Boj proti očkování?

V posledních dnech se medializoval "boj proti očkování" vedený některými rodiči, za kterým mohou být možná i "odborníci". Každoročně se najde skupina rodičů, která veřejně vystoupí proti společensky propagovanému očkování. A je to samozřejmé. Přece není možné, že více než 90% celosvětové společnosti shodně propaguje jediný způsob ochrany před některými infekčními nemocemi. Za tím bude něco jiného. A pak individuální zkušenosti s očkováním nejsou vždy jen ty nejlepší. Jedná se o společenskou rovnováhu. Navíc ti, kteří zpochybňují význam a bezpečnost očkování, jsou s největší pravděpodobností hnacím motorem vývoje a výzkumu nových vakcín a inovací "starých" očkovacích látek.

Někdy v druhé polovině 20. století vedly právě tyto kritické připomínky (zaměřené na účinnost a bezpečnost očkování) všechny výrobce očkovacích látek k jejich zlepšení, zkvalitnění a k zavedení velmi přísných norem a kontrol kvality vakcín (a nejen vakcín). Výsledkem tohoto úsilí jsou dnešní vysoce bezpečné a účinné očkovací látky ve srovnání s těmi, které se vyráběly zejména v první polovině 20. století.

Na počátku (přelom 19. a 20 století) byl cíl vyvinout účinnou očkovací látku, která ochrání více než 70% populace před danou infekční chorobou. Tento cíl se postupně zpřesňoval až dosáhl dnešního cíle, tj. vyrobit a aplikovat jen takovou očkovací látku, která je pro většinu populace bezpečná (tj. celou zdravou populaci) a účinná tak, aby spolehnutí na takové očkování bylo více než 90%. Navíc se vyžaduje vždy vymezit ty skupiny osob, pro které dané očkování není vhodné, aby se předešlo případným nežádoucím účinkům (např. těhotné ženy, zdravotně stigmatizované osoby s např. onemocněním imunitního systému apod.).

Proto odpůrci očkování mají ve společnosti svůj nepostradatelný význam. Jediné riziko, které z jejich veřejných proklamací pramení, je vytváření tzv. rezervoáru pro běžné dětské infekční nemoci. Ten vzniká u dětí, které nejsou očkovány. Každý takový rodič si musí uvědomit jednu věc, nerozhoduje jen sám za sebe, ale za své dítě, které vystavuje mnohonásobně většímu ohrožení z nákazy běžnou dětskou infekcí (dětská obrna, spalničky, příušnice, zarděnky, záškrt, černý kašel apod.) než by bylo takové, kdyby se celá společnost proti těmto infekcím neočkovala. A nejde jen o samotné prožití si infekční choroby. Některé z nich mají bohužel i fatální důsledek - smrt.

I kdyby tyto argumenty byly nevýznamné, je zde jako poslední, velmi silný argument: v historii bylo zaznamenáno mnoho případů úmrtí jako důsledku infekčního onemocnění, zatímco žádný případ úmrtí jako důsledku samotného očkování.