Pasivní imunizace vůči virové hepatitidě typu B

Hlavním obranným činitelem získané imunity vůči virové hepatitidy typu B jsou specifické protilátky. Toto zjištění vedlo k přípravě specifického lidského imunoglobulínu HBIG, který se vyrábí frakcionační metodou z lidské plazmy obohacené vysokými titry těchto specifických anti-HBs protilátek.

V praxi se používají dva typy imunoglobulínů: intravenózní a intramuskulární. Intravenózní imunoglobulín HBIG by měl obsahovat minimálně 50 U/ml specifických protilátek anti-HBs, zatímco intramuskulární minimálně 100 U/ml.
Nevýhody používání HBIG jsou nižší účinnost, krátkodobé působení (pouze několik měsíců), cena a původ materiálu, přestože dosud nebyl zaznamenán žádný přenos jiných virových infekcí (HCV, HIV apod.) díky podávání tohoto specifického imunoglobulínu.

Dávka a způsob podání

Obvykle se dětem starším 10 let a dospělým osobám aplikuje intramuskulární dávka s 500 -1250 IU globulínu nebo 12-20 IU/kg tělesné hmotnosti. Dětem ve věku 5 až 9 let se podává dávka o velikosti 300 IU nebo 12-20 IU/kg a dětem mladším 5 let se dávka sníží až na zhruba 200 IU nebo 12-20 IU/kg. Stejná dávka 200 IU nebo minimálně 40 IU/kg se může podávat také novorozencům především v rizikových situacích. Intramuskulární dávka se podává pomalu, a je-li dávka větší než 5 ml je vhodné ji rozdělit na menší dávky, které se aplikují do různých míst vpichu.

Ve Spojených státech amerických se pro intramuskulární použití podává dávka o 0,06 ml/kg specifického imunoglobulínu, který obsahuje 10-18% proteinu. Zdá se, že tato dávka odpovídá zhruba poloviční dávce používané v Evropě. Síla HBIG používaného v USA obsahuje ekvivalent s minimálně 200 IU/ml.

V Evropě se používá také intravenózní imunoglobulínu o minimální koncentraci 50 IU/ml. Imunoprofylaxe intravenózním imunoglobulínem je prováděna dávkou o velikosti 6 až 10 IU/kg tělesné hmotnosti, přičemž v případě zvýšeného rizika expozice HBV infekce se doporučují dávky s vyšší koncentrací. Rizikovým novorozencům se podává 20 IU/kg bezprostředně po narození. Při velkých dávkách se doporučuje nepřekročit rychlost infúze 20 kapek/min (tj. 1 ml/min).

Relativní protektivní účinnost pasivní imunizace HBIG či kombinované imunizace s očkováním proti HBV byla ověřována v řadě klinických studií. U dětí, které byly vystaveny perinatálnímu přenosu, již jedna dávka HBIG podaná spolu s HBV vakcínou po narození, poskytuje až 85-95% účinnost, zatímco je-li podáváno pouze více dávek HBIG nebo pouze vakcína, účinnost je zhruba 70-90%.

Při nenadálé perkutánní expozici podávání dvou dávek HBIG poskytuje zhruba 75% účinnou prevenci vůči HBV infekci. První dávka se podává ihned bezprostředně po expozici a druhá zhruba po jednom měsíci.
Po přímé sexuální expozici osobou s akutní HBV infekcí stačí jedna dávka HBIG, která zajistí až 75% účinnou ochranu před touto infekcí. Tato dávka se podává během 2 týdnů po expozici.

Hladinu specifických protilátek vůči HBV infekci, které se získají pasivní imunizací HBIG imunoglobulínem, lze detekovat již po 20 minutách po intramuskulární aplikaci a téměř okamžitě po intravenózní. Ovšem maximální hladina těchto protilátek se ustaví až zhruba po 3 až 5 dnech. Biologický poločas protilátek přítomných v krevím oběhu bývá zhruba 3 až 4 týdny.

Indikace

Pasivní imunizace má největší význam při postexpoziční imunoprofylaxi v těchto situací: perinatální expozice u novorozenců HBsAg pozitivních matek, nepředvídaná expozice HBsAg pozitivní krve poraněnou kůží nebo sliznicí, sexuální expozice infikované nebo HBsAg pozitivní osoby, domácí kontakt dětí mladších 12 měsíců s primárním nosičem akutní HBV infekce.