Koho očkovat proti virovým hepatitidám typu A a B

Očkování bohužel dnes ještě jen proti virovým hepatitidám typu A a typu B může být vhodné pro kohokoli, kdo chce být preventivně ochráněn vůči oběma virovým infekcím. Ale je nutné se nechat očkovat proti oběma těmto infekcím? Odpověď není jednoznačná. Logické je se nechat očkovat v takových případech, kdy v době budoucí existuje skutečné riziko.

Kdy se doporučuje očkování proti virové hepatitidě typu A?

Doporučuje se tehdy, je-li osoba vystavená zvýšenému riziku nákazy virovou hepatitidou typu A:

1. Osoby, které cestují do oblastí se zvýšeným výskytem virové hepatitidy typu A. Mezi tyto oblasti patří Afrika, Asie, Středomoří, Střední východ, Střední a Jižní Amerika. Riziko nákazy se v těchto lokalitách zvyšuje s délkou pobytu v běžných životních podmínkách, odhaduje se, že zhruba 20 ze 1000 cestovatelů bývá infikováno HAV.
2. Vojáci cestující do vysoce endemických oblastí nebo do oblastí se sníženým stupněm hygieny, kde riziko nákazy HAV se zvyšuje
3. Osoby, pro které může být hepatitida typu A nemocí z povolání nebo osoby se zvýšeným rizikem přenosu této nákazy. Jde zejména o zdravotnický personál v nemocnicích nebo o osoby přicházející do styku s potravinami či odpadními vodami apod.
4. Rizikové skupiny: homosexuálové, hemofilici, narkomané, sexuálně promiskuitní osoby, osoby, které jsou nebo byly v kontaktu s infikovaným jedincem apod.
5. Pacienti s pravidelnou léčbou krevními deriváty a pacienti s chronickým onemocněním jater.
6. Postexpoziční profylaxe, která se aplikuje v době inkubace onemocnění spolu s pasivní imunizací, prováděnou podáním obvykle intramuskulárního imunoglobulínu. Samotné očkování je v tomto případě nedostatečné, neboť imunitní odpověď se vytváří se dvou až čtyřtýdenním zpožděním, během kterého není očkovaná osoba vůči možné nákaze chráněna. Toto období se překlenuje pasivním příjmem protilátek v podobě imunoglobulínu, které působí prakticky okamžitě a zabrání vzniku případného onemocnění.

Z tohoto přehledu vyplývá, že ne všichni se musí nechat očkovat proti virové hepatitidě typu A. I když tento virus nepatří k vysoce infekčním virům, jeho přenos orofekálním způsobem je natolik snadný, že zejména při snížených hygienických podmínkách je pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění velmi vysoká.

Kdy se doporučuje očkování proti virové hepatitidě typu B?

Toto očkování se provádí jako pravidelné (neboli povinné) v těchto případech:

1. pravidelné očkování dětí starších 2 měsíců nebo dětí ve věku 12 let
2. novorozenci matek, které jsou HBsAg pozitivní, nebo které byly během těhotenství infikovány virovou hepatitidou typu B (zejména v posledním trimestru)
3. pacienti s pravidelnou hemodialyzační léčbou, s chronickou jaterní insuficiencí, s častým příjmem krevních derivátů, se srpkovitou anémií, s koagulopatií nebo pacienti čekající na transplantaci orgánů
4. osoby s rizikovým sexuálním chováním nebo drogově závislé osoby
5. osoby, které žijí ve společné domácnosti s nemocným virovou hepatitidou typu B nebo s HBsAg pozitivní osobou
6. osoby, které přicházejí do styku s lidským biologickým materiálem ve zdravotnických zařízeních
7. osoby, které při svém pracovním výkonu jsou vystaveny zvýšenému nebezpečí infekce virovou hepatitidou typu B
8. osoby, které se neprofesionálně poranily injekční jehlou podezřelou z kontaminace virovou hepatitidou typu B a u nichž je hladina protilátek vůči HBV nižší než 10 IU/l.

Tyto skupiny obyvatelstva má očkování hrazeno státem (čili neplatí jej).