Na těchto stránkách používáme soubory cookies
Beru na vědomí
Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 15.3.2021

Publikace únor 2012

Účinnost vakcíny proti příušnicím na základních školách a v domácnostech, Holandsko, 2008
Mumps vaccine effectiveness in primary schools and households, the Netherlands, 2008

Source: Vaccine, Available online 27 February 2012
Bianca E.P. Snijders, E.A. (Alies) van Lier, Jan van de Kassteele, Ewout B. Fanoy, W.L.M. (Helma) Ruijs, ...

K odhadnutí účinnosti vakcíny proti příušnicím (VE) během velkého propuknutí příušnic genotypu D, jsme provedli průřezovou studii v 8 základních školách a k nim přiřazeným domácnostem v Holandsku. Byly použity dotazníky, aby se shromáždily údaje o výskytu příušnic. K odhadu VE byly použity multivariantní analýzy. Odhadli jsme VE vůči příušnicím mezi žáky. Mezi domácími kontakty, kde žák byl indexovým případem, jsme odhadli VE vůči příušnicím a vůči infekčnosti příušnic. Celkem se studie účastnilo 1175 dětí a 2281 domácích kontaktů. Expozice příušnic mezi školáky byla 17 %. VE vůči příušnicím u žáků byla 92 % (95 % limit spolehlivosti 83-96%) a 93 % (85-97%) po očkování 1 a 2 dávkami vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR). Upravená účinnost vůči příušnicím a vůči infekčnosti příušnic mezi domácími kontakty byla 67 % (65-95%) a 11 % (-4 až 88%). Naše studie ukazuje, že příušnicová složka MMR vakcíny poskytuje odpovídající ochranu vůči příušnicím mezi školáky. Relativně nízká VE mezi domácími kontakty je znepokojující.

To estimate the mumps vaccine effectiveness (VE) during a large genotype D mumps outbreak, we conducted a cross-sectional study in eight primary schools and associated households in the Netherlands. Questionnaires were used to collect information on the occurrence of mumps. Multivariate analyses were used to estimate VE. Among schoolchildren we estimated the VE against mumps. Among household contacts where the schoolchild was the index case we estimated the VE against mumps and against mumps infectiousness. In total 1175 children and 2281 household contacts participated in the study. The mumps attack rate among schoolchildren was 17%. The mumps VE in schoolchildren was 92% [95% confidence interval (CI) 83-96%] and 93% [85-97%] for one and two doses of the measles, mumps, rubella (MMR) vaccine, respectively. The adjusted mumps VE among household contacts was 67% [65-95%] and 11% [?4 to 88%] against mumps and mumps infectiousness, respectively. Our study indicates that the mumps component of the MMR vaccine offered adequate protection against mumps among schoolchildren. The relatively low VE among household contacts is of concern.


Potenciální dopad časného podání první dávky rotavirové vakcíny u dětí
Potential impact of accelerating the primary dose of rotavirus vaccine in infants

Source: Vaccine, Available online 25 February 2012
Elizabeth E. Halvorson, Timothy R. Peters, Beverly M. Snively, Katherine A. Poehling

Hodnotili jsme potenciální dopad podávání první dávky rotavirové vakcíny v 6 týdnech (42 dní věku) místo 2 měsíců věku, který je v USA povolený pro všechny vakcíny, v závislosti na četnosti hospitalizací. Použili jsme publikované údaje o počtu hospitalizací, proočkovanosti a účinnosti vakcíny po jedné dávce a předpokládali jsme 2týdenní zpoždění v sérokonverzi po aplikaci vakcíny v USA. Podávání první dávky v 6 týdnech místo 8 týdnech věku by mělo preventovat 1110, 1660 a 2210 hospitalizací z důvodu rotavirové infekce u amerických dětí mladších 3 měsíců v roce 2006, kdy vakcína byla poprvé zavedena do praxe. Tento odhadovaný benefit představuje 2-4% snížení počtu hospitalizací z důvodu rotavirové infekce u dětí mladších 5 let.

We estimated the potential impact of administering the first dose of rotavirus vaccine at 6 weeks (42 days of life) instead of 2 months of age, which is permissible for all U.S. vaccines recommended at 2 months of age, on rotavirus hospitalization rates. We used published data for hospitalization rates, vaccine coverage, and vaccine efficacy after one dose and assumed a two-week delay in seroconversion after vaccine administration in the United States. Administering the first dose of rotavirus vaccine at 6 weeks instead of 8 weeks of age should have prevented 1110, 1660, and 2210 rotavirus hospitalizations among U.S. infants <3 months of age in 2006 when the vaccine was first introduced. This estimated benefit represents a 2-4% reduction in rotavirus hospitalizations among children <5 years of age.


Riziko horečnatých křečí a epilepsie po očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli acelulární vakcínou, proti dětské přenosné obrně a Haemophilus influenzae typu b
Risk of febrile seizures and epilepsy after vaccination with diphtheria, tetanus, acellular pertussis, inactivated poliovirus, and Haemophilus influenzae type B.

JAMA. 2012 Feb 22;307(8):823-31
Authors: Sun Y, Christensen J, Hviid A, Li J, Vedsted P, Olsen J, Vestergaard M

Kontext: Očkování celobuněčnou pertusovou vakcínou poskytuje zvýšené riziko horečnatých křečí, ale zda toto riziko je aplikovatelné na acelulární pertusovou vakcínu není známé. V Dánsku byla acelulární pertusová vakcína zavedena do kombinovaného očkování proti záškrtu-tetanu-dávivému kašli-dětské přenosné obrně-hemofilovým nákazám typu b (DTaP-IPV-Hib) od září 2002.
Cíl: Odhadnout riziko horečnatých křečí a epilepsie po očkování DTaP-IPV-Hib ve věku 3, 5 a 12 měsíců.
Uspořádání, nastavení a účastníci: Kohortová studie založená na populaci zahrnovala 378.834 dětí, které se narodily v Dánsku mezi 1. lednem 2003 a 31. prosincem 2008 a dosledovala je do 31. prosince 2009; studie případů a samokontrol (SCCS) byla založena na dětech s horečnatými křečemi během dosledování kohorty.
Hlavní veličiny měření: Riziko nebezpečí (HR) horečnatých křečí během 0 až 7 dní (0, 1-3 a 4-7 dní) po každém očkování a HR epilepsie po prvním očkování v kohortové studie. Relativní incidence horečnatých křečí během 0 až 7 dní (0, 1-3 dny a 47 dní) po každém očkování v SCCS studii.
Výsledky: U celkem 7.811 dětí byly diagnostikovány horečnaté křeče před 18. měsícem věku, z nichž 17 bylo diagnostikovaných 0-7 dní po prvním očkování /incidence 0,8 na 100.000 osob-rok), 32 dětí po druhé dávce (1,3 na 100.000 osoba-rok) a 201 dětí po třetí dávce (8,5 na 100.000 osoba-rok).
Souhrnně děti neměly zvýšené riziko horečnatých křečí během 0-7 dní po 3 očkování vs referenční kohorta dětí, které nebyly 0-7 dní po očkování. Nicméně vyšší riziko horečnatých křečí bylo zjištěno v den po podání první dávky (HR 6,02; 95%Cl: 2,86-12,65) a v den po podání druhé dávky (HR 3,94; 95%Cl: 2,18-7,10), ale ne v den po podání třetí dávky (HR 1,07; 95%Cl: 0,73-1,57) vs referenční kohorta. V den očkování byly u 9 dětí diagnostikovány horečnaté křeče po podání první dávky (5,5 na 100.000 osoba-rok), 12 dětí po podání druhé dávky (5,7 na 100.000 osoba-rok) a 27 dětí po třetí dávce (13,1 na 100.000 osoba rok).
Relativní incidence ze studie SCCS byla podobná kohortové studii. Během 7 let sledování 131 neočkovaných dětí a 2117 očkovaných dětí mělo diagnostikovanou epilepsii, 813 diagnostikovaných mezi 3-15 měsíci věku (2,4 na 1000 osoba-rok) a 1304 diagnostikovaných v pozdějším věku (1,3 na 1000 osoba-rok). Po očkování měly děti nižší riziko epilepsie mezi věkem 3-15 měsíců (HR 0,63; 95%CL 0,50-0,79) a podobné riziko pro epilepsii v pozdějším věku (HR 1,01; 95%Cl 0,66-1,56) vs neočkované děti.
Závěr: DTaP-IPV-Hib očkování bylo přiřazeno zvýšené riziko horečnatých křečí v den prvních dvou očkování ve věku 3 a 5 měsíců, ačkoli absolutní riziko bylo malé. Očkování DTaP-IPV-Hib nesouviselo se zvýšeným rizikem epilepsie.

CONTEXT: Vaccination with whole-cell pertussis vaccine carries an increased risk of febrile seizures, but whether this risk applies to the acellular pertussis vaccine is not known. In Denmark, acellular pertussis vaccine has been included in the combined diphtheria-tetanus toxoids-acellular pertussis-inactivated poliovirus-Haemophilus influenzae type b (DTaP-IPV-Hib) vaccine since September 2002.
OBJECTIVE: To estimate the risk of febrile seizures and epilepsy after DTaP-IPV-Hib vaccination given at 3, 5, and 12 months.
DESIGN, SETTING, AND PARTICIPANTS: A population-based cohort study of 378,834 children who were born in Denmark between January 1, 2003, and December 31, 2008, and followed up through December 31, 2009; and a self-controlled case series (SCCS) study based on children with febrile seizures during follow-up of the cohort.
MAIN OUTCOME MEASURES: Hazard ratio (HR) of febrile seizures within 0 to 7 days (0, 1-3, and 4-7 days) after each vaccination and HR of epilepsy after first vaccination in the cohort study. Relative incidence of febrile seizures within 0 to 7 days (0, 1-3, and 4-7 days) after each vaccination in the SCCS study.
RESULTS: A total of 7811 children were diagnosed with febrile seizures before 18 months, of whom 17 were diagnosed within 0 to 7 days after the first (incidence rate, 0.8 per 100,000 person-days), 32 children after the second (1.3 per 100,000 person-days), and 201 children after the third (8.5 per 100,000 person-days) vaccinations.
Overall, children did not have higher risks of febrile seizures during the 0 to 7 days after the 3 vaccinations vs a reference cohort of children who were not within 0 to 7 days of vaccination. However, a higher risk of febrile seizures was found on the day of the first (HR, 6.02; 95% CI, 2.86-12.65) and on the day of the second (HR, 3.94; 95% CI, 2.18-7.10), but not on the day of the third vaccination (HR, 1.07; 95% CI, 0.73-1.57) vs the reference cohort. On the day of vaccination, 9 children were diagnosed with febrile seizures after the first (5.5 per 100,000 person-days), 12 children after the second (5.7 per 100,000 person-days), and 27 children after the third (13.1 per 100,000 person-days) vaccinations.
The relative incidences from the SCCS study design were similar to the cohort study design. Within 7 years of follow-up, 131 unvaccinated children and 2117 vaccinated children were diagnosed with epilepsy, 813 diagnosed between 3 and 15 months (2.4 per 1000 person-years) and 1304 diagnosed later in life (1.3 per 1000 person-years). After vaccination, children had a lower risk of epilepsy between 3 and 15 months (HR, 0.63; 95% CI, 0.50-0.79) and a similar risk for epilepsy later in life (HR, 1.01; 95% CI, 0.66-1.56) vs unvaccinated children.
CONCLUSIONS: DTaP-IPV-Hib vaccination was associated with an increased risk of febrile seizures on the day of the first 2 vaccinations given at 3 and 5 months, although the absolute risk was small. Vaccination with DTaP-IPV-Hib was not associated with an increased risk of epilepsy.


Neonatální dopad po očkování proti chřipce během těhotenství: randomizovaná kontrolovaná studie
Neonatal outcomes after influenza immunization during pregnancy: a randomized controlled trial.

CMAJ. 2012 Feb 21;
Authors: Steinhoff MC, Omer SB, Roy E, Arifeen SE, Raqib R, Dodd C, Breiman RF, Zaman K

Princip: Jsou jen omezené údaje o vlivu mateřské infekce chřipkou na plod a novorozence. Provedli jsme sekundární analýzu dat z projektu Mateřský dar, tj. randomizovanou studii uspořádanou tak, aby testovala účinnost inaktivované chřipkové a pneumokokové vakcíny během těhotenství.
Metody: V projektu Mateřský dar, bylo 340 těhotných žen v Bangladéši očkováno jak inaktivovanou chřipkovou vakcínou tak 23valentní pneumokokovou polysacharidovou vakcínou (kontrola). Tato studie byla provedena od srpna 2004 až do prosince 2005. Provedli jsme sekundární analýzu výsledků po mateřském očkování proti chřipce během dvou období: když chřipkový virus necirkuloval (září 2004 až leden 2005) a když chřipkový virus cirkuloval (únor až říjen 2005). Hodnotili jsme gestační věk, průměrnou porodní hmotnost a poměr dětí, které byly menší na svůj gestační věk.
Výsledky: Během období, kdy chřipkový virus necirkuloval, nebyl zjištěn žádný rozdíl v incidenci respiračních onemocnění s teplotou na 100 osoba-měsíc mezi matkami a dětmi v obou skupinách (chřipková vakcína: 3,9; kontrola: 4,0; p>0,9). Poměr dětí, které byly menší na svůj gestační věk a průměrná porodní hmotnost byly v obou skupinách podobné (menší na svůj gestační věk: chřipková vakcína 29,1 %, kontrola 34,3 %< průměrná porodní hmotnost: chřipková vakcína 3083 g, kontrola 3053 g). Během období, kdy chřipkový virus cirkuloval, byla pozorována podstatná redukce incidence respiračních onemocnění s teplotou na 100 osoba-měsíc u matek a dětí, které byly očkovány chřipkovou vakcínou (chřipková vakcína: 3,7; kontrola 7,2; p=0,0003). Během tohoto období, poměr dětí, které byly menší na svůj gestační věk byl nižší ve skupině očkované chřipkovou vakcínou než u těch, které byly očkovány jen kontrolní vakcínou během této doby (3178 g vs 2978; p=0,02).
Interpretace: Během období, kdy cirkuloval chřipkový virus, mateřská imunizace během těhotenství souvisela s nižším poměrem dětí, které měly menší na svůj gestační věk, a s vyšší průměrnou porodní hmotností. Tyto údaje potřebují potvrdit, ale přesto naznačují, že prevence chřipky v těhotenství může ovlivnit intrauterinní růst.

BACKGROUND:There are limited data about the effect of maternal influenza infection on fetuses and newborns. We performed a secondary analysis of data from the Mother's Gift project, a randomized study designed to test the effectiveness of inactivated influenza and pneumococcal vaccines during pregnancy. METHODS:In the Mother's Gift project, 340 pregnant women in Bangladesh received either inactivated influenza vaccine or 23-valent pneumococcal polysaccharide vaccine (control). This study was performed from August 2004 through December 2005. We performed a secondary analysis of outcomes following maternal influenza immunization during two periods: when influenza virus was not circulating (September 2004 through January 2005) and when influenza virus was circulating (February through October 2005). We assessed gestational age, mean birth weight and the proportion of infants who were small for gestational age. RESULTS:During the period with no circulating influenza virus, there were no differences in the incidence of respiratory illness with fever per 100 person-months among mothers and infants in the two groups (influenza vaccine: 3.9; control: 4.0; p > 0.9). The proportion of infants who were small for gestational age and the mean birth weight were similar between groups (small for gestational age: influenza vaccine 29.1%, control 34.3%; mean birth weight: influenza vaccine 3083 g, control 3053 g). During the period with circulating influenza virus, there was a substantial reduction in the incidence per 100 person-months of respiratory illness with fever among the mothers and infants who had received the influenza vaccine (influenza vaccine: 3.7; control: 7.2; p = 0.0003). During this period, the proportion of infants who were small for gestational age was lower in the influenza vaccine group than in the control group (25.9% v. 44.8%; p = 0.03). The mean birth weight was higher among infants whose mothers received the influenza vaccine than among those who received the control vaccine during this period (3178 g v. 2978 g; p = 0.02). INTERPRETATION:During the period with circulating influenza virus, maternal immunization during pregnancy was associated with a lower proportion of infants who were small for gestational age and an increase in mean birth weight. These data need confirmation but suggest that prevention of influenza infection in pregnancy can influence intrauterine growth.Trial Registration:ClinicalTrials.gov: NCT00142389.


Imunogenita Infanrix Hexa podávaného ve věku 3, 5 a 11 měsíců
Immunogenicity of Infanrix™ hexa administered at 3, 5 and 11 months of age

Source: Vaccine, Available online 18 February 2012
Olivier Van Der Meeren, Sherine Kuriyakose, Devayani Kolhe, Karin Hardt

Poolovaná analýza údajů ze 4 vakcinačních studií vedených v Evropě byla provedena, aby zhodnotila imunogenitu Infanrix Hexa (DTPa-HBV-IPV/Hib GlaxoSmithKline Biologicals), když se podával celkem 702 zdravým dětem ve věku 3, 5 a 11-12 měsíců. Jeden měsíc po podání 2 dávek, bylo mezi 96,3 % a 100 % subjektů séroprotektivních vůči záškrtu, tetanu, hepatitidě typu B a dětské přenosné obrně 1, 2 a 3; 91,7 % vůči Hib a ?99,0 % bylo séropozitivních vůči všem pertusovým antigenům. Jeden měsíc po třetí dávce bylo 98,9-100 % subjektů séroprotektivních/séropozitivních vůči všem vakcinačním antigenům. Geometrický průměr koncentrací/titrů protilátek se vůči každému vakcinačnímu antigenu zvýšil 6,7-52,9krát po podání třetí dávky vakcíny. Žádná závažná nežádoucí příhoda u DTPa-HBV-IPV/Hib byla pozorována v souvislosti s vakcínou. Infanrix Hexa indukuje odpovídající imunitní odpověď po 2dávkovém základním očkování doplněném booster dávkou, když se podával ve schématu 3, 5 a 11 měsíců věku.

A pooled analysis of data from four vaccination studies conducted in Europe was undertaken to assess the immunogenicity ofInfanrix™ hexa (DTPa-HBV-IPV/Hib, GlaxoSmithKline Biologicals) when administered in a total of 702 healthy infants at 3, 5 and 11-12 months of age. One month after dose 2, between 96.3% and 100% of subjects had seroprotective antibodies against diphtheria, tetanus, hepatitis B and poliovirus types 1, 2 and 3; 91.7% against Hib and ?99.0% were seropositive for each pertussis antigen. One month after the third dose, 98.9-100% of subjects were seroprotected/seropositive for all vaccine antigens. Geometric mean antibody concentrations/titres for each vaccine antigen increased by 6.7-52.9 fold after the third vaccine dose. No serious adverse events in DTPa-HBV-IPV/Hib recipients were vaccine related.Infanrix™ hexa induces an adequate immune response after 2-dose primary plus booster doses when administered according to a 3, 5 and 11 months schedule.


17letá perzistence protilátek u dospělých primovakcinovaných 2 dávkami inaktivovanou vakcínou proti hepatitidě typu A
Seventeen-year antibody persistence in adults primed with two doses of an inactivated hepatitis A vaccine.

Hum Vaccin Immunother. 2012 Mar 1;8(3)
Authors: Van Herck K, Crasta PD, Messier M, Hardt K, Van Damme P

Princip a cíle: Byla ukázána perzistence protilátek a imunitní paměti vůči hepatitidě typu A (HAV) u dospělých v nízkorizikové zemi, 15 let po očkování dvěma dávkami HAV vakcíny. Tato komunikace poskytuje dodatečné informace o perzistenci protilátek až do 17 let ze dvou nejdelších studií dosledování.
Metody: Ve dvou dvojitě zaslepených studií byli očkováni zdraví dospělí ve věku 17-40 let a 21-40 let dvěma dávkami HAV vakcíny ve schématu 0, 6 měsíců a 0,12 měsíců. Koncentrace anti-HAV protilátek byla měřena za použití ELISA (cut-off: 15 mIU/ml) 16 a 17 let po očkování. Subjektům, které se staly séronegativními (anti-HAV <15 mIU/ml) od předešlého záznamu byla nabídnuta čelendžní dávka s následným měřením koncentrace anti-HAV protilátek 14 a 30 dní po očkování.
Výsledky: V 17.roce zůstalo séropozitvních 100 % a 96,7 % subjektů na anti-HAV protilátky po předešlém očkování v 0, 6 měsíců nebo 0, 12 měsíců (GMCs: 278 mIU/ml a 369 mIU/ml). Jeden subjekt, který se stal séronegativním 16 let po očkování, byl čelendžován 1 dávkou HAV vakcíny během následujících 12 měsíců a tím se mu zvýšila anamnestická odpověď. Čelendžní dávka byla dobře tolerována.
Závěr: Obě schémata HAV očkování (0, 6 měsíců a 0, 12 měsíců) vyvolala perzistenci vakcínou indukovaných protilátek vůči HAV po dobu alespoň 17 let po základním očkování.

Background and objectives Antibody persistence and immune memory against hepatitis A (HAV) in adults in a low endemicity country, 15 y after immunisation with two doses of HAV vaccine has been demonstrated. This communication provides additional information on antibody persistence up to Year 17 from two of the longest follow-up studies [NCT00289757/NCT00291876]. Methods In two double-blind primary studies, healthy adults aged 17-40 y and 21-40 y, respectively received two doses of the HAV vaccine following a 0,6 mo or 0,12 mo schedule. Anti-HAV antibody concentrations were measured using an enzyme-linked immunoassay (cut-off: 15mIU/ml) at Year 16 and Year 17. Subjects who became seronegative (anti-HAV < 15mIU/ml) since previous reporting were offered a challenge dose, with anti-HAV antibody concentration measurements at Day 14 and Day 30 thereafter. Results At Year 17, 100% and 96.7% of subjects remained seropositive for anti-HAV antibodies following the 0, 6 mo and 0, 12 mo regimens, respectively (GMCs: 278mIU/ml and 369mIU/ml). One subject who became seronegative at Year 16 received a HAV challenge dose within the next 12 mo and mounted an anamnestic response. The challenge dose was well-tolerated. Conclusions Both HAV immunisation regimens (0,6 mo and 0,12 mo) induced persistence of vaccine-induced antibodies against HAV for at least 17 y after primary vaccination.

Vydáno / Aktualizováno: 26.02.2012
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2019.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit