Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 26.11.2018

Publikace březen a duben 2013

Genitální bradavice u mladých Australanů pět let po zahájení národního programu očkování proti lidskému papillomaviru: národní monitorovací údaje
Genital warts in young Australians five years into national human papillomavirus vaccination programme: national surveillance data.

BMJ. 2013;346:f2032
Authors: Ali H, Donovan B, Wand H, Read TR, Regan DG, Grulich AE, Fairley CK, Guy RJ

Cíl: Stanovit efekt národního programu očkování proti lidskému papillomaviru v Austrálii, který byl zahájen v polovině roku 2007. Uspořádání: Trendová analýza dat národního sledování. Údaje: data shromážděná z osmi zdravotnických center sexuálně přenosných chorob z let 2004-2011; dvě největší kliniky mimo to shromažďovaly osobně hlášená očkování proti lidskému papillomaviru od roku 2009. Účastníci: V letech 2004 a 2011 se zaregistrovalo 85.770 pacientů narozených v Austrálii, u 7686 (9,0%) bylo zjištěno, že mají genitální bradavice. Hlavní veličina: Poměr srovnávacích trendů s ohledem na nové pacienty, kterým byly genitální bradavice diagnostikovány v pre-vakcinačním období (2004 až do poloviny roku 2007) a během období očkování (od poloviny roku 2007 do konce roku 2011). Výsledky: Velký pokles poměru nastal u mladších žen 21 let (92,6%) a žen ve věku 21-30 let (72,6%), kterým byly diagnostikovány genitální bradavice v období očkování, z 11,5% v roce 2007 na 0,85% v roce 2011 (P <0,001) a z 11,3% v roce 2007 na 3,1% v roce 2011 (p <0,001). Žádný významný pokles diagnostikovaných genitálních bradavic byl pozorován u žen starších 30 let. K výraznému poklesu došlo ve výskytu u heterosexuálních mužů mladších 21 let (81,8%) a ve věku 21-30 let (51,1%), kterým byly genitální bradavice diagnostikovány v období očkování, z 12,1% v roce 2007 na 2,2% v roce 2011 (p <0,001 ) a z 18,2% v roce 2007 na 8,9% v roce 2011 (p <0,001). Žádný významný pokles diagnóz genitálních bradavic nebyl zjištěn u heterosexuálních mužů starších 30 let. V roce 2011 nebyly genitálních bradavic diagnostikovány u žádné z 235 žen mladších 21 let, které uvedly předchozí očkování proti lidskému papillomaviru. Závěr: Významný pokles podílu mladých žen, u kterých byly genitální bradavice zjištěny a u kterých genitální bradavice nebyly pozorovány v důsledku očkování v roce 2011, naznačuje, že vakcína proti lidskému papilomaviru má vysokou účinnost i nad rámec klinických studií. Velký pokles diagnóz genitálních bradavic u heterosexuálních mužů je pravděpodobně způsoben kolektivní imunitou.

OBJECTIVE: To measure the effect on genital warts of the national human papillomavirus vaccination programme in Australia, which started in mid-2007. DESIGN: Trend analysis of national surveillance data. SETTING: Data collated from eight sexual health services from 2004 to 2011; the two largest clinics also collected self reported human papillomavirus vaccination status from 2009. PARTICIPANTS: Between 2004 and 2011, 85 770 Australian born patients were seen for the first time; 7686 (9.0%) were found to have genital warts. MAIN OUTCOME MEASURE: Rate ratios comparing trends in proportion of new patients diagnosed as having genital warts in the pre-vaccination period (2004 to mid-2007) and vaccination period (mid-2007 to the end of 2011). RESULTS: Large declines occurred in the proportions of under 21 year old (92.6%) and 21-30 year old (72.6%) women diagnosed as having genital warts in the vaccination period-from 11.5% in 2007 to 0.85% in 2011 (P<0.001) and from 11.3% in 2007 to 3.1% in 2011 (P<0.001), respectively. No significant decline in wart diagnoses was seen in women over 30 years of age. Significant declines occurred in proportions of under 21 year old (81.8%) and 21-30 year old (51.1%) heterosexual men diagnosed as having genital warts in the vaccination period-from 12.1% in 2007 to 2.2% in 2011 (P<0.001) and from 18.2% in 2007 to 8.9% in 2011 (P<0.001), respectively. No significant decline in genital wart diagnoses was seen in heterosexual men over 30 years of age. In 2011 no genital wart diagnoses were made among 235 women under 21 years of age who reported prior human papillomavirus vaccination. CONCLUSIONS: The significant declines in the proportion of young women found to have genital warts and the absence of genital warts in vaccinated women in 2011 suggests that the human papillomavirus vaccine has a high efficacy outside of the trial setting. Large declines in diagnoses of genital warts in heterosexual men are probably due to herd immunity.


Imunogenita a snášenlivost vakcíny proti lidským papilomavirúm u dívek a mladých žen s nespecifických střevních zánětů.
Immunogenicity and Tolerability to Human Papillomavirus-like Particle Vaccine in Girls and Young Women with Inflammatory Bowel Disease.

Inflamm Bowel Dis. 2013 Apr 4;
Authors: Jacobson DL, Bousvaros A, Ashworth L, Carey R, Shrier LA, Burchett SK, Renna H, Lu Y

Princip: Pacientky užívající imunosupresivní terapii mohou být ve zvýšeném riziku infekcí lidského papillomaviru (HPV) a cervikálních neoplazií. Metoda: Podávali jsme 3 dávky HPV vakcíny Gardasil 37 ženám ve věku 9-26 roky se zánětlivým onemocněním střev (IBD), které užívaly imunosupresivní léčbu (prospektivní kohorta). Geometrické průměry titrů (GMT) v mili-Merck jednotkách (mMU/ml) se stanovovaly před 1. dávkou a 1 měsíc po 3. dávce kompetitivní Luminexovou imunozkouškou (cLIA) a kvalitativně se výsledky porovnávaly se zdravými ženami podobného věku z databáze společnosti Merck. Hodnotily se vedlejší účinky a nežádoucí příhody. Kromě toho jsme hodnotily titry protilátek u 15 obdobných pacientů se zánětlivým střevním onemocněním, kteří byli dříve očkováni v rámci jejich primární péče, kompetitivní Luminexovou imunozkouškou a stanovili jsme celkový imunoglobulinu G metodou LIA po 3 dávkách očkování (v rozmezí 0,5 až 27 měsíců). Výsledky: Průměrný věk prospektivních pacientů byl 15 let a 51% z nich mělo anti-TNF léčbu a 49 % imunomodulační léčbu: 33 ze 37 dokončilo očkování všemi 3 dávkami. Séropozitivita po dávce 3 byla 100% pro typy 6, 11 a 16 a 96% pro typ 18. Geometrický průměr titrů pro HPV-6, HPV-11, HPV-16 a HPV-18 byl 1080, 1682, 3975 a 858, a kvalitativně se nelišil od zdravých žen. Žádné závažné nežádoucí účinky nebyly přiřazeny k očkování. U dříve očkované kohorty osob, séropozitivita byla 100% pro typ 6, 11 a 16, a 40% pro typ 18 stanovená kompetitivní Luminexovou imunozkouškou (93% pro HPV-18 stanovená celkovým imunoglobulinem G zkouškou LIA). Titry časem po kompletním očkování klesaly. Závěr: V této malé studii u pacientů se zánětlivým střevním onemocněním a s imunosupresivní léčbou vakcína Gardasil byla imunogenní a nebyly zjištěny žádné klinicky významné s vakcínou související nežádoucí příhody.

BACKGROUND:: Female patients receiving immunosuppressive therapy may be at increased risk for human papillomavirus (HPV) infection and cervical neoplasia. METHODS:: We administered the 3-dose HPV vaccine Gardasil to 37 females aged 9 to 26 years with inflammatory bowel disease (IBD) prescribed immunosuppressive therapy (prospective cohort). Geometric mean titers (GMT) in milli-Merck (mMu/mL) units were determined before dose 1 and 1 month after dose 3 by competitive Luminex immunoassay (cLIA) and qualitatively compared with healthy females of similar age from Merck's database. Side effects and adverse events were evaluated. Concurrently, in 15 similar patients with inflammatory bowel disease previously vaccinated by their primary care provider, we assessed antibody titers by competitive Luminex immunoassay and total immunoglobulin G LIA after dose 3 of vaccine (range, 0.5-27 months). RESULTS:: Mean age of prospective patients was 15 years with 51% on anti-tumor necrosis factor therapy and 49% on immunomodulators: 33 of 37 completed all 3 doses. Seropositivity after dose 3 was 100% for types 6, 11 and 16 and 96% for type 18. Geometric mean titers for HPV-6, HPV-11, HPV-16 and HPV-18 was 1080, 1682, 3975 and 858, respectively and did not qualitatively differ from healthy females. No serious adverse events were attributable to the vaccine. In the previously vaccinated cohort, seropositivity was 100% for types 6, 11, and 16, and 40% for type 18 by competitive Luminex immunoassay (93% for HPV-18 by immunoglobulin G LIA). Titers decreased with time since dose 3. CONCLUSIONS:: In this small study of patients with inflammatory bowel disease prescribed immunosuppressive therapy, Gardasil was immunogenic and there were no clinically significant vaccine-associated adverse events.


Dvojitá dávka vakcíny proti hepatitidě typu B pro přeočkování non-respondentních HIV-pozitivních dospívajících.
Double-Dose Hepatitis B Revaccination in Nonresponsive HIV-Infected Adolescents.

J Int Assoc Physicians AIDS Care (Chic). 2013 Feb 19;
Authors: Bunupuradah T, Ananworanich J, Puthanakit T

Není žádný konsensus ohledně osvědčeného dávkování vakcíny proti hepatitidě typu B (HBVV) u non-respondentních HIV-pozitivních osob. Dvojitá dávka vakcíny proti hepatitidě B (DDHBVV) by mohla zvýšit imunogenitu HBVV u non-respondentních HIV-pozitivních dospělých. Hodnotili jsme imunogenitu DDHBVV u HIV-pozitivních dospívajících, kteří na standardní HBVV revakcinaci neodpovídali. HIV-pozitivní adolescenti s aktuálním množstvím CD4 ≥ 200 buněk/mm(3) a bez protektivní koncentrace protilátek proti hepatitidě B (antiHBs) po přeočkování HBVV byli očkováni DDHBVV v měsíci 0, 1, 2. Dávka HBVV vakcíny byla 20 mikrogramů pro dospívající ve věku <18 let a 40 mikrogramů pro dospívající ve věku ≥ 18 let. AntiHBs titry byly měřeny v 1, 2, 3. měsíci po podání první DDHBVV. AntiHBs ≥ 10 mIU / ml byly považovány za ochrannou koncentraci. Bylo zařazeno sedm mladistvých; průměrný věk byl 15,4 roků, průměrný počet buněk CD4 byl 775 buněk / mm(3), a všichni měli HIV-RNA <50 kopií/ml. Počet dospívajících s ochrannou koncentrací antiHBs byl 86% v měsících 1 a 2, a 100% v měsíci 3. Geometrické průměry antiHBs byly 1,1 před léčbou, 101,6 po 1 měsíc, 137,1 po 2 měsících a 355,9 mIU / ml po 3 měsících po prvním DDHBVV. Nebyl hlášen žádný nežádoucí příhoda stupně 3-4. DDHBVV je volba pro HIV-pozitivní dospívající, kteří jsou non-respondenti na standardní přeočkování HBVV.

There is no consensus regarding a best dosing regimen of hepatitis B virus vaccine (HBVV) for non-responsive HIV-infected individuals. Double-dose of hepatitis B vaccine (DDHBVV) could enhance immunogenicity to HBVV in non-responsive HIV-infected adults. We assessed the immunogenicity of DDHBVV in HIV-infected adolescents who failed to respond to standard HBVV revaccination. HIV-infected adolescents with current CD4 ≥ 200 cells/mm(3) and no protective antibody concentration of hepatitis B surface antibodies (antiHBs) after HBVV revaccination received DDHBVV, at months 0, 1, 2. The HBVV doses were 20 microgram per dose for adolescents aged < 18 years and 40 microgram per dose for adolescents aged ≥ 18 years. AntiHBs titers were measured at 1, 2, 3 months after first DDHBVV. AntiHBs ≥ 10 mIU/ml was considered protective. Seven adolescents were enrolled; mean age was 15.4 years, CD4 was 775 cells/mm(3) and all had HIV-RNA < 50 copies/ml. Proportions of adolescents with protective antiHBs were 86% at months 1 and 2, and 100% at month 3. Geometric means of antiHBs were 1.1 at baseline, 101.6 at 1 month, 137.1 at 2 months, and 355.9 mIU/ml at 3 months after the first DDHBVV. No grade 3-4 adverse event was reported. DDHBVV is an option for HIV-infected adolescents who are non-responder to standard HBVV revaccination.


Zánětlivá reakce po očkování proti hepatitidě B u zdravých novorozenců narozených v řádném termínu.
Inflammatory responses to hepatitis B virus vaccine in healthy term infants.

Eur J Pediatr. 2013 Jan 29;
Authors: Celik IH, Demirel G, Canpolat FE, Erdeve O, Dilmen U

Virus hepatitidy B (HBV) zůstává nadále vážným celosvětovým zdravotním problémem. V průběhu HBV očkování jsme pozorovali zvýšení C-reaktivního proteinu (CRP) u dětí narozených v termínu bez sepse. Proto jsme prospektivně studovali interleukinu-6 (IL-6) a CRP odpověď na HBV očkování. U 70 zdravých donošených novorozenců bez příznaků sepse a faktorů rizika sepse, byly stanoveny IL-6, CRP a počet leukocytů před a 24 hodin po očkování. Významné zvýšení hladiny CRP bylo pozorováno 24 hodin po očkování (p <0,001). Ačkoli hladiny CRP u 22 dětí při druhém měření byly nad mezí pro sepsi (4,82 mg / l), neměly žádné klinické příznaky sepse. Po 48 - 72 hodin, CRP těchto dětí se vrátilo na normální úroveň bez krevní kultivační pozitivity. Závěr: Naše studie ukázala, že HBV vakcína je zodpovědný za zvýšení CRP u donošených dětí po vakcinaci při narození. Podle našich poznatků se jednalo o první studii, která hodnotila CRP odpověď na HBV očkování po narození donošených dětí. Navrhujeme tedy, aby tato odpověď byla považována za diferenciaci časné novorozenecké sepse, aby se předešlo zbytečnému používání antibiotik.

Hepatitis B virus (HBV) infection continues to be a serious global health problem. During the course of HBV vaccination, we observed C-reactive protein (CRP) elevation in term infants without sepsis. Therefore, we prospectively studied interleukin-6 (IL-6) and CRP responses to HBV immunization. In 70 healthy term infants without signs and symptoms of sepsis and sepsis risk factors, IL-6, CRP, and white blood cell count levels were determined before and 24 h after immunization. Significant increases in CRP levels were seen 24 h after vaccination (p < 0.001). Although CRP levels of 22 infants at second evaluation were above the cutoff level for sepsis (4.82 mg/L), they had no clinical signs and symptoms of sepsis. After 48-72 h, CRP levels of these infants returned to normal levels with no blood culture positivity. Conclusion: our study showed that HBV vaccine is responsible for CRP elevation in term infants after vaccination at birth. To the best of our knowledge, this is the first study evaluating CRP response to HBV vaccine at birth in term infants. We suggest that this response should be considered in differentiation of early neonatal sepsis to avoid unnecessary antibiotic use.


Koncentrace a vysoká avidita pneumokokových protilátek přetrvávají minimálně čtyři roky po očkování pneumokokovou konjugovanou vakcínou v dětství.
Concentration and High Avidity of Pneumococcal Antibodies Persist at least Four Years after Immunization with Pneumococcal Conjugate Vaccine in Infancy.

Clin Vaccine Immunol. 2013 May 8;
Authors: Ekström N, Ahman H, Palmu A, Grönholm S, Kilpi T, Käyhty H, The FinOM Study Group

Poskytnutí rozsáhlejšího důkazu dlouhodobého vlivu očkování na imunitu proti Streptococcus pneumoniae navazující na studii zánětu středouší provedenou ve Finsku (FinOM). Jedním z cílů bylo posoudit perzistenci a aviditu pneumokokových protilátek čtyři roky po pneumokokovém očkování provedeném v dětství. Děti kompletně sledované ve studii FinOM do věku 24 měsíců byly pozvány na jedinou návštěvu ve svém pátém roce života. Byl jim odebrán krevní vzorek pro stanovení koncentrací antikapsulárních protilátek na vakcinační sérotypy a avidity protilátek na tři sérotypy. Děti byly očkovány ve věku 2, 4, 6 a 12 měsíců 7-valentní pneumokokovou CRM197 konjugovanou vakcínou (PCV7) nebo kontrolní vakcína. Sérové koncentrace IgG protilátek na sérotypy zůstaly významně vyšší u dětí, kterým byla podána PCV7 ve srovnání s dětmi v kontrolní skupině po 4 letech po očkování čtvrtou dávkou PCV7 vakcíny. Koncentrace protilátek vůči častým sérotypům (6B, 19F) poklesly méně, než vůči méně častému sérotyp (4), což naznačilo, že přirozené posílení přispívalo k perzistenci protilátek. Kromě toho, avidita protilátek byla významně vyšší u příjemců PCV7 než kontrolní vakcíny. Čtyři dávky PCV7 podané v dětství vyvolaly dlouhodobě přetrvávající protilátkovou odpověď s vysokou aviditou.

To provide more extensive evidence of long-term effect of vaccination on immunity against Streptococcus pneumoniae a follow-up study of the Finnish Otitis Media (FinOM) Vaccine Trial was conducted. One of the objectives was to assess the persistence and avidity of pneumococcal antibodies four years after pneumococcal vaccination given in infancy. Children with complete follow-up in the FinOM Trial up to 24 months of age were invited to a single visit in their fifth year of life. A blood sample was taken from all children for determination of anticapsular antibody concentrations to vaccine serotypes and avidity of antibodies to three serotypes. Children had been vaccinated at 2, 4, 6 and 12 months of age with 7-valent pneumococcal capsular polysaccharide - CRM197 conjugate vaccine (PCV7) or a control vaccine. Serum IgG antibody concentrations to vaccine serotypes remained significantly higher in children who had received PCV7 as compared to control children for four years after the fourth PCV7 dose. Antibody concentrations to frequently carried serotypes (6B,19F) declined less than to rarely carried serotype (4) suggesting that natural boosting contributed to antibody persistence. Furthermore, antibody avidity was significantly higher in PCV7 than control vaccine recipients. Four doses of PCV7 given in infancy elicit long-lasting antibody responses with high avidity.


Dopad konjugované pneumokokové vakcíny na nazofaryngeální invazivní onemocnění u neočkovaných osob: Přehled poznatků o nepřímých účincích.
Impact of pneumococcal conjugate vaccines on nasopharyngeal invasive disease among unvaccinated people: Review of evidence on indirect effects.

Vaccine. 2013 May 15;
Authors: Davis S, Deloria-Knoll M, Kassa HT, O'Brien KL

Princip: Invazivní onemocnění vyvolané Streptococcus pneumoniae zůstává významnou celosvětovou příčinou nemocnosti a úmrtnosti, a to zejména u malých dětí a starších osob. Vývoj a využití konjugované pneumokokové vakcíny (PCVs) měl dramatický dopad na výskyt vakcinačních typů invazivních pneumokokových onemocnění (IPD) nejen u pediatrické populace cíleně očkované, ale také u neočkovaných věkových skupin. Tento nepřímý účinek je přímo zprostředkován snížením bacilonosičství nazofaryngeálních vakcinačních typů, a tím snížení přenosu mezi očkovanými dětmi. Aktuální PCV registrace tento dopad na nosičství nezahrnuje. Tento přehled shrnuje poznatky o nepřímém efektu PCV na onemocnění vakcinačního typu a jeho korelaci se změnami bacilonosičství v neočkované populaci, posuzuje data pro zahrnutí dopadu na bacilonosičství v rámci registrace PCV. Metodika: Randomizované kontrolované studie, sledování a další observační studie publikované v letech 1994 a 2013 byly systematicky identifikovány z globální, regionální a recenzních databází a konferenčních abstraktů. Zařadili jsme jako primární důkaz studie neočkovaných skupin zaměřených na změny jak IPD vakcinačních typů, tak bacilonosičství mezi pre a post-vakcinační období PCV; studie, kterým scházelo nějaký z těchto parametrů byly použity jako podpůrné, nikoli jako hlavním důkaz. Výsledky: Identifikovali jsme studie ze 14 zemí, téměř všechny z vyspělých zemích. Vakcinačního typu IPD a bacilonosičství v neočkované populaci trvale klesalo po zavedení PCV očkování, přičemž velikost poklesu v čase narůstá. Pokud bylo IPD a bacilonosičství sledováno na stejné populaci, vakcinační typy se snižovaly souběžně. Tyto vztahy platily napříč věkových skupin a mezi původními a nepůvodními obyvateli USA a Austrálie. Závěr: Nepřímý vliv PCV očkování na IPV a bacilonosičství vakcinačních typů byl významný. Dopad na bacilonosičství by měl být považován jako prediktor nepřímých účinků tohoto očkování v rámci registračního řízení.

BACKGROUND: Invasive disease due to Streptococcus pneumoniae remains an important worldwide cause of morbidity and mortality, particularly in young children and the elderly. The development and use of pneumococcal conjugate vaccines (PCVs) have had a dramatic impact on rates of vaccine-type invasive pneumococcal disease (IPD) not only in the pediatric population targeted for vaccination but in non-vaccinated age-groups as well. This indirect effect is directly mediated by a reduction of vaccine-type nasopharyngeal carriage and thus transmission by vaccinated children. Current PCV licensing procedures do not take into consideration nasopharyngeal carriage impact, and thus the indirect effect. This review summarizes the evidence for the indirect effect of PCV on vaccine-type disease and its correlation with changes in carriage among unvaccinated populations, to assess the basis for inclusion of carriage in the PCV licensing process. METHODS: Randomized controlled trials, surveillance and other observational studies published between 1994 and 2013 were systematically identified from global, regional and review databases and conference abstracts. We included as primary evidence, studies in non-vaccinated groups addressing changes in both vaccine-type IPD and carriage between pre- and post-PCV introduction periods; studies missing one of these four components were included as supporting rather than primary evidence. RESULTS: We identified studies from 14 countries, nearly all developed countries. Vaccine-type IPD and carriage in non-targeted populations consistently decreased after PCV introduction, with the magnitude of decrease growing over time. Where IPD and carriage were observed in the same population, VT-decreases occurred contemporaneously. These relationships held true across age-groups and between indigenous and non-indigenous populations in the US and Australia. CONCLUSIONS: Indirect PCV impact on VT-IPD and VT-carriage has been significant. Impact on carriage should be considered for inclusion in the PCV licensure process as a predictor of indirect effects.

Vydáno / Aktualizováno: 27.05.2013
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit