Zemřela legenda českého očkování - pan docent Slonim

Letos na počátku ledna zemřel v úctyhodném věku 91 let pan docent Slonim, můj přítel a učitel. Dovolte mi, abych zde zveřejnil jeho dopis , který mi věnoval před 7 lety, po té, co jsem mu zaslal svou knihu “Manuál očkování 2010”.  Ti, co ho znali, v dopise poznají pana docenta a ti, co ho neznali, poznají jeho moudrost.

Praha, 25. ledna 2010

Milý pane doktore,

udělal jste mi radost věnováním knihy Manuál očkování 2010, která, mohu říct už úvodem tohoto dopisu, se Vám a Vaší spolupracovnici I.K.Lesné, povedla. Je impozantní nejen svým úctyhodným objemem a hezkou zevní formou, ale hlavně svým významným obsahem, z něhož budou čerpat poučení všichni, mající co činit s nejednoduchou problematikou vakcinace lidí, specificky v našem státě.

Přesto, že jsem knihu prošel prozatím jen víceméně zběžně, dělá na mne dojem skutečného manuálu, jak má být. Musíte se samozřejmě připravit na kritické výtky, to už jinak nejde, při velkém rozsahu zpracovaných teoretických, aplikovaných a administrativních skutečností. Ty připomínky obecně bývají dvojí:

1. faktické - za ty má autor poděkovat, případně jít ve věci do solidní diskuze,
2. šťouravé, plynoucí z neznalosti či, často, závisti; ty se musí jasně odpálit faktickou, velestručnou argumentací; nevyplácí se, být v těchto případech ohleduplný, to znám z vlastních zkušeností.

Zahlédl jsem v úvodu, že mi děkujete za nějaké rady - no, snad ano, ale bylo toho skutečně minimum - úměrné tomu nestorovi čili starci - dědkovi. Vím, že jste člověk od přirozenosti slušný a zdvořilý, tak to také tak beru a upřímně Vám děkuji. Jenom lituji, že jsem Vám nepomohl jako plný spolupracovník. Myslím však, že to tak je správné, jak to je.

Nejsem zdravotně OK, pořád mě něco otravuje. Teď, od doby před Vánocemi, jsem do současnosti polehával. Tak jsem nestál za nic, proto i tento můj dopis se zdržel, omlouvám se, ale stáří je otrava, i když každý stojí o to, aby se dožil vysokého věku! Život je plný kontrastů.

Blahopřeji Vám k dokončení velkého díla a přeju Vám ze srdce přátelského zdraví a sílu do další práce!

S pozdravy

Dimitrij Slonim

(starobní důchodce)

Poznámka:
Pan docent Slonim stál za první eradikací/eliminací dětské přenosné obrně, ke které došlo poprvé na světě v bývalém Československu už v roce 1961. On byl tím, který pro nás vakcínu připravil, a podílel se na jejím zavedení do praxe. Na svém účtu má také příspěvek v očkování proti spalničkám a příušnicím v tehdejším Československu, jehož vakcíny se v Česku používaly až do roku 2010 (Movivac, Mopavac, Pavivac či Trivivac). Navždy se tak zapíše do dějin Československa a České republiky, ať se to někomu bude či nebude líbit.