Profylaxe recidivujících herpetických infekcí pomocí specifické imunostimulace přípravky LUPIDON G a H
Recidivující herpetické infekce vytvářejí problém značného významu v oblasti dermatologické patologie. Mechanismy reaktivace virové replikace jsou dosud ve fázi studií; alterace funkčnosti makrofágů, cytotoxické aktivity NK buněk, blastogenické schopnosti a schopnosti produkovat lymfokíny T lymfocytů nebo imunitní buněčné odpovědi jsou pravděpodobně faktory patogenicky odpovědné za modulaci četnosti a závažnosti recidiv. Zde uvádíme získanou zkušenost z používání vakcíny na bázi herpetického viru typu 1 (Lupidon H) a typu 2 (Lupidon G) u pacientů majících recidivující HSV 1 nebo 2 infekce.
Bylo vybráno 56 pacientů, 25 mužů a 29 žen, kteří měli recidivující herpes simplex (HSV) typu 1 nebo typu 2 a u nichž bylo v anamnéze minimálně 6 případů post-primární infekce ročně, nebo měli minimálně 4 recidivy za rok s velmi těžkými symptomy, nebo kteří si stěžovali na psychologické problémy spojené především s lokalizací infekce v oblasti genitálií nebo perineální oblasti. Virovou infekcí Herpes simplex typu 1 trpělo 33 pacientů a 21 pacientů typem 2 a 4 pacienti byli postiženi oběma labiální i genitální infekcí. Přitom žádný z pacientů nebyl v minulosti očkován proti Herpes simplex. Ze studie byli vyloučeni pacienti, kteří v minulosti prodělali anafylaktický šok, kteří měli alergii na vaječné bílkoviny, nebo kteří měli jakékoli imunodeficitní onemocnění. Kromě klinicko- diagnostického hodnocení a případného cytologického ověření pomocí Tzankova testu, byli pacienti podrobeni sérologické typizaci herpetického viru pomocí anti-herpetických protilátek (IgM a IgG) nepřímou imunofluorescencí (IFI). Herpetické manifestace se vyskytovaly po celkovou dobu od 20 do 56 měsíců (průměrně 36 měsíců). K profylaxi se aplikovala antiherpetická vakcína tvořena herpetickými viry typu 1 nebo 2 pomnoženými na kuřecích vaječných embryích a tepelně inaktivovaných (při teplotě 56°C po dobu 2 hodin). Bylo použito následující schéma dávkování: 1 subkutánní dávka každý týden po dobu 3 měsíců; 1 subkutánní dávka každých 15 dní po dobu 2 měsíců; 1 subkutánní dávka každý měsíc po dobu 4 měsíců a následně 1 subkutánní dávka každých 3-6 měsíců. U 4 pacientů s výskytem obou typů infekce se imunizace prováděla simultánním podáváním obou vakcín při zachování stejného schématu.
Hodnotila se imunitní odpověď u 51 pacientů, kteří podstoupili kompletní terapeutický cyklus po dobu alespoň 1 roku a kteří se podrobili pravidelným naplánovaným kontrolám. Klinické hodnocení herpetického onemocnění se prokázala jednoznačně lepší (obr. 1).
- u 13 pacientů (23,2%) došlo k vymizení infekčních recidiv v průměru po dobu 17,7 měsíců od počátku léčby;
- u 29 pacientů (51,8%), sledovaných po dobu 24 měsíců, se počet recidiv snížil o 75%,
- u 9 pacientů (16,1%), sledovaných po dobu 21,5 měsíce, se počet recidiv snížil o 50%, zatímco u 5 pacientů (8,9%) nebylo po profylaxi prokázané zlepšení.
Celková četnost post-primárních recidiv se snížila ze 7,6 na 1,8 příhod za rok. Průměrná délka trvání recidiv se snížila z 8,9 dní před zahájením profylaxe na 2,3 dny v období po zahájení profylaxe (obr. 2). U pacientů bylo zaznamenáno zvýšení počtu prodromů, aniž by následně došlo ke vzniku pravých kožních puchýřků (abortivní příhody).
U 3 z 5 pacientů non responders byla v obzvláště virulentních případů přidána perorální léčba aciklovirem (200 mg 5 krát denně po dobu 5 následujících dní).
Profylaxe Lupidonem G nebo H byla přerušena u 5 pacientů z důvodu neočekávaných nežádoucích účinků způsobených podáváním přípravku. Ty ustoupily po přerušení profylaxe.
U jednoho pacienta postiženého Gilbertovým syndromem bylo zaznamenáno přechodné zvýšení bilirubinu v přímé souvislosti s podáním prvních dávek vakcíny; 2 pacienti si stěžovali na mírnou ortostatickou hypotenzi a u jiných 2 pacientů byla zaznamenána vyrážka v okolí místa vpichu.
Humorální a buněčná imunita hrají významnou roli při kontrole aktivity syntézy virové DNA a klinického projevu tohoto infekčního onemocnění. U pacientů s více než 6 příhodami recidivy ročně nebo u těch, kteří trpí nižším počtem recidiv, ale s delším trváním, s těžkými symptomy nebo s psychologickým či psychosexuálním problémem může být antiherpetická profylaxe oprávněná a prováděna buď antivirovou chemoterapií nebo očkováním. Účinnost dlouhodobé supresivní léčby acyklovirem se vysvětluje pomocí inhibice virové DNA-polymerázy tím, že se zabrání v ranném stádiu syntéze aktivovaného virového genomu. Doporučená dávka je 800 mg rozdělena na 2 denní dávky stojí denně zhruba 7615 ITL. Principem podávání antigenů herpes simplex virů tepelně inaktivovaných je jednak schopnost produkovat stimulaci imunitního systému tím, že se indukuje stálá aktivace některých subpopulací T lymfocytů, NK buněk, makrofágů a zvýšená produkce cytokínů (interferony alfa a gama) a lymfokínů (IL-2). Protože jak aciklovir tak vakcína nejsou schopny eliminovat gangliární virovou latenci, jejich podávání by mělo být prodlouženo bez časového omezení. V případech, které jsme sledovali, antiherpetická vakcinační profylaxe prokázala významné snížení počtu, délky trvání a intenzitu symptomů recidivujících infekcí.
Imunizace byla bezpečná, netoxická s minimálním počtem výskytu nežádoucích účinků. Výhoda pro pacienty bylo jednoduché podávání, frakcionovaná četnost snižovaní dávek a tolerabilita imunizace.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2019.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit