Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 26.11.2018

Publikace říjen 2009

Nová chřipková vakcína (H1N1) v různých věkových skupin.
A Novel Influenza A (H1N1) Vaccine in Various Age Groups

N Engl J Med. 2009 Oct 21
Zhu FC, Wang H, Fang HH, Yang JG, Lin XJ, Liang XF, Zhang XF, Pan HX, Meng FY, Hu YM, Liu WD, Li CG, Li W, Zhang X, Hu JM, Peng WB, Yang BP, Xi P, Wang HQ, Zheng JS

PRINCIP: Existuje naléhavá potřeba vytvořit vakcínu, která je účinná proti viru pandemické chřipky typu A (H1N1). Metodika: Kandidátská inaktivovaná splitová vakcína proti chřipkovému viru H1N1 (2009) byla vyrobena, a hodnotili jsme její bezpečnost a imunogenitu v randomizované klinické studii. Subjekty byly ve věku mezi 3 a 77 let, stratifikované do čtyř věkových skupin. Imunizaci tvořily dvě dávky v intervalu 21 dní. Subjektům bylo podáno buď placebo nebo vakcína s nebo bez adjuvans, v dávkách 7,5 µg, 15 µg nebo 30 µg. Sérologická analýza se provedla na začátku imunizace a 21 a 35 dní po ní. VÝSLEDKY: Celkem 2200 osob dostalo jednu dávku, a 2103 (95,6%) dostalo dvě dávky vakcíny nebo placeba. Žádné závažné nežádoucí vedlejší účinky související s touto vakcínou nebyly zaznamenány. Ve skupině očkovaných s neadjuvovanou vakcínou byly lokální nebo systémové reakce většinou mírné intenzity a byly zaznamenány u 5,5 až 15,9% subjektů. U 74,5% subjektů ve věku 3-11 let, 97,1% ve věku 12-17 let, 97,1% ve věku 18-60 let a 79,1% starších 60 let očkovaných neadjuvovanou vakcínou s obsahem 15 µg účinné látky byl hemaglutinačně inhibiční titr 40 a více dosažen do 21 dnů. Do 35 dní byl titr dosažen u 98,1%, 100%, 97,1% a 93,3% těchto očkovanců. Podíl s titrem 40 a více je obecně nejvyšší u osob očkovaných vakcínou s obsahem účinné látky 30 µg, s nebo bez adjuvans. Vakcína bez adjuvans vyvolávala méně často lokální reakce a vyšší imunitní odpověď než vakcína s adjuvans. ZÁVĚRY: Tyto údaje naznačují, že jedna dávka 15 µg hemaglutininu bez adjuvans vyvolává typicky ochrannou imunitní odpověď u většiny jedinců ve věku mezi 12 a 60 let. Menší imunitní odpověď byla pozorována po jediné dávce vakcíny u mladších a starších osob.

BACKGROUND: There is an urgent need for a vaccine that is effective against the 2009 pandemic influenza A (H1N1) virus. METHODS: A split-virus, inactivated candidate vaccine against the 2009 H1N1 virus was manufactured, and we evaluated its safety and immunogenicity in a randomized clinical trial. Subjects were between 3 and 77 years of age, stratified into four age groups. The immunization schedule consisted of two vaccinations, 21 days apart. Subjects were injected with placebo or with vaccine, with or without alum adjuvant, at doses of 7.5 mug, 15 mug, or 30 mug. Serologic analysis was performed at baseline and on days 21 and 35. RESULTS: A total of 2200 subjects received one dose, and 2103 (95.6%) received the second dose, of vaccine or placebo. No severe adverse side effects associated with the vaccine were noted. In the nonadjuvanted-vaccine groups, injection-site or systemic reactions, most mild in nature, were noted in 5.5 to 15.9% of subjects. Among the subjects receiving 15 mug of nonadjuvanted vaccine, a hemagglutination-inhibition titer of 1:40 or more was achieved by day 21 in 74.5% of subjects between 3 and 11 years of age, 97.1% of subjects between 12 and 17 years, 97.1% of subjects between 18 and 60 years, and 79.1% of subjects 61 years of age or older; by day 35, the titer had been achieved in 98.1%, 100 %, 97.1%, and 93.3% of subjects, respectively. The proportion with a titer of 1:40 or more was generally highest among the subjects receiving 30 mug of vaccine, with or without adjuvant. Vaccine without adjuvant was associated with fewer local reactions and greater immune responses than was vaccine with adjuvant. CONCLUSIONS: These data suggest that a single dose of 15 mug of hemagglutinin antigen without alum adjuvant induces a typically protective immune response in the majority of subjects between 12 and 60 years of age. Lesser immune responses were seen after a single dose of vaccine in younger and older subjects.


Dlouhodobé hodnocení imunitní odpovědi po očkování proti hepatitidě typu B u 136 pacientů s hemodialýzou
Long-term evaluation of inmune response to hepatitis B vaccine in 136 patients undergoing hemodialysis

Nefrologia. 2009 Oct; 29(5) : 415-420
Pin M, Compte M, Angelet P, Gállego C, Gutiérrez C, Martinez Vea.

Pacienti s hemodialýzou (HD) mívají sníženou odpověď na očkování proti hepatitidě typu B a přetrvávání imunity, účinnost přeočkování a pravidelnost sérologické kontroly není dobře definována. Prezentujeme zkušenosti během 13 let v ambulantním dialyzačním centru u 136 pacientů, kteří dokončili HBV očkování spočívající ve 3 dávkách, 40 mikrogramů intramuskulárně podané rekombinantní vakcíny HBV (Engerix-B). U všech pacientů byly titry anti-HBs stanoveny každoročně a 31 pacientům každých 6 měsíců. Nonrespondentní pacienti a pacienti, kteří ztratili protilátky (<10 IU / ml) byli každoročně očkováni dvojitou dávkou vakcíny. Sedmdesátčtyři pacientů (54,4%) mělo imunitu a zbývajících 62 pacientů bylo považováno za nonrespondenty. Při srovnání obou skupin, pohlaví a etiologie chronického onemocnění ledvin, nebyl zjištěn rozdíl mezi oběma skupinami, nicméně nonrespondentní pacienti byli výrazně starší než respondenti. Po 1 roce sledování, 32% respondentů nemělo detekovatelné hladiny anti-HBs, a pouze 18% pacientů zůstalo imunoreaktivních 6 let po očkování. Maximum anti-HBs protilátek se zjistilo bezprostředně po očkovaní a stalo se faktorem předpovědi uchovávání imunity: 75% pacientů s titry anti-HBs vyšší než 1000 IU/ml zůstalo imunoreaktivních 3 roky po očkování ve srovnání s 47% pacientů s titrem mezi 100-999 IU / ml (p = 0,08) a 34% pacientů s titrem mezi 11-99 IU / ml (p = 0,02). Podání dalších dodatečných dávek vakcíny bylo efektivní u 24% nonrespondentních pacientů, a 69% z nich zůstalo séropozitivní na konci jednoletého sledování. Opakované podání posilujících dávek vakcíny nonrespondentním pacientům zajistilo sérokonverzi u 19,6% pacientů. Provádějící sérologické ověření každých 6 měsíců umožnilo podávání posilující dávky vakcíny 16% respondentních pacientů každý rok. Závěr: Tato studie ukazuje, že současné HBV očkování s pravidelným sérologickým sledováním a opakované přeočkování, poskytuje přijatelnou séroprotekci pacientům s hemodialýzou.

Hemodialysis(HD) patients have an impaired response to hepatitis B(HB) vaccines, and the persistence of immunity, the efficacy of revaccination and the periodicity of post-vaccination testing are not well defined. We present the experience during 13 years in an outpatient dialysis center of 136 HD patients who completed a HB vaccination program consisting in 3 doses of 40 microg intramuscular recombinant B vaccine(Engerix-B). In all patients anti-HBs titers were determined annually and in 31 patients every 6 months. Nonresponders patients and responders patients that lost their antibodies(< 10 UI/ml) received annually a booster double dose of vaccine. Seventy-four patients(54.4%) developed immunity and the remaining 62 patients were considered nonresponders. When compared both groups, gender and the etiology of chronic kidney disease did not differ between the two groups; nevertheless, nonresponders patients were significantly older than responders. After 1 year of follow-up, 32% of responders had no detectable anti-HBs levels, and only 18% of patients remained immunoreactive 6 years afer vaccination. The peak anti-HBs titer immediately after completion of the vaccination schedule was found to be a major predictor of maintaining immunity: 75% of patients with anti-HBs titers greater than 1000 IU/ml remained immunoreactive 3 years after vaccination compared to 47% of patients with titers between 100-999 IU/ml(p=0.08) and 34% of patients with titers between 11-99 IU/ml(p=0.02). The administration of additional doses of vaccine were effective in 24% of the nonresponders patients, and 69% of them remained seropositive at the end of the 1-year follow up. Repeated booster doses of vaccine in nonresponders patients to the first booster dose afforded seroconversion in 19.6% of the patients. Performing post-vaccination testing every six months it would have allowed to give booster doses of vaccine in 16% of responder patients before the annual period. Conclusion: This current study demonstrates that a HB vaccination schedule with a regular serological follow-up and repeated booster doses , affords an acceptable seroprotection in HD patients.


Protilátky a protekce po očkování proti hepatitidě typu B: Výsledky 22letého sledování a odpověď na booster dávku.
Antibody Levels and Protection after Hepatitis B Vaccine: Results of a 22-Year Follow-Up Study and Response to a Booster Dose

J Infect Dis. 2009 lis 1, 200 (9) :1390-6.
McMahon BJ, Dentinger CM, Bruden D, Zanis C, Peters H, Hurlburt D, Bulkow L, Fiore AE, Bell BP, Hennessy TW

PRINCIP: Přetrvávání ochrany u dětí i dospělých (včetně pracovníků ve zdravotnictví), po základním očkování vakcínou proti hepatitidě B není známé. METODIKA: Pro stanovení ochrany poskytované vakcínou proti hepatitidě B, do studie byly zařazeny osoby původního obyvatelstva Aljašky, které byly očkovány plazmatickou vakcínou proti hepatitidě B a byly nejméně ve věku 6 měsíců očkovány a o 22 let později testovány na přítomnost protilátek specifických vůči hepatitidě typu B (anti-HBs). Ti, co měli hladiny protilátek <10 mIU / ml se očkovali 1 dávkou rekombinantní vakcíny proti hepatitidě B a hodnotili se na základě anti-HBs po 10-14 dnech, 30-60 dnech a 1 roce. VÝSLEDKY: Ze 493 zařazených, 60% (298) mělo anti-HBs hladiny > nebo = 10 mIU / ml. Posilovací dávka byla aplikována 164 osobám, a 77% respondentů mělo anti-HBs hladiny > nebo = 10 mIU / ml o 10-14 dní později, a 81% do 60 dnů. Odpověď na posilující dávku korelovala s mladším věkem, s maximem anti-HBs protilátek po základním očkování a přítomností anti-HBs před podáním boosteru. Osoby s anti-HBs hladinami > nebo = 10 mIU / ml po 22 letech včetně těch, co odpověděli na posilující dávku, byla séroprotekce prokázána u 87% z nich. Žádné nové akutní nebo chronické HBV onemocnění nebylo zjištěno. ZÁVĚR: Ochrana získaná primovakcinací plazmatickou vakcínou proti hepatitidě B v dětství a dospělosti trvá minimálně 22 let. Booster dávka není potřeba.

Background. The duration of protection in children and adults (including health care workers) resulting from the hepatitis B vaccine primary series is unknown. Methods. To determine the protection afforded by hepatitis B vaccine, Alaska Native persons who had received plasma-derived hepatitis B vaccine when they were >6 months of age were tested for antibody to hepatitis B surface antigen (anti-HBs) 22 years later. Those with levels <10 mIU/mL received 1 dose of recombinant hepatitis B vaccine and were evaluated on the basis of anti-HBs measurements at 10-14 days, 30-60 days, and 1 year. Results. Of 493 participants, 60% ( 298 ) had an anti-HBs level 10 mIU/mL. A booster dose was administered to 164 persons, and 77% responded with an anti-HBs level 10 mIU/mL at 10-14 days, reaching 81% by 60 days. Response to a booster dose was positively correlated with younger age, peak anti-HBs response after primary vaccination, and the presence of detectable anti-HBs before boosting. Considering persons with an anti-HBs level 10 mIU/mL at 22 years and those who responded to the booster dose, protection was demonstrated in 87% of the participants. No new acute or chronic hepatitis B virus infections were identified. Conclusions. The protection afforded by primary immunization with plasma-derived hepatitis B vaccine during childhood and adulthood lasts at least 22 years. Booster doses are not needed.


Incidence invazivních pneumokokových onemocnění u dětí po zavedení 7valentní konjugované pneumokokové vakcíny: populační studie na obyvatelstvu Olmsted County, Minnesota.
Incidence of invasive pneumococcal disease among children after introduction of a 7-valent pneumococcal conjugate vaccine: a population-based study in Olmsted County, Minnesota

Mayo Clin Proc. 2009 Oct; 84(10) : 871-5
Authors: Tsigrelis C, Tleyjeh IM, Huskins WC, Lahr BD, Nyre LM, Virk A, Baddour LM

CÍL: Efekt 7valentní konjugované pneumokokové vakcíny se zkoumal v dobře charakterizované populaci Olmsted County, Minnesota, v kombinaci městského a venkovského obyvatelstva pravděpodobně relativně málo ohroženého invazivním pneumokokovým onemocněním (IPO). Pacienti a metody: Tato populační studie analyzovala údaje dětí mladších 5 let, aby zjistila výskyt IPO od 1. ledna 1995 do 31. prosince 2007. Výsledky: Od roku 1995 do 2007, 29 případů IPO byly zjištěny ve sledované populaci, ale 2 pacienti nedali povolení výzkumu, tedy 27 případů bylo k dispozici. Od 1995-1999 až 2001-2003, incidence IPO klesla z 33,5 (95% interval spolehlivosti [CI], 16,6-50,5) až 10,8 (95% CI, 0,0-23.0) případů na 100.000 osob-rok (68% pokles; P =. 046). Incidence se následně zvýšila na 15,2 (95% CI, 3,0-27,4), počet případů na 100.000 osob-rok, od roku 2004 až 2007, tato změna však nebyla významná (P =. 62). Všechny případy IPO s dostupnými údaji o sérotypech 2002 až 2007 (n = 5) byly z důvodu nevakcinačních sérotypů. Závěr: Přestože základní incidence IPO byla mnohem nižší, než je hlášena u ostatní populace, celková incidence IPO se výrazně snížila u dětí mladších než 5 let po zavedení 7valentní konjugované vakcíny.

OBJECTIVE: To examine the effect of the 7-valent pneumococcal conjugate vaccine in a well-characterized population in Olmsted County, Minnesota, with a combination of urban and rural residents likely to have a relatively low risk of invasive pneumococcal disease (IPD). PATIENTS AND METHODS: This population-based study analyzed data from children younger than 5 years to determine the incidence of IPD from January 1, 1995, to December 31, 2007 . RESULTS: From 1995 through 2007 , 29 cases of IPD were identified in the study population, but 2 patients denied research authorization; thus, 27 cases were available for review. From 1995-1999 to 2001-2003 , the incidence of IPD decreased from 33.5 (95% confidence interval [CI], 16.6-50.5) to 10.8 (95% CI, 0.0-23.0) cases per 100 , 000 person-years (68% decrease; P=. 046 ). The incidence subsequently increased to 15.2 (95% CI, 3.0-27.4) cases per 100 , 000 person-years from 2004 through 2007 ; however this change was not significant (P=.62). All cases of IPD with available serotype data from 2002 through 2007 (n=5) were due to non-7-valent conjugate vaccine serotypes. CONCLUSION: Although the baseline incidence of IPD was much lower than that reported in other populations, the overall incidence of IPD decreased significantly in children younger than 5 years after introduction of a 7-valent conjugate vaccine


Boostrix: snížené dávky složek acelulární pertusové vakcíny pro použití u dospívajících a dospělých.
Boostrix: a reduced-dose acellular pertussis vaccine for use in adolescents and adults.

Expert Rev Vaccines. 2009 Oct; 8(10) : 1317-27
Li WC, Wu TZ, Huang YC, Huang LM

Černý kašel zůstává vážným problémem v mnoha zemích. Dokonce i v zemích s vysokou proočkovaností a dlouholetou historii očkování se ohniska černého kašle pravidelně objevují. Spíše než jako onemocnění malých dětí se častěji objevuje u dospívajících a dospělých. Zvýšený výskyt černého kašle u dospívajících a dospělých je hlavním zdrojem závažné infekce pro malé děti. Efektivní vakcíny jsou nutné k ochraně proti šíření pertuse mimo předškolních dětí. Boostrix se sníženou dávkou acelulární složek pertuse v kombinaci s difterickým a tetanickým anatoxinem je určen pro očkování dospívajících a dospělých. Současné důkazy nasvědčují tomu, že Boostrix je imunogenní a dobře snášen. Pertusové složky vakcíny Boostrix byly prokázány, že jsou účinné ve velké studii fáze III. Více než 50 zemích dalo povolení k používání vakcíny Boostrix, a mnoho z nich oficiálně doporučují používání Boostrix u dospívajících a dospělých. Používání vakcíny Boostrix povede k lepší kontrole pertuse v obecné populaci.

Pertussis remains a serious problem in many countries. Even in countries with high vaccine coverage and a long vaccination history, pertussis outbreaks occur periodically. Rather than being a disease of young children, pertussis has shifted to affect adolescents and adults. Increased pertussis burden in adolescents and adults is the major source of severe infection for young infants. An effective vaccine is needed to control the spread of pertussis beyond preschool children. Boostrix is a reduced-dose acellular pertussis vaccine with diphtheria and tetanus toxoids, and is designed for use in adolescents and adults. Current evidence suggests that Boostrix is immunogenic and well tolerated. The pertussis component of Boostrix has been shown to be efficacious in a large-scale Phase III trial. More than 50 countries have given permit to the use of Boostrix, and many of them formally recommend the use of Boostrix in adolescents and adults. Designed as a vaccine for adolescence and adults, Boostrix has a long way to go to achieve large-scale use in those target groups. Nevertheless, we expect that the advent of Boostrix will lead to a much better control of pertussis in the general population


Onemocnění HIV infikovaných dětí v souvislosti s BCG očkováním: metodický přehled
Bacille Calmette-Guérin vaccine-related disease in HIV-infected children: a systematic review

Int J Tuberc Lung Dis. 2009 Nov; 13(11) : 1331-44
Azzopardi P, Bennett CM, Graham SM, Duke T

Cíl: Popis charakteristiky a rizik BCG vakcíny v souvislosti s dětským onemocněním virem lidské imunodeficience (HIV). Metodika: Přehled literárních článků publikovaných od roku 1950 do dubna 2009 v anglickém jazyce. Identifikovali jsme všechny mikrobiologicky potvrzené případy diseminované BCG-itídy u vertikálně HIV-nakažených dětí dokumentované v literatuře. VÝSLEDKY: Bylo zahrnuto 16 observačních studií a 11 případových. Observační studie trpí vysokou mírou ztráty dosledování a následků. Lokálně-regionální BCG onemocnění byla hlášena jak u HIV-pozitivních tak negativních dětí. Diseminované BCG onemocnění byla hlášena pouze u dětí s imunodeficiencí a pouze ve studiích používají sofistikované laboratorní techniky. 69 případů diseminovaných BCG-itíd byly v literatuře dokumentované: 47 případů bylo zaznamenáno v šesti observačních studií, většina (41/47) z Western Cape v Jižní Africe. Brazilská kohortová studie nezaznamenala žádné případy diseminované BCG-itídy mezi 66 HIV-nakaženými dětmi během 7leté období. Nedávná jihoafrická studie dohledu zjistila 32 případů diseminované BCG-itídy během 3 let, a odhadla její riziko na 992/100.000 očkování u HIV-pozitivních dětí. Několik případů těžké diseminované tuberkulózy byly hlášeny v kohortové studii u HIV-infikovaných dětí očkovaných BCG. Závěr: Údaje o riziku BCG očkování u HIV-pozitivních dětí jsou omezené. Cílený dohled nad komplikace BCG používající sofistikované diagnostické techniky je třeba pro vytvoření další strategii očkování.

OBJECTIVE: To describe the characteristics and risk of bacille Calmette-Gu&#xE9;rin (BCG) vaccine related disease in human immunodeficiency virus (HIV) infected infants. METHODS: Systematic literature review of articles published from 1950 to April 2009 in the English language. We identified all microbiologically confirmed cases of disseminated BCG disease in vertically HIV-infected children reported in the literature. RESULTS: Sixteen observational studies and 11 case reports/series were included. Observational studies suffered from high rates of loss to follow-up and death. Loco-regional BCG disease was reported in both HIV-infected and non-infected children. Disseminated BCG disease was reported only in children with immunodeficiency and only in studies employing sophisticated laboratory techniques. Sixty-nine cases of disseminated BCG were identified in the literature: 47 cases were reported in six observational studies, the majority ( 41/47 ) from the Western Cape of South Africa. A Brazilian cohort study reported no cases of disseminated BCG amongst 66 HIV-infected children observed over a 7-year period. A recent South African surveillance study reported 32 cases of disseminated BCG over a 3-year period, estimating the risk of disseminated BCG to be 992 per 100 000 vaccinations in HIV-infected children. Few cases of severe disseminated TB were reported in the cohort studies among HIV-infected children vaccinated with BCG. CONCLUSION: Data on the risk of BCG vaccination in HIV-infected children are limited. Targeted surveillance for BCG complications employing sophisticated diagnostic techniques is required to inform vaccination policy

Vydáno / Aktualizováno: 09.11.2009
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit