Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 26.11.2018

Publikace červenec a srpen 2010

Randomizovaná klinická studie srovnávající revakcinaci pneumokokovou konjugovanou vakcínou HIV infikovaných dospělých pacientů původně očkovaných polysacharidovou vakcínou
A Randomized Clinical Trial Comparing Revaccination with Pneumococcal Conjugate Vaccine to Polysaccharide Vaccine among HIV-Infected Adults.

J Infect Dis. 2010 Aug 26;
Authors: Crum-Cianflone NF, Huppler Hullsiek K, Roediger M, Ganesan A, Patel S, Landrum ML, Weintrob A, Agan BK, Medina S, Rahkola J, Hale BR, Janoff EN

Princip: Riziko pneumokokových onemocnění přetrvává a protilátková odpověď na revakcinaci 23-valentní polysacharidovou vakcínou (PPV) bývá nízká u HIV pozitivních dospělých osob. Sledovali jsme, zda revakcinace 7valentní pneumokokovou konjugovanou vakcínou (PCV) zvýší tuto odpověď. Metody: V randomizované klinické studii jsme srovnávali imunogenitu revakcinace PCV nebo PPV u HIV-infikovaných dospělých (medián počtu CD4 buněk 533 buněk/mm3), které byly očkovány PPV o 3-8 let dříve. HIV negativní dospělí bez předešlého pneumokokového očkování obdrželi 1 dávku PCV. Pozitivní odpověď byla definována jako 2násobný nárůst (60 dní po očkování) množství kapsulárních IgG protilátek s postvakcinační hladinou 1000 ng/ml specifických vůči alespoň 2 ze 4 sledovaných sérotypů. Výsledek: HIV infikované osoby vykazovaly vyšší četnost pozitivní protilátkové odpovědi vůči PCV než PPV (57 % vs 36 %) a vyšší průměrné změny v koncentraci imunoglobulinu G 60 dní po očkování vůči sérotypům 4, 9V a 19F, ale ne vůči sérotypu 14. Nicméně o 180 dní později byly výsledky podobné. Odpovědi vůči PCV byly vyšší v četnosti a velikosti vůči všem sérotypům u HIV negativních dospělých ve srovnání s HIV infikovanými. Závěr: U HIV infikovaných osob revakcinace PCV byl jen přechodně imunogennější než PPV a odpověď byla nižší než u primovakcinovaných HIV negativních osob. Pneumokokové vakcíny s robustnější a déle trvalejší imunogenitou jsou stále zapotřebí pro očkování HIV infikovaných osob.

Background. The risk of pneumococcal disease persists, and antibody responses to revaccination with the 23-valent polysaccharide vaccine (PPV) are low among human immunodeficiency virus (HIV)-infected adults. We determined whether revaccination with the 7-valent pneumococcal conjugate vaccine (PCV) would enhance these responses. Methods. In a randomized clinical trial, we compared the immunogenicity of revaccination with PCV ([Formula: see text]) or PPV ([Formula: see text]) among HIV-infected adults (median CD4 cell count, 533 cells/mm(3)) who had been vaccinated with PPV 3-8 years earlier. HIV-uninfected adults ([Formula: see text]) without prior pneumococcal vaccination received 1 dose of PCV. A positive response was defined as a 2-fold increase (from baseline to day 60) in capsule-specific immunoglobulin G, with a postvaccination level 1000 ng/mL for at least 2 of the 4 serotypes. Results. HIV-infected persons demonstrated a higher frequency of positive antibody responses to PCV than to PPV (57% vs. 36%) ([Formula: see text]) and greater mean changes in the immunoglobulin G concentration from baseline to day 60 for serotypes 4, 9V, and 19F ([Formula: see text], for all), but not for serotype 14. However, by day 180, both outcomes were similar. Responses to PCV were greater in frequency and magnitude for all serotypes in HIV-uninfected adults, compared with those in HIV-infected adults. Conclusions. Among persons with HIV infection, revaccination with PCV was only transiently more immunogenic than PPV, and responses were inferior to those in HIV-uninfected subjects with primary vaccination. Pneumococcal vaccines with more robust and sustained immunogenicity are needed for HIV-infected adults. Clinical trial registration. ClinicalTrials.gov identifier NCT00622843 .


Efektivní analýza odpovědi u dětí po opětovném očkování vakcínou proti hepatitidě typu B, které měly žádnou nebo nízkou odpověď
Effect analysis on non-and-low response infants after revaccinated hepatitis B vaccine

Zhongguo Ji Hua Mian Yi. 2010 Jun;16(3):207-10
Authors: Wu ZH, Cui FQ, Gong XH

CÍL: Zhodnotit booster imunizaci u děti očkovaných 3 dávkami vakcíny HepB s nízkou nebo žádnou odpovědi. Metoda: Děti narozené v letech 2004-2005 v Guangzhou, Pekingu a Zhejiang, které byly očkovány 3 dávkami ve schématu 0-1-6 měsíců s nízkou nebo žádnou imunitní odpovědi, byly rozděleny do 4 skupin. VÝSLEDKY: GMC u dětí ve skupině A s nízkou nebo žádnou odpovědi (před booster), skupina B (po 1 dávce přeočkování) a skupina C (po 3 dávkach přeočkování) byla 18,66 mIUml, 88,82 mIU / ml, 178,24 mIU / ml; podíl nón-respondentů ve třech skupinách byl 20,4%, 9,1%, 1,9%. U 103 děti s nízkou nebo žádnou odpovědi byl podíl titru vyšších než 100 mIU / ml ve skupině B 61,2% a skupině C 84,5%, se statistický významným rozdílem (chi2 = 14,13, P <0,01). GMC po 3 dávkách přeočkování čtyřmi druhý vakcíny, tj. 5 mikrogramů HepB-Y, 10 mikrogramů HepB-Y, 10 mikrogramů HepB-CHO, 10 mikrogramů HepB-HY byly 168,8 MJU / ml, 174,7 mIU / ml, 184,9 mIU / ml, 182,9 mIU / ml, resp. Podíl titru vyšších než 100 mIU / ml pro čtyři druhý HepB bylo 79,0%, 85,7%, 88,2% a 84,6% bez statistického rozdílu (chi2 = 0,75, 0,05). Závěr: Nebyly zjištěny žádné rozdíly sérokonverze mezi studijními populacemi očkovanými 1 dávkou a 3 dávkami boosteru (P> 0,05), ale vysoký titr byl pozorován po 3 dávkach přeočkování. Čtyři druhý vakcíny HepB, včetně 5 mikrogramů HepB-Y, 10 mikrogramů HepB-Y, 10 mikrogramů HepB-CHO a 10 mikrogramů HepB-HY měly stejný účinek očkování po 3 dávkách ve schématu 0-1-6 měsíců u děti s nízkou nebo žádnou odpovědi po předešlém očkování.

OBJECTIVE: To evaluate the booster immunization effect to non-and-low response children after 3 doses HepB immunization. METHODS: Non-and-low response infants born in 2004 2005 administered 3 doses of HepB at 0, 1, 6 months in Guangzhou, Beijing and Zhejiang were divided into 4 groups randomly, and boosted 3 dose of 4 different types of HepB at 0, 1, 6 months. RESULTS: The GMC of non-and-low response children in group A (before booster), group B (after 1 dose booster) and group C (after 3 dose booster) were 18.66 mIUml, 88.82 mIU/ml, 178.24 mIU/ml respectively; the proportion of non-responders in three groups were 20.4%, 9.1%, 1.9% respectively. In 103 non-and-low response children, proportion of titers of more than 100 mIU/ml of group B and group C were 61.2% and 84.5%, and there was statistical significant difference (chi2 = 14.13, P < 0.01). The GMC after 3 doses revaccination with four kinds of HepB, included 5 microg HepB-Y, 10 microg HepB-Y, l0 microg HepB-CHO, 10 microg HepB-HY were 168.8 mJU/ml, 174.7 mIU/ml, 184.9 mIU/ml, 182.9 mIU/ml respectively. Proportion of titers of more than 100 mIU/ml for four kinds HepB were 79.0%, 85.7%, 88.2% and 84.6% respectively, and there was no significant difference (chi2 = 0.75, 0.05). CONCLUSION: There were no different of seroconversion rate between study population received 1 dose and 3 dose booster (P > 0.05), but high titer was observed after 3 dose booster. The four kinds of HepB, including 5 microg HepB-Y,10 microg HepB-Y, 10 microg HepB-CHO, 10 microg HepB-HY had the same immunization effect after 3 doses revaccination at 0, 1, 6 months to non-and-low response children.


Srovnání 2 různých schémat očkování z hlediska reaktogenity, bezpečnosti a imunogenity živé oslabené perorální rotavirové vakcíny RIX4414, podávané současně s perorální vakcínou proti dětské obrně u jihoafrických dětí.
Comparison of 2 different regimens for reactogenicity, safety, and immunogenicity of the live attenuated oral rotavirus vaccine RIX4414 coadministered with oral polio vaccine in South African infants.

J Infect Dis. 2010 Sep 1;202 Suppl:S93-100
Authors: Steele AD, Reynders J, Scholtz F, Bos P, de Beer MC, Tumbo J, Van der Merwe CF, Delem A, De Vos B

Princip: Placebem kontrolována, dvojitě zaslepená studie, fáze II, byla provedena v Jižní Africe v letech 2003-2004 s cílem zhodnotit bezpečnost, reaktogenitu a imunogenitu 2 režimů očkování živou atenuovanou perorální lidskou rotavirovou vakcínou RIX4414, při současném podávání v rámci programu EPI, současně s podáváním perorální vakcíny proti obrně. Metody: Zdravé děti byly randomizovány (2:2:1) a očkovány buď 2 dávkami RIX4414 (n = 190, v 10 a 14 týdnech a placebem v 6 týdnech), 3 dávkami RIX4414 (n = 189; v 6, 10 a 14 týdnech), nebo 3 dávkami placeba (n = 96), všechny souběžně s pravidelným očkováním. Antirotavirová IgA sérokonverze byla hodnocena pomocí ELISA 2 měsíce po poslední dávce RIX4414 nebo placeba. Antipoliové protilátky typu 1, 2 a 3 byly měřeny pomocí virus neutralizačního testu. Nežádoucí účinky byly zaznamenány po dobu 15 dnů po každé dávce. VÝSLEDKY: Sérokonverze antirotavirových IgA byly podobné ve skupině očkované 2 nebo 3 dávkami RIX4414 (44,3% a 44,4% v uvedeném pořadí; P = 0,544, jednostranný Fisherův exaktní test) a geometrický průměr IgA koncentrace byly rovněž srovnatelný. Séroprotekce vůči dětské přenosné obrně typu 1, 2 a 3 byly vysoké (93% -100%) a významně se mezi skupinami nelišily. Nežádoucí příhody hlášené do 15 dnů po očkování byly podobné ve všech skupinách. Závěr: Imunitní sérokonverzní odpověď na 3 dávky RIX4414 vakcíny nebyla lepší než 2-dávkového schématu. Nebyla zjištěna interference s protilátkovou odpovědí na perorální vakcínu proti dětské obrně, a RIX4414 byla dobře tolerována při souběžném rutinním očkování.

BACKGROUND: A phase II, randomized, double-blind, placebo-controlled study was conducted in South Africa during 2003-2004 to evaluate the safety, reactogenicity, and immunogenicity of 2 regimens of the live attenuated oral human rotavirus vaccine RIX4414 when coadministered with the Expanded Program on Immunization childhood vaccines, including oral polio vaccine. METHODS: Healthy infants were randomized (2:2:1) to receive either 2 doses of RIX4414 (n = 190; at 10 and 14 weeks, with placebo at 6 weeks), 3 doses of RIX4414 (n = 189; at 6, 10, and 14 weeks), or 3 doses of placebo (n = 96), all with concomitant routine vaccinations. The antirotavirus IgA seroconversion rate was assessed using enzyme-linked immunosorbent assay at 2 months after the last dose of RIX4414 or placebo. Antipolio types 1, 2, and 3 antibodies were measured using a virus neutralization assay. Solicited symptoms were recorded for 15 days after each dose. RESULTS: The antirotavirus IgA seroconversion rates were similar in the RIX4414 2- and 3-dose groups (44.3% and 44.4%, respectively; P = .544, by 1-sided Fisher exact test) and antirotavirus IgA geometric mean concentrations were also comparable. Seroprotection rates for antipolio types 1, 2, and 3 antibodies were high (93%-100%) and were not significantly different among groups. Solicited symptoms reported within 15 days after vaccination were similar in all groups. CONCLUSIONS: The immune seroconversion response to the RIX4414 vaccine with 3 doses was not superior to the 2-dose regimen. There was no interference by either regimen with antibody response to oral polio vaccine, and RIX4414 was well tolerated when given with routine vaccinations.


Dlouhodobá imunita a imunitní odpověď na booster dávku po očkování inaktivovanou vakcínou proti japonské encefalitidě, IXIARO, IC51
Long-term immunity and immune response to a booster dose following vaccination with the inactivated Japanese encephalitis vaccine IXIARO((R)), IC51.

Vaccine. 2010 Jun 9;
Authors: Dubischar-Kastner K, Eder S, Buerger V, Gartner-Woelfl G, Kaltenboeck A, Schuller E, Tauber E, Klade C

IC51 (IXIARO ((R)), JESPECT ((R))) je nedávno schválena profylaktická virová vakcína proti japonské encefalitidě, aplikována ve dvou dávkách. Zkoušení ve fázi 3, po primovakcinaci v den 0 a 28 byla 83% séroprotekce zjištěna o 6 měsíců později, o 12 měsíců 58% a o 24 měsíců 48%. Booster dávka podána v 11. měsíci nebo ve 23. měsíci subjektům s množstvím neutralizačních protilátek pod limitem detekovatelnosti (definovány jako ředění šera poskytující 50% redukci počtu plaku v plakově redukčním neutralizačním test, PRNT50<1:10) vedla ke 100% sérokonverzi. Po aplikaci jediné dávky (nekompletní primovakcinace) pouze 9 % osob bylo séroprotektivních o 6 měsíců později; nicméně booster dávka v 11. měsíci vedla k 99% sérokonverzi těchto osob. Proto osoby s neúplnou primovakcinaci ji mohou dokončit nejpozději do 11 měsíců.

IC51 (IXIARO((R)), JESPECT((R))) is a recently approved prophylactic Japanese encephalitis virus vaccine with a two-vaccine primary immunization regimen. In this phase 3 trial, after primary immunization with a Day 0/28 dose schedule, seroprotection rates were 83%, 58% and 48% at Month 6, Month 12 and Month 24, respectively. A booster dose at Month 11 and/or Month 23 in subjects with neutralizing antibody titers below the limit of detection (defined as a serum dilution giving a 50% reduction of plaque counts in a plaque reduction neutralization test [PRNT50]<1:10) led to 100% seroconversion. After a single-dose immunization (incomplete primary immunization), only 9% of subjects were seroprotected at Month 6; however, a booster dose at Month 11 led to seroconversion in 99% of subjects. Hence, subjects with incomplete primary immunization can complete their schedule within at least 11 months.


Charakteristika HPV-specifických paměťových B buněk a systémových protilátek u žen očkovaných neadjuvovanou HPV16 L1 VLP vakcínou.
Characterization of the HPV-specific memory B cell and systemic antibody responses in women receiving an unadjuvanted HPV16 L1 VLP vaccine.

Vaccine. 2010 Jun 17;
Authors: Dauner JG, Pan Y, Hildesheim A, Harro C, Pinto LA

Protilátky specifické vůči lidským papilomavirum (HPV) pravděpodobně korelují s ochranou získanou HPV L1 (VLP) vakcínou. Předchozí studie charakterizovaly systémovou protilátkovou odpověď po imunizaci jak množstvím tak schopností neutralizovat HPV. V této práci jsme měřili paměťové B buňky ELISPOTem vůči HPV16 a analýzu jsme rozšířili o měření protilátek včetně jejich avidity. Výsledky měřených paměťových B buněk (ELISPOT) významně korelují s IgG a neutralizačními protilátkami, ovšem ne s aviditou. Jedná se o první komplexní studií korelaci různých aspektů humorální imunity potenciálně související s protektivní imunitou po očkování HPV16 L1 VLP vakcínou.

Human papillomavirus (HPV)-specific antibodies are proposed to be the correlate of protection afforded by HPV L1 virus-like particle (VLP) vaccines. Previous studies have characterized the systemic antibody response to immunization in terms of both the quantity and the ability to neutralize HPV. Here, we have adapted a generalized memory B cell ELISPOT to the HPV16 system and expanded the analysis of the systemic antibody response to include an avidity measurement of HPV L1 VLP-specific antibodies. We show the results of the memory B cell ELISPOT significantly correlated with IgG and neutralizing antibody titers, but not with the avidity measurement. This is the first comprehensive study to correlate a variety of humoral aspects potentially associated with protective immunity following vaccination with a HPV16 L1 VLP vaccine.


Těžká kombinovaná imunodeficience (SCID) a očkování proti rotavirovým nákazám: Záznamy z hlášení nežádoucích účinku (VAERS)
Severe combined immunodeficiency (SCID) and rotavirus vaccination: Reports to the Vaccine Adverse Events Reporting System (VAERS).

Vaccine. 2010 Jul 29;
Authors: Bakare N, Menschik D, Tiernan R, Hua W, Martin D

Princip: Očkování proti rotavirovým nákazám je zařazeno v pravidelném očkování amerických děti. Postmarketingové záznamy popsaly těžké gastroenteritidy s vylučováním vakcinačních virů u dětí, které byly očkovány a později u nich byla diagnostikována SCID. Nedávno americká FDA schválila změnu pro vakcínu RotaTeq a Rotarix týkající se kontraindikace podávání jedincům s anamnézou SCID.
Zjišťovali jsme nežádoucí účinky (VAERS) v souvislosti s anamnézou SCID a očkování proti rotavirovým nákazám. Metody: Zařazovací kritéria VAERS zahrnovala stávající registrované rotavirové vakcíny, hlášení od 3.2.206 do 15.1.2010 a diagnózu "kombinovaná imunodeficience", SCID nebo "kombinované imunodeficience". Výsledky: Našli jsme 9 hlášení SCID a očkování proti rotavirovým nákazám u dětí ve věku 3 až 9 měsíců. V osmi případech byl hlášen průjem a v jednom neprospívání. Všechny děti byly hospitalizované a byla u nich diagnostikována SCID. Jejich stolice byly na rotaviry pozitivní a v 6 případech byla prokázána přítomnost vakcinačních virů. Dlouhodobé vylučování viru bylo pozorováno v 5 případech. K žádnému úmrtí nedošlo. Závěr: Doporučené změny kontraindikací jsou oprávněné vzhledem k riziku, které rotavirové vakcíny představují pro SCID pacienty. Časné odhalení SCID (např. z rozsáhlého novorozeneckého skríningu nebo zvýšené klinické bdělosti) by mohlo předejít závažným nežádoucím účinkům po nevhodném očkování proti rotavirovým nákazám a potenciálně napomoci časnějším transplantacím kmenových buněk.

BACKGROUND: Rotavirus vaccines are the only live vaccines recommended for infants in the US. Postmarketing reports have described severe gastroenteritis with vaccine viral shedding in infants who received rotavirus vaccine and were later diagnosed with SCID. The US Food and Drug Administration recently approved labeling changes for RotaTeq and Rotarix contraindicating administration to individuals with a history of SCID. We queried VAERS to characterize reports of SCID after rotavirus vaccination. METHODS: VAERS inclusion criteria included current US-licensed rotavirus vaccines, report dates from February 3, 2006 to January 15, 2010, and queries for the MedDRA preferred term "combined immunodeficiency" as well as any text containing the terms, "SCID" or "combined immunodeficiency." RESULTS: We identified nine reports of SCID and rotavirus vaccination in infants between 3 and 9 months of age. Eight cases presented with diarrhea and one case presented with failure to thrive. All infants were hospitalized and had workups leading to the SCID diagnosis. Stool rotavirus testing was positive in all cases and the virus was identified as the vaccine strain in six cases. Prolonged viral shedding was documented in five cases. No deaths were reported. CONCLUSION: The aforementioned labeling changes were warranted given the risk posed by live rotavirus vaccine to individuals with SCID, as illustrated by these VAERS cases. Although congenital, SCID was not diagnosed in these infants until after rotavirus vaccination. Earlier identification of SCID (e.g., from expanded newborn screening or heightened clinical vigilance) could prevent inadvertent live rotavirus vaccine administration and also potentially result in earlier life-saving stem cell transplants.

Vydáno / Aktualizováno: 20.09.2010
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit