Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Očkování dětí v Evropské unii

Všechny děti v Evropě mají právo být chráněny proti infekčním chorobám, vůči kterým existuje očkování. Imunizační program v evropských státech vedl ke snížení incidence mnoha infekcí. Avšak snížený výskyt infekčních onemocnění a úmrtnosti v důsledku celoplošného evropského očkování se projevil sníženou úrovní imunizace, jakožto důsledku podcenění infekčního onemocnění.

Doporučení a strategie očkování v zemích Evropské unie se významně liší. Rozdíly se vyskytují zejména v používání různých druhů vakcín, stejně jako kombinovaných vakcín, v legislativě. Přehled pravidelného a doporučeného očkování v jednotlivých zemích Evropské unie byl čerpán z článku ťChildhood immunisation in the European Union, H.Helwig, J. Mertsola, D. Harvey, D. Nicolopoulos, J.C. Schaack, W. Sedlacek, Eur.J.Pediatr (1998), 157; 676-680ť. Dlouhodobým cílem Evropské unie je sjednocení očkovacích kalendářů ve všech svých státech.

Většina zemí používá oficiální surveillance system (systém sledování) pro celoplošné imunizační pokrytí svého území. Některé národní imunizační programy mají velmi vysokou úroveň, zatímco jiné vyžadují další zlepšení. Odmítnutí očkování na žádost rodičů není výjimečné, ale bývá zpravidla založeno na nedostatku skutečných informací, které vycházejí z posouzení prospěchu a rizika očkování.

Důvody rozdílného imunizačního pokrytí v zemích Evropské unie

Tradiční, organizační, socio-ekonomické a epidemiologické faktory mohou vést k odlišným očkovacím schématům. Proto je nezbytné, aby očkovací látky byla konstruována tak, aby vyhovovala i odlišným individuálním podmínkám té či oné země. Ovšem zefektivnění očkovacího kalendáře má hlavní pritoritu.

Odchylky v očkovacím kalendáři

Většina zemí doporučuje třídávkové zákaldní schéma pro očkování vůči DTP (záškrtu, tetanu, dávivému kašli) a jednu posilující dávku ve věku 11-18 měsíců u dětí mladších 7 let. V tomto případě se ani u nás DTP očkování od očkování v EU neliší. Navíc pro větší jistotu proočkovanosti se u nás aplikuje navíc 5. dávka (posilující dávka) v 5. roce dítěte. První tři dávky DTP vakcíny se podávají v intervalech 3-4-5, 2-4-6, 2-3-4 nebo 3-5-7 měsíců. U nás se preferuje aplikace 3-4-5, 3-4-6 a 3-5-6, neboť na rozdíl od řady zemí EU se provádí pravidelné očkování proti TBC již 4. den po narození, což umožňuje další očkování až po 8 týdnech, kdy se jizvička po tomto očkování zahojí.

Pravidelné očkování proti nákazám způsobeným Haemophilus influenzae typu b (Hib) se provádí pouze v některých zemích EU, u ostatních bývá toto očkování považováno pouze jako doporučené. Někde se očkuje 2 dávkami a jinde 3. Obvykle se zahajuje ve 2. nebo 3. měsíci a zbývající dávka (dávky) by měly být podány nejpozději do 6. měsíce věku. I v České republice se od poloviny roku 2001 začalo očkovat proti Hib infekcím pravidelně spolu s DTP očkováním pomocí tetravalentní kombinované vakcíny DTP-Hib.

Proti dětské přenosné obrně se ve většině zemí EU očkuje pravidelně živou perorální vakcínou (OPV). Přičemž obvykle děti mají dostat 3 dávky během prvních 2 let. Jsou ale země, kde se očkuje výhradně inaktivovanou vakcínou (IPV), jako např. Finsko, Francie, Německo, Holandsko a Švédsko. U nás se používá mnoha lety ověřené tzv. kampaňovité očkování, prováděné vždy v březnu a květnu daného roku, kdy je zaručeno, že všechny děti, které mají být očkovány, jsou řádně očkovány. Navíc pro dosažení 100% proočkovanosti se do našeho očkovacího schématu přidala další 4. dávka (posilující dávka), která zajistí více než 99% úspěšnost tohoto očkování.

Minimální odchylky se vyskytují u očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR). Obvykle se očkuje mezi 12 až 15 měsícem. U nás se očkuje ve věku 15 měsíců. Navíc v rozmezí 21 až 25 měsíců se v České republice provádí posilující očkování. Z důvodů posílení zejména imunity vůči spalničkám bylo toto posilující očkování zařazeno do očkovacího kalendáře také v řadě dalších zemích EU, kde se zpravidla aplikuje v pozdějším věku 6-13 let.

Očkování proti tuberkulóze se ve většině států EU doporučuje jen rizikovým dětem a jen v několika málo státech se provádí pravidelně a celoplošně, tj. ve Finsku, Řecku, Irsku, Norsku a Portugalsku. Vzhledem k empirickému charakteru zkoušky imunity vůči tuberkulóze se v těchto zemích přeočkování v pozdějším věku provádí jen výjimečně. U nás toto očkování patří mezi pravidelná a celoplošně se děti nejen očkují, ale i testují na získanou buněčnou imunitu vůči TBC.

Novým očkováním, které se v 90. letech minulého století postupně zavádělo v zemích EU, je očkování proti virové hepatitidě typu B (HBV). Ne všude se však toto očkování zařadilo mezi pravidelná. Jsou státy, kde se očkují jen rizikové skupiny: Velká Británie, Portugalsko, Norsko, Holandsko, Finsko a Dánsko. Nutnost očkovat malé děti po narození (bez ohledu na zda patří do rizikové skupiny či nikoli) není považována za opodstatněnou ve Španělsku a Švýcarsku. U nás se očkování proti HBV zavedlo jako pravidelné od poloviny roku 2001 a podobně jako v některých zemích EU se očkují nejen malé 

nověnarozené děti, ale rovněž i děti kolem 12. roku. Otázkou zůstává, zda základní očkování 3 dávkami bude dostatečné i do budoucna, nebo bude třeba zavést do očkovacího schématu další posilující očkování.

Navrhované doporučení jak zlepšit a optimalizovat celoplošné očkování v zemích EU:

  1. Pravidelné očkování by mělo být zahájeno včas podle očkovacího kalendáře.
  2. Národní autority by měly postupovat podle pravidla, že všechny děti mají právo být chráněny před infekčními nemocemi, vůči kterým existuje očkování, a to co nejdříve a nejúplněji, jak to okolnosti dovolí.
  3. Veřejnost, zejména rodiče a učitelé, by měly být plně informováni o významu a důležitosti očkování a významně nižším výskytu nežádoucích účinků ve srovnání s důsledky preventibilních infekčních chorob.
  4. Všichni lékaři a rodičé by měli být správně informováni o existenci jen několika málo případů kontraindikace daného očkování.
  5. Dostupnost očkovacích látek by měla být pro každý stát optimalizována.
  6. Doporučuje se, aby každé dítě mělo vedeno svůj vlastní záznam o očkování (očkovací průkaz), který by byl kdykoli předkládán lékařům na pohotovosti a v nemocnicích.
  7. Měl by být zaveden účinný systém pozvání k očkování, který by rodičům automaticky připomněl, že je čas k pravidelnému očkování.
Vydáno / Aktualizováno: 03.09.2001
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit