Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 21.2.2021

Nové očkování proti COVID-19

Sužující celosvětová pandemie onemocnění COVID-19 (CVD-19), která lidstvo postihla od loňského roku (2020), se stala skutečnou výzvou pro rychlou konstrukci účinného a bezpečného očkování. Stali jsme se svědky neuvěřitelně rychlého vývoje různorodých vakcín, které jsou příslibem překonání této pandemie. Dnes už víme, že protiepidemická opatření hrají svou rozhodující roli a pomáhají nám zpomalovat přenos a šíření původce tohoto onemocnění - koronaviru SARS-CoV-2. Bohužel tato opatření mají jen limitovaný dopad na možnost vysušení či alespoň potlačení zdroje tohoto patogenu. Je tak zcela zřejmé, že bez očkování to nepůjde. Ostatně jsme opět v situaci, kdy právě tento nástroj je jediným, který nám pomůže jako už kdysi v minulosti při epidemiích či pandemiích pravých neštovic, dětské přenosné obrny, záškrtu, spalniček nebo také dávivého kašle. 

Běh vývoje, výroby a testování potřebných vakcín se na sklonku minulého roku nachýlil k dosažení prvních výsledků, které se staly kruciální pro zahájení tak potřebného očkování. Je to až neuvěřitelná schopnost lidstva najít tak rychle řešení v podobě očkování. Jistě lze namítat, že nebyl dodržen standardní časový postup dlouhodobého klinického testování. Také výroba, zejména těch technologicky nových vakcín, není zcela bez všech specifických zkoušek či validací. Nicméně dílčí nedostatky nejsou překážkou pro možné zahájení masivního očkování. První vakcíny schválené pro tyto účely splnily všechny rozhodující náležitosti pro tzv. schválení v nouzovém režimu - tj. vakcíny splňují potřebné zkoušky kontroly kvality, zajišťují minimálně krátkodobou účinnost a přijatelnou bezpečnost. 

Během prosince 2020 byly pro očkování proti COVID-19 regionálně schváleny inaktivované vakcíny (zatím čínských producentů), živé adenovirové vektorové vakcíny (výrobce AstraZeneca a Gamaleya) a genetické mRNA vakcíny (producentů Pfizer a Moderna). Na počátku ledna byla jedna z genetických vakcín schválena také Světovou zdravotnickou organizací, což napomůže k zahájení celosvětového očkování. 

Je však třeba hned zpočátku připomenou, že tyto první vakcíny nebudou těmi jedinými, které se budou v následujících měsících používat. Očekává se, že během prvních 6 měsíců letošního roku přibudou další ať už na principu tradičním, tj. podávání vakcinačních antigenů nebo na novém principu aplikace antigenu v podobě genetické informace. 

Od konce minulého roku máme v České republice k dispozici zatím jednu kovidovou vakcínu - tou je genetická mRNA vakcína s označením COMIRNATY (výrobce Pfizer). Jde o mimořádně jinou vakcínu, než jsme byli dosud zvyklí používat. To vzbuzuje určité pochybnosti o její bezpečnosti. Nejčastější otázkou je, zda může dojít k ovlivnění lidské DNA či RNA. Protože vlastností těchto vakcinačních poslíčkových kyselin (mRNA) je jejich krátkodobé přežívání v hostitelských buňkách - odhaduje se, že v nich přetrvávají několik hodin až několik málo dní (obvykle do 4-6 dní se v buňce rozpadnou) - není třeba se obávat, že by byly schopny jakkoli měnit původní lidskou genetickou výbavu.

Jaké jsou poznatky o novém genetickém očkování

Počáteční účinnost tohoto očkování je mimořádně vysoká. Dosahuje u dospělých nezávisle na věku velmi vysokého čísla až 95 %. Je pravda, že tohoto výsledku bylo dosaženo v klinickém hodnocení za ne zcela běžných podmínek, tj. v době pandemie, kdy se aplikovala celá řada protiepidemických opatření. Ta mohla tento výsledek zkreslit. I kdyby toto zkreslení bylo ve prospěch očkování a konečná hodnota se snížila na více než 80 %, stále by účinnost dosahovala velmi dobrého výsledku. 

Co je ale třeba zdůraznit, že toto očkování chrání před onemocněním COVID-19 nikoli před jakýmkoli příznakem tohoto onemocnění (jako bolest hlavy, svalů, kloubů, únava nebo teplota až horečka stejně jako kašel nebo o rýma apod.). Takový příznak může totiž souviset se zcela jiným onemocněním nebo jen s přechodnou zdravotní indispozicí. To ostatně potvrdily i výsledky klinického hodnocení. Ukázalo se, že mezi očkovanými (1.200 jedinců s příznakem) a neočkovanými (1.500 jedinců s příznakem) nebyl přespříliš velký rozdíl těch, kteří měli alespoň jeden z uvedených příznaků. Proto je třeba po tomto očkování s tímto jevem počítat a neobávat se, že bychom byli nedostatečně chráněni.

Zda toto očkování je schopno zabránit šíření koronaviru SARS-CoV-2 v lidské populaci, nebylo v klinickém hodnocení sledováno. Ostatně veličina, která by to prozradila, je velmi obtížně měřitelná. Přesto se lze domnívat, že i toto očkování bude brzdit přenos z asymptomaticky nakažených očkovaných jedinců. To ostatně platí obecně pro většinu očkování. I když nelze vyloučit nosičství tohoto viru u očkovaných, určitě lze odhadovat, že bude krátkodobější než u infikovaných jedinců.

Co stále ještě schází je poznatek o tom, jak dlouho bude tato relativně vysoká ochrana přetrvávat. Na základě malých souborů jedinců, u kterých se sledovalo přetrvávání protilátkové odpovědi, lze ze 3-měsíčního sledování odhadovat minimálně až 6-měsíční setrvalost stanovené ochrany. Ovšem jak to bude dále, nám budou prozrazovat další publikované výsledky stále pokračujícího klinického hodnocení.

Možná tím rozhodujícím poznatkem je bezpečnost nového genetického očkování. Ta byla regulačními úřady vyhodnocena jako přijatelná. Co lze po očkování očekávat jsou lokální reakce v místě vpichu, které byly ve studii hlášeny u 4 pětin očkovaných jak po první tak druhé dávce. Nejčastěji se pozorovala bolest v místě vpichu. Očkování může u asi jedné desetiny očkovaných vést k přechodnému zvětšení uzlin.

Z těch celkových reakcí byla zhruba u dvou třetin zaznamenána únava a bolest hlavy. Zhruba jedna třetina měla zimnici, bolest kloubů nebo svalů. U jedné desetiny se pak objevila horečka. Na rozdíl od znalostí dosavadního očkování byla četnost uvedených reakcí až dvakrát vyšší po podání druhé dávky než po první dávce. Je s tím třeba počítat. Pokud se objeví tyto reakce s vyšší intenzitou, lze některé z nich tlumit přípravky proti teplotě a/nebo bolesti. Samozřejmě to neznamená, že nelze tyto reakce konzultovat s ošetřujícím lékařem. 

Kdy se nežádoucí účinky objeví a jak dlouho přetrvávají, prozradily výsledky klinického hodnocení. Zjednodušeně řečeno u všech byly tyto účinky pouze přechodného charakteru. Objevovaly se nejčastěji během prvních 3 dní po očkování. U poloviny přetrvávaly po dobu 1 dne po první dávce a 2 dní po druhé dávce. U většiny vymizely do 7 dní dní bez ohledu na počtu podaných dávek. 

Kromě těchto reakcí se vzácně objevily příhody, jako je ochrnutí lícního nervu (Bellova obrna), nespavost/porucha spánku nebo zánět slepého střeva. Data však nepotvrdila jednoznačnou souvislost s očkováním a zůstává tak potřeba sledovat tyto příhody i v průběhu terénního očkování. Navíc zmíněné ochrnutí či nespavost byly jen přechodného charakteru. 

Z těch vzácných, ale závažných, bylo dokumentováno několik málo případů anafylaktické reakce (podle stávajících poznatků bylo do počátku ledna tohoto roku hlášeno minimálně 12 případů v rámci terénního očkování). Proto je důležité, aby ti, co měli někdy v minulosti takovou reakci po jiném očkování či pokrmu (tj. včetně potravinové alergie), nebyli očkováni touto vakcínou. Pravděpodobnou příčinou by mohly být tuky (lipidy) tvořící vakcinační nano-částici mRNA. 

Má smysl očkování těch, co COVID-19 prožili?

Tato otázka je aktuálně bezpředmětná. Stávající výsledky klinického hodnocení ukázalo, že jim toto očkování zatím nepřináší vyšší prospěch. I tak existuje obecné doporučení neočkovat tyto jedince minimálně 4 týdny po nástupu prvních příznaků. Jiná doporučení umožňují séropozitivní jedince očkovat ne dříve než 3 měsíce po onemocnění COVID-19. Novější poznatky však potvrzují, že tito jedinci bývají chráněni minimálně po dobu 6 měsíců, což je ve shodě se stávajícím výsledkem tohoto očkování. Přesto lze očekávat, že i tito jedinci se výhledově budou moci nechat očkovat a to zejména z důvodu prevence případné reinfekce. 

 Několik důležitých upozornění

  • očkování se provádí podáním 2 dávek v intervalu 21 dní; pokud tento interval nelze z jakéhokoli důvodu dodržet je možné ho upravit v rozsahu 17-42 dní (data z klinického hodnocení a doporučení CDC);
  • očkování se provádí vždy odděleně, tj. minimálně 2 (lépe 4) týdny po předchozím jiném očkováním a nové očkování očkování se provede po anti-CVD očkování ve stejném intervalu;
  • nedoporučuje se provádět očkování se záměnou komerčních anti-CVD vakcín;
  • očkování mladších 18 let je možné pouze dospívajících ve věku 16-18 let; mladší 16 let byli ve studii zastoupeni ve velmi malém počtu (49 dětí ve věku 12-15 let) a výsledky jak účinnosti tak bezpečnosti očkování jsou zatím nedostatečné; děti mladší 12 let nebyly ve studii zařazeny;
  • očkování osob s autoimunitním onemocnění stejně jako osob primární nebo sekundární imunodeficiencí je možné provádět jen obezřetně a to ve shodě s očkováním živými vakcínami;
  • očkování těhotných nebo kojících žen se zatím nedoporučuje, i když výsledky na zvířatech stejně jako náhodné očkování těchto žen ve studii neprokázaly zvýšené riziko ovlivnění vývoje těhotenství, plodu či kojeného dítěte;
  • očkování osob s akutním infekčním onemocněním nelze očkovat a očkování se u nich odloží ne dříve než 2 (lépe 4) týdny po uzdravení
  • očkování osob s potravinovou alergií nebo s anafylaktickou reakcí v osobní anamnéze se jednoznačně nedoporučuje, protože existuje riziko vzniku anafylaktické nebo anafylaktoidní reakce; pokud se tento typ reakce objeví po podání první dávky, druhá dávka této vakcíny se neaplikuje; výhledově bude možné tyto osoby očkovat odlišným typem anti-CVD vakcíny (např. adenovirovou nebo subjednotkovou vakcínou);
  • očkování osob s jinými alergiemi či přecitlivělostmi je možné popřípadě s použitím antihistaminik (minimálně 2 hodiny před aplikací, lépe 24 hodin);
  • osoby se vzácným genetickým onemocnění by měly být z tohoto genetického očkování vyloučeny z důvodu absence znalostí případné interference vakcinační mRNA.

Očkovat se či neočkovat genetickou vakcínou?

Tuto otázku si určitě položila už většina z nás. Je to na každém z nás. Pro každého jsou jinak silné argumenty. Někomu neznalost dlouhodobé bezpečnosti vadí natolik, že se pro toto očkování nerozhodne. Jinému to nevadí a chce mít jistotu třeba i několikaměsíční ochrany. Vždyť život v pandemii je pro všechny sužující. Proto není na místě někoho přesvědčovat o tomto očkování. Každý potřebuje jiný čas k rozhodnutí nebo třeba jiné argumenty, které ho přesvědčí. Důležité je, že tento nástroj existuje a všichni máme možnost volby. Nevyhovuje-li někomu tato vakcína, pak bude mít možnost se výhledově očkovat vakcínou založenou na jiném principu. Nezapomeňme na to, že právě očkování jako takové je tím jediným, co stávající situaci může změnit. V historii to už dokázalo tolikrát, takže není důvod, aby to tentokrát bylo jinak.

Další informace o očkování proti COVID-19 ZDE.

Vydáno / Aktualizováno: 03.01.2021
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2019.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit