Očkování před cestou do oblastí s malárií

Malárie stále patří mezi nejrozšířenější parazitární onemocnění po celém světě a odhaduje se, že ročně se jí nakazí asi 200 miliónů osob a téměř 2 milióny lidí jí podlehne. Nejvyšší výskyt této infekce dosahuje rovníková Afrika a Jižní Amerika. Lidskou malárii vyvolávají čtyři druhy parazita: Plasmodium falciparum, vivax, malariae a ovale. Člověk se nakazí parazitem po bodnutí a sání infikovaným komárem rodu Anopheles, který ve svých slinných žlázách má sporozoity, což je vývojové stádium parazita. Člověk slouží jako mezihostitel, v jehož jaterních buňkách dochází k rozmnožování parazita.

Dojde-li k přenosu parazita, první příznaky onemocnění se mohou objevit po inkubační době jednoho až dvou týdnů. Předběžné příznaky jsou nespecifické: bolest hlavy, citlivost na světlo, bolest ve svalech, nevolnost a zvracení. Typický malarický záchvat se objeví náhle s pocitem mrazení, třesavkou, kterou následuje vysoká horečka přetrvávající 2 až 6 hodin, někdy i déle. Po odeznění záchvatu se pacient obvykle cítí zdráv do té doby, než se dostaví další záchvat. Není-li provedena léčba, malarické záchvaty se pravidelně opakují po dobu několika týdnů až měsíců s postupně slábnoucí intenzitou. Životem ohrožující je tropická malárie, při které infikované červené krvinky mají schopnost se usazovat na stěnách krevních kapilár vnitřních orgánů, a tím komplikovat funkce postižených orgánů.

Od 70. let došlo ke zřetelné aktivaci malárie a stávající prevence léky je stále více problematická, neboť paraziti malárie jsou vůči léčbě odolnější a navíc také přenašeči - komáři jsou rovněž odolnější vůči insekticidům.

Přestože očkovací látka, která by účinně ochránila člověka před malárií, se vyvíjí již několik desítek let, teprve v posledním desetiletí se jeví výsledky zatím experimentálního očkování jako úspěšné. Vzhledem ke složitému vývojovému životnímu cyklu parazita, byly koncipovány významné dva typy vakcín.

Vakcíny proti původním sporozoitům malárie by měly zabránit parazitární infekci a v době inkubace by měly parazit z těla nakažené osoby odstranit. Jiný typ vakcíny, který je zaměřen na rozmnožené sporozoity v těle infikovaného člověka, by měl zabránit dalšímu množení těchto parazitů. Snaha vědců je však zvolit takové antigeny, které budou schopny obsáhnout oba dva typy ochrany. Jednou z nejvíce klinicky zkoušených vakcín je geneticky připravená očkovací látka, která obsahuje tři bílkoviny typické pro obě dvě stádia vývoje parazitu malárie. Výsledky prokázaly snížení přenosu malárie minimálně o 40% v typických oblastech výskytu malárie. Ačkoli ochranná účinnost této vakcíny byla prokázána, ukázalo se, že je geograficky závislá na genetické vybavenosti místních obyvatel. Vliv na účinnost tohoto očkování má také velikost a počet vakcinačních dávek stejně jako časové schéma vakcinace. V posledních letech probíhá rozsáhlá klinická studie v mnoha centrech, která by měla potvrdit nebo vyvrátit dosavadní výsledky a závěry. Přitom se ověřují všechny faktory ovlivňující její schopnost vyvolat dostatečnou obranu před infekcí malárie.

Dnes je zřejmé, že v 21. století to bude právě očkovací látka, která bude účinně chránit obyvatele oblastí s vysokým výskytem malárie před tímto onemocněním, nebo která pomůže cestovatelům do těchto oblastí spolehlivě se vyhnout malarické nákaze.