Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 26.11.2018

Co nového přináší vyhláška 439/2000 Sb.

Od ledna tohoto roku vstupuje v platnost nová vyhláška o očkování proti infekčním nemocem, 439/2000 Sb. V jejím znění se přesněji definují pojmy pravidelného, mimořádného a zvláštního očkování. Významným přínosem je zařazení očkování proti nákazám způsobeným Haemophilus influenzae typu b a očkování proti virové hepatitidě typu B mezi pravidelná očkování. Provádění těchto dvou očkování podle nové vyhlášky by mělo vstoupit v platnost v červenci 2001.

Přestože je v nové vyhlášce řada pozitivních změn, schází zde vymezení a zařazení očkování vůči virové hepatitidě typu A mezi zvláštní očkování, vymezení očkování, která mohou patřit mezi mimořádná očkování, opomenutí jeslí a dalších sociálních ústavů pro děti, které mohou být řazeny mezi pracoviště se zvýšeným rizikem vzniku infekčního onemocnění, nedostatečné ustanovení o očkování vůči Hib (zda základní očkování 2 nebo 3 dávkami v kombinaci s očkováním DTP vakcínou).

I tak tato vyhláška představuje významný prospěšný posun v celoplošné prevenci před infekčními nemocemi.

Očkování proti tuberkulóze
V nové vyhlášce se přesněji definují podmínky, kdy očkovat či přeočkovávat proti tuberkulóze. Významným upozorněním je, že se děti přečkovávají tehdy, kdy jsou ostatní základní očkování dokončena (tj. očkování DTP a MMR vakcínou, OPV, Hib a HepB). Toto ustanovení umožňuje provádět očkování proti TBC ve věku od 2 let (zhruba po 22. měsíci života) do 3 let, pokud tuberkulínový test byl negativní.

Očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli a Hib
Očkování trivakcínou DTP se podle nové vyhlášky provádí pohodlněji, neboť upravuje délku intervalu mezi prvními třemi dávkami na 1 až 2 měsíce. Přeočkování proti tetanu lze nyní provádět po každých 10 až 15 letech, což plně odpovídá výsledkům dlouhodobých studií týkajících se sledování imunity vůči tetanu získané očkováním, který byly prováděny v různých zemí po celém světě. Rovněž základní očkování monovakcínou vůči tetanu se touto vyhláškou upravuje: druhá dávka se podává po 6 týdnech a třetí po 6 měsících po podání druhé dávky. I když toto schéma očkování zajišťuje vyšší hladiny tetanických protilátek s dlouhodobějším působením než tomu bylo u předešlého schématu (tři dávky podané v časovém intervalu jednoho měsíce), je třeba dbát na dodržení časových intervalů a v praxi uhlídat podání třetí dávky. Mírnou nevýhodou tohoto očkování je jeho časová náročnost neboť více než 90% sérokonverze je dosažena až po podání 3. dávky, tj. až po zhruba 9 měsících po zahájení očkování (původní schéma zajistilo vysokou sérokonverzi již po 4 měsících).
Úplně nově tato vyhláška zařazuje očkování vůči invazivním onemocněním vyvolaným bakterií Haemophilus influenzae typu b. Schéma očkování je totožné s očkováním DTP trivakcínou, čili je možné očkovat simultánně, tj. podávat monovakcínu vůči Hib jinou injekční stříkačkou a injekční jehlou do jiného místa vpichu než byla podána trivakcína DTP, nebo lze očkovat kombinovanou vakcínou, např. vakcínou TETRA-ACT. Podávání kombinované vakcíny je pro dítě určitě méně traumatizující.

Očkování proti dětské přenosné obrně
Touto vyhláškou se přesněji definuje kampaňovité celoplošné očkování prováděné v březnu a v květnu a při tom se zachovávají časové intervaly očkování shodné s ustanovením v minulé vyhlášce 48/1991. Zahájení očkování se provádí od 10. týdne věku, nebo-li v březnu u dětí narozených v předešlém roce, a druhá dávka se podává od 

18. týdne věku, nebo-li v květnu u dětí narozených v předešlém roce. V této vyhlášce se dále specifikuje podávání poslední dávky ve 13. roce, která se aplikuje v květnu.

Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám
Nová vyhláška 439/2000 toto očkování nemění.

Očkování proti virové hepatitidě typu B
Nová vyhláška zařazuje očkování proti virové hepatitidě typu B mezi pravidelná očkování. V prvním odstavci se uvádí očkování 2 až 3 dávkami podle příbalové informace. Základní očkování představují vždy 3 dávky vakcíny (týká se všech celosvětově dostupných vakcín). Pouze v některých případech a u některých vakcín se následně doporučuje provádět přeočkování jednou či více dávkami (např. u zrychleného schématu očkování, jako u novorozenců či u osob cestujících do oblastí s vysokým výskytem infekce, nebo u očkování hemodialyzovaných a imunodeficitních pacientů).

Očkování se stává pravidelné pro děti mladší 13 let a dále pro osoby, které mají být zařazeny do pravidelných dialyzačních programů, pro osoby nově přijaté do ústavů sociální péče (s výjimkou domovů důchodců a domovů-pensionů pro důchodce), pro osoby, které měly pohlavní kontakt s osobou infikovanou virovou hepatitidou B nebo s nosičem HBsAg, a pro osoby žijící ve společné domácnosti s osobami s onemocněním virovou hepatitidou B nebo nosičstvím HBsAg.

Navíc nová vyhláška zahrnuje do pravidelného očkování rovněž osoby, které se poranily o injekční jehlu a u nichž hrozí riziko možné infekce virovou hepatitidou typu B.

Očkování proti chřipce a pneumokokovým nákazám

Kromě osob trpících chronickými nespecifickými onemocněními dýchacích cest, chronickým onemocněním srdce, cév a ledvin nebo diabetem, které se již očkovaly dříve podle vyhlášky 48/1991, se tato skupina rozšiřuje i o osoby umístěné v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, domovech důchodců a domovech-pensionech pro důchodce.

Nově je tato celá shora vyjmenovaná skupina zahrnuta do pravidelného očkování také vůči nákazám vyvolaným Streptokokem pneumoniae.

Očkování proti virové hepatitidě typu A

V této vyhlášce je zakotven odstavec, který vymezuje pravidelné očkování vůči virové hepatitidě typu A u těch osob, které se neprofesionálně poranily injekční jehlou.

Zvláštní očkování

Ve vyhlášce 439/2000 se přesně definují skupiny osob, které podléhají tzv. zvláštnímu očkování. Jedná se zejména o osoby, které bývají vystaveny zvýšenému riziku infekčního onemocnění při výkonu povolání. Mezi zvláštní očkování jsou zde zařazena: očkování proti vzteklině, chřipce, pneumokokovým nákazám, meningokokovým nákazám a virové hepatitidě typu B. Škoda jen, že zde není uvedeno také očkování vůči virové hepatitidě typu A.

Další významné změny

  1. V nové vyhlášce je vymezeno provádění simultánního očkování, tj. podávání dvou vakcín současně. V případě, že není uvedeno v příbalové informaci jinak, vakcína se podává po 1 měsíci po podání živé vakcíny, po 14 dnech po podání neživé vakcíny a po 2 měsících po podání vakcíny proti tuberkulóze, zhojí-li se předchozí prvotní reakce po očkování.
  2. V případě, že prokázané trvalé kontraindikace neumožní dítě očkovat tradiční DTP vakcínou, je možné provést pravidelné očkování acelulární DTP vakcínou (tj. vakcína s acelulární vakcinační složkou vůči dávivému kašli).
  3. V případě, že prokázané trvalé kontraindikace neumožní dítě očkovat OPV vakcínou (perorální vakcínou se živými viry dětské přenosné obrny), lze pravidelné očkování provádět s inaktivovanou vakcínou IPV.
Vydáno / Aktualizováno: 22.06.2001
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit