Internetové informační centrum správného očkování
Další aktualizace: 23.9.2019

Publikace: březen a duben 2019

Dlouhé intervaly mezi dvěma dávkami HPV vakcíny a rozsah imunitní odpovědi: Post-hoc analýza dvou klinických studií.
Long intervals between two doses of HPV vaccines and magnitude of the immune response: A post-hoc analysis of two clinical trials.

Hum Vaccin Immunother. 2019 Apr 24;:
Authors: Gilca V, Sauvageau C, Panicker G, De Serres G, Schiller J, Ouakki M, Unger ER

Cílem této analýzy bylo porovnat anti-HPV GMT a jejich distribuci po 6- měsíčním nebo 3-8letém intervalu mezi dvěma dávkami HPV vakcíny. Byly porovnány výsledky dvou klinických studií provedených stejným týmem ve stejné oblasti se sérologickými testy ve stejné laboratoři za použití stejné metody ELISA. V první studii dostalo 173 9-10letých dívek a chlapců dvě dávky 9vHPV vakcíny v 6měsíčním intervalu; ve druhé studii dostalo 31 dívek očkovaných jednou dávkou 4vHPV ve věku 9-14 let dávku 9vHPV o 3 až 8 let později (průměrně po 5,4 letech). V obou studiích byly odebrány vzorky krve před a 1 měsíc po druhé dávce. Navzdory velkým rozdílům v době od podání první dávky byly všechny subjekty (100%) séropozitivní vůči všem 4 HPV genotypům (6, 11, 16 a 18) společným pro obě vakcíny, se srovnatelnou koncentrací protilátek tj. GMT před podáním druhé dávky. Jeden měsíc po druhé dávce se GMT zvýšily 40- až 91-násobně u subjektů s 6-měsíčním intervalem mezi dávkami a 60- až 82-násobně u subjektů s intervalem 3-8 let. Distribuce koncentrace odpovídajících protilátek po posilující jedné dávce HPV vakcíny byla srovnatelná v obou studiích. Tyto výsledky naznačují, že starším dětem lze podat 2 dávky HPV v intervalu až několika let. Intervaly delší než 6 měsíců mohou usnadnit logistiku pro imunizační programy a mohly by být užitečné v době nedostatku vakcíny nebo pro přechod hodnocení účinnosti jednodávkového očkování.

Abstract
The objective of this analysis was to compare the anti-HPV GMTs and their distribution after a 6- month or a 3-8 year interval between two HPV vaccine doses. The results from two clinical trials, conducted by the same team in the same region, with serological assays performed at the same laboratory using the same ELISA methodology were compared. In the first study, 173 9-10 year-old girls and boys received two doses of 9vHPV vaccine at a 6-month interval; in the second study, 31 girls vaccinated with one dose of 4vHPV at the age of 9-14 years received a dose of 9vHPV 3-8 years later (mean 5.4 years). In both studies blood samples were collected before and 1 month post-second dose. Despite large differences in the time since the first dose, all subjects (100%) were seropositive to the common 4 HPV types (6, 11, 16 and 18) to both vaccines, with comparable GMTs and titer distributions before the second dose. One-month post-second dose, the GMTs increased 40- to 91-fold for those with a 6-month interval between doses and 60- to 82-fold for those with a 3-8 year interval. Titer distributions after the booster dose were comparable in the two studies. These results indicate that 2-dose HPV vaccination schedules with an interval of several years could be used for pre-adolescents. Intervals longer than 6 months may facilitate logistics for immunization programs and could be useful during periods of vaccine shortage or as a transition while the effectiveness of a one-dose schedule is being evaluated.


Účinnost a bezpečnost pneumokokové konjugované 13-valentní vakcíny u dospělých.
Efficacy and Safety of the Pneumococcal Conjugate-13 Valent Vaccine in Adults.

Aging Dis. 2019 Apr;10(2):404-418
Authors: Marra F, Vadlamudi NK

Invazivní pneumokokové onemocnění a pneumokoková pneumonie způsobují u starších osob významnou morbiditu a mortalitu. Tento přehled se zaměřuje na údaje o imunogenitě, bezpečnosti a účinnosti použití 13-valentní konjugované pneumokokové vakcíny (PCV13) u dospělých. Do rešerše byly zahrnuty články z databáze MEDLINE publikované od ledna 1946 do prosince 2017. Další publikace byly identifikovány z přehledu citací literatury. Byly vyhodnoceny všechny randomizované studie v anglickém jazyce, observační studie a metaanalýzy hodnotící imunogenitu, účinnost a bezpečnost PCV13 u dospělých. Šest randomizovaných kontrolovaných studií hodnotilo imunogenitu a bezpečnost PCV13 u dospělých a ukázalo, že konjugovaná vakcína vyvolala větší imunitní odpověď vůči většině ze 13 sérotypů ve srovnání s 23-valentní polysacharidovou pneumokokovou vakcínou (PPV23). Podávání PCV13 před PPV23 vyvolává větší imunitní odpověď a vícedávkové očkování s PCV13 vykazuje mírnou výhodu. Koncentrace protilátek po očkování s PCV13 po roce klesaly, ale zůstaly nad základní hodnotou. Randomizovaná klinická studie (CAPiTA) ukázala, že PCV13 vakcína je účinná v prevenci pneumonie získané v komunitě (CAP) a vůči invazivnímu pneumokokovému onemocnění vyvolané vakcinačním pneumokokovým sérotypem, ale nikoli vůči jakékoli pneumonii. Údaje o bezpečnosti ukazují, že PCV13 vakcína vyvolává menší lokální reakce, jako je bolest v místě vpichu injekce. Mezi hlavní nežádoucí účinky, které byly hlášeny, patří svalová únava a bolest hlavy. Lokální i systémové nežádoucí účinky byly srovnatelné s očkování s vakcínou PPV23. Zatímco PCV13 má dobře známý imunogenní a bezpečnostní profil u dospělých, údaje o postupném nebo vícenásobném dávkování, včetně účinnosti u dospělých jsou dosud limitované. Vzhledem k tomu, že existuje jen málo zemí, které přijaly PCV13 pro rutinní očkování dospělých, je třeba vyhodnotit účinnost PCV13 v reálném prostředí.

Abstract
Invasive pneumococcal disease and pneumococcal pneumonia cause substantial morbidity and mortality in the elderly. This review focuses on the immunogenicity, safety, efficacy and effectiveness data on the use of the 13-valent conjugate pneumococcal vaccine (PCV13) in adults. A MEDLINE literature search was performed from January 1946 to December 2017. Additional references were identified from a review of literature citations. All English-language randomized trials, observational studies and meta-analyses assessing the immunogenicity, efficacy, effectiveness and safety of PCV13 in adults were evaluated. Six randomized controlled studies evaluated immunogenicity and safety of PCV13 in adults and showed that the conjugated vaccine elicited a greater immune response to the majority of the 13 serotypes compared to the 23-valent polysaccharide pneumococcal vaccine (PPV23). Administering PCV13 prior to PPV23 elicits greater immune responses and multiple doses of PCV13 demonstrated modest advantage. PCV13 titers declined after a year but remained above baseline. A randomized clinical trial (CAPiTA) showed that PCV13 was effective in preventing community-acquired pneumonia (CAP) and vaccine-type invasive pneumococcal disease, but not any cause pneumonia. Safety data shows PCV13 elicits minor local reactions, such as pain at the injection site. Major side effects that were commonly reported included muscle fatigue and headache. Both local and systemic adverse events were comparable to PPV23. While PCV13 has a well-established immunogenicity and safety profile in adults, there is sparse data on sequential or multiple dosing, efficacy and effectiveness in adults. As there are few countries who have adopted PCV13 for routine adult immunization, there is a need to evaluate the effectiveness of PCV13 in a real-world setting.


Zlepšení protilátkové odpovědi po třech dodatečných dávkách vakcíny proti hepatitidě B u pacientů s zánětlivým onemocněním střev, u nichž primovakcinace selhala.
Improved Antibody Response to Three Additional Hepatitis B Vaccine Doses Following Primary Vaccination Failure in Patients with Inflammatory Bowel Disease.

Dig Dis Sci. 2019 Apr 03;:
Authors: Pratt PK, Nunes D, Long MT, Farraye FA

Princip: Studie ukázala, že účinnost očkování proti hepatitidě B (HBV) u pacientů se zánětlivým střevním onemocněním (IBD) je narušena, a existuje jen málo údajů o účinnosti revakcinačních strategií po selhání primárního očkování. Naším cílem bylo analyzovat souvislost mezi podáním dalších dávek vakcíny a sérokonverzí protilátek proti povrchovému antigenu hepatitidy typu B (HBsAb).
Metody: Jednalo se o retrospektivní kohortní studii. Kritéria pro zařazení do studie byla: věk ≥ 18 let, diagnóza Crohnovy choroby (CD) nebo ulcerózní kolitidy (UC), neadekvátní koncentrace protilátek vůči HBsAg <10 IU/L po základním očkování vůči HBV, následné podání 1 až 3 dalších dávek HBV vakcíny s měřením sérových protilátek HBsAb. Pacienti byli rozděleni do skupin s ≤2 nebo 3 dodatečnými dávkami. Primárním výsledkem bylo dosažení HBsAb>10 IU/L. Výsledky byly rozděleny podle věku ≥ 40 let. Pro kategorická a kontinuální data jsme provedli logistickou a lineární multivariantní regresní analýzu.
Výsledky: Studovaná kohorta se skládala z (n = 149) 54,4% žen; 77,9% bílá rasa; 72,6% pacientů s CD, průměrný věk: 46,2. Pacienti všech věkových kategorií a věku ≥ 40 let, kteří obdrželi 3 další dávky vakcíny, měli větší pravděpodobnost dosažení séroprotektivních hladin HBsAb než pacienti, kteří dostávali 1 nebo 2 dávky (OR 1,77, P = 0,01; OR 1,9, P = 0,03, po adjustaci věku, pohlaví, rasy, expozici imunosupresivních léků, době mezi očkováním / sérologickým vyšetřením).
Závěry: Po selhání primární HBV vakcinace se u pacientů s IBD všech věkových kategorií s větší pravděpodobností vyvinula séroprotektivní hladina HBsAb po 3 dalších dávkách HBV vakcíny, oproti podání 1 nebo 2 dodatečných dávek. U pacientů, u nichž nedochází k selhání primárního očkování proti HBV, by poskytovatelé měli zvážit agresivnější strategii revakcinace s dalším dodatečným 3-dávkovými očkováním.

Abstract
BACKGROUND: Studies have shown the efficacy of hepatitis B (HBV) vaccination in patients with inflammatory bowel disease (IBD) is impaired, but few data exist regarding the effectiveness of revaccination strategies following primary vaccination failure. Our aim was to analyze the association between administration of additional vaccine doses and hepatitis B surface antibody (HBsAb) seroconversion.
METHODS: This is a retrospective cohort study. Inclusion criteria are as follows: age ≥18, diagnosis of Crohn's disease (CD) or ulcerative colitis (UC), inadequate HBsAb <10 IU/L following initial HBV vaccination series, subsequent administration of 1-3 additional doses of HBV vaccine with follow-up serum HBsAb measurements. Patients were stratified into groups of ≤2 or 3 doses received. Primary outcome was achieving HBsAb>10 IU/L. Outcomes were stratified by age ≥or <40 years. We performed logistic and linear multivariable regression analyses for categorical and continuous data.
RESULTS: The study cohort consists of (n=149) 54.4% women; 77.9% white; 72.6% with CD, with mean age: 46.2. Patients of all ages and age ≥40 years, who received 3 additional doses of vaccine, were more likely to achieve seroprotective HBsAb levels than patients who received 1 or 2 doses (OR 1.77, P=0.01; OR 1.9, P=0.03, respectively, after adjusting for age, sex, race, immunosuppressive medication exposure, time between vaccine/titer).
CONCLUSIONS: Following initial HBV vaccination failure, patients with IBD of all ages are more likely to develop seroprotective levels of HBsAb following 3 additional vaccine doses, rather than 1 or 2 alone. In patients who fail primary HBV vaccination, providers should consider a more aggressive revaccination strategy with an additional 3-dose series.


Účinnost vakcíny proti dávivému kašli ve studii založené na vyrovnané populaci případů a kontrol Kanadské imunizační výzkumné sítě v kanadském Ontariu 2009-2015.
Pertussis vaccine effectiveness in a frequency matched population-based case-control Canadian Immunization Research Network study in Ontario, Canada 2009-2015.

Vaccine. 2019 Apr 06;:
Authors: Crowcroft NS, Schwartz KL, Chen C, Johnson C, Li Y, Marchand-Austin A, Bolotin S, Jamieson FB, Drews SJ, Russell ML, Svenson LW, Simmonds K, Mahmud SM, Kwong JC

Princip: Obnova dávivého kašle se objevila v několika vyspělých zemích a je často spojená s ubýváním imunity vyvolané acelulární pertusovou vakcínou. Pozorovaný stupeň ubývání se mění podle studie a nastavení studie. V Ontariu nebyla prokázána podstatná obnova výskytu dávivého kašle v minulém desetiletí. Rutinní imunizační schéma obsahuje tři základní dávky pro děti, batolata a předškolní děti a jednu dávku u adolescentů ve věku 14-16 let.
Metody: Odhadli jsme účinnost vakcíny proti dávivému kašli (VE) prostřednictvím studie případů a kontrol, která se týkala 1335 případů zaznamenaných ve veřejném registru zdraví v Ontariu a které se sesbíraly mezi 1. lednem 2009 a 31. březnem 2015, ve srovnání s 5340 náhodně vybranými jedinci jako populační kontroly odpovídající věku, poskytovatele primární péče a roku diagnózy. Případy dávivého kašle byly potvrzené nebo pravděpodobné. Pro odhad hrubých a adjustovaných poměrů šancí (aOR) jsme použili vícenásobnou logistickou regresi.
Výsledky: VE vůči dávivému kašli byla mezi 92% (95% interval spolehlivosti (95% CI) 88-95%) u 2-3letých a 90% (95% CI: 80-95%) u 8-9letých dětí, ale rychle klesla na 49% (95% CI: 2-73%) u dětí ve věku 12-13 let. VE po posilujícím očkování dospívajících ve věku 14-16 let v Ontariu dosáhla 76% (95% CI: 52-88%) u 14-16letých a 78% (95% CI: -31 až 96%) u 16-22letých. U dětí, které byly řádně očkovány, VE poklesla z 87% (95% CI: 84-90%) během prvního roku na 74% (95% CI: 63-82%) 8 nebo více let po poslední vakcinační dávce.
Závěry: VE je vysoká během prvního desetiletí života, ale pak rychle klesá. Ochrana není plně obnovena posilujícím očkováním mladistvých. Naše zjištění jsou v souladu s lokalizovanými ohnisky, které pozorujeme u středoškolských dětí, a zdůrazňujeme význam dalších opatření pro ochranu dětí.

Abstract
BACKGROUND: Resurgences of pertussis have occurred in several high-income countries, often linked to waning of immunity from acellular pertussis vaccines. The degree of waning observed has varied by study design and setting. In Ontario, pertussis has not shown a substantial resurgence in the past decade. The routine immunization schedule comprises three priming doses in infancy, toddler and pre-school doses, and an adolescent dose at 14-16years of age.
METHODS: We estimated pertussis vaccine effectiveness (VE) through a case-control study of 1335 cases statutorily reported to public health in Ontario and occurring between January 1, 2009 and March 31, 2015, compared with 5340 randomly selected population controls, frequency-matched by age, primary-care provider and year of diagnosis. Pertussis cases met provincial confirmed or probable case definitions. We used multivariable logistic regression to estimate crude and adjusted odds ratios (aOR).
RESULTS: VE against pertussis was sustained between 92% (95% confidence interval (95%CI) 88-95%) in 2-3year olds and 90% (95%CI: 80-95%) in 8-9year olds, but fell rapidly to 49% (95%CI: 2-73%) in children 12-13years of age. VE following the teenage booster given at 14-16years in Ontario reached 76% (95%CI: 52-88%) in 14-16year olds and 78% (95%CI: -31 to 96%) in those 16-22years old. For children who were up-to-date with the immunization schedule, VE declined from 87% (95%CI: 84-90%) during the first year to 74% (95%CI: 63-82%) after 8 or more years following their last dose of immunization.
CONCLUSIONS: VE is high during the first decade of life but then falls rapidly. Protection is not fully restored by the teenage booster. Our findings are consistent with the localized outbreaks we observe in high school children and underline the importance of additional policies to protect infants.


Perzistence imunitní odpovědi po očkování vakcínou proti japonské encefalitidě IXIARO® u zdravých dospělých osob: Pětiletá studie sledování.
Persistence of the immune response after vaccination with the Japanese encephalitis vaccine, IXIARO® in healthy adults: A five year follow-up study.

Vaccine. 2019 Apr 05;:
Authors: Taucher C, Kollaritsch H, Dubischar KL

Imunizace vakcínou proti japonské encefalitidě (JE) IXIARO® indukuje ochranné hladiny neutralizačních protilátek po dobu jednoho roku. Vzhledem k tomu, že přetrvávání protilátek v ochranných titrech nad jeden rok nebylo známo, byla provedena 5letá následná studie. Dále byla data stratifikována pro porovnání přetrvávání ochranných neutralizačních protilátek proti JE u osob očkovaných proti klíšťové encefalitidě (TBE) nebo bez tohoto očkování. Čtyři týdny po základním očkování bylo procento subjektů s titrem PRNT50 ≥10 v celém souboru 99 %; míra po 5 letech byla 81,6%. V měsíci 24, 36, 48 a 60 po očkování byla sérokonverze stále ještě 90,7 %, 91,7 %, 90,1 % a 85,9 %, u těch co byli očkováni s vakcínou proti TBE ve srovnání s 67,9%, 71,9%, 69,1%, 63,8% v populaci subjektů neočkovaných proti TBE. Nebyly identifikovány žádné nežádoucí účinky po očkování v dlouhodobém sledování. Tyto údaje ukazují, že očkování s vakcínou IXIARO® je schopno indukovat ochranné titry, které přetrvávají až do 60 měsíců po základním očkování.

Abstract
Immunization with the Japanese encephalitis (JE) vaccine IXIARO® results in protective neutralizing antibody levels for one year. Since persistence of protective titer levels beyond one year was unknown, a 5years follow-up study was conducted. Additionally, data were stratified to compare the persistence of protective neutralizing antibodies against JE in people with or without tick-borne encephalitis (TBE) vaccination. Four weeks after the primary series, the percentage of subjects with PRNT50 titer ≥1:10 in the intent-to-treat population was 99%; the rate after 5years was 81.6%. By month 24, 36, 48 and 60, the percentages were still 90.7%, 91.7%, 90.1%, 85.9%, respectively in the population who had received TBE vaccine compared to 67.9%, 71.9%, 69.1%, 63.8% in the population who had not. No long-term safety concerns were identified. These data indicate that vaccination with IXIARO® is able to induce protective titers that persist up to 60months after the primary immunization.


Očkování a revakcinace proti hepatitidě B u dětí s diagnózou celiakie: multicentrická prospektivní studie.
Hepatitis B virus vaccination and revaccination response in children diagnosed with coeliac disease : a multicentre prospective study.

Acta Gastroenterol Belg. 2019 Jan-Mar;82(1):27-30
Authors: Rousseff T, Claeys T, Vande Vijver E, Moes N, Vande Velde S, Schelstraete P, De Bruyne R, Van Winckel M, Van Biervliet S

Cíl: Tato studie hodnotí vakcinační odpověď očkování proti hepatitidě typu B (HBV) u dětí s celiakií (CD). Byla hodnocena odpověď u non-respondentů po jednodávkovém posilujícím očkování a také faktory ovlivňující očkování proti HBV.
Metodika: Protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy typu B (a-HBsAB) byly kontrolovány u všech dětí s CD s dokumentovanou kompletní HBV vakcinací. A-HBsAB <10 U/L bylo považováno za neodpovídající. Všem non-responzivním pacientům byla doporučena jedna intramuskulární posilující dávka vakcíny proti HBV. Odpověď byla zkontrolována při následující návštěvě.
Výsledky: Bylo zahrnuto 133 dětí s CD, medián věku 7,3 let (rozmezí 1,7-17,3) a 46 (35%) pacientů byli muži. Věk při diagnóze CD byl 6,0 let (rozmezí 1,1-15,7). Odpověď na HBV očkování byla dokumentována u 55 % (n = 73/133). Žádné další faktory neovlivňovaly odpověď. Booster byl dokumentován u 34/73 (47%) původně non-responzivních pacientů  (3 odmítli (4%), 36 (49%) nemělo žádné sledování). Odpověď po posilující vakcinaci vedla k imunitě u 22/34 (65%) a přetrvávající non-responze u 12/34 (35%). Jediná posilující dávka je schopna snížit non-responzi z 55 % (73/133) na 23 % (22/94).
Závěr: Potvrdila se významně nižší imunitní odpověď po očkování HBV u dětí s CD. Jediná intramuskulární posilující vakcinace je schopna vyvolat sérologickou odpověď u dvou třetin původně non-responzivních pacientů. Kontrola odpovědi po očkování proti HBV se musí stát součástí sledování u pacientů s CD.

Abstract
AIM: This study evaluates hepatitis B virus (HBV) vaccination response in children with celiac disease (CD). Response in initial non-responders after a single booster vaccination as well as factors influencing HBV vaccination response were evaluated.
METHODOLOGY: Anti-hepatitis B surface antibodies (a-HBsAB) were checked in all children with CD and a documented complete HBV vaccination. An a-HBsAB <10 U/L was considered as non-response. A single intramuscular HBV-vaccine booster was advised to all non-responders. Response was checked at the next appointment.
RESULTS: 133 children with CD were included, median age of 7.3 years (range 1.7-17.3) and 46 (35%) were male. The age at CD diagnosis was 6.0 years (range 1.1-15.7). HBV non-response was documented in 55% (n=73/133). No other factors were influencing the response. A booster was documented in 34/73 (47 %) initial non-responders (3 refused (4%), 36 (49%) had no follow up). Response after booster vaccination resulted in immunity in 22/34 (65%) and persisting non-response in 12/34 (35%). A single booster is able to reduce non-response from 55% (73/133) to 23% (22/94).
CONCLUSION: A significantly lower immune response following HBV vaccination in children with CD was confirmed. A single intramuscular booster vaccination is able to induce a serologic response in two thirds of the initial non-responders. Control of HBV vaccination response has to become part of the follow-up in CD patients.


 

Vydáno / Aktualizováno: 12.05.2019
Autor: M.Petráš



Kontakt | Podmínky užívání | GDPR | Prémiový obsah | RSS
Správné očkování - veškeré informace o očkování a vakcínách, ale nejen o nich.
info@vakciny.net, Marek Petráš, Copyright ©1999-2019.
Jan Tax: tvorba webových stránek
Žádná část těchto stránek nesmí být kopírována bez souhlasu autora.
Přihlásit