Jak velké je riziko střevních obstrukcí po rotavirovém očkování?

Intususcepce, neboli vchlípení jedné části střeva do druhé, bývá relativně vzácná. Uvádí se, že dosahuje asi 74 případů na 100.000 dětí mladších 1 roku a to v závislosti na geografické variabilitě (obvykle vyšší výskyt je v afrických zemích) [Jiang 2013].
I když před-registrační studie rotavirových vakcín nenaznačily zvýšené riziko těchto střevních obstrukcí u očkovaných dětí, pozdější po-registrační studie přinesly poznatky o zvýšeném riziku a to zejména prvních 7 dní po očkování jak monovalentní (RV1) tak pentavalentní (RV5) rotavirovou vakcínou. 

Souhrnná práce z roku 2015 [Rosillon 2015] zhodnotila celkem 5 relevantních studií, které se zabývaly výskytem intususcepce po rotavirovém očkování. Dosavadní studie překvapivě ukázaly, že pouze první 2 dávky jedné či druhé vakcíny mohou zvýšit výskyt těchto střevních obstrukcí, zatímco třetí dávka výhradně jen pentavalentní vakcíny (RV5) takovým rizikem není [Buttery 2011, Shui 2012, Loughlin 2012, Carlin 2013, Haber 2013, Yih 2014]. Proto byly v rámci meta-analýzy hodnoceny pouze první a druhá dávka jedné či druhé vakcíny z celkem 5 zařazených studií prováděných v Jižní Americe (Mexiko, Brazílie), Austrálii a ve Spojených státech amerických.

Relativní riziko intususcepce do 7 dní po prvním rotavirovém očkování bylo 5,4 (3,9-7,4) pro RV1 a 5,5 (3,3-9,3) pro RV5. Po druhém rotavirovém očkování relativní riziko významně pokleslo na 1,8 (1,3-2,5) pro RV1 a 1,7 (1,1-2,6) pro RV5. Výsledky tak jednoznačně poukazují na zvýšené riziko zejména po první dávce rotavirového očkování.
Zda může vzniknout intususcepce i po delší době než 7 dní po očkování není z dosavadních prací jednoznačné, neboť jen 2 studie poukázaly na možné mírné zvýšení rizika i 8-21 dní po očkování [Patel 2011, Carlin 2013]. 
Podobné výsledky zvýšeného relativního rizika po aplikaci jak první tak druhé dávky rotavirové vakcíny byly dokumentovány v meta-analýze z roku 2017 [Judith 2017], kam byly mimo jiné zařazeny i studie z evropských zemí (Španělko, Velká Británie, Německo). Relativní riziko dosahovalo 6,4 (4,8-8,7) po aplikaci první dávky RV1 vakcíny a 4,6 (3,1-6,9) po aplikaci první dávky RV5 vakcíny. Naopak druhá dávka zvyšovala riziko intususcepce jen mírně, tj. relativní riziko bylo 1,7 (1,3-2,1) nezávisle na vakcíně RV1 a RV5.

Dílčím omezením zjištěných výsledků obou meta-analýz je absence relativních rizik adjustovaných k dalším rizikovým faktorům, které rovněž přispívají ke zvýšenému výskytu intususcepce. Tím je např. věk kojence, tj. vyšší riziko bylo u kojenců ve věku 3-5 měsíců: OR=5,3 a 6-11 měsíců: OR=2,5 než u mladších 3 měsíců [Muhsen 2014]. Také gastroenteritida u kojenců přispívá k riziku intususcepce u kojenců, tj. OR=19,9 (2,4-168,3) nebo nízká hodnota socioekonomického bydlení rodiny [Muhsen 2014].
Odhad atributivního rizika samotného rotavirového očkování naznačil zvýšený výskyt intususcepce u kojenců očkovaných proti rotavirovým nákazám do věku 3 měsíců o necelé 2 případy/100.000 kojenců po první dávce a o necelé 3 případy/1.000.000 kojenců po aplikaci druhé dávky [Judith 2017].

Literatura

Další informace najdete v prémiovém obsahu