Podzim - čas pro očkování proti chřipce

Očkování proti chřipce zákonitě nemůže chránit proti všem zmíněným respiračním onemocněním. To je hlavní důvod, proč očkovaná osoba může onemocnět respiračním onemocněním. Z tohoto důvodu by se zdálo, že očkování proti chřipce nemá smysl, hrozí-li další respirační nákazy. Přesto význam tohoto očkování je nedocenitelný, neboť chřipka se objevuje vždy ve dvou či třech různě intenzivních vlnách, snadno se šíří (častěji než ostatní akutní respirační onemocnění) a vytváří někdy až dramatické epidemie. Navíc onemocnění chřipkou může mnohonásobně zesílit jiné chronické onemocnění, zejména starších osob, které v některých případech tomuto onemocnění mohou podlehnout (ročně se jen u nás přisuzuje chřipce i více než 2000 případů úmrtí starších lidí).

A jaká je účinnost očkování a použité chřipkové vakcíny?

Vzhledem k tomu, že se každoročně připravuje chřipková vakcína s novými kmeny chřipkových vakcinačních virů (podle předpovědi Světové zdravotnické organizace), nemusí být účinnost té či oné očkovací látky stejná. Tomu přispívá i skutečnost, že existují principielně 3 typy vakcín.

První, dnes už téměř zastaralý typ (u nás již není k dispozici), se označoval jako celovirionová vakcína, která se připravovala usmrcením vakcinačních chřipkových virů. Vzhledem k tomu, že tento typ obsahoval kompletní antigenovou výbavu, očkování vyvolalo relativně vysokou imunitní odpověď a očkovaná osoba byla spolehlivě chráněna. Účinnost tohoto typu vakcíny se odhaduje na více než 90%. Nevýhodou této očkovací látky byla její nižší snášenlivost. V některých případech dokonce došlo k tak silné odezvě, že očkovaná osoba vnímala toto očkování jako vlastní chřipkové onemocnění. Navíc četnost nežádoucích účinků byla větší než je u dnešního očkování přípustné. Tyto důvody vedly výrobce k přípravě a vývoji dnešních vakcín. I když se dnes tento typ vakcíny v Evropě i v Severní Americe nepoužívá, je ještě několik světových regionů, kde se celovirionovou vakcínou očkuje.

Dnešní nejčastěji používané vakcíny jsou tzv. subjednotkové a splitové. Subjednotkové vakcíny jsou tvořeny výhradně 2 typy antigenů (hemaglutinin a neuraminidázu), které jsou vysoce čištěné (odtud označení subjednotkové). I když jejich účinnost není nejvyšší (dosahuje 60-80%), jsou velmi dobře snášeny a nejčastěji se používají k očkování malých dětí. Vyšší účinnost poskytují očkovací látky splitové, které vznikaji rozštěpením a čištěním chřipkových virionů. Antigeny těchto vakcín jsou bohatší, a proto mohou vyvolat i širokospektrou imunitní odpověď, která poskytuje vyšší ochranu očkované osoby vůči chřipkové nákaze, než je tomu po očkování subjednotkovou vakcínou. Odhadovaná účinnost tohoto typu vakcín je zhruba 70-90%. Navíc podobně jako u očkování subjednotkovými vakcínami je očkování splitovými vakcínami bezpečné a dobře snášené. Vývoj nových vakcín směřuje k vysoce čištěným subjednotkovým vakcínám, které se obohacují speciálními nosiči a dalšími proteinami, které zvyšují jejich účinnost. U nás bohužel tento typ moderních vakcín není zatím k dispozici, ale na druhou stranu dosahovaná účinnost je zhruba shodná se splitovými vakcínami a jejich snášenlivost je jen o něco vyšší než u splitových vakcín. Tento rozdíl je však draze vykoupen cenou této vakcíny.