Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Očkováním proti biologickým zbraním

Štěstí v neštěstí - proti všem třem zmiňovaným biologickým zbraním: snět slezinná, mor a pravé neštovice, lze očkovat. Je pravda, že tato očkování nejsou u nás běžně k dispozici, ale v případě potřeby a okolností, lze očkování zajistit.
Očkování proti pravým neštovicím bylo po jejich eradikaci zakonzervováno a naštěstí pro nás nebyly vakcinační kmeny definitivně zničeny. V posledních dnech už dánská společnost Bavarian Nordic oznámila, že je připravena v případě potřeby zahájit její výrobu a distribuci pro potřebu ochrany civilního obyvatelstva.

Očkování proti moru není tak výjimečné jako zbývající dvě očkování, neboť je běžně k dispozici na světových trzích. U nás sice není vakcína registrována, ale v případě nouze a potřeby zákon umožňuje tuto vakcínu aplikovat i bez registrace.
Očkování proti sněti slezinné (antraxu) se u lidí provádí jen výjimečně a k těmto účelům se používá veterinární vakcína (pro veterinární přípravky platí obdobná ustanovení jako pro humánní léčiva). U nás se antraxová vakcína pro veterinární praxi vyrábí a za určitých okolností by bylo možné tuto vakcínu používat pro plošné očkování lidí.

Ochrana před snětí slezinnou

Antrax (uhlák, sněť slezinná) je profesionální nákaza přenášena na člověka z hovězího dobytka nebo ovcí, vzácně i z koní. Zvířata se infikují při pastvě vysoce odolnými spórami Bacillus antracis. U člověka toto onemocnění může proběhnout buď kožní, plicní nebo gastrointestinální formou. Obě poslední formy mají prakticky stoprocentní smrtnost. Onemocnění se vyskytuje především v asijských zemích, v Africe a v Jižní Americe. Antrax u zvířat a při náhodném přenosu i u člověka se rozšiřoval do 30. let tohoto století. Po zavedení očkování ve veterinární praxi se výskyt podstatně omezil. Jako první vakcíny byly používány vakcíny kmenů Pasteur tvořené vegetativními kulturami Bacillus anthracis. Kmen Pasteur I atenuovaný pomnožením B.anthracis při vyšších teplotách (42- 43°C) byl použit pro primární vakcinaci a kmen Pasteur II připravený krátkodobou inkubací při vysokých teplotách se používal pro sekundární imunizaci. Ačkoli tyto vakcíny byly účinné, vykazovaly patogenicitu zejména vůči malým savcům, a proto se tyto vakcíny nepoužívaly pro humánní imunizaci.

Živé vakcíny

Atenuované vakcíny byly odvozeny z nevirulentní nekapsulární varianty B.anthracis. Tyto vakcíny byly velmi účinné, ale vzhledem k výskytu nekrózy místa vpichu, eventuálně úmrtí očkovaného zvířete jsou považovány za nevhodné pro humánní očkování. Přesto v bývalém SSSR se tento typ používal k očkování rizikových skupin. Očkování se provádělo kožním bodnutím do ramene, přičemž dávka o 10-20 ml obsahovala 4x10 (na 8) spór.

Neživé vakcíny

Dnes se používají dva typy vakcín. UK vakcína je připravována kamencovým srážením filtrátu buněčné kultury B.anthracis Sternova kmene (obsahující maximum protektivního antigenu, PA). US vakcína je připravována adsorbcí filtrátu, nekapsulujícího a neproteolytického B.anthracis kmene V770 na hydroxid hlinitý. Tento kmen pravděpodobně produkuje PA při relativní absenci ostatních antraxových toxinů (LFa EF faktory).

Je známo, že virulence B.anthracis je determinována dvěma odlišnými faktory: tj. polypeptidem pouzdra bakterie (poly-D-glutamová kyselina) a třísložkovým exotoxínem. Tyto faktory mají specifické toxické a imunogenní vlastnosti. Všechny tři složky exotoxinu působí synergicky, což se projevuje v účinnosti i bezpečnosti vakcíny.

Charakteristika

Faktor
Působení toxinu
Imunologická aktivita
Pouzdro (poly-D-glutamát)
Antifagocytární
slabě antigenní, neimunizující
Edemový faktor (EF)
Inaktivní
antigenní, neimunizující
Protektivní antigen (PA)
Inaktivní
silně imunogenní
Letální faktor (LF)
Inaktivní
antigenní, slabě imunogenní
EF+PA
Lokální edém
silně imunogenní
EF+LF
Inaktivní
slabě imunogenní
PA+LF
Letální
imonugenní
EF+PA+LF
Edém, letální
imunogenní

UK vakcína se používá zejména při aktivní imunizaci rizikových skupin ve Velké Británii. Primární imunizace je prováděna podáváním tří dávek o 0,5 ml intramuskulárně v třítýdenních intervalech. Čtvrtá boosterující dávka je podána po 6 měsících. Každý rok je nutné provádět přeočkování.

US vakcína se podává subkutánně. Základní schéma očkování představují 3 dávky podané v 0., 2. a 4. týdnu. Posilující očkování se provádí podáním 3 dávek v po 6, 12 a 18 měsících. Pokud riziko nákazy přetrvává doporučuje se podávat jednu posilující dávku každý rok.

Účinnost byla vyšší u US vakcíny stejně jako její bezpečnost. Tento fakt souvisí s charakterem výroby, tj. minimální inaktivace UK vakcíny, vzhledem k nízké či nulové produkci ostatních exotoxinů B.anthracis.

Indikace

Běžně se tyto vakcíny používají ve veterinární praxi. Jen ve výjimečných případech se podávají humánní vakcíny (UK nebo US vakcíny) pro rizikové skupiny:

  • osoby pracující v průmyslu zabývajícím se zpracováním kůže či srsti zvířat;
  • veterináři a zemědělci, kteří by mohly být vystaveny riziko této nákazy;
  • laboranti pracující s kmeny této bakterie;
  • vojáci, existuje-li riziko expozice této nákazy.

Vzhledem k tomu, že nebyly provedeny žádné klinické zkoušky u osoby mladších 18 let, obecně se toto očkování osobám v této věkové skupině nedoporučuje.

Výrobce pro veterinární praxi: Bioveta, vakcína: ANTRAXEN inj.ad us.vet.

Ochrana před pravými neštovicemi

Pravé neštovice (variola) bylo onemocnění charakterizované vyrážkou, vysokou teplotou, bolestmi a častým zvracením. Neštovice patřily mezi nejzávažnější infekce nejen svou vysokou smrtností (10 až 30% a u hemoragických forem vyšší než 50%), ale i trvalým postižením a případně slepotou. V bývalém Československu byla pro aktivní imunizaci používána živá očkovací látka vyráběna v dnešní Sevapharmě jako homogenní suspenze viru kravských neštovic (vaccinia virus kmene Praha). Neštovičná vakcína se připravovala většinou z uměle pasážovaného viru vakcinie pomnoženého na kůži zdravých jalovic (tj. bez leukózy), popř. ovcí nebo buvolů. Tímto se vyráběla tzv. dermovakcína, která v 1 ml obsahovala obvykle 50-100 miliónů infekčních jednotek viru. Podle tehdejších československých standard měla neštovičná vakcína titr odpovídající 5x107 PFU (plaque-forming units). Byly vyráběny dvě formy vakcíny: tekutá a lyofilizovaná. Vakcína nesměla obsahovat více než 100 nepatogenních mikroorganismů v 1 ml a žádné patogenní mikroorganismy, aby byly minimalizovány povakcinační nežádoucí účinky. Lyofilizovaná vakcína se rekonstituovala buď vodným roztokem glycerínu nebo fyziologickým roztokem v případě použití tlakového injektoru.

Způsob použití

Primovakcinace se prováděla u dětí ve věku 6 až 18 měsíců a přeočkování bylo v 7-8 letech a ve 12-13 letech. Očkování proti pravým neštovicím bylo prováděno různými metodami: mnohočetnými vtisky, mnohočetnými vpichy, skarifikací, tlakovými injektory a rotačními lancetami. Nejvhodnější místo inokulace vakcíny je paže v místě úponu deltového svalu. Pro revakcinaci se volí místo nejméně 3 cm vzdálené od jizvy po primární vakcinaci, aby se zabránilo možnému selhání revakcinace vlivem lokální imunity tkáně. V Československu se aplikovala metoda 10 vtisků jehlou pro primovakcinaci a 30 vtisků pro revakcinaci v rozmezí 6 x 6 mm do 1 kapky (0,01 ml) očkovací látky.

Pátý den po základním očkování a 3. den po přeočkování se v místě vtisků vytvořila papulka, která se přeměnila v pustulku s okolním erytémem. Zhruba 10. až 12. den (po základním očkování) nebo 5. až 8. den (po revakcinaci) se vytvořila krusta, erytém zbledl a po 3-4 týdnech se krusta odloupla a zůstala jizva. Ve dnech, kdy vrcholil vývoj chráničky, byly u některých dětí hmatné a bolestivé regionální mízní uzliny v podpaždí, dítě bývalo mrzuté a mohla se objevit zvýšená teplota přetrvávající 2 až 3 dny.

Když byly poprvé očkovány děti starší 18 měsíců, doporučovalo se současně s očkovací látkou podávat gamaglobulín pro prevenci postvakcinačních komplikací. Dále se doporučoval fyzický klid po dobu vývoje chráničky, u revakcinovaných dětí se doporučovalo necvičit, nekoupat se a neslunit se. Když se chránička nevyvinula, očkování se opakovalo nejdříve za 14 dní.

Kontrola očkování se prováděla 8. den po vakcinaci a rozeznávaly se 2 typy chrániček: reakce primárního typu (tzv. „ekvivokální“ nebo velká reakce) shora popsaná a urychlená (zrychlená) reakce, která se projevila sytě růžovou papulkou, hmatnou prstem a patrnou ještě 8. den po očkování. Přechodné zarudnutí nebo papulka, která zmizela do 8. dne, nebyla považována za pozitivní výsledek očkování.

Účinnost

Primovakcinace poskytuje vysokou protektivní účinnost proti onemocnění po dobu 4 až 5 let. Primovakcinace může mít různý výsledek: velkou reakci se vzestupem protilátek, pouze vzestup bez velké reakce nebo absence obojího. Následná revakcinace může vést v jakémkoli uvedeném případu po primovakcinaci k velké reakci se vzestupem protilátek, pouze ke vzestupu protilátek nebo k žádné změně nedojde. Podle toho lze posuzovat stav reziduální imunity po primovakcinaci. Úspěšná revakcinace proti variole je provázena významným vzestupem neutralizačních protilátek do 7 dní po revakcinaci a dochází k ní u 15-50% revakcinovaných osob včetně osob s negativní kožní reakcí.

Reakce a komplikace

Po očkování proti pravým neštovicím mohlo dojít k vytvoření těchto vedlejších nežádoucích účinků: velké lokální reakce, vznik dceřinných chrániček na jiném místě než na místě očkování, horečka, alterace celkového stavu, zánět lymfatických cév, meningismus, vzácně postvakcinační encefalitida. Léčba těchto reakcí se prováděla podáváním lidského specifického protineštovičného imunoglobulinu v dávce odpovídající věku a klinickému nálezu.

Eradikace

Eradikace jakékoli infekce očkováním je podmíněna dvěma základními předpoklady:

  1. člověk musí být výhradním přirozeným hostitelem infekce;
  2. infekční částice nesmí vyvolávat latentní, perzistentní nebo chronické formy onemocnění;
  3. je k dispozici bezpečná, účinná a celosvětově dostupná vakcína. Tyto podmínky byly splněny v případě varioly, a proto SZO v roce 1966 zahájila tzv. eradikační program. Bylo očkováno 83 miliónu lidí ve 33 zemích světa. V únoru 1978 byl prohlášen program eradikace varioly za úspěšně ukončen.

Díky globální eradikaci varioly je očkování proti pravým neštovicím indikováno pouze u výzkumných pracovníků pracujících v rizikovém prostředí, tzn. v laboratořích, kde se manipuluje s určitými orthopoxviry. Přestože se dnes již neočkuje, vakcíny dosud existují a SZO připravuje pokyn a jednotný termín ke zničení vakcinačních kmenů varioly.

V 80. letech bylo zjištěno, že hrozí nebezpečí nákazy zejména virem opičích neštovic, která je podobná lidské s mírnějším průběhem. Toto onemocnění bylo zjištěno i u lidí. Očkování proti pravým neštovicím je účinné i proti opičím neštovicím.

Vydáno / Aktualizováno: 08.10.2001
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit