Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Publikace duben 2012

Perzistence humorální imunity vůči tetanu a záškrtu u transplantovaných krvetvorných kmenových buněk po post-transplantační imunizaci
Persistence of humoral immunity to tetanus and diphtheria in hematopoietic stem cell transplant recipients after post-transplant immunization.

Pediatr Blood Cancer. 2012 Apr 18. doi: 10.1002/pbc.24186.
Authors: Škovránková J, Petráš M.

Princip: Perzistence humorální imunity byla hodnocena u 82 příjemců až 12,5 let po post-transplantačním očkování proti tetanu a záškrtu. Postup: Nové očkování, zahájené minimálně 12 měsíců po transplantaci spočívalo v podání průměrně 3 dávek vakcín v den 1, 3 a 12 měsíců. Sérologická data byla získána před transplantací, po transplantaci, během očkování a po očkování.
Výsledky: První dávka očkování vyvolala séroprotektivní odpověď u většiny příjemců, ale kompletní očkování (obvykle 3 dávkové schéma) zesílilo specifickou imunitu u většiny očkovaných, tj. 100% a 95,8% séroprotekce vůči tetanu a záškrtu. Geometrický průměr koncentrací postvakcinační protilátek vůči tetanu a záškrtu perzistoval v 1,9 IU/ml (95% Cl: 1,23-2,94 IU/ml) a 0,2 IU/ml (95%Cl: 0,11-0,38 IU/ml) po dobu 7 let. I když difterické protilátky ubývaly ne statisticky významně, ubývaly rychleji a častěji než tetanické protilátky, ačkoli séroprotekce vůči tetanu a záškrtu zůstaly příznivé, tj. 100 % (95%Cl: 85,2-100%) a 87% (95%Cl: 59,5-98,3%). Závěr: Kompletní post-transplantační očkování vedlo k dlouhodobé perzistenci humorální imunity vůči tetanu a záškrtu u SCT příjemců po dobu průměrných 8,6 a 9,0 let.

BACKGROUND: Persistence of humoral immunity was evaluated in 82 hematopoietic stem cell transplant recipients up to 12.5 years after post-transplant immunization against tetanus and diphtheria. PROCEDURE: New immunization, initiated at least 12 months after transplantation, consisted of an average three-dose schedule of vaccine administration on day 1, month 3, and month 12. Serological data were collected at pre-transplant, post-transplant, vaccination, and post-vaccination time points. RESULTS: The first vaccination dose elicited a seroprotective response in most recipients, but the complete vaccine series (usually three-dose schedule) reinforced the specific immunity in most vaccinated cases, that is, 100% and 95.8% seroprotection against tetanus and diphtheria, respectively. Geometric mean concentration post-vaccination tetanus and diphtheria antibody levels persisted at 1.9?IU (95% CI: 1.23-2.94?IU/ml) and 0.20?IU (95% CI: 0.11-0.38?IU/ml) for 7 years, respectively. However, diphtheria antibodies were lost not significantly but much faster and more often than tetanus antibodies, though the seroprotection rates against tetanus and diphtheria remained favorable, that is, 100% (95% CI: 85.2-100%) and 87% (95% CI: 59.5-98.3%), respectively.
CONCLUSIONS: Full post-transplant revaccination resulted in long-term persistence of humoral immunity against tetanus and diphtheria in SCT recipients, for an average of 8.6 and 9.0 years, respectively. Pediatr Blood Cancer © 2012 Wiley Periodicals, Inc.


Hodnocení vakcinačního programu s meningokokovou konjugovanou vakcínou séroskupiny C u kanadských dětí: průběžná analýza.
Evaluation of meningococcal serogroup C conjugate vaccine programs in Canadian children: Interim analysis.

Vaccine. 2012 Apr 23;
Authors: Bettinger JA, Scheifele DW, Halperin SA, Kellner JD, Vanderkooi OG, Schryvers A, De Serres G, Alcantara J

Princip: Hodnocení protilátkových titrů poskytnutých meningokokovou C vakcínou konjugovanou s tetanickým anatoxinem ve věku 12 měsíců po třech různých imunizačních schématech. Metoda: Tato prospektivní studie zahrnovala tři podobné kohorty zdravých dětí očkovaných 1dávkovým, 2dávkovým a 3dávkovým MenC programem. Děti byly zařazeny ve věku 12 měsíců a byla jim podána poslední dávka MenC vakcíny konjugované s tetanickým anatoxinem a byl jim odebrán vzorek séra před očkování a 1 měsíc po něm. Titry sérové baktericidní aktivity (SBA) >=1:8 se považoval za protektivní. Výsledek: Před podáním dávky ve 12 měsících, měli účastníci významně odlišné protektivní titry v závislosti na počtu dříve podaných dávek: 100 % (95=Cl: 97,6-100%) dětí se 2 dávkami (ve věku 2 a 4 měsíců) bylo chráněno ve srovnání s 84 % (76,7-89,3 %) dětí s jednou dávkou (ve věku 2 měsíců) a 27,6 % (21-35,4 %) neočkovaných dětí. Všechny subjekty byly chráněny po podání MenC dávky ve 12 měsících věku, ale titry byly vyšší u dříve očkovaných. Závěr: 2 MenC dávky podané v raném dětství poskytují optimální protekci během prvního roku života; nicméně podstatná ochrana byla zjištěna u dětí očkovaných alespoň 1 dávkou ve věku 2 měsíců.

BACKGROUND: To assess antibody titers afforded by meningococcal C- (MenC) tetanus toxoid conjugate vaccine at 12 months of age in three different immunization schedules. METHODS: This prospective study included three similar cohorts of healthy infants from 1-dose, 2-dose and 3-dose MenC infant immunization programs. Infants were enrolled at 12 months of age and given the final scheduled dose of MenC-tetanus toxoid conjugate vaccine with sera collected prior to and 1 month after the vaccination. Serum bactericidal activity (SBA) titers?1:8 were considered protective. RESULTS: Before the 12 month dose, participants had significantly different protective titers according to the number of prior doses received: 100% (95% CI 97.6-100%) of infants who had 2 prior doses (at 2 and 4 months) were protected compared to 84.0% (76.7-89.3%) of participants with one dose (at 2 months) and 27.6% (21.0-35.4%) of unvaccinated infants. All subjects were protected after the 12 month MenC dose, but titers were higher with prior priming. CONCLUSIONS: Two MenC doses given in infancy afford optimal protection during the first year of life; however, substantial protection was seen after one dose at 2 months.


Imunogenita a bezpečnost dvoudávkového režimu kombinované vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím (ProQuad) u dětí od 9 měsíců věku
Immunogenicity and safety of a two-dose regimen of a combined measles, mumps, rubella and varicella live vaccine (ProQuad(®)) in infants from 9 months of age.

Vaccine. 2012 Apr 26;30(20):3082-9. Epub 2012 Mar 7.
Vesikari T, Becker T, Gajdos V, Fiquet A, Thomas S, Richard P, Baudin M.

Očkování proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím (MMRV) je současně doporučované v rozvinutých zemích pro děti od 12 měsíců věku. Nicméně očkování proti spalničkám ve věku 9 měsíců se doporučuje SZO ve schématu Rozšířeného Programu Očkování (EPI) a je tedy možné, že by MMR nebo MMRV vakcíny mohly rovněž být použity v tomto věku. Otevřená, randomizovaná, komparativní studie hodnotila imunogenitu a bezpečnost 2dávkového schématu ProQuad (MMRV vakcína) v 3měsíčním intervalu zdravým dětem ve věku od 9 měsíců. Pro spalničky odpověď nebyla horší v odpovědi na očkování 2 dávkami, pokud první dávka byla podána ve věku 11 měsíců (98 %) ve srovnání s podáním ve věku 12 měsíců (99 %), ale nebyla stejná, pokud první dávka byla podána ve věku 9 měsíců (95 %). Odpověď na spalničky se zvyšovala s věkem z 73 % na 88 % a 90 %, byla-li podána ve věku 9, 11 a 12 měsíců. Pro příušnice, zarděnky a plané neštovice nebyly odpovědi odlišné po podání první (>95 %) a druhé dávky (>99 %) bez ohledu, zda byla první dávka podána ve věku 9, 11 a 12 měsíců. Závěr: Věk podání první dávky dvoudávkového schématu vakcíny ProQuad může snižovat odpověď až do 11 měsíců věku. První dávka může být podávána ve věku 9 měsíců, je-li třeba zajistit ochranu, ale mělo by být zřejmé, že druhá dávka je nezbytně nutná v minimálně 3měsíčním intervalu.

Vaccination against measles, mumps, rubella and varicella (MMRV) is currently recommended in developed countries for infants from 12 months of age. However, measles vaccination at 9 months of age is recommended by the WHO in the Expanded Program on Immunization (EPI) schedule and it is therefore possible that MMR or MMRV vaccines might also be given at this age. This open-label, randomised, comparative study evaluated the immunogenicity and safety of a 2-dose schedule of ProQuad(®) (MMRV vaccine) given at a 3-month interval in healthy infants aged ?9 months. For measles, the non-inferiority of the response rate post-Dose 2 was reached when Dose 1 was administered at 11 months (98%) compared with 12 months (99%) but was not reached when Dose 1 was administered at 9 months (95%). The response rate to measles post-Dose 1 increased with age, from 73% to 88% and 90% at 9, 11 and 12 months, respectively. For mumps, rubella and varicella, response rates were not different after Dose 1 (>95%) or Dose 2 (>99%) regardless of whether Dose 1 was administered at 9, 11 or 12 months of age. In conclusion, the age of administration of the first of a two-dose regimen of ProQuad may be lowered to 11 months. Dose 1 may be administered at 9 months if early protection is required, but it should be recognised that a second dose is required promptly with a minimum of 3-month interval between doses.


Spolupráce na výzkumu rizika trombocypotopenické purpury po očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám v Anglii a Dánsku
A collaborative approach to investigating the risk of thrombocytopenic purpura after measles-mumps-rubella vaccination in England and Denmark.

Vaccine. 2012 Apr 19;30(19):3042-6. Epub 2011 Jun 23.
Andrews N, Stowe J, Miller E, Svanström H, Johansen K, Bonhoeffer J, Hviid A

Hodnocení vzácné nežádoucí příhody po očkování nemůže být reálné jen v jedné zemi z důvodu nedostatečně velké populace. V roce 2008 Evropské konsorcium (VAESCO) bylo založeno, aby poskytlo spolupráci na bezpečnostních studiích vakcín. K posouzení, zda je možné zhodnotit proveditelnost spolupráce více zemí, byla v Anglii a Dánsku a vytvořena infrastruktura k výzkumu bezpečnosti vakcín a obě země se zavázaly pracovat na společném protokolu a sdílení výsledků a dat k odhadu rizika známé a opravdové nežádoucí příhody, trombocytopenické purpury (TP) po očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR). TP je známá jako vzácná reakce na MMR, a proto se nabízela příležitost zhodnotit, zda dvě země by mohly docílit stejného výsledku, při vzájemné spolupráci. I přes určité počáteční potíže se zajištěním, data byla srovnatelná, tj. obě země poskytly velmi podobné odhady relativního výskytu 6 týdnů po očkování a v odhadu souhrnné relativní incidence 2,13 (95% limit spolehlivosti 1,55-2,94) a riziko odpovídá poměru 1:50.000 dávek. Obě země používaly hospitalizace z důvodu TP a analýza byla provedena za použití metody kontrol a případů, která je zejména vhodná pro společné studie, neboť se eliminuje zkreslení implicitních kontrol jednotlivců. Studie ukazuje potenciál spolupráce bezpečnosti vakcín v celé Evropě k odhalení skutečné souvislosti za použití běžných protokolů a sdílení výsledků nebo dat.

The assessment of rare adverse events following vaccination may not be possible within a single country due to an insufficiently large denominator population. In 2008 a European consortium (VAESCO) was funded to perform collaborative vaccine safety studies. To help assess the feasibility of multi-country collaboration England and Denmark, who have established vaccine safety research infrastructures, undertook to work to a common protocol and share results and data to estimate the risk of a known true adverse event, thrombocytopenic purpura (TP) following measles-mumps-rubella (MMR) vaccination. TP is a known rare reaction to MMR and therefore provided an opportunity to assess whether two countries would produce similar results when working collaboratively. Despite some initial problems with ensuring data were comparable, the two countries gave very similar estimates of the relative incidence in the 6 weeks after vaccination and a pooled relative incidence estimate of 2.13 (95% confidence interval 1.55-2.94) and attributable risk of 1 in 50,000 doses. Both countries used hospital admissions for TP and the analysis was performed using the self controlled case series method which is particularly suited to collaborative studies because of its implicit control for individual level confounding. The study therefore shows the potential for vaccine safety collaborations across Europe to detect true associations through use of common protocols and sharing of results or data.


Souvislost mezi obezitou a sklonem k obezitě a sérologickou odpovědí na chřipkové očkování u starších dospělých
Association between obesity and vulnerability and serologic response to influenza vaccination in older adults

Publication year: 2012
Source:Vaccine
H.K. Talbot, L.A. Coleman, K. Crimin, Y. Zhu, M.T. Rock, J. Meece, D.K. Shay, E.A. Belongia, M.R. Griffin

Princip: Sérologická odpověď na očkování proti chřipce s věkem klesá. Jen několik málo jiných faktorů je známo, které mohou být zodpovědné za sérologickou odpověď. Naším cílem bylo zjistit, zda obezita a sklon k tloustnutí je nezávislá na předpokládané sérologické odpovědi na očkování proti chřipce. Metody: Dospělí ? 50 let byli zařazeni během chřipkové sezóny 2008-2009. Subjektům byl odebrán vzorek séra před a po očkování ke stanovení titru protilátek vůči chřipkovým složkám pro sezónu 2008-2009. Index tělesné hmotnosti (BMI) byl vypočten jako hmotnost (kg) / výška (m2). Data o sklonu k tloustnutí byla získána pomocí sledování tohoto sklonu u starších (VES13). Logistická regrese hodnotila souvislost mezi obezitou nebo jejím sklonem a sérologickou odpovědí na očkování (jak séroprotekce tak sérokonverze), s vyrovnáním vzhledem k pohlaví, věku, doprovodných onemocnění, k titru před očkováním a místa. Výsledky: Průměrný věk (± standardní odchylka) 415 subjektů byl 65 ± 10 let, 40% bylo obézních. Průměrný BMI byl 29 ± 5.6kg/m2, průměrný VES13 byla 1,6 ± 1,8. Poměr osob, které dosáhly sérokonverze a měly séroprotektivní titry byly 40% a 49%, pro A/Brisbane/59 (H1N1), 73% a 80% pro A/Brisbane/10 (H3N2) a 34% a 94% pro B / Florida. Modifikované VES-13 (skóre 0-10, přičemž 10 je nejvyšší sklon) nebylo spojeno se séroprotekcí vůči H1N1 nebo H3N2, a VES-13 byl přímo v souvislosti se sérokonverzí vůči H1N1, ale nikoli H3N2 nebo B. Obezita (BMI ? 30kg/m2 vs BMI 18.5-30kg/m2) nebyla spojena se séroprotekcí vůči H1N1 nebo H3N2, obezita byla přímo spojena se sérokonverzí vůči H3N2, ale nikoli H1N1 nebo B. Věk byl nepřímo spojen se séroprotekcí a sérokonverzí vůči H1N1 a sérokonverzí vůči chřipce B. Závěr: Na základě tohoto vzorku starších zdravých jedinců nebyl zjištěn konzistentní vztah mezi VES13 nebo obezitou a séroprotekcí nebo sérokonverzí na tři chřipkové vakcinační antigeny.

Background Serologic response to influenza vaccination declines with age. Few other host factors are known to be associated with serologic response. Our objective was to determine whether obesity and vulnerability independently predicted serologic response to influenza vaccination. Methods Adults ?50 years were recruited during the 2008-2009 influenza season. Subjects provided pre- and post-vaccination sera for measuring antibody titers to 2008-2009 vaccine components. Body mass index (BMI) was calculated as weight (kg)/height (m2). Data were collected on vulnerability using the vulnerable elders survey (VES13). Logistic regression evaluated the associations between obesity and vulnerability and the serologic response to vaccination (both seroprotection and seroconversion), adjusting for gender, age, comorbidities, pre-vaccination titer, and site. Results Mean (±standard deviation) age of 415 study subjects was 65±10 years; 40% were obese. Mean BMI was 29±5.6kg/m2; mean VES13 was 1.6±1.8. The proportions of subjects who seroconverted and had seroprotective titers were 40% and 49%, respectively, for A/Brisbane/59 (H1N1); 73% and 80% for A/Brisbane/10 (H3N2); and 34% and 94% for B/Florida. Modified VES-13 (score 0-10, with 10 being most vulnerable) was not associated with seroprotection against H1N1 or H3N2, and VES-13 was directly associated with seroconversion to H1N1 but not H3N2 or B. Obesity (BMI?30kg/m2 vs. BMI 18.5-30kg/m2) was not associated with seroprotection for H1N1 or H3N2; obesity was directly associated with seroconversion to H3N2 but not H1N1 or B. Age was inversely associated with seroprotection and seroconversion against H1N1 and with seroconversion to influenza B. Conclusion Based on this sample of older healthy subjects, there were no consistent relationships between VES 13 or obesity and either seroprotection or seroconversion to three influenza vaccine antigens.


Komparativní imunogenita a bezpečnost různých multivalentních vakcín obsahující 5složkovou acelulární vakcínu proti dávivému kašli u kojenců a batolat: Randomizovaná, kontrolovaná, otevřená multicentrická studie
Comparative immunogenicity and safety of different multivalent component pertussis vaccine formulations and a 5-component acellular pertussis vaccine in infants and toddlers: A randomized, controlled, open-label, multicenter study

Publication year: 2012
Source:Vaccine
Archana Chatterjee, Catherine O'Keefe, Meera Varman, Nicola P. Klein, Stephen Luber, Miggi Tomovici, Fernando Noriega

Princip: Pentavalentní a kvadrivalentní kombinované vakcíny od stejného výrobce (DTaP-IPV/Hib [PENTA], DTaP-IPV [QUAD]) byly hodnoceny, zda můžou být dostatečně zaměnitelné pro případ preference jedné z nich nebo dostupnosti. Metody: Randomizovaná, kontrolovaná, otevřená, čtyřvětvová multicentrická studie u zdravých donošených dětí (ve věku 42-89 dní) byla provedena v 38 centrech v celých Spojených státech. Účastníci byli rozděleni v poměru 1:1:1:1 do kontrolní vakcinační skupiny (3 dávky DTaP, IPV, Hib a 4.dávka DTaP a Hib) a do tří skupin očkovaných kombinovanými vakcínami: (1) 3 dávky PENTA, pak 4.dávka DTaP a Hib, (2) 4 dávky QUAD a Hib (3) 4 dávky PENTA. Děti (N = 2167) byly očkovány ve 2, 4 a 6 měsíců věku, a 4 dávku obdrželo v 15 měsících N = 1832. Imunogenita byla hodnocena před podáním první a čtvrté dávky a po podání třetí a čtvrté dávky. Bezpečnost byla hodnocena 30 dnů po každé dávce a dále až 180 dnů po podání 4.dávky. Výsledky: Protilátkové odpovědi a geometrické průměry koncentrací / geometrický průměr titrů (GMC / GMT) vyvolané každou kombinací vakcín byly horší (horní hranice 90% interval spolehlivosti GMC / GMT poměrů <1,5) vzhledem ke kontrolnímu očkování s výjimkou GMC vůči pertaktinu, které byly vyšší po podání 4 dávek kontrolní DTaP vakcíny (157.46EU/ml) než po podání 4. dávky DTaP a Hib (po PENTA dětském očkování) (111.70EU/ml) a po 4 dávkách (PENTA 98.00EU/ml). Výskyt horečky ve skupinách očkovaných kombinovanými vakcínami nebyla horší (horní hranice 95% interval spolehlivosti ve skupinách očkovaných kombinovanými vakcínami mínus v kontrolní očkované skupině byla <10%) vzhledem ke kontrolní skupině, kromě skupiny očkované 4 QUAD a Hib (23,5%), kde byl výskyt vyšší než po podání 4 kontrolních dávek DTaP (13,9%). Závěry: PENTA a QUAD měly podobné bezpečnostní profily a žádné klinicky významné rozdíly v imunogenitě nebyly pozorované ve srovnání s odděleně podávanými kontrolními vakcínami.

Background Pentavalent and quadrivalent combination vaccine formulations from the same manufacturer (DTaP-IPV/Hib [PENTA], DTaP-IPV [QUAD]) were investigated as to whether they were sufficiently interchangeable to tailor use to local preference or availability. Methods A randomized, controlled, open-label, 4-armed, multicenter study in healthy, full-term infants (42-89 days of age) was conducted in 38 centers across the United States. Participants were randomized 1:1:1:1 to a control vaccine group (3 doses DTaP, IPV, and Hib and at Dose 4 DTaP and Hib) and 3 combination vaccine groups: (1) 3 doses PENTA, then Dose 4 DTaP and Hib; (2) 4 QUAD doses and Hib; (3) 4 PENTA doses. Participants (N =2167) were immunized at 2, 4, and 6 months of age, Dose 4 participants (N =1832) at 15 months of age. Immunogenicity was assessed before Doses 1 and 4 and after Doses 3 and 4. Safety was assessed 30 days after each dose and through 180 days Post-Dose 4. Results Antibody responses and geometric mean concentrations/geometric mean titers (GMCs/GMTs) elicited by each combination vaccine were noninferior (upper-bound 90% confidence interval of GMC/GMT ratios <1.5) to control vaccines except pertactin GMCs were higher after 4 control DTaP doses (157.46EU/mL) than after Dose 4 with DTaP and Hib (after a PENTA infant series) (111.70EU/mL) and after 4 PENTA doses (98.00EU/mL). Fever rates in the combination vaccine groups were noninferior (upper bound 95% CI of combination vaccine group fever rate minus control vaccine group fever rate <10%) to the control vaccine group except the rate after 4 QUAD and Hib doses (23.5%) was higher than after 4 control DTaP doses (13.9%). Conclusions PENTA and QUAD had similar safety profiles and no clinically important differences in immunogenicity compared with separately administered control vaccines. ClinicalTrials.gov (NCT ID: NCT00255047).

Vydáno / Aktualizováno: 28.05.2012
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit