Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Publikace leden 2010

Imunologický efekt tří dávek živé oslabené vakcíny proti hepatitidě typu A (H2 kmen) během 8 let
The immunological effects of three doses of a live attenuated hepatitis A vaccine (H2 strain) in 8 years

Zhonghua Shi Yan He Lin Chuang Bing Du Xue Za Zhi. 2009 Jun;23(3):180-1
Authors: Liu HF, Zhang XJ, Zhang JL, Hao ZY, Zhang ZY, Ma JC, Chen JC, Chu J, Wang XY, Xu ZY

Cíl: Cílem bylo sledovat imunologický efekt tří dávek živé oslabené vakcíny proti hepatitidě typu A, kmene H2 8 let po očkování ve srovnání s jednodávkovém očkováním téže vakcíny. Metoda: V dané lokalitě bylo skrínováno 110 dětí ve věku 1-7 let, vnímavých vůči HAV, kterým se podala jedna dávka vakcíny; tyto děti byly zařazeny do skupiny B; skupinu A tvořilo 42 dětí z jedné vesnice, kterým se podaly celkem 3 dávky vakcíny ve schématu 0-2-6 měsíců. Vzorky krve se odebraly u dětí 1,2,6,7,8,12,24,36 a 96 měsíců po očkování ke stanovení anti-HAV protilátek. Výsledky: Ve skupině B sérokonverze anti-HAV dosáhla svého maxima 93,2 % a GMC 126,2 mIU/ml. Ve skupině A dosáhla sérokonverze 100 % už po podání 2 dávek a GMC svého maxima 2739 mIU/ml jeden měsíc po podání 3. dávky, tj. 7. měsíc po zahájení očkování. Skupina A má lepší krátkodobý imunologický efekt než skupina B. Během 36 až 96 měsíců se pozitivita anti-HAV ve skupině B pohybovala mezi 75-71 % a GMC mezi 80-89 mIU/ml, zatímco ve skupině A byla 100% a 918,2-2480,6 mIU/ml.Rozdíly mezi skupinou A a B byla významné. Závěr: 3dávkové schéma očkování živou oslabenou vakcínou proti hepatitidě typu A kmene H2 mělo lepší imunologický efekt než 1dávkové v 8letém sledování. Další sledování je zapotřebí.

OBJECTIVE: To observe the immunological effects of three doses of H2 strain live attenuated hepatitis A vaccine 8 years after the administration and to compare with that of one dose of the vaccine. METHODS: In a country area, 110 children of 1 to 7 years old susceptible to HAV were screened and administered with one dose of the vaccine, as group B; Group A were 42 children from one of the villages and administered with 3 doses of the vaccine according to 0, 2, 6 month schedule. Blood samples were taken for the children 1, 2, 6, 7, 8, 12, 24, 36 and 96 months after the administrations respectively and detected for anti-HAV antibody. RESULTS: For group B, the sero conversion rate of anti-HAV and GMC reached peak at 92.2% and 126.2 mIU/ml respectively, and then, began to drop with time; For group A, after 2 dose of the vaccine, the sero-conversion rate reached 100%, and the GMC reached peak of 2 739 mIU/ml one month after the third dose at 7 months. So that, group A has a better short-term immunological effects than that of group B. During 36 through 96 months, the anti-HAV positive rate in group B was 75%-71% and 80-89 mIU/ml respectively, and comparatively in group A were 100% and 918.2-480.6 mIU/ml respectively. The differences between group A and B were significantly important. CONCLUSION: A 3-dose schedule administration of H2 strain live attenuated hepatitis A vaccine has better immunological effects than 1-dose schedule in 8years and further observations are needed.


Bezpečnost a protilátková odpověď, včetně protilátkové perzistence po dobu 5 let po primovakcinaci a revakcinaci pneumokokovou polysacharidovou vakcínou u osob ve střením a vyšším věku
Safety and Antibody Response, Including Antibody Persistence for 5 Years, after Primary Vaccination or Revaccination with Pneumococcal Polysaccharide Vaccine in Middle-Aged and Older Adults.

J Infect Dis. 2010 Jan 21;
Authors: Musher DM, Manoff SB, Liss C, McFetridge RD, Marchese RD, Bushnell B, Alvarez F, Painter C, Blum MD, Silber JL

Princip: Tato studie hodnotila hladiny protilátek 5 let po primovakcinaci nebo revakcinaci 23valentní pneumokokovou polysacharidovou vakcínou (PN23). Metoda: Subjekty byly zařazeny do 4 studijních skupin podle věku (50-64 nebo 65 let) a podle předešlého stavu očkování (tj. bez předešlého očkování nebo s předešlým očkováním provedeným ne dříve než před 3-5 lety). Krev byla odebrána v den 0 (před primovakcinací nebo revakcinací), v den 30, 60 a každoročně po dobu 2-5 let. Hladiny IgG vůči 8 vakcinačním sérotypům se měřily ELISA (enzymovou imunozkouškou). Výsledky: Z 1008 zařazených subjektů dokončilo 5leté sledování 551 subjektů. Pro každý sérotyp a věkovou skupinu byl základní geometrický průměr koncentrací (GMC) IgG protilátek vyšší u revakcinovaných než primovakcinovaných subjektů. Primovakcinaci a revakcinace PN23 vakcínou indukovala významně vyšší hladiny protilátek vůči všem testovaným sérotypům. Ačkoli v den 30 a 60 hladiny protilátek měly tendenci mírného poklesu po revakcinaci, studijní skupiny měly podobné GMC v pozdějších časových bodech. GMC protilátek specifických vůči sérotypům 4,6B,8,9V,12F,14 a 23F byly během 2-5 let po primovakcinaci nebo revakcinaci stále vyšší než u osob neočkovaných. Hladiny protilátek vůči sérotypu 3 klesly na původní hodnoty kolem 2. roku po očkování. Závěr: Jak primovakcinace tak revakcinace PN23 vakcínou indukuje protilátkovou odpověď během 5letého sledování.

Background. This study assessed antibody levels for 5 years after primary vaccination or revaccination with 23-valent pneumococcal polysaccharide vaccine (PN23). Methods. Subjects were enrolled into 4 study groups by age (50-64 or 65 years) and prior vaccination status (no prior vaccination or 1 vaccination 3-5 years previously). Blood was obtained on day 0 (before primary vaccination or revaccination), day 30, day 60, and annually during years 2-5. Levels of immunoglobulin G (IgG) to 8 vaccine serotypes were measured by enzyme-linked immunosorbent assay. Results. Of 1008 enrolled subjects, 551 completed year 5. For each serotype and age group, baseline geometric mean concentrations (GMCs) of IgG were higher in revaccination than primary vaccination subjects. Primary vaccination or revaccination with PN23 induced significant increases in levels of antibody to all serotypes tested. Although day 30 and 60 antibody levels tended to be modestly lower after revaccination, study groups had similar GMCs at later time points. For serotypes 4, 6B, 8, 9V, 12F, 14, and 23F, GMCs during years 2-5 after primary vaccination or revaccination remained higher than in vaccine-naive persons. Levels of antibody to serotype 3 returned to baseline by year 2. Conclusions. Both primary vaccination and revaccination with PN23 induce antibody responses that persist during 5 years of observation.


Transfúze a přenos vakcinačního viru žluté zimnice - Kalifornie, 2009
Transfusion-related transmission of yellow Fever vaccine virus --- California, 2009.

MMWR Morb Mortal Wkly Rep. 2010 Jan 22;59(2):34-7

V USA se očkování proti žluté zimnici doporučuje cestovatelům a vojákům v aktivní službě, kteří plánují pobyt v endemických oblastech subsaharské Afriky a centrální nebo jižní Ameriky. Americký červený kříž doporučuje, aby očkovanci vakcínou proti žluté zimnici odložili dárcovství krve po dobu 2 týdnů z důvodu teoretického rizika přenosu vakcinačního viru z dárce. 10. dubna 2009 bylo zjištěno nemocničním dozorem nad krevní bankou, že 27. března byly získány transfuzní přípravky od 89 vojáků v aktivní službě, kteří byli očkování proti žluté zimnici 4 dny před dárcovstvím. Tato zpráva shrnuje výsledky následujícího nemocničního a CDC průzkumu tak, aby identifikovala nedostatky v případném odložení dárcovství a stanovila, zda dochází k transfúzí přenosu vakcinačního viru žluté zimnice. Výzkum zjistil, že se vyskytla změna v časové posloupnosti očkování a dárcovstvím a že očkovanci nehlásili nedávné očkování proti žluté zimnici v době dárcovství. I když se provedlo okamžité pozastavení, 6 transfuzních jednotek krevních produktů bylo podáno 5 pacientům. U 4 příjemců nebyly zjištěny žádné klinické ani laboratorní abnormality v souladu se závažnými nežádoucími účinky během prvního měsíce po transfúzi; pátý pacient s karcinomem prostaty a B-buněčným lymfomem v konečném stádiu zemřel v nemocnici pro dlouhodobě nemocné. 3 ze 4 dále žijících pacientů měl sérologický průkaz imunitní odpovědi na živý vakcinační virus proti žluté zimnici. Tato zpráva poskytuje důkaz, že přenos vakcinačního viru proti žluté zimnici může být zprostředkován transfúzí a tak zdůrazňuje potřebu pečlivého monitorování a případného odložení dárcovství nedávno očkovaných dárců krve.

In the United States, yellow fever (YF) vaccination is recommended for travelers and active duty military members visiting endemic areas of sub-Saharan Africa and Central/South America. The American Red Cross recommends that recipients of YF vaccine defer blood product donation for 2 weeks because of the theoretical risk for transmission from a viremic donor. On April 10, 2009, a hospital blood bank supervisor learned that, on March 27, blood products had been collected from 89 U.S. active duty trainees who had received YF vaccine 4 days before donation. This report summarizes the subsequent investigation by the hospital and CDC to identify lapses in donor deferral and to determine whether transfusion-related transmission of YF vaccine virus occurred. The investigation found that a recent change in the timing of trainee vaccination had occurred and that vaccinees had not reported recent YF vaccination status at time of donation. Despite a prompt recall, six units of blood products were transfused into five patients. No clinical evidence or laboratory abnormalities consistent with a serious adverse reaction were identified in four recipients within the first month after transfusion; the fifth patient, who had prostate cancer and end-stage, transfusion-dependent, B-cell lymphoma, died while in hospice care. Three of the four surviving patients had evidence of serologic response to YF vaccine virus. This report provides evidence that transfusion-related transmission of YF vaccine virus can occur and underscores the need for careful screening and deferral of recently vaccinated blood donors.


Odpověď na vakcínu proti hepatitidě typu B u dětí s HCV infekcí získanou z matky
Response to hepatitis B vaccine in infants with mother-to-child HCV infection.

Med Wieku Rozwoj. 2009;XIII(4):311-316
Authors: Aniszewska M, Kowalik-Mikołajewska B, Pokorska-Lis M

Cílem této studie bylo stanovit očkováním indukovanou sérokonverzi anti-HBs ve skupině dětí s HCV infekcí přenesenou z matky na dítě. Metody: 105 dětí narozených HCV infikovaným matkám bylo očkováno proti hepatitidě typu B (10 µg/ml; schéma 0-1-6 měsíců). HCV nákaza (HCV-RNA RT-PCR v séru pozitivních dětí, detekovaná dvakrát během prvního roku života) byla prokázána u 18 dětí (skupina A). 87 dětí nebylo HCV nakaženo (skupina B). Titry anti-HBs (EIA) byly změřeny 1-6 měsíců po podání 3. dávky vakcíny. Výsledky: Sérokonverze vůči anti-HBs >10 mIU/ml byla dosažena u 93 (88,6 %) dětí: 13/18 (73 %) ve skupině A a 80/87 (92 %) ve skupině B. Anti-HBs <10 mIU/ml byly pozorované u 12 (11,3 %) dětí: 5 (27 %) ve skupině A a 7 (8 %) ve skupině B (p=0,04). Závěr: Odpověď na vakcínu proti hepatitidě typu B u dětí nakažených HCV byla slabší než u neinfikovaných.

The aim of the study was to establish the vaccination-induced anti-HBs seroconversion in a group of children with mother-to-child HCV infection. MATERIAL AND METHODS: 105 infants born to HCV infected mothers were vaccinated against hepatitis B virus (10 mug/ml; 0, 1, 6 months). HCV infection (HCV-RNA RT-PCR, Abbot Laboratories, in serum positive infants detected twice in the first year of life) was confirmed in 18 (group A). 87 infants were HCV uninfected (group B). Anti-HBs titers (Ortho-EIA) were measured 1-6 months after the third dose of immunisation. RESULTS: Seroconversion to anti-HBs >10 mIU/ml was achieved in 93 (88.6%) infants: 13/18 (73%) in group A, 80/87 (92%) in group B. Anti-HBs <10 mIU/ml was observed in 12 (11.3%) children: 5 (27%) in group A, and 7 (8%) in group B (p=0.04). CONCLUSION: Response to hepatitis B vaccine in infants infected with HCV was weaker than in nonvaccinated infants.


Perzistence protilátek 6 let po dvoudávkovém očkování kombinovanou vakcínou proti hepatitidě typu A a B
Antibody persistence six years after two doses of combined hepatitis A and B vaccine.

Vaccine. 2010 Jan 4;
Authors: Burgess MA, McIntyre PB, Hellard M, Ruff TA, Lefevre I, Bock HL

Byla hodnocena perzistentní imunita protilátkami specifickými vůči hepatitidě typu A a B 6 let po očkování dospívajících (ve věku 12-15 let) kombinovanou vakcínou proti hepatitidě typu A a B (HAB) ve schématu 0-6 měsíců nebo 0-12 měsíců. Každý rok byl odebrán vzorek séra (2-6 let), který se testoval na anti-HAV a anti-HBs za pomocí EIA. Subjektům s anti-HBs koncentracemi <10 mIU/ml (14/23) 5 nebo 6 let po očkování byla podána dodatečná dávka HBV vakcíny zhruba 12 měsíců po 6 letech. Vzorek krve se odebral před podáním boosteru a 1 měsíc po boosteru, aby se zhodnotila odpověď. V této studii bylo očkováno 240 subjektů; po 6 letech byly k dispozici séra od 88 subjektů. V té době 84 % subjektů (39/46; schéma očkování 0-6 měsíců) a 92,9 % subjektů (39/42; schéma 0-12 měsíců) mělo anti-HBs >=10 mIU/ml. Kromě jednoho subjektu 14 subjektů odpovědělo na booster dávku s hladinami protilátek >=100 mIU/ml. Všechny sérokonvertované subjekty, které se testovaly 6 let po základním očkování, zůstaly séropozitivní vůči HAV. Zjednodušení sníženého počtu dávek a podobná délka perzistence imunity po očkování ve schématu 0-6 a 0-12 měsíců je vhodnější pro imunizaci této populace vůči HAV a HBV.

Persistent immunity to hepatitis A and hepatitis B antibodies six years after vaccination of adolescents (aged 12-15 years) with a combined hepatitis A and B (HAB) vaccine following a 0.6 month or a 0.12 month schedule was assessed. Yearly (Year-2-6) serum samples were tested for anti-HAV and anti-HBs using EIA. Subjects with anti-HBs concentrations <10mIU/mL (14/23) at Year-5 or Year-6, received an additional HBV vaccine dose approximately 12 months after Year-6. Blood samples were collected pre-booster and 1 month post-booster to assess booster response. 240 subjects were vaccinated in the study; at Year-6, data were available from 88 subjects. At that time 84.8% (39/46; 0.6 month) and 92.9% (39/42; 0.12 month) of subjects had anti-HBs concentrations >/=10mIU/mL. All but one of the 14 boosted subjects responded to the additional HBV vaccine dose with anti-HBs concentrations >/=100mIU/mL. All seroconverted subjects who returned at Year-6 were seropositive for anti-HAV. Simplification, reduced number of doses and similar long-term persistence of immunity make the 0.6 month and 0.12 month schedule preferable for immunization against HAV/HBV in this population.


Účinnost monovalentní rotavirové vakcíny (Rotarix) vůči závažným průjmovým onemocněním způsobeným sérotypově nepříbuzným G2P(4) kmenům v Brazílii
Effectiveness of Monovalent Rotavirus Vaccine (Rotarix) against Severe Diarrhea Caused by Serotypically Unrelated G2P[4] Strains in Brazil.

J Infect Dis. 2010 Jan 4;
Authors: Correia JB, Patel MM, Nakagomi O, Montenegro FM, Germano EM, Correia NB, Cuevas LE, Parashar UD, Cunliffe NA, Nakagomi T

Princip: Ve studii v Latinské Americe vykazovala monovalentní rotavirová vakcína G1P(8) vysokou účinnost vůči těžkým rotavirovým průjmům. Ochrana byla nižší vůči sérotypově nepříbuzným G2P(4) kmenům, které zde občas cirkulují. Tato studie případů a kontrol měla za úkol zhodnotit účinnost této monovalentní G1P(8) rotavirové vakcíny vůči G2P(4) kmenům v Brazílii. Metoda:Pacienti byli děti s těžkou G2P(4) rotavirovou nákazou, které byly hospitalizovány v Recife, v Brazílii od března 2006 do září 2008. Poměr proočkovanosti mezi těmito pacienty byla rozřazena do 2 kontrolních skupin účastníků-dětí bez prokázaného rotavirového průjmu a dětí hospitalizovaných z důvodu akutního respiračního onemocnění (ARI), aby se vypočetla účinnost očkování po ověření měsíce a roku narození. Výsledky: Zařadili jsme 70 pozitivních případů G2P(4) závažných rotavirových průjmů, 484 negativní kontrolních účastníků s průjmovým onemocněním a 416 kontrolních účastníků s ARI starších 6 měsíců. U dětí ve věku 6-11 měsíců byla účinnost očkování vůči G2P(4) 77 % (95% limit spolehlivosti 42-91%) vůči negativní kontrole pacientů s průjmovým onemocněním a 77 % (95%Cl: 43-90%) vůči kontrolní skupině dětí s ARI. Účinnost očkování u dětí ve věku 12 měsíců se snížila na -24% (95% Cl: -190-47%) vůči negativní kontrole pacientů s průjmovým onemocněním a 15% (95%Cl: -101-64%) vůči kontrolní skupině dětí s ARI. Závěr: Tato monovalentní G1P(8) rotavirová vakcína byla účinná vůči závažnému G2P(4) rotavirovému průjmu u dětí ve věku 6-11 měsíců. Účinnost klesla u dětí ve věku 12 měsíců, což naznačuje ubývání imunity.

Background. In a Latin American trial, a monovalent G1P[8] rotavirus vaccine showed high efficacy against severe rotavirus diarrhea. Protection was lower against serotypically unrelated G2P[4] strains, which circulated infrequently. This case-control study was undertaken to assess the effectiveness of this monovalent G1P[8] rotavirus vaccine against G2P[4] strains in Brazil. Methods. Case patients were children with severe G2P[4] rotavirus diarrhea who presented at a hospital in Recife, Brazil, from March 2006 through September 2008. Vaccination rates among case patients were compared with rates among 2 groups of control participants-children with rotavirus-negative diarrhea and children admitted for acute respiratory tract infection (ARI)-to calculate vaccine effectiveness, after controlling for the birth month and year. Results. We enrolled 70 G2P[4] rotavirus-positive case patients with severe diarrhea, 484 rotavirus-negative control participants with diarrhea, and 416 control participants with ARI, aged 6 months. Among children aged 6-11 months, the effectiveness of the vaccine against G2P[4] diarrhea was 77% (95% confidence interval [CI], 42%-91%) and 77% (95% CI, 43%-90%) among the rotavirus-negative control participants with diarrhea and control participants with ARI, respectively. Vaccine effectiveness in children aged 12 months decreased to -24% (95% CI, -190% to 47%) and 15% (95% CI, -101 to 64) among the rotavirus-negative control groups with diarrhea and ARI, respectively. Conclusions. This monovalent G1P[8] rotavirus vaccine was effective against severe G2P[4] rotavirus diarrhea among children aged 6-11 months. Effectiveness declined among children aged 12 months, which suggests waning immunity.

Vydáno / Aktualizováno: 22.02.2010
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit