Hlavním obranným činitelem získané imunity vůči virové hepatitidy typu B jsou specifické protilátky. Toto zjištění vedlo k přípravě specifického lidského imunoglobulínu HBIG, který se vyrábí frakcionační metodou z lidské plazmy obohacené vysokými titry těchto specifických anti-HBs protilátek.
V praxi se používají dva typy imunoglobulínů: intravenózní a intramuskulární. Intravenózní imunoglobulín HBIG by měl obsahovat minimálně 50 U/ml specifických protilátek anti-HBs, zatímco intramuskulární minimálně 100 U/ml.
Nevýhody používání HBIG jsou nižší účinnost, krátkodobé působení (pouze několik měsíců), cena a původ materiálu, přestože dosud nebyl zaznamenán žádný přenos jiných virových infekcí (HCV, HIV apod.) díky podávání tohoto specifického imunoglobulínu.
Dávka a způsob podání
Obvykle se dětem starším 10 let a dospělým osobám aplikuje intramuskulární dávka s 500 -1250 IU globulínu nebo 12-20 IU/kg tělesné hmotnosti. Dětem ve věku 5 až 9 let se podává dávka o velikosti 300 IU nebo 12-20 IU/kg a dětem mladším 5 let se dávka sníží až na zhruba 200 IU nebo 12-20 IU/kg. Stejná dávka 200 IU nebo minimálně 40 IU/kg se může podávat také novorozencům především v rizikových situacích. Intramuskulární dávka se podává pomalu, a je-li dávka větší než 5 ml je vhodné ji rozdělit na menší dávky, které se aplikují do různých míst vpichu.
Ve Spojených státech amerických se pro intramuskulární použití podává dávka o 0,06 ml/kg specifického imunoglobulínu, který obsahuje 10-18% proteinu. Zdá se, že tato dávka odpovídá zhruba poloviční dávce používané v Evropě. Síla HBIG používaného v USA obsahuje ekvivalent s minimálně 200 IU/ml.
V Evropě se používá také intravenózní imunoglobulínu o minimální koncentraci 50 IU/ml. Imunoprofylaxe intravenózním imunoglobulínem je prováděna dávkou o velikosti 6 až 10 IU/kg tělesné hmotnosti, přičemž v případě zvýšeného rizika expozice HBV infekce se doporučují dávky s vyšší koncentrací. Rizikovým novorozencům se podává 20 IU/kg bezprostředně po narození. Při velkých dávkách se doporučuje nepřekročit rychlost infúze 20 kapek/min (tj. 1 ml/min).
Relativní protektivní účinnost pasivní imunizace HBIG či kombinované imunizace s očkováním proti HBV byla ověřována v řadě klinických studií. U dětí, které byly vystaveny perinatálnímu přenosu, již jedna dávka HBIG podaná spolu s HBV vakcínou po narození, poskytuje až 85-95% účinnost, zatímco je-li podáváno pouze více dávek HBIG nebo pouze vakcína, účinnost je zhruba 70-90%.
Při nenadálé perkutánní expozici podávání dvou dávek HBIG poskytuje zhruba 75% účinnou prevenci vůči HBV infekci. První dávka se podává ihned bezprostředně po expozici a druhá zhruba po jednom měsíci.
Po přímé sexuální expozici osobou s akutní HBV infekcí stačí jedna dávka HBIG, která zajistí až 75% účinnou ochranu před touto infekcí. Tato dávka se podává během 2 týdnů po expozici.
Hladinu specifických protilátek vůči HBV infekci, které se získají pasivní imunizací HBIG imunoglobulínem, lze detekovat již po 20 minutách po intramuskulární aplikaci a téměř okamžitě po intravenózní. Ovšem maximální hladina těchto protilátek se ustaví až zhruba po 3 až 5 dnech. Biologický poločas protilátek přítomných v krevím oběhu bývá zhruba 3 až 4 týdny.
Indikace
Pasivní imunizace má největší význam při postexpoziční imunoprofylaxi v těchto situací: perinatální expozice u novorozenců HBsAg pozitivních matek, nepředvídaná expozice HBsAg pozitivní krve poraněnou kůží nebo sliznicí, sexuální expozice infikované nebo HBsAg pozitivní osoby, domácí kontakt dětí mladších 12 měsíců s primárním nosičem akutní HBV infekce.
Obecně platí, že při expozici kombinovaná imunizace HBIG a HBV vakcínou zajistí krátkodobou i dlouhodobou ochranu.
Podávání HBIG imunoglobulínu osobám, které byly vystaveny HBV infekci sexuálním kontaktem s HBsAg pozitivní osobou, do 7 dní po expozici poskytuje až 75% účinnou ochranu před touto nákazou. Vzhledem k tomu, že údaje o účinnosti pasivní imunizace provedené s časovým odstupem po expozici, jsou omezené, odhaduje se, že tato doba by neměla překročit 14 dní. Doporučuje se rovněž po rizikové expozici testovat vnímavost k HBV infekci u sexuálních partnerů za předpokladu, že výsledky těchto zkoušky budou známé nejpozději do 14 dní po expozici.
Vnímavým osobám, jejichž sexuální partner má akutní HBV infekci, by měl být podáván profylakticky HBIG globulín (0,06 ml/kg) a mělo by být zahájeno očkování HBV vakcínou do 14 dní po expozici sexuálním kontaktem. Tato kombinovaná imunizace zvyšuje celkovou účinnost profylaxe. Navíc očkování zajistí dlouhodobou ochranu imunizované osoby.
Dětem mladším 12 měsíců se doporučuje provést pasivní imunizaci HBIG (0,5 ml), pokud u nich existuje reálné riziko stát se nosičem HBV infekce. Navíc má-li jejich matka akutní HBV infekci, doplňuje se profylaxe také očkováním proti HBV. Bylo zjištěno, že téměř u 70-90% neočkovaných nebo pasivně neimunizovaných novorozenců HBeAg pozitivních matek se během prvního roku života vyvine chronická forma HBV infekce. Jsou-li těmto dětem podávány 3 dávky HBIG, přičemž první dávka se aplikuje do 48 hodin po narození, účinnost takové profylaxe je až 75% v prevenci chronické formy. Bohužel se ukázalo, že po jednom roce se takové dítě přesto infikuje od své matky, protože účinnost pasivní imunoprofylaxe je krátkodobá. Proto kombinovaná imunizace očkováním a podáváním HBIG vede nejen ke zvýšené ochraně novorozence 85 až 95% účinnost, ale současně zajišťuje i dlouhodobou protekci u dítěte s kontinuální expozicí HBV infekce od matky. Jiným osobám, které sdílí společnou domácnost s osobou s akutní HBV infekcí, se imunoprofylaxe HBIG či očkováním neprovádí, není-li prokázáno rizikové chování (např. používá společného zubního kartáčku nebo holicího strojku). V opačném případě se imunoprofylaxe doporučuje podobně jako v případě sexuálního kontaktu. Pokud se některá z osob ve společné domácnosti stane HBV nosičem, doporučuje se u všech ostatních členů domácnosti provést preventivní očkování vůči HBV.
V případě náhlé perkutánní (píchnutí o injekční jehlu, tržná rána nebo pokousání) nebo slizniční expozice (oční, ústní a nosní sliznice nebo sliznice pohlavních orgánů) s krví nebo tělními tekutinami se provádí postexpoziční imunoprofylaxe HBIG po zvážení těchto kritérií:
V případě, že osoba exponovaná HBV infekci nebyla v minulosti očkována, obvykle se očkuje. Je-li zapotřebí provést také pasivní imunizaci pro větší účinnost ochrany, pak se HBIG podává bezprostředně po expozici nejpozději do 7 dní.