Mýty o očkování: II. část

Témeř každý měsíc se objeví článek v novinách nebo v časopisu, který popisuje hrůzné důsledky očkování. Zaměřují se převážně na děti, které byly tzv. "zbytečným" očkováním poškozeny.
Snad nejnebezpečnější na těchto příbězích (mimo jiné i to, že nebudou děti očkovány) je to, že věda a medicína těmto mýtům někdy napomáhá. Pokusíme se na několika vybraných příkladech alespoň oddělit od sebe skutečnost od mýtu.

Mýtus: Je lepší být přirozeně infikovaný nežli očkovaný.

Je pravda, že přirozené prožití infekce téměř vždy vyvolá vyšší obranyschopnost než samotné očkování (některá očkování, jak např. očkování proti Hib nákazám a proti tetanu, dokonce vyvolají vyšší imunitní odpověď než přirozená infekce). I když přirozené prožití infekce vyvolá ochranu u člověka již napoprvé, očkováním se stejný nebo podobný výsledek docílí až po několika dávkovém podávání. Například očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli (DTP), proti virové hepatitidě typu B a proti dětské přenosné obrně musí být prováděno s minimálně 3 dávkami (tzv. zákaldní očkování).

Nicméně rozdíl mezi počtem dávek očkování a jedním prožitím infekční choroby je cena pro dosažení vysoké obranyschopnosti člověka. Další cenou jako daň za očkování je možnost vzniku obvykle lokálního nežádoucího účinku. Avšak daň přirozeného prožití infekce je k očkování nepoměrně vysoká. Ochrnutí po prožití dětské přenosné obrny, meningitidy po prodělání Hib nákazy, jaterní selhání po získání chronické virové hepatitidy typu B, hluchota po prodělání příušnic nebo zápal plic po planých neštovicích. Tyto a další následky si s sebou nese jedno prožití infekčního onemocnění, které na druhé straně vyvolá dlouhodobou tzv. přirozenou imunitu vůči prodělané infekci.

Mýtus: Očkovací látky, resp. očkování oslabuje imunitní systém.

Určité viry mohou skutečně oslabit imunitní systém. Znamená to, že jsou-li děti nakaženy takovým virem, nejsou schopny, resp. jejich imunitní systém není schopen se snadno vypořádat s jinými viry nebo bakteriemi. Taková situace nastává např. při onemocnění planými neštovicemi nebo spalničkami.

Ovšem očkovací látky jsou něco jiného. Viry obsažené ve vakcínách proti planým neštovicím nebo spalničkám (tzv. vakcinační viry) se významně liší od těch původních (neboli divokých virů). Jde o tzv. adaptované nebo oslabené viry, které nemohou imunitní systém oslabit stejně jako nemohou rozvinout odpovídající infekční onemocnění.

Mýtus: Očkovací látky, očkování, vyčerpává imunitní systém.

Je vůbec možné, aby očkování malých dětí, novorozenců, vyčerpávalo jejich imunitní systém? Určitě si děti vytvářejí imunitu jen na omezené množství bacilů (viry, bakterie, plísně nebo parazity). Otázkou je jak vysokou imunity si vytvářejí?
Pravděpodobně nejsrozumitelnější vysvětlení na tyto otázky formuloval Dr. Mel Cohn a Dr. Rodney Langman (San Diego). Jejich předpoklad je, že počet bacilů, na který může tělo reagovat, závisí na počtu buněk v krvi, ve které se mohou vytvářet protilátky v dostatečném množství pro zabránění rozvoje takového infekčního onemocnění.

Použitím této teorie (označované také jako "Protecton Teorie"), lze snadno říci, že počet bacilů, na který bude tělo reagovat, závisí na velikosti těla (nebo-li na věku člověka). Navíc Cohn a Langman odhadli, že např. sloni si mohou vytvořit imunitní odpověď až 100 násobně větší než člověk a u člověka dojde k vytvoření až 100 násobně větší imunity než u kolibříka. Ačkoli si dospělý jedinec může vytvořit protilátky vůči většímu počtu bacilů než dítě, odhaduje se, že člověk může odpovídat až na zhuba 100.000 různých mikroorganizmů.

Z těchto předpokladů vyplývá, že 10 povinných (nebo požadovaných) očkování u dětí spotřebovává jen necelých 0,01% veškeré své schopnosti tvorby imunity.