Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Publikace listopad 2009

Paměť, která přetrvává na vždy: strategie optimalizace vakcinační T buněčné paměti
Memories that last forever: strategies for optimizing vaccine T cell memory.

Blood. 2009 Nov 10;
Ahlers JD, Belyakov IM

Vakcína je úspěšná pro akutní samo-omezující infekci, pokud vyvolává paměť přinejmenším stejně dobře jako přirozená zkušenost s infekcí; nicméně pro přetrvávající a chronickou infekci jako je HIV, HCV, HPV a lidský herpes virus toto paradigma neplatí. Při nejlepším musí jedincův imunitní systém během perzistentní virové nákazy být schopen uchovávat její integritu v rovnováze s kontrolou replikace viru. Nové strategie vyžadují, aby vakcína vyvolala jak výkonnou vysoce avidní CD8+ T buněčnou paměť tak hlavní paměťovou odpověď, která může "čistit" (zbavovat) ložiska virové nákazy na slizničním povrchu, a tak zabránit slizničnímu přenosu nebo významně omezit rozvoj onemocnění. Cílem HIV-1 T buněčné vakcíny je generovat funkční CD8+ efektory paměťových buněk na vstupních sliznicích tak, aby zabránily přenosu viru. Navíc dlouho přežívající CD8+ a CD4+ hlavních cirkulujících paměťových buněk přes sekundární lymfoidní orgány a rezidentní v kostní dřeni jsou potřebné pro poskytování koordinované druhé vlny obrany, která může zasahovat virus na slizničním povrchu a zabránit tak systémovému šíření. Dalším pochopením faktorů, které mohou ovlivnit diferenciaci dlouho přežívajících efektorů a hlavních paměťových buněk, bude významně přispívat k rozvoji efektivních T buněčných vakcín. V tomto článku jsme se zaměřili na diskuzi mechanismu zahrnující T buněčnou paměť a snažili jsme se poskytnout příslib nových přiblížení k rozšíření stávajících strategií vakcín tak, aby se zvětšila antivirová paměť.

For acute self limiting infections a vaccine is successful if it elicits memory at least as good as the natural experience; however, for persistent and chronic infections such as HIV, HCV, HPV, and human Herpes Viruses, this paradigm is not applicable. At best, during persistent virus infection the individual must be able to maintain the integrity of the immune system in equilibrium with controlling replicating virus. New vaccine strategies are required that elicit both potent high avidity CD8(+) T cell effector/memory and central memory responses that can clear the nidus of initial virus infected cells at mucosal surfaces in order to prevent mucosal transmission or significantly curtail development of disease. The objective of an HIV-1 T cell vaccine is to generate functional CD8(+) effector memory cells at mucosal portals of virus entry to prevent viral transmission. In addition, long-lived CD8(+) and CD4(+) central memory cells circulating through secondary lymphoid organs and resident in bone marrow respectively are needed to provide a concerted second wave of defense that can contain virus at mucosal surfaces and prevent systemic dissemination. Further understanding of factors which can influence long-lived effector and central memory cell differentiation will significantly contribute to development of effective T cell vaccines. In this review we will focus on discussing mechanisms involved in T cell memory and provide promising new approaches toward expanding current vaccine strategies to enhance antiviral memory.


Vakcína proti hepatitidě typu B a uveitida: pohotovostní hypotéza navržená revizí 32 zaznamenaných případů
Hepatitis B vaccine and uveitis: an emerging hypothesis suggested by review of 32 case reports.

Cutan Ocul Toxicol. 2009 Nov 30;
Fraunfelder FW, Suhler EB, Fraunfelder FT

Cíl: Zhodnotit možný vztah mezi vakcínou proti hepatitidě typu B a uveitidou. Metoda: Spontánní hlášení z Národního registru léčivy indukovaných očních nežádoucích účinků se shromáždila SZO a FDA po očkování proti hepatitidě typu B mezi lety 1982 a 2009. Navíc jsme provedli literární rešerši z Medline za použití klíčových slov uveitida, iritida nebo vitritida v kombinaci s vakcínami a vakcínou proti hepatitidě typu B. Údaje shromážděná ze spontánních hlášení zahrnují věk, pohlaví, nežádoucí reakce po podání léčiva, dočasné souvislost uveitidy s dávkami vakcíny, souběžné podávání jiných léčiv, jiná systémová onemocnění, uzdravení a recidiva po opakovaném podání dalších dávek. Výsledky: 32 případů hlášené uveitidy objevující po očkování proti hepatitidě typu B bylo hlášeno do databáze spontánních hlášení. Průměrný věk pacientů bylo 29 let (1-57 let), u 8 mužů a 24 žen. Průměrný počet dní než se uveitida objevila po očkování, byly 3 dny (1-15 dní). Uveitida byla hlášena po podání první dávky vakcíny u 15 pacientů, u 3 po druhé dávce a u 3 po podání třetí dávky vakcíny. Přetrvávání uveitidy nebylo hlášeno u 9 pacientů. Jeden pacient měl rekurentní uveitidu po podání druhé a třetí dávky vakcíny. Jeden pacient měl rekurentní uveitidu po podání první a druhé dávky vakcíny. Závěr: Vakcína proti hepatitidě typu B může souviset se vznikem uveitidy u některých pacientů. Imunokomplexy a efekty adjuvans jsou potenciálním patogenním mechanismem.

Objective: To report a possible association between hepatitis B vaccine and uveitis. Methods: Spontaneous reports from the National Registry of Drug-Induced Ocular Side Effects, the World Health Organization, and the Food and Drug Administration were collected on hepatitis B vaccine associated with uveitis between 1982 and 2009 . In addition, we performed a Medline literature search using the keywords of uveitis, iritis, or vitritis, in combination with vaccines and hepatitis B vaccine. Data garnered from the spontaneous reports included age, gender, adverse drug reaction, temporal association of uveitis with vaccine doses, concomitant drugs, other systemic disease, recovery, and recurrence after repeat dosage. Results: Thirty-two case reports of uveitis occurring after hepatitis B vaccine were reported to the spontaneous reporting databases. The mean age of the patients was 29 years ( 1-57 years), with 8 male and 24 female patients. The mean number of days until uveitis was reported after vaccination was 3 days ( 1-15 days). The uveitis was reported to occur after the first vaccination in 15 patients, after the second vaccination in 3 patients, and after the third vaccination in 3 patients; the duration of time to occurrence of uveitis was not reported for 9 patients. One patient had recurrent uveitis after both the second and third doses of vaccine. One patient had recurrent uveitis after the first and second doses of vaccine. Conclusion: Hepatitis B vaccine may have a possible association with the development of uveitis in some patients. Immune complex deposition and adjuvant effects are potential pathogenic mechanisms.


Neprokazatelná souvislost mezi příušnicovou vakcínou kmene Leningrad-Zagreb a aseptickou meningitidou ve velké klinické studii v Egyptě
No demonstrable association between the Leningrad-Zagreb mumps vaccine strain and aseptic meningitis in a large clinical trial in Egypt.

Clin Microbiol Infect. 2009 Nov 20;
Sharma HJ, Oun SA, Abou Bakr SS, Kapre SV, Jadhav SS, Bhardwaj S

K ověření tvrzení, že příušnicová vakcína kmene Leningrad-Zagreb (LZ) je příčinou aseptické meningitidy se provedla prospektivní postmarketingová bezpečnostní studie po očkování kombinovanou vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR) za použití kmene LZ, příušnicové vakcíny, v Egyptě. Celkem 453.119 dětí, 65.423 ve věku 16-24 měsíců a 329.211 ve věku 5-7 let bylo očkováno vakcínou MMR. Kontrolní skupina, která díky místním zdravotním předpisům, byla o něco mladší a zahrnovala 12.253 a 446.232 dětí. Rodiče zaznamenávali do dotazníku lokální, systémové a neurologické nežádoucí příhody během 42 dní po očkování. Všechna data byla analyzována externě na celém souboru plánovaných subjektů, tj. včetně těch, které se studie neúčastnily. Lokální a/nebo systémové reakce byly hlášeny u malého procenta účastníků, bolest, horečka a parotitida byly nejběžnější příznaky mezi očkovanci v obou věkových skupinách. Důležité bylo, že žádné případy aseptické meningitidy, encefalitidy, anafylaxe nebo konvulzí se nepozorovaly u všech zařazených subjektů. Z toho plyne, že u více než 450.000 dětí příušnicová vakcína kmene LZ nezpůsobila aseptickou meningitidou. Vakcína je významně levnější než západní konkurence a je zjevnou a oprávněnou alternativou k jiným MMR vakcínám.

Abstract To address the claim that the Leningrad-Zagreb (L-Z) mumps vaccine strain is causally associated with aseptic meningitis, a prospective, post-marketing safety study was conducted with a measles-mumps-rubella vaccine (MMR) using the L-Z strain as its mumps component in Egypt. In all, 453 119 children, 65 423 at age 16-24 months and 329 211 at age 5-7 years, received MMR. The control groups which, due to local health regulations, were slightly younger than vaccinees, comprised 12 253 and 46 232 children, respectively. The parents recorded solicited local, systemic and neurological adverse events for up to 42 days postvaccination with questionnaires. All data were analyzed externally on an intention-to-treat basis by individuals not participating in the study. Local and/or systemic reactions were reported in a small percentage of participants, pain, fever, and parotitis being the most common signs among vaccinees in both age groups. Importantly, no case of aseptic meningitis, encephalitis, anaphylaxis or convulsions was observed in any participant. Thus, as far as a series of more than 450 000 children can tell, the L-Z mumps vaccine strain, at least when manufactured by this particular company, does not cause aseptic meningitis. The vaccine is considerably cheaper than the Western competitors, and clearly a valid alternative to all other MMR vaccines.


Aktualizace informací o vakcíně Rotarix: perorální lidská rotavirová vakcína
Update on Rotarix: an oral human rotavirus vaccine.

Expert Rev Vaccines. 2009 Dec; 8(12) : 1627-41
O'Ryan M, Linhares AC

Celosvětově jsou rotaviry jednou z nejčastějších příčin těžké gastroenteritidy u dětí a malých dětí. Globálně se odhaduje, že každoročně rotavirové gastroenteritidy způsobí více než 125 miliónů případů průjmu a téměř 527.000 úmrtí, především v rozvojových zemích. Vývoj nových efektivních a bezpečných rotavirových vakcín byl shledán jako nejefektivnější intervenční strategie, která by mohla poskytnout významný dopad na výskyt rotavirových onemocnění. Rotarix je perorální živá atenuovaná lidská rotavirová vakcína obsahující jediný G1P(9) kmen. První perorální dávka může být podávána již ve věku 6 týdnů a minimální interval mezi oběma dávkami jsou 4 týdny; vakcinace by měla být dokončena ve věku 24 týdnů podle doporučení výrobce. V USA je horní limit pro podání druhé dávky doporučen až do věku 32 týdnů podle Advisory Committee on Immunization Practices.
Vývoj vakcíny Rotarix včetně fáze I, II a III multicentrických studií zahrnující přes 100.000 dětí se prováděl v Latinské Americe, Evropě, Asii a Africe. Vakcína prokázala, že je dobře tolerována, imunogenní, účinná, bezpečná a nevyvolává intususcepci. Poskytuje 85-96% ochranu vůči těžkým rotavirovým gastroenteritidám způsobeným G1 a non G1 sérotypům v Latinské Americe a Evropě; Rotarix redukoval počet hospitalizací z důvodu gastroenteritidy o 75%. Účinnost vůči G2P(4) kmenům se pohybuje mezi 41% v Latinské Americe až 81% v Evropě. Z počátku Rotarix poskytuje trvalou vysokou ochranu (80,5%; 95% Cl 71,3-87,1%) vůči těžkým rotavirovým gastroenteritidám během prvních dvou let po očkování v oblastech se změnou cirkulace divokého rotaviru. V nedávno dokončené studii v Jižní Africe a Malawi, očkování vakcínou Rotarix dosahovalo celkové účinnosti 91,2 % (95% Cl 44-73,2) během jednoho roku po očkování. Ačkoli jsou výsledky nižší z rozvojových a středně rozvinutých zemí, dávají příslib eliminace ostatních efektivních intervencí. S rozšiřujícím zaváděním rotavirových vakcín do národních očkovacích kalendářů by se mělo provádět stanovení dopadu rotavirového očkování při kontinuálním sledování cirkulujících rotavirových kmenů.

Worldwide, rotaviruses are the single most important agents of severe gastroenteritis in infants and young children. Globally, it is estimated that every year rotavirus gastroenteritis causes more than 125 million episodes of diarrhea and nearly 527 , 000 deaths, mainly in developing countries. The development of new effective and safe rotavirus vaccines was recognized as the most effective intervention strategy that could yield a significant impact on the burden of rotavirus disease. Rotarix is an oral live-attenuated human rotavirus vaccine containing a single G1P[8] strain. The first oral dose may be administered as early as 6 weeks of age, with a minimum interval of 4 weeks prior to second dose; the vaccination course should be completed by the age of 24 weeks according to the manufacturer. In the USA, the upper age limit for the second dose has recently been recommended at 32 weeks of age by the Advisory Committee on Immunization Practices. The development program for Rotarix including Phase I, II and III multicenter studies involving over 100 , 000 infants has been established in Latin America, Europe, Asia and Africa. The vaccine proved to be well tolerated, immunogenic, efficacious, safe and not associated with intussusception. It provided 85-96 % protection against severe rotavirus gastroenteritis caused by G1 and non-G1 serotypes in Latin American and European clinical trials; and of public health importance, Rotarix reduced hospitalizations of all-cause gastroenteritis by 40 and 75%, respectively. Efficacy against G2P[4] strains ranged from 41% in Latin America to 81% in Europe. In the former, Rotarix afforded sustained high protection (80.5%; 95% CI: 71.3-87.1) against severe rotavirus gastroenteritis during the first 2 years of life in a region with a changing pattern of wild-type rotavirus circulation. In a recently completed vaccine trial in South Africa and Malawi, Rotarix showed an overall efficacy of 61.2% (95% CI: 44.0-73.2) by 1 year of age. Although these rates are lower than those from developed and middle-income countries, they look promising given the lack of other effective interventions. With the expanding introduction of rotavirus vaccines into national immunization programs, postmarketing surveillance should be conducted to measure the impact of rotavirus vaccination, as well as continued monitoring of circulating rotavirus strains.


Rotateq pentavalentní rotavirová vakcína: Účinnost a bezpečnost u dětí v Evropě
RotaTeq((R)), a pentavalent rotavirus vaccine: Efficacy and safety among infants in Europe.

Vaccine. 2009 Oct 28;
Vesikari T, Itzler R, Karvonen A, Korhonen T, Van Damme P, Behre U, Bona G, Gothefors L, Heaton PM, Dallas M, Goveia MG

Pentavalentní lidská-bovinní přetříděná perorální rotavirová vakcína Rotateq byla hodnocena u téměř 70.000 dětí ve studii účinnosti a bezpečnosti (REST), z nichž 30.523 bylo z Evropy. Všechny děti byly sledovány na závažné nežádoucí příhody, hospitalizaci nebo návštěvu pohotovosti (ED). Všechny nežádoucí příhody, vyhledání lékařské pomoci a RVGE bez ohledu na závažnost se hodnotily v klinické účinnostní kohortě (N=2686) ve Finsku. Rotateq dosáhl účinnosti 98,3% (95% Cl 90,2-100%) vůči závažným rotavirovým gastroenteritidám (RVGE) a 68,0% (95% Cl 60,3-74,4%) vůči jakékoli RVGE jakéhokoli sérotypu během dvou rotavirových sezón po očkování. Kombinovaný výskyt hospitalizací a ED návštěv díky RVGE jakéhokoli sérotypu se snížil o 94,5% (95%Cl 91,3-96,8%) po dobu 23 let po očkování. Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi výskytem nežádoucích účinků po podání vakcíny Rotateq a placeba. V Evropě Rotateq byl vysoce účinný a dobře tolerovaný.

A pentavalent human-bovine reassortant oral rotavirus vaccine, RotaTeq((R)), was evaluated among nearly 70, 000 infants in the Rotavirus Efficacy and Safety Trial (REST), of which 30, 523 were from Europe. All infants were followed for serious adverse events as well as hospitalizations and emergency department (ED) visits. All adverse events, health care utilization, and RVGE regardless of severity were evaluated in the clinical efficacy cohort (N= 2686 ) in Finland. RotaTeq((R)) was 98.3% (95% CI, 90.2-100%) and 68.0% (95% CI 60.3-74.4%) efficacious against severe rotavirus gastroenteritis (RVGE) and all RVGE due to any serotype for two rotavirus seasons post-vaccination. The combined rate of hospitalizations and ED visits due to RVGE of any serotype was reduced by 94.5% (95% CI, 91.3-96.8%) for up to 2 years after vaccination. There were no statistically significant differences between RotaTeq((R)) and placebo for any of the safety outcomes. In Europe, RotaTeq((R)) was highly efficacious and well tolerated.


Empyém - zvýšená hospitalizace u amerických dětí navzdory očkování pneumokokovou konjugovanou vakcínou
Empyema Hospitalizations Increased in US Children Despite Pneumococcal Conjugate Vaccine.

Pediatrics. 2009 Nov 30;
Li ST, Tancredi DJ

Cíl: Ke stanovení, zda se incidence empyému u dětí v USA změnila po zavedení pneumokokové konjugované vakcíny v roce 2000. Metody: Použili jsme národně reprezentační databázi hospitalizovaných dětských pacientů, abychom odhadli roční celkový počet hospitalizací dětí <= 18 let, které byly hospitalizovány z důvodu empyému v roce 1997, 2000, 2003 a 2006. Za použití dat ze sčítání USA lidí se odhadly počty, které se konvertovaly do roční incidence na 100.000 dětí. Incidenční poměry byly srovnávány mezi rokem 1997 a pozdějšími lety, aby se určil dopad očkování pneumokokovou konjugovanou vakcínou na poměr hospitalizací. Výsledky: Během 2006 dosáhl celkový počet 2898 (95%Cl 2532-3264) hospitalizací dětí <=18 let v USA z důvodu empyému. Riziko hospitalizací z důvodu empyému se odhadl na 3,7 (95%Cl 3,3-4,2) na 100.000 dětí, zvýšení téměř o 70% ve srovnání s rokem 1997, kdy stejné riziko se dosahovalo na 2,2 (95%Cl 1,9-2,5) na 100.000. Riziko komplikované pneumonie (empyém, pleurální efúze nebo bakteriální pneumonie vyžadující intubaci nebo dekortikaci) se obdobně zvýšilo o 44% na 5,5 (95%Cl 4,8-6,1) na 100.000. Riziko bakteriální pneumonie se snížilo o 13% na 244,3 (95%Cl 231,1-257,5) na 100.000. Riziko invazivních pneumokokových onemocnění (pneumonie, sepse nebo meningitida způsobená Streptococcus pneumoniae) se snížila o 50% na 6,3 (95%Cl 5,7-6,9) na 100.000. U dětí <= 18 let se roční riziko hospitalizace z důvodu empyému zvýšilo téměř o 70% mezi lety 1997 a 2006 a to i přesto, že se snížil výskyt bakteriální pneumonie a invazivních pneumokokových onemocnění. Očkování pneumokokovou vakcínou nesnižuje incidenci empyému.

Objective: To determine if the incidence of empyema among children in the United States has changed since the introduction of the pneumococcal conjugate vaccine in 2000 . Methods: We used the nationally representative Kids' Inpatient Database to estimate the annual total number of hospitalizations of children >/=18 years of age that were associated with empyema in 1997 , 2000 , 2003 , and 2006 . Using US Census data, estimated counts were converted into annual incidence rates per 100000 children. Incidence rates were compared between 1997 and later years to determine the impact of pneumococcal conjugate vaccine on hospitalization rates. Results: During 2006 , an estimated total of 2898 (95% confidence interval [CI]: 2532-3264 ) hospitalizations of children </=18 years of age in the United States were associated with empyema. The empyema-associated hospitalization rate was estimated at 3.7 (95% CI: 3.3-4.2) per 100000 children, an increase of almost 70% from the 1997 empyema hospitalization rate of 2.2 (95% CI: 1.9-2.5) per 100000 . The rate of complicated pneumonia (empyema, pleural effusion, or bacterial pneumonia requiring a chest tube or decortication) similarly increased 44%, to 5.5 (95% CI: 4.8-6.1) per 100000 . The rate of bacterial pneumonia decreased 13%, to 244.3 (95% CI: 231.1-257.5 ) per 100000 . The rate of invasive pneumococcal disease (pneumonia, sepsis, or meningitis caused by Streptococcus pneumoniae) decreased 50%, to 6.3 (95% CI: 5.7-6.9) per 100000 . Conclusions: Among children </=18 years of age, the annual empyema-associated hospitalization rates increased almost 70% between 1997 and 2006 , despite decreases in the bacterial pneumonia and invasive pneumococcal disease rates. Pneumococcal conjugate vaccine is not decreasing the incidence of empyema.

Vydáno / Aktualizováno: 07.12.2009
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit