Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Publikace únor 2006

Imunogenita a bezpečnost vakcíny proti hepatitidě typu B s adjuvans u pacientů před hemodialýzou a s hemodialýzou
Immunogenicity and safety of an adjuvanted hepatitis B vaccine in pre-hemodialysis and hemodialysis patients.

Kidney Int. 2005 Nov;68(5):2298-303
Authors: Tong NK, Beran J, Kee SA, Miguel JL, Sánchez C, Bayas JM, Vilella A, de Juanes JR, Arrazola P, Calbo-Torrecillas F, de Novales EL, Hamtiaux V, Lievens M, Stoffel M

Princip: Díky poškozenému imunitnímu systému mívají pacienti s renální insuficiencí sníženou odpověď na očkování proti virové hepatitidě typu B a často je třeba podávat další booster dávku. GSK vyvinulo HB vakcínu obsahující nové adjuvans s AS04 pro očkování imunodeficitních pacientů.
Metody: V otevřené randomizované klinické studii prováděné u pacientů před hemodialýzou (dokumentovaná klírens kreatininu < nebo = 30 ml/mi) a po hemodialýze, starších 15 let, se imunogenita a bezpečnost jednodávkové vakcíny HB-AS04 (Fendrix, GSK) srovnávala s dvoudávkovou komerčně dostupnou HB vakcínou (Engerix, GSK) podávanými v 0., 1., 2., a 6.měsíci; s dosledováním až 36 měsíců.
Výsledky: HB-AS04 vakcína vyvolá rychlejší nárůst ochrany než stávající současné registrované vakcíny, s 74% versus 52% subjektů se séroprotekcí ve 3. měsíci. Po očkování séroprotekce vzrostla až na 91% u očkovaných HB-AS04 vůči 84% u očkovaných běžnou vakcínou. Rozdíl přetrvával po celou dobu klinické studie po dobu 36 měsíců po očkování (73% vs 52%). Koncentrace protilátek byla vyšší u očkovaných vakcínou HB-AS04 po celou dobu po očkování. Během doby sledování významně méně subjektů očkovaných s HB-AS04 vakcínou potřebovalo další booster dávku jako důsledek snížených hladin anti-HBs protilátek pod hladinu séroprotekce (11/62 subjektů u skupiny s HB-AS04 vs. 22/57 subjektů ve skupině se standardní vakcínou P=0,014). Vakcína HB-AS04 byla častěji lokálně reaktogenější než standardní vakcína, s projevy bolest v místě vpichu (41% u HB-AS04 očkovaných vs. 19% standardně očkovaných). Výskyt bolesti hodnocené stupněm 3 se objevila u méně než 1% očkovaných v obou skupinách a všechny nežádoucí účinku vymizely do 4 dní.
Závěr: Zlepšená imunogenita a klinicky akceptovatelná reaktogenita vakcíny HB-AS04 je významným přínosem poskytnout rychlejší, zvýšenou a dlouhodobější séroprotekci u imunodeficitních pacientů vůči HB nákaze.

BACKGROUND: Due to their impaired immune system, patients with renal insufficiency have a suboptimal response to hepatitis B (HB) vaccination and frequent boosters are needed to maintain protection. GlaxoSmithKline Biologicals has developed a HB vaccine containing a new adjuvant system AS04 for use in this immunocompromised patient population. METHODS: In an open, randomized clinical trial conducted in pre-hemodialysis (documented creatinine clearance < or =30 mL/min) and hemodialysis patients, over 15 years of age and naive for HB, the immunogenicity and safety of single doses of HB-AS04 (Fendrix, GlaxoSmithKline Biologicals) were compared to double doses of commercially available HB vaccine (Engerix, GlaxoSmithKline Biologicals) administered at 0, 1, 2, and 6 months, and followed-up for 36 months. RESULTS: The HB-AS04 vaccine elicited a more rapid onset of protection than the currently licensed vaccine for this particular population, with 74% versus 52% of subjects seroprotected at month 3. After the vaccination course, seroprotection rates increased to 91% versus 84% in the HB-AS04 and standard vaccine groups, respectively. Differences persisted up to 36 months post-vaccination (73% vs. 52%, respectively). Antibody concentrations were higher following the HB-AS04 vaccine at all post-vaccination time points. During the follow-up, significantly fewer subjects primed with the HB-AS04 vaccine needed a booster dose as a consequence of anti-HBs loss below seroprotective levels (11/62 subjects in the HB-AS04 group vs. 22/57 subjects in the standard vaccine group, respectively, P = 0.014). The HB-AS04 was more locally reactogenic than the standard immunization regimen, with pain at the injection site occurring with 41% of HB-AS04 doses versus 19% of standard vaccine doses. The occurrence of grade 3 pain was less than 1% in both groups and all events resolved within the 4-day follow-up period. CONCLUSION: The improved immunogenicity profile and clinically acceptable reactogenicity of HB-AS04 vaccine are of key importance to provide a more rapid, enhanced, and longer seroprotection to these immunocompromised patients at risk for HB infection.


Imunogenita a imunologická paměť u předčasně narozených dětí po očkování konjugovanou meningokokovou vakcínou skupiny C
Immunogenicity and immunologic memory of meningococcal C conjugate vaccine in premature infants.

Pediatr Infect Dis J. 2005 Nov;24(11):966-8
Authors: Collins CL, Ruggeberg JU, Balfour G, Tighe H, Archer M, Bowen-Morris J, Diggle L, Borrow R, Balmer P, Buttery JP, Moxon ER, Pollard AJ, Heath PT

Princip: Protein-polysacharidová konjugovaná vakcína proti Neisseria meningitidis séroskupiny C byla ve Velké Británii zavedena do pravidelného očkování v roce 1999. Tato studie je první, co popisuje jak perzistenci protilátek tak důkaz o indukci imunitní paměti po podání meningokokové C konjugované vakcíny (MCC) u předčasně narozených dětí.
Metody: Imnogenita a indukce imunologické paměti vakcínou MCC byla hodnocena u předčasně narozených dětí; 62 předčasně narozených, 60 dětí narozených v řádném termínu jako kontrolní skupina, bylo očkováno MCC ve zrychleném schématu (2, 3 a 4 měsících věku). Meningokoková C polysacharidová čelendž byla provedena ve věku 12 měsíců.
Výsledky: Obě skupiny dosáhly podobných protektivních titrů po primární imunizaci, která se významně snížila ve věku 1 roku. Baktericidní aktivita postčelendžního séra byla významně nižší u předčasně narozených dětí (P=0,03); 73% předčasně narozených dětí vs. 88% dětí narozených v řádném termínu dosáhlo až 4-násobné zvýšení baktericidní aktivity v séru (P=0,07).
Závěr: MCC vakcína je imunogenní primární pro imunologickou paměť u předčasně narozených dětí. Snížení paměti u těchto dětí v souvislosti s úbytkem klinické účinnosti u všech dětí ve Velké Británii naznačuje význam rutinní booster vakcinační dávky u všech dětí očkovaných MCC, zejména u předčasně narozených dětí.

BACKGROUND: Protein-polysaccharide conjugate vaccines against Neisseria meningitidis serogroup C were introduced into the U.K. routine immunization schedule in 1999. This study is the first to describe both persistence of antibody and evidence for induction of immune memory using meningococcal C conjugate (MCC) vaccine in preterm infants. METHODS: Immunogenicity and induction of immunologic memory by as MCC vaccine was assessed in premature infants; 62 preterm and 60 term controls received MCC at the accelerated schedule (2, 3 and 4 months of age). A meningococcal C polysaccharide challenge was administered at 12 months of age. RESULTS: Both groups achieved similar protective titers after primary immunization that then waned significantly by 1 year of age. Postchallenge serum bactericidal activity was significantly lower in preterm infants (P = 0.03); 73% of preterm versus 88% of term controls achieved a 4-fold rise in serum bactericidal activity (P = 0.07). CONCLUSIONS: MCC vaccine is immunogenic and primes for immunologic memory in preterm infants. The decreased memory responses in these preterm infants in conjunction with waning clinical efficacy data for all U.K. infants suggest a role for a routine booster dose of vaccine in all infants receiving MCC, especially those born preterm.


Modifikovaná vakcína snižuje velké lokální reakce v místě vpichu u předškolních dětí očkovaných booster dávkou vakcíny proti záškrtu-tetanu-dávivému kašli (acelulární složka): výsledky randomizované kontrolované klinické studie
A modified vaccine reduces the rate of large injection site reactions to the preschool booster dose of diphtheria-tetanus-acellular pertussis vaccine: results of a randomized, controlled trial.

Pediatr Infect Dis J. 2005 Dec;24(12):1059-66
Authors: Scheifele DW, Halperin SA, Ochnio JJ, Ferguson AC, Skowronski DM

Princip: Velké lokální reakce bývají pozorované po očkování booster dávkou vakcíny se záškrtovou, tetanovou a aceluární pertussovou složkou(DTaP) ve věku 4-6 let. Vakcína se sníženou koncentrací difterické a pertussové složky (Tdap) by měla být lépe snášena.
Metody: Provedli jsme randomizovanou, kontrolovanou zaslepenou studii pro srovnání lokálních reakcí vůči DTaP s inaktivovanou polio vakcínou (IPV) a Tdap při booster očkování u 4-5,5-letých dětí. Reakce byly hodnoceny denně rodiči a po 48 hodinách zdravotními sestry. Sérologická odpověď byla měřena před a 4 týdny p očkování a hodnoceny v souvislosti s lokálními reakcemi (> nebo = 50 mm zarudnutí a/nebo otok).
Výsledky: 288 dětí bylo očkováno, 145 s DTaP-IPV a 143 s Tdap, a po 48 hodinách bylo lokální zarudnutí >nebo= 50 mm u 17,2 a 6,3% (P=0,004). U dětí očkovaných s DTaP-IPV byla zaznamenána lokální bolest (u 54%), která omezila hybnost paže (u 37%), ale symptomy se vyřešily do 48 hodin. U dětí s Tdap bylo zjištěno několik symptomů (bolest u 20%, omezená hybnost paže u 14%). Děti s velkou reakcí po očkování s DTaP-IPV častěji měly zvýšenou hladinu preimunizačních protilátek ještě minimálně jednou tolik vůči difterii, pertussovému toxínu nebo pertaktinu a zvýšenou postimunizační hladinu protilátek vůči všem antigenům vyjma fimbriím. Booster odpověď na Tdap se snížila, ale byla obecně uspokojivá.
Závěr: Předškolní podávání vakcíny DTaP-IPV jako booster způsobila velké dočasné lokální reakce u 1 z 5 dětí. Tyto reakce se u očkovaných s vakcínou Tdap významně snížily, ale nevymizely.

BACKGROUND: Large injection site reactions commonly follow booster doses of diphtheria-tetanus-acellular pertussis (DTaP) vaccines at 4-6 years of age. A vaccine with lower diphtheria and pertussis dosage (Tdap) might be better tolerated for this dose. METHODS: We conducted a randomized, controlled, evaluator-blinded comparison of local reactions to DTaP.inactivated poliomyelitis vaccine (IPV) or Tdap booster vaccinations, in 4- to 5.5-year-old children. Reactions were assessed daily by parents and after 48 hours by study nurses. Serologic responses were measured before and 4 weeks after vaccination and examined in relation to large local reactions (>or=50 mm redness and/or swelling). RESULTS: 288 children were vaccinated, 145 with DTaP.IPV and 143 with Tdap, and after 48 hours examiners noted local redness >or= 50mm in 17.2 and 6.3%, respectively (P = 0.004). DTaP.IPV vaccinees initially experienced local pain (in 54%) which limited arm motion (in 37%), but symptoms largely resolved by 48 hours. Tdap vaccinees had fewer symptoms (pain in 20%, limited arm motion in 14%). Children with large reactions to DTaP.IPV more often than nonreactors had elevated preimmunization antibody concentrations to 1 or more of diphtheria, pertussis toxin or pertactin and elevated postimmunization antibody concentrations to all antigens except fimbriae. Booster responses to Tdap were reduced with the smaller antigen doses but were generally satisfactory. CONCLUSIONS: This preschool DTaP.IPV booster vaccination caused large local reactions in 1 in 5 children, with transient discomfort. With Tdap vaccine, such reactions were significantly fewer but not eliminated. A Tdap.IPV vaccine warrants study for routine use at 4-6 years of age.


Otevřená randomizovaná klinická studie srovnávající imunogenitu a bezpečnost nové vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám a registrovaných vakcín u 12-24 měsíčních dětí
Open randomized trial comparing the immunogenicity and safety of a new measles-mumps-rubella vaccine and a licensed vaccine in 12- to 24-month-old children.

Pediatr Infect Dis J. 2005 Dec;24(12):1083-8
Authors: Feiterna-Sperling C, Brönnimann R, Tischer A, Stettler P, Durrer P, Gaedicke G

Princip: Trivalentní (MMR) vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR Berna) byla vyvinuta s novým spalničkovou složkou, BBM-18, která by nahradila u registrovaných MMR vakcín příušnicový kmen Rubini. Předešlé studie ukázaly, že Rubini neposkytuje dostatečně dlouhodobou protekci vůči příušnicím. Studie srovnala imunogenitu a bezpečnost MMR Berna, která byla připravena kompletně na lidských diploidních buňkách, s registrovanou vakcínou M-M-RVax (Merck Co.)
Metody: Očkovali jsme 467 subjektů, ve věku 12-24 měsíců, v otevřené, randomizované (1:1), fáze II, multicentrické klinické studii. Titr protilátek byly stanoveny pro každou vakcinační složku s plaque neutralizačním testem (PNT) a komerční ELISA. Lokální a systémové reakce byly zaznamenávány subjekty do deníčku po dobu 6 týdnů po očkování.
Výsledky: Sérokonverze 6-8 týdnů po očkování pro spalničky a zarděnky byla statisticky srovnatelná pro obě vakcíny. Naopak sérokonverze vůči příušnicím byly významně závislé na použité metodě; významný rozdíl byl zjištěn u hodnot stanovených ELISA (Berna 77,4%; Merck 91,3%, P<0,001) ne však hodnot stanovených PNT (Berna 84,8%; Merck 87,6%; P=0,42). Celkový počet systémových reakcí byl nižší ve skupině očkovaných MMR Berna vakcínou (36,8% v. 45,9%; P<0,05), včetně statistiky významně nižšího počtu teplot>38°C (37,2% vs. 51,8%; P<0,01).
Závěr: MMR Berna nebyla statisticky významně horší než M-M-RVax s ohledem na sérokonverzi a BBM-18 kmen vyvolal funkčně srovnatelnou hladinu protilátek specifických vůči příušnicím jako kmen Jeryl Lynn (měřeno PNT). Celkově MMR Berna byla lépe snášena než kontrolní vakcína zejména v četnosti zvýšené teploty.

BACKGROUND: A trivalent measles-mumps-rubella (MMR) vaccine (MMR Berna) has been developed with a new mumps component, BBM-18, to replace a previously licensed MMR vaccine containing the Rubini mumps strain. Previous studies showed Rubini to confer insufficient long term protection against mumps infection. This study compared the immunogenicity and safety of MMR Berna, which is produced entirely in human diploid cells, with those of the licensed vaccine M-M-RVax (Merck & Co.). METHODS: We vaccinated 467 subjects, 12-24 months of age, in an open, randomized (1:1), phase II, multicenter study. Antibody titers were determined for each vaccine component with a plaque neutralization test (PNT) and a commercial enzyme-linked immunosorbent assay. Solicited local and systemic reactions were recorded in subject diaries for 6 weeks after vaccination. RESULTS: Seroconversion rates 6 to 8 weeks after vaccination for measles and rubella were statistically comparable for the 2 vaccines. However, mumps seroconversion rates were highly assay dependent, with significant differences being measured with the enzyme-linked immunosorbent assay (Berna, 77.4%; Merck, 91.3%; P < 0.001) but not the PNT (Berna, 84.8%; Merck, 87.6%; P = 0.42). The overall rate of systemic reactions was lower in the MMR Berna group (36.8% versus 45.9%; P < 0.05), including a significantly lower rate of fever of >38 degrees C (37.2% versus 51.8%; P < 0.01). CONCLUSIONS: MMR Berna was statistically noninferior to M-M-RVax with respect to seroconversion rates, and the BBM-18 strain elicited a level of functional antimumps antibodies comparable to the Jeryl Lynn strain, as measured with the PNT. Overall, MMR Berna was better tolerated than the comparison vaccine, particularly with respect to the frequency of fever.


Srovnání bezpečnosti a imunogenity virového povrchového antigenu vůči hepatitidě typu B podávaného společně s imunostimulátorovým fosforothioát-oligonukleotidem a registrované vakcíny proti hepatitidě typu B u zdravých mladých osob
Comparison of the safety and immunogenicity of hepatitis B virus surface antigen co-administered with an immunostimulatory phosphorothioate oligonucleotide and a licensed hepatitis B vaccine in healthy young adults.

Vaccine. 2006 Jan 9;24(1):20-6
Authors: Halperin SA, Dobson S, McNeil S, Langley JM, Smith B, McCall-Sani R, Levitt D, Nest GV, Gennevois D, Eiden JJ

Princip: Mnoho jednotlivců si nevytvoří imunitní odpověď po třídávkovém schématu po očkování proti hepatitidě typu B (HBV) a hodně z nich nedosáhne protektivní hladiny protilátek ani po podání další 2 nebo tří dávek.
Metody: Zdraví, séronegativní 18-28 letý dospělí byli randomizováni a stejným počtem přiřazeni do skupin se dvěma dávkami experimentální vakcíny (HBV-ISS bez hliníku) (0,8 týdnů) a placeba (24 týdnů) nebo Engerix-B (0,8,24 týdnů). Nežádoucí účinky byly zaznamenávány během prvního týdne a 4 týdny po podání každé vakcíny. Protilátky byly měřeny 4 týdny po podání dávky 1; předem, 1 a 4 týdny po dávce 2 a před, 1 a 14 týdnů po podání 3. dávky a po jednom roce.
Výsledky: 99 účastníků bylo zařazeno (65% žen; průměrný věk 22,6 let). 79% očkovanců s HBV-ISS a 12% s Engerix-B si vytvořilo protektivní protilátkovou odpověď 4 týdny po podání 1. dávky (GMC 23 a 1,87 mIU/ml). 1 týden po podání 2. dávky byla protektivní imunitní odpověď dosažena u 100% očkovaných HBV-ISS a u 18% Engerix-B (GMC 103 vs. 2,4 mIU/ml). Nežádoucí účinky se objevovaly v obou skupinách podobně; bolest hlavy a únava byly nejčastějšími nežádoucími účinky u zhruba 1/3 očkovaných z obou skupin. Mírné lokální reakce v místě vpichu byly častější u očkovaných HBV-ISS než Engerix-B po podání obou dávek (74-77% vs. 34-58%; p<nebo=0,029).
Závěr: Protektivní hladiny byly dosaženy rychleji a po méně dávek HBV-ISS než Engerix-B. HBV-ISS je dobře tolerována, i když s ní bylo zaznamenáno více mírných lokálních nežádoucích účinků než u vakcíny Engerix-B.

BACKGROUND: Many individuals do not respond to a three-dose series of hepatitis B vaccine (HBV) and most do not achieve a protective antibody response until after dose 2 or 3. METHODS: Healthy, seronegative 18-28 year old adults were randomly assigned in equal numbers to receive two doses of the experimental vaccine (HBV-ISS without alum) (0, 8 weeks) and placebo (24 weeks) or Engerix-B (0, 8, 24 weeks). Adverse events were collected during the first week and at 4 weeks after each injection. Antibodies were measured 4 weeks after dose 1; before, 1 and 4 weeks after dose 2, and before, 1 and 4 weeks after dose 3 and at 1 year. RESULTS: Ninety-nine participants were enrolled (65% female; mean age 22.6 years). 79% of HBV-ISS and 12% of Engerix-B recipients had a protective antibody response 4 weeks post dose 1 (geometric mean concentration [GMC] 23.0 and 1.87 mIU/mL, respectively). By 1 week post dose 2, 100% of HBV-ISS and 18% Engerix-B recipients had protective levels (GMC 1603 versus 2.40 mIU/mL). Rates of adverse events were low and similar in both groups; headache and fatigue were the most common systemic adverse events in up to 1/3 of both groups. Mild injection-site tenderness was more common after HBV-ISS than Engerix-B after both doses (74-77% compared to 34-58%; p<or=0.029). CONCLUSIONS: Protective levels are achieved more quickly and after fewer doses of HBV-ISS than Engerix-B. HBV-ISS is well tolerated but associated with more mild injection-site tenderness than Engerix-B.


Účinnost místně vyráběné čínské Vi polysacharidové vakcíny proti břišnímu tyfu během 6 let po imunizaci
Efficacy of a locally produced, Chinese Vi polysaccharide typhoid fever vaccine during six years of follow-up.

Vaccine. 2005 Dec 1;23(48-49):5618-23
Authors: Acosta CJ, Hong-Hui Y, Ning W, Qion G, Qun D, Xiaolei M, Baode Z, Liu W, Danovaro-Holliday CM, Ochiai RL, Wang XY, Kim DR, Zhi-Yi X, Bai-Qing D, Galindo CM, Clemens JD

Místní Vi polysacharidová vakcína proti břišnímu tyfu byla registrována v Číně po provedení dvou placebem kontrolovaných klinických studií hodnotících účinnost v 90. letech v Baoying, Jiangsu a Quan-zhou, Guangxi. Do obou studií bylo zařazeno přes 80.000 účastníků sledovaných 12 a 19 měsíců. Pro definování dlouhodobé ochrany této vakcíny odhadli jsme retrospektivně výskyt břišního tyfu diagnostikovaný klinicky a sérologicky po dobu 6 let po očkování. Během 2. roku po očkování byla účinnost očkování 100% (95%CI: 17%, 100%) v Baoying a 85% (95% CI: 49%, 96%) v Quan-zhou. Během 3.roku odpovídala protekce zhruba stejné úrovni dosažené ve třetím roce po očkování v jižní Africe (51%; PE: -95%, 88%).
Tento výsledek potvrzuje, že vakcína chrání minimálně 2 roky a je v souladu s tvrzením, že vakcína chrání minimálně 3 roky.

A locally produced Vi polysaccharide vaccine against typhoid fever was licensed in China following two placebo-controlled, efficacy trials conducted in the early 1990s in Baoying, Jiangsu Province, and Quan-zhou, Guangxi Province. The two trials each enrolled over 80,000 participants and followed participants for 12 and 19 months post-vaccination, respectively. To define the long-term efficacy of this vaccine, we retrospectively assessed the occurrence of typhoid fever, diagnosed with clinical and serological criteria, in the two study populations for 6 years following vaccination. During the second year following vaccination, vaccine efficacy was 100% (95% CI: 17%, 100%) in Baoying and 85% (95% CI: 49%, 96%) in Quan-zhou. There was suggestive protection (51%; PE: -95%, 88%) during the third year in Baoying, nearly identical to the level observed in the third year of an earlier trial in South Africa. These results confirm that this vaccine protects for at least 2 years, and are consistent with the assertion that the vaccine protects for at least 3 years.


Účinek různých vakcinačních schémat na vylučování vakcinačních kmenů perorálních poliovakcín
Effect of different vaccination schedules on excretion of oral poliovirus vaccine strains.

J Infect Dis. 2005 Dec 15;192(12):2092-8
Authors: Laassri M, Lottenbach K, Belshe R, Wolff M, Rennels M, Plotkin S, Chumakov K

Předpokládá se, že inaktivované poliovakcíny (IPV) indukují významně nižší slizniční imunitu než perorální poliovakcíny (OPV). Většina dat podporující toto tvrzení byla získána před zavedením zesílené IPV (eIPV). Vylučování polioviru očkovanci s OPV může být použito pro zhodnocení střevní imunity. Studovali jsme PCR amplifikací virovou komplementární DNA ze stolice očkovaných dětí jak OPV nebo eIPV. Z původně očkovaných vakcínou OPV 92% vylučovalo virus po 1 týdnu a 81% vylučovalo virus po 3 týdnech. Původní očkování s OPV snižuje počet na 22% zkracuje dobu vylučování viru (na 5% po 3 týdnech). Dvě dávky IPV snížily počet poliopozitivních vzorků po 1 týdnu (na 76%) a dobu vylučování (na 37% po 3 týdnech) a množství vylučovaného viru. To potvrzuje, že očkovaní vakcínou IPV jsou částečně chráněni před volným poliovirem. Další zesílení IPV může vést k dokonce vyšším hladinám slizniční imunity.

Inactivated poliovirus vaccine (IPV) is believed to induce significantly lower mucosal immunity than oral poliovirus vaccine (OPV). Most of the data supporting this were generated before enhanced IPV (eIPV) was introduced. Excretion of poliovirus by OPV recipients can be used to assess intestinal immunity. We studied polymerase chain reaction amplification of viral complementary DNA from the stool of children vaccinated with either OPV alone or eIPV. Of first-time OPV recipients, 92% excreted virus after 1 week, and 81% excreted virus after 3 weeks. Prior vaccination with OPV reduced the number to 22% and shortened the duration of virus excretion (to 5% after 3 weeks). Two doses of IPV reduced the number of poliovirus-positive 1-week samples (to 76%), the duration of shedding (to 37% at 3 weeks), and the quantity of excreted virus. This suggests that IPV-vaccinated communities are partially protected from the spread of poliovirus. Further enhancement of IPV potency may lead to even higher levels of mucosal immunity.

Vydáno / Aktualizováno: 13.03.2006
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit