Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 19.11.2018

Mýty o očkování: III. část

Témeř každý měsíc se objeví článek v novinách nebo v časopisu, který popisuje hrůzné důsledky očkování. Zaměřují se převážně na děti, které byly tzv. "zbytečným" očkováním poškozeny.
Snad nejnebezpečnější na těchto příbězích (mimo jiné i to, že nebudou děti očkovány) je to, že věda a medicína těmto mýtům někdy napomáhá. Pokusíme se na několika vybraných příkladech alespoň oddělit od sebe skutečnost od mýtu.

Mýtus: Některé vakcíny obsahují i další choroboplodné zárodky, které mohou poškodit mé dítě.
Všechny dostupné očkovací látky jsou kontrolovány farmaceutickými společnostmi za přísného dohledu kontrolních úřadů (FDA, PIC, SÚKL apod.). Vakcíny se testují na přítomnost známých virů, bakterií, plícní nebo parazitů, které nesmí být ve vakcíně obsaženy. Bezpečnost vakcín je ověřována více než 50-ti letou zkušeností a vysokým počtem očkovaných osob.

Mýtus: Vakcína proti dětské přenosné obrně způsobuje AIDs.
V jednom článku zahraničního časopisu autor psal, že původ AIDs lze vystopovat až k vakcinačnímu viru proti dětské přenosné obrně, který byl podáván v Belgickém Kongu v letech 1957 až 1960. Logikou tohoto tvrzení bylo: 1) všechny vakcinační viry se připravují na buňkách, 2) vakcinační virus dětské přenosné obrny se pomnožuje na buňkách opičích ledvin, 3) buňky opičích ledvin, které se tenkrát používaly obsahovaly SIV virus, tj. analogický opičí virus HIV, 4) osoby byly nedopatřením očkovány i SIV virem, který pak následně zmutoval na HIV a způsobil AIDs epidemie.

V této úvaze bylo, ale mnoho nedostatečné argumentace a vysvětlení. Za prvé, ačkoli opice mohou být infikované SIV virem, tj. onemocnění podobné HIV, SIV viry se nikdy v buňkách opičích ledvin nevyskytují. Za druhé, SIV a HIV, i když je jejich označení skutečně podobné, jako viry si nejsou geneticky podobné; mutace jedné formy ve druhou by vyžadovala staletí a ne jen několik málo let. Za třetí, SIV a HIV, i když jsou oba smrtelnými viry, jsou velmi citlivé k okolí. Oba viry, jsou-li podány ústy (v určitém smyslu perorální aplikace vakcíny proti dětské přenosné obrně), jsou velmi snadno a rychle zničeny enzymy a kyselinami v ústech a následně v žaludku. Proto se také přenos HIV nákazy prokázal výhradně krví a ne jiným způsobem. Za poslední, původní šarže vakcíny proti dětské přenosné obrně byla v 90. letech testována na přítomnost HIV virů za použití vysoce citlivé metody, která ještě v 50. letech nebyla dostupná. Tyto testy (PCR, jako polymerázová řetězová reakce) se dnes více méně běžně používají v diagnostice u dětí, dospívajících i dospělých. Ani v jedné šarži tento virus nebyl prokázán.

Mýtus: Virová vakcína proti dětské přenosné obrně obsahuje virus, který způsobuje rakovinu.
Je pravda, že na konci 50. a začátkem 60. let obsahovaly některé vakcíny opičí virus, označovaný jako opičí virus 40 (simian virus) nebo SV40. Na konci minulého století se skutečně prokázaly stopy genu SV40 v neobvyklých tumorech u dospělých. Jednoznačná souvislost s očkováním ve zmíněných letech nebyla prokázána, přesto se nadále sleduje vztah mezi tímto očkováním a vznikem tumorů.
V současnosti žádná z vyráběných a běžně dostupných vakcín (ať už perorální nebo inaktivovaná vakcína) nemůže obsahovat tento virus (SV40), neboť jsou tyto očkovací látky testovány na jeho přítomnost. Neexistuje tedy žádné riziko.

Vydáno / Aktualizováno: 02.09.2002
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2018.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit