Peri R, Srugo I, Kessel A

Princip: Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí doporučuje očkování proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli (Tdap) v průběhu těhotenství, přednostně ve 27-36. týdnů těhotenství. ?Cíl: Předně zhodnotit index relativní avidity (RAI) imunoglobulinu G (IgG) vůči pertusovému toxinu (PT) ze vzorku pupečníkové krve pro novorozence žen očkovaných Tdap v pozdní fázi těhotenství ve srovnání s neimunizovaných ženami. Mimo to posoudit, zda preferované období těhotenství pro Tdap očkování poskytuje nejvyšší RAI pupečníkové IgG vůči PT.
Metody: RAI IgG vůči PT byl hodnocen pomocí testu ELISA za použití NH4SCN jako disociačního činidla. Výsledky: Zjistili jsme, že novorozenci žen očkovaných Tdap v pozdní fázi těhotenství (n = 52) měli vyšší průměrný RAI pupečníkové IgG vůči PT než neimunizované ženy (n = 8), 73,77% ± 12,08 (95% CI, 70,41 -77,13) vs. 50,23% ± 21,32 (95% CI, 32,41-68,06), p <0,001. Dále, RAI pupečníkové IgG vůči PT byla významně vyšší u novorozenců žen očkovaných v 27-30(+6) týdnů těhotenství (n = 20) ve srovnání s novorozenci žen imunizovaných v 31. až 36. týdnů (n = 22) a déle než ve 36. týdnu (n = 7), 79,53% ± 5,61 (95% CI, 76,91-82,16) oproti 71,56% ± 12,58 (95% CI, 65,98-77,14) oproti 63,93% ± 17,98 (95% CI, 47,31 -80,56), p <0,03.
Závěr: Gestační Tdap očkování mezi 27. a 30. (+6) týdnem vedl k dosažení nejvyšší avidity IgG vůči PT předávaných při porodu ve srovnání s imunizací v období po 31. týdnu těhotenství. Budoucí studie by měly být prováděny tak, aby potvrdily naše naše zjištění a aby se optimalizovala strategie kontroly dávivého kašle.

BACKGROUND: The Centers for Disease Control and Prevention recommend tetanus-diphteria-acellular pertussis (Tdap) immunization during pregnancy, preferably at 27-36 weeks gestation.?AIMS: First, to assess the relative avidity index (RAI) of umbilical cord immunoglobulin G (IgG) to pertussis toxin (PT) for newborns of women immunized with Tdap during late pregnancy as compared to unimmunized women. Second, to assess whether there is a preferential period of gestational Tdap immunization that provides the highest RAI of umbilical cord IgG to PT.?METHODS: RAI of IgG to PT was assessed via an adapted ELISA using NH4SCN as a dissociating agent.?RESULTS: We found that newborns of women immunized with Tdap during late pregnancy (n=52) had higher mean RAI of umbilical cord IgG to PT than those of unimmunized women (n=8), 73.77%±12.08 (95% CI, 70.41-77.13) vs. 50.23%±21.32 (95% CI, 32.41-68.06), p<0.001. Further, the RAI of umbilical cord IgG to PT was significantly higher in newborns of women immunized at 27-30(+6) weeks gestation (n=20) when compared with newborns of women immunized at 31-36 weeks (n=22) and >36 weeks (n=7), 79.53%±5.61 (95% CI, 76.91-82.16) vs. 71.56%±12.58 (95% CI, 65.98-77.14) vs. 63.93%±17.98 (95% CI, 47.31-80.56), p<0.03.?CONCLUSION: Gestational Tdap immunization between 27 and 30(+6) weeks resulted in the highest avidity of IgG to PT conveyed at delivery as compared with immunization beyond 31 weeks gestation. Future studies should be conducted to confirm our findings to optimize pertussis-controlling strategies.

Vydáno / Aktualizováno: 23.03.2015
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit